ECLI:CZ:NSS:2016:NAO.199.2016:27
sp. zn. Nao 199/2016 - 27
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Tomáše Langáška
(soudce zpravodaj) a soudců JUDr. Petra Průchy a JUDr. Jakuba Camrdy v právní věci
žalobkyně: A. H., proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova
427/31, Brno, týkající se žaloby proti rozhodnutí žalovaného ze dne 9. března 2016, č. j.
10579/16/5100-31462-707633, v řízení o námitce podjatosti vznesené žalobkyní proti všem
soudcům Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ve věci vedené u Krajského
soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci pod sp. zn. 59 Af 25/2016,
takto:
Soudci Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci Mgr. Lucie Trejbalová,
Mgr. Karolína Tylová, JUDr. Pavel Vacek, Mgr. Roman Buchal a Mgr. Hana Ptáčková
nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Krajského soudu v Ústí
nad Labem – pobočky v Liberci pod sp. zn. 59 Af 25/2016.
Odůvodnění:
[1] Žalobkyně podala dne 30. května 2016 ke Krajskému soudu v Brně žalobu proti výše
citovanému rozhodnutí žalovaného spojenou s návrhem na přiznání odkladného
účinku. Žalovaný tímto rozhodnutím zamítl odvolání žalobkyně proti rozhodnutí Finančního
úřadu pro Liberecký kraj, Územního pracoviště v Jilemnici ze dne 15. července 2015,
č. j. 992473/15/2607-00460-603261, kterým byla žalobkyně vyzvána k zaplacení správního
poplatku ve výši 400 Kč ve věci žádosti o povolení posečkání úhrady daňové povinnosti daně
z nemovitých věcí za zdaňovací období roku 2015, a toto rozhodnutí potvrdil.
[2] Krajský soud v Brně rozhodl usnesením ze dne 8. června 2016, č. j. 29 Af 51/2016 - 8,
o postoupení věci Krajskému soudu v Ústí nad Labem (dále též „krajský soud“) s odůvodněním,
že sídlo správního orgánu, který ve věci rozhodoval v prvním stupni, tedy Finančního úřadu
pro Liberecký kraj, leží ve správním obvodu Krajského soudu v Ústí nad Labem, a tento soud
je tedy místně příslušným k projednání věci ve smyslu §7 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní
řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“).
[3] Krajský soud následně usnesením ze dne 14. července 2016, č. j. 59 Af 25/2016 - 14,
vyzval žalobkyni k zaplacení soudního poplatku za žalobu a za návrh na přiznání odkladného
účinku v celkové výši 4.000 Kč. Na tuto výzvu žalobkyně reagovala podáním doručeným
krajskému soudu dne 1. srpna 2016, v němž žádala ustanovení zástupce z řad advokátů,
osvobození od soudního poplatku a rovněž namítla podjatost všech soudců krajského soudu
v aktuálním obsazení a navrhovala jejich vyloučení. Poslední z uvedených návrhů odůvodnila tím,
že v opačném případě „opět reálně hrozí, že jimi bude pokračováno v dalším pokořování nezávislého,
nestranného, odborného a spravedlivého rozhodování soudů“.
[4] Krajský soud následně věc předložil Nejvyššímu správnímu soudu k rozhodnutí
o žalobkyní vznesené námitce podjatosti. Všichni soudci správního úseku krajského soudu k věci
uvedli, že se necítí být podjatí, k žalobkyni ani osobám, jež se podílely na rozhodování věci
žalovaným, nemají žádný vztah a sami se na tomto rozhodování nepodíleli, stejně tak nemají
žádný vztah k projednávanému případu.
[5] Podle §8 odst. 1 s. ř. s. jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci,
jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod
pochybovat o jejich nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli na projednávání
nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním řízení. Důvodem
k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané
věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.
[6] Integrální součástí práva na spravedlivý proces tak, jak je vymezeno v ustanovení
čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a v ustanovení čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně
lidských práv a základních svobod, je garance toho, aby ve věci rozhodoval nezávislý a nestranný
soudce. Nestrannost a nezaujatost soudce je jedním z hlavních předpokladů spravedlivého
rozhodování a jednou z hlavních premis důvěry občanů a jiných subjektů práva v právo a právní
stát (čl. 1 odst. 1 Ústavy České republiky).
[7] Rozhodnutí o vyloučení soudce z důvodů uvedených v §8 s. ř. s. představuje výjimku
z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci s tím, že příslušnost
soudu i soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Tak, jak zákon
tuto příslušnost stanovil, je příslušnost zásadně dána, a postup, kterým je věc odnímána soudu
příslušnému a přikázána soudu, resp. soudci jinému, je nutno chápat jako postup
výjimečný. Soudce lze z projednávání a rozhodnutí přidělené věci vyloučit jen výjimečně
a ze skutečně závažných důvodů, které mu reálně brání rozhodnout v souladu se zákonem
nezaujatě a spravedlivě (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 4. 2003,
č. j. Nao 19/2003-16).
[8] Žalobkyně v rámci námitky podjatosti neuvedla žádné konkrétní okolnosti, na základě
nichž by bylo možné dojít k závěru, že soudci krajského soudu, kteří mají nebo by mohli ve věci
rozhodovat, jsou v takovém poměru k věci či účastníkům řízení, který by zakládal pochyby
o jejich nestrannosti. Z formulace námitky by sice bylo možné dovodit, že pochyby žalobkyně
o nepodjatosti soudců krajského soudu založil jejich postup v rámci v minulosti rozhodovaných
případů, které se určitým způsobem týkaly žalobkyně, avšak taková skutečnost sama o sobě
důvod pro vyloučení soudců z rozhodování v nyní projednávané věci nezakládá (srov. usnesení
Nejvyššího správního soudu ze dne 22. července 2009, č. j. Nao 48/2009 - 162). Z toho vyplývá,
že zde není důvod, pro který by bylo třeba vyloučit kteréhokoli ze soudců uvedených ve výroku
tohoto usnesení z rozhodování v této věci. Proto Nejvyšší správní soud rozhodl tak,
jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 6. září 2016
JUDr. Tomáš Langášek
předseda senátu