ECLI:CZ:NSS:2016:VOL.10.2016:24
sp. zn. Vol 10/2016 - 24
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Tomáše
Langáška a soudců JUDr. Josefa Baxy, JUDr. Radana Malíka, JUDr. Petra Mikeše, JUDr. Pavla
Molka, JUDr. Miloslava Výborného a Mgr. Daniely Zemanové v právní věci navrhovatele:
JUDr. Bc. N. N., proti odpůrcům: 1) Státní volební komise, se sídlem nám. Hrdinů 1634/4,
Praha 4, 2) Občané patrioti, se sídlem Barandova 28, Plzeň, a 2) V. Ch., o návrhu na vyslovení
neplatnosti voleb do Senátu Parlamentu České republiky konaných ve dnech 7. a 8. října 2016
(první kolo) a 14. a 15. října 2016 (druhé kolo) ve volebním obvodu č. 7 - Plzeň,
takto:
I. Návrh se zamí t á .
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
[1] Návrhem doručeným Nejvyššímu správnímu soudu dne 24. 10. 2016 se navrhovatel
domáhá vyslovení neplatnosti voleb do Senátu Parlamentu České republiky konaných ve dnech
7. a 8. října 2016 (první kolo) a 14. a 15. října 2016 (druhé kolo) ve volebním obvodu č. 7 - Plzeň.
Neplatnost voleb dovozuje z důvodu nerovného postavení kandidátů, mediální manipulace
veřejnoprávních sdělovacích prostředků, odnětí volebního práva bezdomovcům a pro podezření
z ovlivnění při sčítání hlasů.
[2] Nerovné postavení kandidátů je podle názoru navrhovatele založeno zvýhodněním
kandidátů těch politických stran, které mají zastoupení v Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR
a které pobírají z tohoto titulu příspěvky ze státního rozpočtu. Jejich kandidátům nemohou
nezávislí kandidáti nebo zástupci stran, které příspěvky ze státního rozpočtu nedostávají,
konkurovat (například způsobem volební kampaně) a nemají reálnou šanci ve volbách uspět.
Volby v důsledku tohoto jevu nejsou svobodné ani demokratické, je porušena volná soutěž
politických stran a omezen přístup občanů k politickým funkcím za rovných podmínek.
Nejvyšší správní soud by měl z tohoto důvodu předložit věc Ústavnímu soudu
podle čl. 95 odst. 2 Ústavy ČR.
[3] Veřejnoprávní média v České republice neposkytují nezávislým kandidátům nebo
kandidátům menších stran dostatečný prostor k prezentaci. Jimi vysílané předvolební průzkumy
politických preferencí v těchto senátních volbách často neodpovídaly realitě a sloužily
k manipulaci s veřejným míněním. Nevyváženost vysílaných údajů je v rozporu s právem
na informace, s právem na rovný přístup k voleným funkcím a s právem na svobodnou soutěž
politických stran.
[4] Občanům bez bytu a domovní schránky nemohly být předem doručeny volební lístky,
letáky a jiné předvolební materiály. Bezdomovci nepatří do žádného volebního okrsku, nemají
proto možnost využít své volební právo. Tím je porušeno jejich právo podílet se na správě
veřejných věcí a volební právo nelze označit za všeobecné.
[5] Navrhovatel poukazuje na podle jeho názoru nevěrohodné výsledky, zejména druhého
kola voleb. Výsledky vítězného kandidáta V. Ch. v některých volebních okrscích vyvolávají
podezření z manipulace při sčítání hlasů. Ve volebním okrsku Přeštice 7 obdržel V. Ch. v druhém
kole 100 % hlasů, což považuje za neobvyklé a nevysvětlitelné. Výsledky hlasování byly
v jednotlivých volebních okrscích velmi odlišné, což navrhovatel považuje za krajně podezřelé.
Dovozuje, že v některých nemocnicích a podobných zařízeních mohli za nemohoucí osoby
hlasovat jejich ošetřovatelé nebo přímo členové volebních komisí. Navrhovatel připouští, že pro
toto podezření nemá přímé důkazy, nasvědčují mu však výrazně odlišné volební výsledky.
[6] Na základě uvedených důvodů navrhuje, aby Nejvyšší správní soud vyslovil neplatnost
voleb do Senátu v obvodu Plzeň.
