ECLI:CZ:NSS:2016:NAO.307.2016:23
sp. zn. Nao 307/2016 - 23
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové
a soudců Mgr. Ondřeje Mrákoty a Mgr. Jany Brothánkové v právní věci žalobce: Ing. J. H.,
proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, v řízení
o námitce podjatosti vznesené žalobcem vůči všem soudcům Krajského soudu v Ústí nad Labem
v aktuálním obsazení v řízení o žalobě vedené pod sp. zn. 15 Af 112/2016 a o návrhu
na přikázání věci jinému soudu z důvodů tzv. delegace nutné,
takto:
I. Soudci správního úseku Krajského soudu v Ústí nad Labem JUDr. Markéta Lehká, Ph.D.,
JUDr. Petr Černý, Ph.D. a Mgr. Václav Trajer nejsou v y l o u č e n i
z projednávání a rozhodnutí věci žalobce vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem
pod sp. zn. 15 Af 112/2016.
II. Návrh na přikázání věci jinému než Krajskému soudu v Ústí nad Labem
se zamítá .
Odůvodnění:
Žalobce uplatnil v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 8. 2016,
č. j. 34943/16/5100-31462-704389, ve věci vyměření daně z nemovitých věcí za rok 2015.
Poté, co byl žalobce krajským soudem vyzván k zaplacení soudních poplatků, požádal
dne 4. 12. 2016 o ustanovení zástupce, osvobození od soudních poplatků a současně uplatnil
včasnou námitku podjatosti „všech soudců zdejšího soudu v aktuálním obsazení s návrhem na jejich
neprodlené vyloučení z projednávání a rozhodnutí nejenom této věci a předložení věci k rozhodnutí podle
§12 odst. 1 o. s. ř. (sic!), neboť věc musí být přikázána jinému soudu téhož stupně z důvodu delegace nutné,
protože jinak opět reálně hrozí, že jimi bude pokračováno v dalším pokořování nezávislého, nestranného,
odborného a spravedlivého rozhodování soudů“.
Z aktuálního rozvrhu práce krajského soudu Nejvyšší správní soud zjistil, že námitka
podjatosti se týká soudců správního úseku krajského soudu, jimiž jsou JUDr. Markéta Lehká,
Ph.D., JUDr. Petr Černý, Ph.D. a Mgr. Václav Trajer.
K předkládací zprávě krajského soudu byla připojena vyjádření těchto soudců k námitce
podjatosti; všichni uvedli, že se za podjaté nepovažují, neboť nemají žádný vztah k účastníkům
ani k projednávané věci, nepodíleli se ani na projednání a rozhodování věci před správním
orgánem.
Z odůvodnění námitky podjatosti se podává, že důvod pro vyloučení soudců krajského
soudu spatřuje žalobce v tom, že podle jeho názoru v této a jiných věcech nerozhodují „nezávisle,
nestranně, odborně a spravedlivě“.
Podle §8 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“) jsou
soudci „vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo
k jejich zástupcům je dán důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli
na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním řízení. Důvodem
k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho
rozhodování v jiných věcech.“ (zvýrazněno Nejvyšším správním soudem). Podle §8 odst. 5 s. ř. s. musí
být námitka podjatosti zdůvodněna a musí v ní být uvedeny konkrétní skutečnosti,
z nichž je dovozována. Jakkoli je žalobcova námitka podjatosti velmi obecná a – izolovaně
posuzováno – za hranicí požadavku na její odůvodněnost a konkrétnost, z jejího obsahu
a ze skutečnosti, že žalobce vedl a vede před správními soudy, včetně krajského soudu, celou
řadu soudních sporů, Nejvyšší správní soud dovozuje, že ji žalobce opírá o rozhodování
krajského soudu v jeho věcech, jež nyní projednávané věci předcházejí.
Námitka podjatosti není důvodná.
Integrální součástí práva na spravedlivý proces tak, jak je vymezeno v čl. 36 odst. 1 Listiny
základních práv a svobod a v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod,
je garance toho, aby ve věci rozhodoval nezávislý a nestranný soudce. Rozhodnutí o vyloučení
soudce z důvodů uvedených v ustanovení §8 s. ř. s. představuje výjimku z ústavní zásady,
podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci s tím, že příslušnost soudu
i soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Soudce
lze z projednávání a rozhodnutí přidělené věci vyloučit jen výjimečně a ze skutečně závažných
důvodů, které mu reálně brání rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě
(srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 4. 2003, č. j. Nao 19/2003 - 16, dostupné
na www.nssoud.cz). Zákon přitom stanoví, že takovým důvodem nemůže být okolnost,
která spočívá v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných
věcech.
Námitka podjatosti vznesená žalobcem vůči soudcům krajského soudu tedy neobstojí,
neboť ji vztahuje k jejich presumovanému „postupu ... v řízení o projednávané věci“ a k jejich
„rozhodování v jiných věcech“, tj. k důvodům, jež podle výslovného ustanovení §8 odst. 1 věty
poslední s. ř. s. důvodem pro vyloučení soudců z rozhodování jednoznačně být nemohou.
Proto bylo rozhodnuto, jak je ve výroku I tohoto usnesení uvedeno.
Vzhledem k tomu ani logicky nemohlo být vyhověno návrhu žalobce na přikázání věci
jinému než Krajskému soudu v Ústí nad Labem, neboť nebyla splněna podmínka tzv. delegace
nutné dle §9 odst. 1 s. ř. s., tzn., že pro vyloučení všech soudců specializovaných senátů místně
příslušného krajského soudu nelze sestavit senát. Jak je z výroku I zřejmé, nikdo z těchto soudců
vyloučen nebyl. Proto byl návrh na přikázání věci jinému soudu výrokem II zamítnut.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 21. prosince 2016
JUDr. Lenka Matyášová
předsedkyně senátu