ECLI:CZ:NSS:2016:NAO.63.2016:26
sp. zn. Nao 63/2016 - 26
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Karla Šimky
a soudkyň JUDr. Miluše Doškové a Evy Šonkové v právní věci žalobce: M. T., zastoupen
Mgr. Jaroslavem Topolem, advokátem se sídlem Na Zlatnici 301/2, Praha 4, proti žalovanému:
Krajský úřad Jihočeského kraje, se sídlem U Zimního stadionu 1952/2, České Budějovice,
v řízení o námitce podjatosti ve věci vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích
pod sp. zn. 10 A 31/2016,
takto:
Soudkyně Krajského soudu v Českých Budějovicích JUDr. M. T.
je v y l o u č e n a z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Krajského soudu v Českých
Budějovicích pod sp. zn. 10 A 31/2016.
Odůvodnění:
[1] Žalobou podanou žalobcem dne 18. 2. 2016 u Krajského soudu v Českých Budějovicích
bylo napadeno rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 12. 2015, č. j. KUJCK 92273/2015/ODSH,
sp. zn. ODSH 91942/2015/PeTr SO4, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno
rozhodnutí Magistrátu města České Budějovice (dále jen „magistrát“) ze dne 3. 11. 2015,
č. j. Spr. př. 5383/15/Bo. Tímto rozhodnutím magistrátu byl žalobce uznán vinným
ze spáchání správního deliktu uvedeného v §125f odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu
na pozemních komunikacích, kterého se dopustil tím, že porušil právní povinnost uvedenou
v §10 odst. 3 citovaného zákona, neboť nezajistil, aby při užití vozidla Citroën Jumper, reg. zn. X,
v 15:30 hod. v ulici Nová před domem č. 2 v Českých Budějovicích byly dne 4. 5. 2015 dodržovány
povinnosti řidiče a pravidla provozu na pozemních komunikacích stanovena citovaným zákonem.
[2] Nejvyšší správní soud obdržel dne 9. 3. 2016 námitku podjatosti vznesenou žalovaným dne
2. 3. 2016 proti soudkyni JUDr. M. T. V této námitce žalovaný uvedl, že soudkyně JUDr. T. je
v úzkém příbuzenském vztahu k oprávněné úřední osobě Mgr. P. T., která rozhodovala
v odvolacím řízení.
[3] Ke vznesené námitce podjatosti soudkyně JUDr. T. uvedla dne 3. 3. 2016,
že je v příbuzenském vztahu k Mgr. P. T., která rozhodovala v žalobou napadeném rozhodnutí.
Konkrétně uvedla, že Mgr. T. je dcera jejího manžela JUDr. J. T. a že v dané věci bude soud
rozhodovat dle rozvrhu práce v senátě bez její účasti.
[4] Podle §8 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „s. ř. s.“) jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem
na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod pochybovat o jejich nepodjatosti.
Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu
nebo v předchozím soudním řízení. Důvodem k vyloučení soudce však nejsou okolnosti, které spočívají v postupu
soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.
[5] Nejvyšší správní soud považuje za vhodné úvodem připomenout, že vyloučit soudce
z projednávání a rozhodnutí věci lze jen výjimečně a ze skutečně závažných důvodů (srov. usnesení
Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 4. 2003, č. j. Nao 19/2003 – 16), nikdo totiž nesmí
být odňat svému zákonnému soudci (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Přípustnou
výjimkou z této zásady je pouze vyloučení soudce ze zákonem stanovených důvodů. Tyto výjimky
nejsou s uvedenou zásadou v rozporu, naopak akcentují další klíčový ústavní princip, princip
nestrannosti soudců.
[6] Z ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu i Ústavního soudu vyplývá,
že nestrannost soudce je především subjektivní psychickou kategorií, jež vyjadřuje vnitřní vztah
soudce k projednávané věci. Při posuzování námitky podjatosti je však třeba nestrannost vnímat
i z hlediska objektivního, tzn. zkoumat, zda skutečně existují objektivní okolnosti, jež vyvolávají
oprávněné pochybnosti o nezaujatosti soudce v konkrétním případě.
[7] Jde-li o důvody uvedené v první větě §8 odst. 1 s. ř. s., je třeba uvést, že poměr k věci může
vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci, tedy zejména
v případech, kdy by mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech. Vyloučen
by byl taktéž i soudce, jenž by získal o věci poznatky jiným způsobem než dokazováním při jednání.
Soudcův poměr k účastníkům či k jejich zástupcům může být založen především příbuzenským
nebo jemu obdobným vztahem, vztahem srdečně přátelským (či naopak vzájemně nepřátelským),
může jít také o vztah ekonomické závislosti (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne
23. 5. 2015, č. j. Nao 90/2015 - 17).
[8] Nejvyšší správní soud vycházel především z vyjádření JUDr. T., která připustila příbuzenský
vztah k osobě, jež byla oprávněnou úřední osobou rozhodující ve věci žalobce v řízení před
žalovaným. Konkrétně uvedla, že Mgr. T. je dcera jejího manžela. Přesto, že JUDr. T. výslovně
neuvedla, že se cítí být podjatá, vzhledem k jejímu poměru k účastníkovi řízení, tedy vzhledem
k blízkému příbuzenskému vztahu k oprávněné úřední osobě, která věc žalobce v řízení před
žalovaným vyřizovala, se objevily skutečnosti, které zavdávají důvod pochybovat o její nestrannosti.
[9] Nejvyšší správní soud proto s ohledem na shora uvedené důvody vyloučil JUDr. T.
z projednávání a rozhodnutí věci vedené Krajským soudem v Českých Budějovicích
pod sp. zn. 10 A 31/2016.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 22. března 2016
JUDr. Karel Šimka
předseda senátu