ECLI:CZ:NSS:2017:10.ADS.17.2017:44
sp. zn. 10 Ads 17/2017 - 44
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna a soudkyň
Daniely Zemanové a Michaely Bejčkové v právní věci žalobce: R. P., zast. Mgr. Evou
Neradilovou, advokátkou se sídlem Velkomoravská 378/1, Hodonín, proti žalované: Česká
správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, proti rozhodnutí žalované ze
dne 20. 4. 2015, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze
dne 14. 12. 2016, čj. 41 Ad 21/2015-80,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á.
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] OSSZ v Hodoníně shledala v roce 2004 žalobce částečně invalidním pro onkologické
onemocnění ledvin. Od té doby žalobce pobíral invalidní důchod. Rozhodnutím ze dne
16. 3. 2015 OSSZ v Hodoníně žalobci invalidní důchod odňala. Učinila tak na základě posudku
ze dne 6. 3. 2015, podle kterého žalobce již není invalidní ve smyslu §39 odst. 1 zákona
č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého
zdravotního stavu poklesla jeho pracovní schopnost pouze o 25 %. Proti tomuto rozhodnutí
podal žalobce námitky. V reakci na to nechala žalovaná vypracovat další lékařský posudek ze dne
14. 4. 2015, který potvrdil závěry podkladového posudku pro odnětí invalidního důchodu.
Žalovaná proto rozhodnutím citovaným v záhlaví námitky žalobce zamítla.
[2] Žalobce se bránil žalobou. Krajský soud v rámci dokazování nechal znovu posoudit
zdravotní stav žalobce a jeho schopnost soustavné výdělečné činnosti. Na žádost krajského
soudu proběhlo dne 7. 10. 2015 za přítomnosti žalobce jednání Posudkové komise Ministerstva
práce a sociálních věcí ČR (posudková komise) na pracovišti v Brně. Svá zjištění posudková
komise vyjádřila písemně v posudku ze dne 7. 10. 2015, ve kterém dospěla k totožným závěrům
jako podkladové posudky ve správním řízení. Žalobce nesouhlasil ani s tímto posudkem, své
námitky vyjádřil v několika doplněních žaloby a také při ústním jednání dne 26. 9. 2016. Krajský
soud následně požádal posudkovou komisi, aby se k těmto námitkám vyjádřila. V doplňujícím
posudku ze dne 27. 10. 2016 komise odpověděla na námitky žalobce a uzavřela, že trvá na svém
posudkovém hodnocení ze dne 7. 10. 2015.
[3] Krajský soud ve svém rozhodnutí vycházel z posudků komise ze dne 7. 10. 2015
a 27. 10. 2016. Uzavřel, že posudky pokládá za srozumitelné, přesvědčivé a celistvé. Posudková
komise zohlednila všechna odborná vyjádření týkající se zdravotního stavu žalobce a řádně
se vypořádala se všemi jeho námitkami. Krajský soud proto neshledal žalobu důvodnou
a zamítl ji.
II. Shrnutí argumentů kasační stížnosti
[4] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) podal proti rozsudku krajského soudu včasnou
kasační stížnost z důvodů dle §103 odst. 1 písm. b) a d) s. ř. s.
[5] Stěžovatel v kasační stížnosti uvádí, že krajský soud rozhodl pouze na základě neúplného
a nepřesvědčivého posudku ze dne 7. 10. 2015 a doplňujícího posudku ze dne 27. 10. 2016. Tyto
posudky mylně považoval za řádně odůvodněné, a proto zatížil své rozhodnutí jinou vadou řízení
ve smyslu §103 odst. 1 písm. d).
[6] Stěžovatel posudkům vytýká především to, že v nich posudková komise označila dřívější
posudky OSSZ v Hodoníně z let 2004, 2008 a 2012 za nadhodnocené, současně však
nezdůvodnila, v čem konkrétně nadhodnocení spatřuje. Dále stěžovatel nesouhlasí s tím,
že posudková komise učinila závěry o funkci ledvin pouze na základě hodnoty urey a kreatininu
v séru. Stěžovatel namítá také to, že posudková komise zcela opomenula některé nálezy
odborných lékařů a bez ohledu na jejich vyšetření si stanovila vlastní diagnózu. Nadto upozorňuje
na srovnatelný případ jiné posuzované osoby, jejíž zdravotní postižení žalovaná hodnotila
snížením pracovní schopnosti o 55 %. S touto námitkou se navíc krajský soud vůbec
nevypořádal.
