ECLI:CZ:NSS:2016:NAO.277.2016:20
sp. zn. Nao 277/2016 - 20
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Aleše Roztočila
a soudců JUDr. Jiřího Pally a JUDr. Jana Vyklického v právní věci navrhovatele: JUDr. Bc. N.
N., Přeštice, za účasti: Krajský úřad Plzeňského kraje, se sídlem Škroupova 18, Plzeň, v řízení
o námitce podjatosti soudců ve věci vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 30 A
183/2016,
takto:
Soudci Krajského soudu v Plzni JUDr. Václav Roučka, JUDr. Petr Kuchynka
a Mgr. Jaroslav Škopek nejsou v y l o u č e n i z projednávání a rozhodnutí věci vedené
u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 30 A 183/2016.
Odůvodnění:
Navrhovatel podal dne 21. 10. 2016 u Krajského soudu v Plzni návrh na neplatnost voleb
do zastupitelstva Plzeňského kraje konaných ve dnech 7. a 8. října 2016. Dne 1. 11. 2016
v návaznosti na poučení o složení senátu, kterého se mu dostalo, podal námitku podjatosti;
v ní uvedl: „Z opatrnosti vznáším námitku podjatosti ke všem soudcům uvedeným v poučení, a to z důvodu,
že je podezření, že se zřetelem na jejich poměr k projednávané věci, ke Krajskému úřadu, ke kandidujícím
politickým stranám a ke zvoleným zastupitelům je dán důvod pochybovat o jejich nepodjatosti.
Vzhledem k rozsahu věci musím zjistit další informace, a proto tuto námitku odůvodním do týdne.“
Krajský soud postoupil vznesenou námitku podjatosti Nejvyššímu správnímu soudu
v souladu s §8 odst. 5 s. ř. s., spolu s vyjádřením uvedených soudců správního úseku krajského
soudu, kteří vyslovili, že si nejsou vědomi toho, že by v předmětném řízení byl důvod
pochybovat o jejich nepodjatosti.
Nejvyšší správní soud posoudil vznesenou námitku podjatosti a dospěl k závěru,
že není důvodná.
Podle §8 odst. 1 s. ř. s. jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže
se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod
pochybovat o jejich nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli na projednávání
nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním řízení. Důvodem
pro vyloučení nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci
nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.
Při úvahách o vyloučení soudce z důvodů uvedených v §8 s. ř. s. je nutno postupovat
velmi obezřetně, neboť jde o výjimku z ústavní zásady, podle které nesmí být nikdo odňat svému
zákonnému soudci s tím, že příslušnost soudu i soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny).
Tak, jak zákon a na něj navazující rozvrh práce určuje osobu zákonného soudce (příslušného
soudního oddělení, senátu), je tato příslušnost zásadně dána, a postup, kterým je věc odnímána
příslušnému soudci a přikázána soudci jinému, je nutno chápat jako postup výjimečný. Vyloučit
soudce z projednávání a rozhodnutí přidělené věci lze proto jen výjimečně a ze závažných
důvodů, které mu, alespoň potenciálně, brání rozhodnout v souladu se zákonem,
nezaujatě a spravedlivě (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 4. 2003,
č. j. Nao 19/2003 – 16). Při posouzení otázky podjatosti soudce je třeba akcentovat též tzv. zdání
nezávislosti a nestrannosti nejen ve vztahu k účastníkům řízení, nýbrž i ke třetím osobám
(srov. nález Ústavního soudu ze dne 15. 11. 2010, sp. zn. I. ÚS 517/10).
Vyloučení soudce z projednávání a rozhodování věci má být založeno nikoliv na skutečně
prokázané podjatosti, ale již tehdy, jestliže lze mít pochybnost o jeho nepodjatosti. Subjektivní
hledisko účastníků řízení o podjatosti může být podnětem k jejímu zkoumání; rozhodování
o této otázce se však musí dít výlučně na základě hlediska objektivního (shodně též Ústavní soud
ve věci sp. zn. I. ÚS 370/04). Ústavní soud ve své judikatuře dále vyslovil, že „[d]ůvodné pochybnosti
o soudcově nestrannosti jsou kategorií objektivní povahy a jako takové musí být založeny skutečnostmi objektivitě
soudcovského rozhodování protiřečícími, a to natolik, že nikoli z pohledu účastníků řízení, ale v objektivním
smyslu ústavně chráněnou nestranností soudcovského rozhodování otřásají“ (srov. usnesení Ústavního soudu
ze dne 9. 3. 2000, sp. zn. III. ÚS 26/2000). Důvodem vyloučení je tedy taková povaha
subjektivního vztahu soudce k věci samé, k účastníkům či jejich zástupcům, která je natolik
objektivizovatelná, že lze důvodně pochybovat o soudcově nepodjatosti. Poměr k věci může
vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci, zejména
v případech, kdy by mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech. Poměr soudce
k účastníkům nebo k jejich zástupcům (ať již přátelský či nepřátelský) může být založen
příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem, může jít i o vztah ekonomické závislosti, apod.
Navrhovatel spatřuje důvod podjatosti soudců krajského soudu bez dalšího v jejich
poměru k projednávané věci, aniž by jej však jakkoli specifikoval, resp. naopak uvádí, že námitku
podjatosti doplní (z čehož a contrario vyplývá, že důvody svých pochybností o nepodjatosti soudců
mu nejsou známy). Navrhovatel netvrdí, že by se uvedení soudci podíleli na projednávání
nebo rozhodování této věci, resp. by se podíleli na samotném průběhu voleb, apod.
Nejvyšší správní soud k námitce navrhovatele podotýká, že soudce může být vyloučen
z rozhodování jen z objektivních důvodů, nikoli pro subjektivní přesvědčení účastníka řízení.
Obecné a nepodložené domněnky nemohou být důvodem vyloučení soudců pro podjatost.
Ze spisu rovněž nevyplývá nic, co by nasvědčovalo tomu, že by členové dotčeného senátu měli
k projednávané věci nebo k procesním stranám jakýkoliv vztah, což ve svém písemném
prohlášení potvrdili i oni sami. Vzhledem k tomu, že navrhovatel neuvedl žádné relevantní
skutečnosti, které by mohly vést k pochybnostem o nepodjatosti dotčených soudců,
a nenasvědčují tomu ani jiné skutečnosti, rozhodl Nejvyšší správní soud tak, že nejsou vyloučeni
z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 30 A 183/2016.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 8. listopadu 2016
Mgr. Aleš Roztočil
předseda senátu