[7] Odpůrkyně ad 1) se ve vyjádření k návrhu zaměřila především na realizaci volebního
práva osob bez faktického trvalého pobytu, poukázala na právní úpravu zákona č. 133/2000 Sb.,
dle kterého mají tyto osoby trvalý pobyt v místě sídle ohlašovny. Zde jsou vedeny ve stálém
seznamu voličů a do sídla ohlašovny jsou jim doručovány i volební lístky. Ani další námitky
nepovažovala za důvodné, a to s odkazem na konstantní judikaturu Ústavního a Nejvyššího
správního soudu. K otázce odlišných volebních výsledků ve volebních okrscích se nevyjádřila,
neboť se týká věcné působnosti okrskové volební komise.
[8] Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval tím, zda jsou v posuzované věci splněny
podmínky řízení, a shledal, že návrh obsahuje veškeré zákonem stanovené náležitosti (§37 odst. 3
a §93 odst. 2 s. ř. s.) a byl podán osobou oprávněnou (§90 odst. 1 s. ř. s. a §87 odst. 2 volebního
zákona) ve lhůtě deseti dnů po vyhlášení celkového výsledku voleb (§87 volebního zákona)
u věcně a místně příslušného soudu (§88 volebního zákona a §90 s. ř. s.).
[9] Po ověření podmínek k projednání a rozhodnutí věci Nejvyšší správní soud přistoupil
k věcnému posouzení návrhu.
[10] V úvodu je nutno konstatovat, že námitky týkající se nerovného postavení kandidátů,
mediální manipulace a odnětí volebního práva bezdomovcům, jsou formulovány obecně,
bez vztahu k napadeným senátním volbám ve volebním obvodu Plzeň. Navrhovatel jimi kritizuje
určité společenské jevy a dovozuje rozpor s ústavním pořádkem. Nejvyšší správní soud
při přezkumu platnosti voleb používá konstantní judikaturou ustálený postup, při kterém zjišťuje,
zda došlo k porušení volebního zákona; zda toto porušení mělo vztah k celkovým výsledkům
voleb v napadeném obvodu, a zda je dána zásadní intenzita této zjištěné nezákonnosti, která musí
v konkrétním případě dosahovat takového stupně, aby bylo možno důvodně se domnívat,
že pokud by k nezákonnému jednání nedošlo, nebyl by kandidát zřejmě vůbec zvolen
(viz např. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 7. 2007, č. j. Vol 6/2004 - 12).
Výhrady navrhovatelů zpochybňujících platnost voleb je tedy nutno spojit s konkrétními
nedostatky těchto voleb.
[11] Námitka nerovného postavení kandidátů politických stran zastoupených v Poslanecké
sněmovně Parlamentu ČR a ostatních kandidátů napadá obecně systém financování politických
stran v České republice a namítá jeho protiústavnost, která ovlivňuje i průběh a výsledky voleb
v podobě výhodnějšího postavení kandidátů politických stran pobírajících příspěvky od státu.
Otázkou finanční podpory politických stran a hnutí se zabýval Ústavní soud v nálezu dne
18. 10. 1995, sp. zn. Pl. ÚS 26/94 (publ. i pod č. 296/1995 Sb.). Zaujal v něm stanovisko,
že v Ústavě České republiky ani v Listině základních práv a svobod, ani v mezinárodních
smlouvách podle čl. 10 Ústavy, nelze nalézt oporu pro principiální odmítnutí finanční podpory
politických stran státem, pokud tato podpora nepřekročí míru respektující hranici upravenou
v čl. 20 odst. 4 Listiny základních práv a svobod, podle něhož jsou politické strany a politická
hnutí odděleny od státu. Financování politických stran v České republice se shoduje s úpravou
většiny evropských zemí se srovnatelným systémem politických stran.
[12] V projednávané věci navrhovatel neuvedl skutečnosti, které by zpochybňovaly výše
citované závěry Ústavního soudu, a zejména neposkytl tvrzení, z nichž by bylo možno dovodit,
že při napadených senátních volbách byl porušen zákon č. 247/1995 Sb. (dále jen „volební
zákon“) v důsledku nerovného postavení kandidátů.