[7] Stěžovatel je přesvědčen, že hodnocení poklesu jeho pracovní schopnosti na dolní hranici
příslušného procentního rozmezí bylo motivováno záměrem nepřiznání invalidity. Dle jeho
názoru mělo být zdravotní postižení hodnoceno na horní hranici příslušného procentního
rozmezí, tedy v rozsahu 25 %. Po zohlednění ostatních zdravotních obtíží zvýšením o dalších
10 % by tak celkový pokles pracovní schopnosti dosáhl rozhodné procentní míry pro přiznání
invalidity I. stupně.
[8] Stěžovatel proto v závěru kasační stížnosti navrhl, aby zdejší soud výše citovaný rozsudek
krajského soudu zrušil.
[9] Žalovaná se ke kasační stížnosti nevyjádřila.
III. Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu
[10] NSS při posuzování přípustné kasační stížnosti dospěl k závěru, že kasační stížnost
má požadované náležitosti, byla podána včas a osobou oprávněnou. Důvodnost kasační stížnosti
posoudil NSS v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.); neshledal
přitom vady, jimiž by se musel zabývat i bez návrhu.
[11] Veškeré kasační námitky se týkají posouzení zdravotního stavu stěžovatele a poklesu jeho
pracovní schopnosti. Soud se nejprve zabýval námitkou absence odůvodnění závěru
o nadhodnocení zdravotního stavu stěžovatele v dřívějších posudcích [III.A.;
§103 odst. 1 písm. b) a d) s. ř. s.], následně přezkoumal námitku nezákonnosti posudkového
hodnocení pouze na základě hodnoty urey a kreatininu [III.B.; §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s.],
poté se vypořádal s namítaným rozporem mezi výsledky posudkového hodnocení a vyšetření
odborných lékařů [III.C.; §103 odst. 1 písm. b) a d) s. ř. s.] a nakonec posoudil námitku
rozdílného hodnocení srovnatelného zdravotního postižení u jiné osoby [III.D.;
§103 odst. 1 písm. b) a d) s. ř. s.].
[12] Kasační stížnost není důvodná.
[13] Stěžovatel činí sporným posouzení zdravotního stavu pro účely přiznání invalidního
důchodu. Domnívá se, že jeho pracovní schopnost poklesla nejméně o 35%, a tedy že měl být
uznán invalidním v I. stupni.
[14] NSS k tomu uvádí, že podle §38 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění,
má pojištěnec nárok na invalidní důchod, jestliže nedosáhl věku 65 let nebo důchodového věku,
je-li důchodový věk vyšší než 65 let, a stal se invalidním. Podle §39 odst. 1 zákona
o důchodovém pojištění platí, že pojištěnec je invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého
zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %.
[15] Pokud jde o rozsah přezkumu, zdejší soud upozorňuje na konstantní judikaturu,
podle které „správní soud sám zdravotní stav žadatele o invalidní důchod nepřezkoumává. Nejsou-li namítány
jiné vady řízení, správní soud v řízení o správní žalobě proti rozhodnutí orgánů sociálního zabezpečení ve věci
invalidity a změny jejího stupně, resp. v řízení o kasační stížnosti proti rozhodnutí krajského soudu, ověřuje pouze
to, zda posudek příslušné posudkové komise, o nějž se opírá správní rozhodnutí, je úplný a přesvědčivý […],
případně, namítal-li to žalobce, zda byla příslušná posudková komise řádně obsazena“ (rozsudek ze dne
15. 5. 2013, čj. 6 Ads 11/2013-20, dále viz např. rozsudky ze dne 25. 9. 2003,
čj. 4 Ads 13/2003 54, ze dne 15. 5. 2013, čj. 6 Ads 11/2013-20, body 12 a 13, nebo ze dne
10. 5. 2017, čj. 7 Ads 20/2017-53). Posouzení správnosti zařazení zdravotního postižení pod
ustanovení přílohy vyhlášky a míry poklesu pracovní schopnosti soud neprovádí, protože jde
o odborné medicínské otázky. Soud si proto nemůže učinit o této otázce úsudek sám a namísto
toho vychází z důkazu posudkem příslušné posudkové komise.
