ECLI:CZ:NSS:2016:NAO.68.2016:71
sp. zn. Nao 68/2016 - 71
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar
Nygrínové a soudců JUDr. Jiřího Pally a Mgr. Aleše Roztočila v právní věci žalobkyně: HOTEL
BORNÝ – F, s.r.o., se sídlem Staré Splavy 0249, Staré Splavy, proti žalované: Česká správa
sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha, v řízení o námitce podjatosti žalobkyně
uplatněné proti soudcům Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci, ve věci
sp. zn. 59 Ad 16/2014,
takto:
Soudci Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci, Mgr. Hana Ptáčková
a Mgr. Roman Buchal nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodování věci vedené
u Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, pod sp. zn. 59 Ad 16/2014.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci (dále také „krajský soud“), vede
pod sp. zn. 59 Ad 16/2014 řízení o žalobě proti dvěma rozhodnutím žalované, kterými zamítla
odvolání podaná žalobkyní a rozhodnutí správního orgánu prvního stupně ve věci pojistného
a předepsaného penále potvrdila.
V podání ze dne 24. 2. 2016 žalobkyně namítala podjatost všech soudců krajského soudu
„v aktuálním obsazení“ a navrhovala jejich neprodlené vyloučení z projednávání a rozhodnutí
této věci. Dále požadovala předložení věci k rozhodnutí dle §12 odst. 1 o. s. ř., s návrhem
na přikázání jinému soudu téhož stupně z důvodu delegace nutné, protože opět reálně hrozí,
že soudci uvedeného soudu „bude pokračováno v dalším pokořování nezávislého, nestranného,
odborného a spravedlivého rozhodování soudu.“. Námitku podala žalobkyně opakovaně s tím,
že tak činí na základě nového aktuálního skutkového a právního stavu věci.
Krajský soud dne 8. 3. 2016 věc předložil Nejvyššímu správnímu soudu k rozhodnutí
o námitce podjatosti. Soudci správního úseku krajského soudu Mgr. Hana Ptáčková
a Mgr. Roman Buchal současně předložili svá vyjádření k vznesené námitce podjatosti. Žádný
z nich nemá vztah k věci, účastníkům ani jejich zástupcům a necítí se být podjatý; účastníky
osobně neznají a ani se nepodíleli na projednávání věci před správním orgánem. V předkládací
zprávě k rozhodnutí o námitce podjatosti krajský soud upozornil na usnesení Nejvyššího
správního soudu ze dne 30. 10. 2014, č. j. Nao 395/2014 – 21, jímž bylo rozhodnuto, že soudci
správního úseku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci, Mgr. Karolína Tylová,
LLM., Mgr. Lucie Trajbalová a JUDr. Pavel Vacek nejsou z projednávání a rozhodování
předmětné věci vyloučeni. Poukázal na vyjádření soudců k námitce podjatosti učiněné
v souvislosti s předchozím rozhodnutím, které zůstává neměnné.
O námitce podjatosti jmenovaných soudců nemusel tudíž Nejvyšší správní soud znovu
rozhodovat, zejména když žalobkyně neuvedla žádný konkrétní zákonný důvod, pro který
by mohl o vyloučení soudců rozhodnout.
Nejvyšší správní soud posoudil námitku podjatosti vznesenou žalobkyní proti soudcům
Mgr. Haně Ptáčkové a Mgr. Romanu Buchalovi a dospěl k závěru, že není důvodná.
Podle §8 odst. 1 věta první a třetí zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), „soudci jsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže
se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod pochybovat o jejich
nepodjatosti. Důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení
o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.“
Poměr soudce k věci je ve smyslu citovaného ustanovení třeba chápat jako přímý zájem
soudce na daném řízení, zejména na jeho výsledku. Vyloučen by byl rovněž soudce, který
by získal o věci poznatky jiným způsobem než dokazováním při jednání. Pochybnosti
o nepodjatosti soudce pro jeho poměr k účastníkům či jejich zástupcům pak mohou vedle vztahů
příbuzenských a obdobných vzniknout i tehdy, je-li vztah soudce k účastníkům, popř. jejich
zástupcům nepřiměřeně přátelský či naopak zjevně nepřátelský. Rozhodnutí o vyloučení soudce
představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci,
přičemž příslušnost soudu i soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv
a svobod). Soudce lze proto vyloučit z projednávání a rozhodnutí věci, která mu byla zákonným
postupem přidělena, jen výjimečně a ze závažných důvodů, které soudci reálně brání nezávislém,
nestranném a spravedlivém rozhodování (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne
29. 4. 2003, č. j. Nao 19/2003 - 16).
Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že v případě řízení o žalobě proti rozhodnutím
žalované není dán důvod pochybovat o nepodjatosti žádného ze soudců správního úseku
krajského soudu, resp. senátu 59 Ad, který má ve věci rozhodnout, a to se zřetelem k jejich
poměru k věci, jakož ani k jejich poměru k účastníkům řízení nebo jejich zástupcům. Ostatně
ve vztahu k soudcům Lucie Trejbalové, Karolíně Tylové a Pavlu Vackovi bylo již v projednávané
věci Nejvyšším správním soudem rozhodnuto, přičemž tato námitka nebyla shledána důvodnou.
Žalobkyně ani neuvádí žádné konkrétní důvody, pro které by měli být další
pro rozhodování věci v úvahu přicházejí soudci krajského soudu vyloučeni z projednávání
a rozhodování této věci, přičemž jako důvod pro vyloučení zejména nelze hodnotit žalobkyní
ve zcela obecné rovině namítané „pokořování nezávislého, nestranného, odborného a spravedlivého
rozhodování soudu“. Takovýto důvod zřejmě míří na minulé rozhodování soudců ve vztahu
k žalobkyni, avšak Nejvyšší správní soud v této souvislosti poukazuje na §8 odst. 1 větu třetí
s. ř. s., podle něhož důvodem k vyloučení soudce nemohou být okolnosti, které spočívají v jeho
rozhodování v jiných věcech. Důvodem pro vyloučení soudce tedy nemůže být případné dřívější
rozhodování soudce v jiné věci, zejména v jiném řízení, kterého byla žalobkyně účastníkem.
Žalobkyně nicméně ve své obecné námitce netvrdí žádné kvalifikované skutečnosti podstatné
pro vyloučení soudce.
Na základě výše uvedených důvodů dospěl Nejvyšší správní soud k závěru,
že v projednávané věci nebyly naplněny podmínky §8 odst. 1 s. ř. s. a podle §8 odst. 5 s. ř. s.
rozhodl po vyjádření dotčených soudců tak, že soudci nejsou vyloučeni z projednávání
a rozhodování věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci,
pod sp. zn. 59 Ad 16/2014.
Jen pro úplnost nutno dodat, že bezpředmětným se za této situace stává požadavek
žalobkyně na přikázání věci „z důvodu delegace nutné podle §12 odst. 1 o. s. ř.“ (správně zřejmě
měla na mysli formulačně shodné ustanovení §9 odst. 1 s. ř. s. – poznámka Nejvyššího
správního soudu), neboť navrhovaný postup přichází v úvahu až za situace, jestliže pro vyloučení
soudců specializovaných senátů místně příslušného soudu nelze sestavit senát. O takový případ
v projednávané věci nejde, neboť žádný ze soudců správního úseku Krajského soudu
v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci nebyl z projednávání a rozhodování věci vyloučen.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 17. března 2016
JUDr. Dagmar Nygrínová
předsedkyně senátu