[13] Aktivita veřejnoprávních sdělovacích prostředků v průběhu voleb je navrhovatelem
kritizována též pouze v obecné rovině. Obecně lze přisvědčit tvrzení, že případné uveřejnění
záměrně nesprávných volebních průzkumů by mohlo narušit svobodnou soutěž politických stran
a rovný přístup občanů k voleným funkcím. Navrhovatel však neuvádí, o jaké konkrétní
průzkumy se v těchto volbách jednalo a jak ovlivnily jejich platnost. Jde tedy pouze o spekulaci
a plošnou kritiku činnosti veřejnoprávních médií, bez vazby na platnost konkrétních voleb.
V obecné rovině k otázce působení sdělovacích prostředků ve volebním procesu Nejvyšší správní
soud odkazuje na své usnesení č. j. Vol 15/2006 - 20 ze dne 29. 6. 2006.
[14] V námitce týkající se odnětí volebního práva bezdomovcům nejsou uvedeny konkrétní
osoby, kterým by bylo z důvodu této životní situace znemožněno právo volit. Nejvyšší správní
soud souhlasí s tím, že pro výkon volebního práva je podstatné místo trvalého pobytu voliče,
v souvislosti s tím poukazuje na právní úpravu místa trvalého pobytu dle §10
zákona č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel. Podle tohoto ustanovení si občan zvolí místo
trvalého pobytu podle zákonem určených kritérií a podmínek. Zákonná úprava je koncipována
tak, aby u každého občana mohlo být v případě potřeby určeno místo trvalého pobytu. U osob,
které si místo trvalého pobytu z jakéhokoliv důvodu neurčí, je tímto místem sídlo ohlašovny,
zákon stanoví kritéria pro její místní určení. Je tedy vyloučeno, aby volič nemohl vykonat své
volební právo pouze z důvodu, že v době voleb nemá stálé nebo žádné bydliště, tj. faktické místo
trvalého pobytu. Tyto osoby musí však v případě zájmu být aktivním voličem projevit
součinnost, konkrétně se zajímat o to, jaká ohlašovna je v jejich případě místem trvalého pobytu,
zde si vyzvednout hlasovací lístky a v jejím obvodu volit. Nelze proto přisvědčit tvrzením
navrhovatele o porušení všeobecnosti voleb či jiného článku Ústavy a Listiny základních práv
a svobod.
[15] Navrhovatel upozornil na odlišné výsledky zvoleného kandidáta V. Ch. v jednotlivých
volebních okrscích, z důvodu rozdílů v řádu několika desítek procent dovozoval nesprávnosti při
sčítání hlasů. Výslovně uvedl, že pro tato podezření nemá přímé důkazy, jedná se pouze o
spekulaci. Nejvyšší správní soud se námitkami o pochybnostech o správnosti sčítání hlasů již
několikrát při přezkumu výsledků voleb zabýval a dospěl k závěru, že je nutno vycházet
z presumpce správnosti závěrů jednotlivých okrskových volebních komisí, nebyl-li v konkrétním
případě prokázán opak (viz např. usnesení č. j. Vol 82/2006 – 51, č. j. Vol 67/2010 – 47, odst. 28
nebo č. j. Vol 18/2014 - 46). Ostatně i Ústavní soud potvrdil, že „[p]ro procesní úpravu volebního
soudnictví a postup v takovém řízení […] plyne vyvratitelná domněnka, že volební výsledek odpovídá vůli voličů.
Předložit důkazy k jejímu vyvrácení je povinností toho, kdo volební pochybení namítá “
(viz nález sp. zn. Pl. ÚS 73/04). Navrhovatel v projednávané věci nesprávnost sčítání hlasů
neprokázal, na výsledky voleb je proto nutno hledět jako na správné a odpovídající projevené vůli
voličů.
[16] Žádná z námitek navrhovatele nebyla důvodná, nebyl shledán ani důvod k podání návrhu
Ústavnímu soudu dle čl. 95 odst. 2 Ústavy. Nejvyšší správní soud proto návrh na vyslovení
neplatnosti voleb do Senátu ve volebním obvodu Plzeň ve dnech 7. a 8. října 2016 zamítl.
O návrhu rozhodl dle §90 odst. 3 s. ř. s. bez jednání.
[17] V souladu s §93 odst. 4 s. ř. s. soud rozhodl, že žádný z účastníků řízení nemá právo
na náhradu nákladů řízení.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 8. listopadu 2016
JUDr. Tomáš Langášek
předseda senátu