[16] Podle §4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního
zabezpečení, posuzuje zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení
soudního ve věcech důchodového pojištění Ministerstvo práce a sociálních věcí, které za tímto
účelem zřizuje jako své orgány posudkové komise. Posudkové komise jsou oprávněny posoudit
pokles pracovní schopnosti a zaujmout posudkové závěry o invaliditě, jejím vzniku trvání
i zániku. Tyto posudky hodnotí soud jako každý jiný důkaz podle zásad upravených
v §77 odst. 2 s. ř. s.
[17] Úkolem soudu přezkoumávajícího rozhodnutí o odnětí invalidního důchodu je tedy
posoudit, zda posudková komise důvody pro takový postup přesvědčivě odůvodnila a zda
se vypořádala se všemi rozhodujícími skutečnostmi. Posudek, který splňuje tyto požadavky, bývá
zpravidla stěžejním důkazem pro správnost a zákonnost přezkoumávaného rozhodnutí.
[18] S ohledem na vše výše uvedené proto NSS v rozsahu kasačních námitek přezkoumal, zda
lze považovat posudky ze dne 7. 10. 2015 a 27. 10. 2016, na základě kterých krajský soud postavil
své rozhodnutí, za úplné a přesvědčivé.
III.A. Námitka absence odůvodnění závěru o posudkovém nadhodnocení
[19] Stěžovatel v prvé řadě namítá, že posudková komise v posudcích ze dne 7. 10. 2015
a 27. 10. 2016 nevysvětlila, v čem konkrétně považuje posudky z let 2004, 2008 a 2012
za nadhodnocené. Stěžovatel poukazuje na to, že u něj stále přetrvávají okolnosti, na základě
kterých byl uznán invalidním, jeho zdravotní stav se dokonce zhoršil. Posudky, ze kterých
vycházel ve svém rozhodnutí krajský soud, tak dle stěžovatele nelze považovat za úplné
a přesvědčivé.
[20] NSS k tomu uvádí, že podle judikatury „je posudková komise povinna přesvědčivě odůvodnit,
co se při porovnání s obdobím, kdy byla odnímaná dávka přiznána, ve zdravotním stavu pojištěnce přesně
změnilo, jinak řečeno určit a objasnit důvod či příčinu zániku nebo snížení stupně invalidity. Podle konstantní
soudní praxe jsou uznávány tři okruhy příčin, jež mohou vést k přesvědčivému odůvodnění zániku nebo snížení
stupně dříve uznané invalidity. Jedná se o posudkově významné zlepšení zdravotního stavu, stabilizaci zdravotního
stavu spojenou s adaptací např. na poúrazovou situaci, a tím i s obnovením výdělečné schopnosti ve stanoveném
rozsahu, a dřívější posudkové nadhodnocení zdravotního stavu - tzv. posudkový omyl“ (rozsudek ze dne
23. 2. 2016, čj. 2 Ads 280/2015-35, dále např. rozsudek NSS ze dne 29. 7. 2003,
čj. 4 Ads 19/2003-48, nebo ze dne 27. 11. 2014, čj. 9 Ads 51/2014-27, bod 20, na který stěžovatel
odkázal v kasační stížnosti). Pro přesvědčivost posudkových závěrů je tedy nezbytné, aby
v posudku uváděný důvod zániku nebo změny stupně invalidity byl zcela konkrétně
a jednoznačně vysvětlen, neboť jen tak může soud získat potřebný skutkový základ pro správné
právní posouzení věci.
[21] Podle posudku ze dne 7. 10. 2015 „byl (stěžovatel) od r. 2008 uznán opět částečně invalidním,
od r. 2012 invalidní v I. st., pro onkologické onemocnění ledvin při zachované dobré funkci ledvin, což
PK považuje za nadhodnocené […].“ V posudku se dále uvádí, že „onkologické onemocnění ledviny
je od r. 2004 bez známek recidivy či metastáz. Onemocnění je pouze sledováno, bez nutnosti medikamentózní
či jiné léčby. RIN vyš. v r. 2011 prokazuje postižení funkce pravé ledviny mírného až středního stupně. O funkci
ledvin však nejlépe vypovídá hodnota urey a kreatininu v séru, která je opakovaně v normě, tzn., že i přes nález
lehké až střední poruchy na RIN, ledviny plní svoji očišťovací funkci tak, že nedochází k retenci dusíkatých ani
jiných látek. Takže nejsou ani klinické projevy renální nedostatečnosti. […]“ V doplňujícím posudku ze dne
27. 10. 2016 posudková komise upřesnila, že „[n]adhodnocení PK MPSV spatřuje ve zvolení horní
(nikoliv dolní) hranice daného rozmezí u zjištěného zdravotního postižení“.
[22] NSS předně podotýká, že v rozporu s tím, co tvrdí stěžovatel v kasační stížnosti, posudek
ze dne 7. 10. 2015 závěr o nadhodnocení vztahuje pouze k posudkům z roku 2008 a 2012.
Je to zřejmé nejen ze znění a struktury posudku ze dne 7. 10. 2015, ale lze to mimo jiné dovodit
i z celkového kontextu případu. Stěžovateli byl totiž poprvé invalidní důchod odňat již
rozhodnutím OSSZ v Hodoníně ze dne 7. 1. 2008. Stalo se tak na základě posudku ze dne
17. 12. 2007, ve kterém posudkový lékař dovodil, že funkce ledvin je dobrá, a celkovou míru
poklesu vyhodnotil pouze v rozsahu 25 %. V rámci nové žádosti stěžovatele o invalidní důchod
však nechala OSSZ v Hodoníně vypracovat další posudek ze dne 19. 2. 2008 a na základě jeho
závěrů opětovně přiznala stěžovateli odňatý invalidní důchod.
[23] Ve výše uvedeném posudku ze dne 19. 2. 2008 posuzující lékařka poukázala na výsledky
vyšetření RIN, které indikovalo „postižení funkce ledvin mírného stupně, více vpravo, oproti
vyš. z 8. 3. 2006 nález zhoršen převážně ve 3. fázi“. Především na základě tohoto zjištění poté
posuzující lékařka vyhodnotila „základní zdravotní funkční postižení v horním rozmezí pro progresi urolog.
funkčního nálezu od posledního posudkového jednání, a to vzhledem k postižení funkce obou ledvin […]”.
V dalším posudku ze dne 26. 1. 2012 posuzující lékař konstatoval snížení funkce obou ledvin
středního stupně (vpravo pozánětlivé onemocnění). Proto vyhodnotil pokles pracovní schopnosti
stěžovatele v horním rozmezí dané položky.
[24] Na rozdíl od vyjádření lékařů v posudcích z roku 2008 a 2012 je komise v posudku ze dne
7. 10. 2015 přesvědčena, že i přes nálezy lehké až střední poruchy zjištěné při vyšetřeních RIN
ledviny plní svoji funkci dostatečně, bez větších komplikací, a neshledala tedy zjištění lékařů
v posudcích z roku 2008 a 2012 dostatečným důvodem pro snížení pracovní schopnosti
stěžovatele na horní hranici procentního rozmezí. Postižení funkce ledvin proto označila za lehké
a zdravotní stav za dlouhodobě stacionární. V rozporu s dřívějšími posudky vyhodnotila snížení
poklesu pracovní schopnosti pouze na dolní hranici daného rozpětí, tj. v rozsahu 15 %.
[25] NSS odůvodnění v posudku ze dne 7. 10. 2015 doplněné posudkem ze dne 27. 10. 2016
považuje vzhledem k závěru o nadhodnocení za dostatečné. Z posudku je zřejmé, v čem
nadhodnocení dřívějších posudků z roku 2008 a 2012 spočívalo.
[26] Nadto NSS podotýká, že byť není oprávněn přezkoumat závěr posudkové komise
o nadhodnocení dřívějších posudků z let 2008 a 2012, nejeví se soudu tento závěr s ohledem
na odůvodnění posudku ze dne 7. 10. 2015 jako zjevně nesprávný nebo postrádající oporu
ve zdravotnické dokumentaci. Své závěry o bezporuchové funkci ledvin totiž posudková komise
podpořila celou řadou tvrzení. Dle posudkové komise jsou hodnoty urey a kreatininu v séru
opakovaně v normě, ledviny plní svoji očišťovací funkci, nedochází k retenci dusíkatých ani
jiných látek, neexistují klinické projevy renální nedostatečnosti ani komplikace spojené s renální
insuficiencí, jsou bez poškození centrálního nervového systému, bez anemie, krvácivých stavů
a bez renální osteopatie. Podle posudkové komise navíc z doložené zdravotní dokumentace
nevyplývá posudkově významná progrese zdravotního stavu. Zdravotní stav je dlouhodobě
stacionární. Tento závěr je významný i s ohledem na zákonnou konstrukci §39 odst. 4 písm. b),
podle kterého se při určování poklesu pracovní schopnosti bere v úvahu, zda se jedná
o stabilizovaný zdravotní stav. Navíc k závěru o bezporuchové funkci ledvin dospěli lékaři
celkem ve čtyřech posudcích, ve správním řízení v posudcích ze dne 6. 3. 2015 (OSSZ Hodonín)
a 14. 4. 2015 (ČSSZ, pracoviště Brno) a v řízení před krajským soudem v posudcích posudkové
komise MPSV ČR ze dne 7. 10. 2015 a 27. 10. 2016.
[27] NSS proto s ohledem na vše výše uvedené považuje posudek ze dne 7. 10. 2015 doplněný
posudkem ze dne 27. 10. 2016 vzhledem k závěru o nadhodnocení za úplný a přesvědčivý.
Z posudku jasně vyplývá, v čem posudková komise nadhodnocení spatřuje, jak nahlíží oproti
dřívějším posudkům na zdravotní postižení stěžovatele a jak hodnotí pokles jeho pracovní
schopnosti.
[28] Námitka stěžovatele o absenci odůvodnění závěru o posudkovém nadhodnocení proto
není důvodná.
III.B. Námitka nezákonnosti posudkového hodnocení pouze na základě hodnoty urey a kreatininu
[29] Stěžovatel dále namítá, že oba posudky, ze kterých vycházel krajský soud, se při stanovení
funkce ledvin omezují pouze na hodnotu urey a kreatininu v séru. Navíc posudek údajně vůbec
neuvádí jejich konkrétní hodnoty. Podle kapitoly II, oddíl A, položka 1, písm. b) zařazení do této
položky na hodnotě urey a kreatininu v séru prý vůbec nezávisí. Jedná se o pouhou úvahu, která
nemá zákonnou oporu. V řízení před krajským soudem stěžovatel namítal, že bylo nutné
přihlédnout též k izotopovému vyšetření (radioizotopová nefrografie), které je postaveno
na roveň určení kreatininu v moči. V kasační stížnosti stěžovatel v této souvislosti užil analogii
s kapitolou XIV, oddíl A přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity týkající se postižení močové
soustavy. Hodnota urey a kreatininu v séru je dle stěžovatele pouze jedním z několika způsobů,
pomocí kterých se postižení ledvin určuje, mezi další metody speciálních funkčních zkoušek
vyhláška řadí právě též izotopové vyšetření.
[30] NSS předně konstatuje, že posudková komise při hodnocení postižení ledvin nevycházela
výhradně z hodnot urey a kreatininu v séru. V posudku ze dne 7. 10. 2015 se naopak komise
zabývala též závěry z urologických vyšetření MUDr. X provedených v průběhu roku 2008, 2011 a
2015, které shrnuje na s. 6 a 7 posudku. Podle NSS nelze stěžovateli přisvědčit ani v tom, že
posudková komise neuvádí žádné konkrétní hodnoty urey a kreatininu v séru. Tyto hodnoty jsou
součástí diagnostického souhrnu zdravotnické dokumentace praktického lékaře na s. 7 posudku
ze dne 7. 10. 2015.
[31] NSS dále uvádí, že zjištění postižení ledvin pomocí hodnot urey a kreatininu v séru není
pouhou úvahou posudkové komise. Z analogického užití kapitoly XIV, oddíl A vyhlášky
o posuzování invalidity, týkající se postižení močové soustavy, vyplývá, že určení kreatininu
a močoviny v séru je uznávanou speciální funkční zkouškou. Příloha k vyhlášce o posuzování
invalidity na tomto místě stanoví, že [m]íra poklesu pracovní schopnosti se stanoví podle rozsahu a tíže
postižení, stupně aktivity procesu, poruch funkce uropoetického systému, které je nutno zjistit speciálními
funkčními zkouškami (např. určením kreatininu a močoviny, vyšetřením glomerulární filtrace a koncentrační
schopnosti, izotopovým vyšetřením, urografií, urodynamickým vyšetřením, endoskopií, sonografií).
[32] Z toho však již nelze dovozovat, že je třeba vždy indikovat též izotopové vyšetření RIN.
Jedná se pouze o demonstrativní výčet uznávaných speciálních funkčních zkoušek pro stanovení
rozsahu konkrétního postižení. Je však již na odborné úvaze jednotlivých lékařů, kterou metodu
použijí a zda jsou takto získaná zjištění pro určení rozsahu postižení dostačující. Posudková
komise k tomu na s. 4 doplňujícího posudku ze dne 27. 10. 2016 dodala, že „funkci ledvin nemůže
vyšetřit a je odkázána na odborné nálezy. Indikovat kontrolní vyš. RIN je kompetentní pouze odborný lékař
ve chvíli, kdy má jednoznačný medicínský důvod“. Dlužno podotknout, že při pozdějších urologických
vyšetřeních již ani odborní lékaři pro zjištění funkce ledvin vyšetření RIN nepožadovali, což
uvedl i sám stěžovatel v řízení před krajským soudem. NSS podotýká, že k již existujícím
izotopovým vyšetřením komise v posudku ze dne 7. 10. 2015 přihlédla, závěry vyšetření RIN
cituje výslovně na s. 6 a 8.
[33] Odkazy stěžovatele na znění přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity týkající se jiných
nikterak nesouvisejících postižení nejsou pro danou věc podstatné.
[34] NSS proto vzhledem ke všem výše sneseným argumentům neshledal námitku stěžovatele
o nezákonnosti posudkového hodnocení pouze na základě hodnoty urey a kreatininu důvodnou.
III.C. Námitka rozporu mezi výsledky posudkového hodnocení a vyšetření odborných lékařů
[35] Podle další kasační námitky posudek ze dne 7. 10. 2015 nezohlednil skutečnost,
že na nepříznivém zdravotním stavu se významně podílí též chronický páteřní syndrom.
Posuzující lékařka si údajně stanovila vlastní diagnózu, na základě čehož vyhodnotila páteřní
syndrom jako lehké funkční postižení. Dle stěžovatele však zcela opomenula nálezy odborných
lékařů, konkrétně MUDr. X ze dne 17. 3. 2015 a MUDr. X ze dne 17. 1. 2003. Stěžovatel dále
polemizoval s tvrzením v posudku ze dne 7. 10. 2015 na s. 10, že „pro zvýšení ve smyslu §3 odst. 1
nebo odst. 2 vyhl. č. 359/2009 Sb. ve znění platném od 1. 1. 2010 PK MPSV Brno neshledala jiné závažné
důvody“. V této souvislosti upozornil, že na rozdíl od posudku ze dne 7. 10. 2015 posudky o
invaliditě stěžovatele z let 2004, 2008 a 2012 vždy přihlédly k dalšímu zdravotnímu postižení
stěžovatele, což se projevilo snížením jeho pracovní schopnosti o dalších 10 % ve smyslu §3
odst. 1 vyhlášky o posuzování invalidity. Dále stěžovatel poukázal na úvahu obsaženou
v rozhodnutí žalované, která prý na s. 5 hodnotí zdravotní postižení páteře snížením pracovní
schopnosti o 20 %.
[36] NSS k tomu uvádí následující.
[37] Posudková komise se na s. 9 posudku ze dne 7. 10. 2015 detailně postižením páteře
zabývala. Není pravda, že by stanovila vlastní diagnózu bez ohledu na výsledky vyšetření
odbornými lékaři. Komise při hodnocení vycházela též z dřívějších neurologických nálezů
z neurologického oddělení nemocnice Kyjov vydaných MUDr. X dne 17. 1. 2003 a MUDr. X
dne 17. 3. 2015, o čemž svědčí mimo jiné diagnostický souhrn na str. 6 a 7 posudku. Tyto
lékařské nálezy jsou uvedeny též ve výčtu rozhodujících podkladů pro hodnocení zdravotního
stavu stěžovatele na s. 2 posudku.
[38] NSS podotýká, že závěry odborných lékařů slouží pouze jako podklad pro posouzení
poklesu pracovní schopnosti, nikoliv jako přímý podklad pro rozhodnutí o přiznání či odnětí
invalidního důchodu. NSS již dříve konstatoval, že „specifické postavení posudkových komisí spočívá
právě v tom, že jsou nadány odbornou kompetencí v oblasti posudkového lékařství, což znamená, že jsou schopny
z medicínského hlediska komplexně posoudit zdravotní stav účastníka řízení, neomezují se jen na některé
lékařské obory a jsou odborně kompetentní k posouzení poklesu pracovní schopnosti a k zaujetí posudkových
závěrů o invaliditě. Na zjištěné zdravotní postižení proto mohou posudkové komise nahlížet odlišně oproti
lékařům - specialistům, jejichž nálezy mají k dispozici“ (rozsudek NSS ze dne 11. 9. 2014,
čj. 4 Ads 140/2014-35).
[39] Dále se NSS zabýval tím, zda k postižení páteře komise přihlédla při určení poklesu
pracovní schopnosti stěžovatele.
[40] Podle §2 odst. 3 vyhlášky o posuzování invalidity je-li příčinou dlouhodobě nepříznivého
zdravotního stavu pojištěnce více zdravotních postižení, jednotlivé hodnoty procentní míry poklesu pracovní
schopnosti stanovené pro jednotlivá zdravotní postižení se nesčítají; v tomto případě se určí, které zdravotní
postižení je rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, a procentní míra poklesu pracovní
schopnosti se stanoví podle tohoto zdravotního postižení se zřetelem k závažnosti vlivu ostatních zdravotních
postižení na pokles pracovní schopnosti pojištěnce. Za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního
stavu se považuje takové zdravotní postižení, které má nejvýznamnější dopad na pokles pracovní schopnosti
pojištěnce. Podle ustanovení §3 vyhlášky o posuzování invalidity může být horní hranice procentní
míry pro dané zdravotní postižení navýšena až o 10 %.
[41] Za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého stavu stěžovatele posudek ze dne
7. 10. 2015 určil postižení ledvin vlivem onkologického onemocnění. Na s. 10 tohoto posudku
komise konstatuje, že „[s]amotné postižení močové soustavy odpovídá položce shora uvedené bylo by hodnoceno
na dolní hranici daného procentního pásma. Horní hranice byla zvolena s ohledem na ostatní onemocnění
a předchozí vykonávané výdělečné činnosti“. To znamená, že samotné postižení ledvin hodnotila
komise snížením pracovní schopnosti pouze o 15 %. Po zohlednění dalších zdravotních postižení
zvýšila komise hodnocení o dalších 10 %. Celkový pokles pracovní schopnosti tedy teprve
poté dosáhl 25 %. Z toho vyplývá, že další postižení zdravotního stavu stěžovatele bylo
hodnoceno stejnou procentní mírou (10 %) jako v dřívějším posudku OSSZ v Hodoníně z roku
2012. Je pravda, že komise ve srovnání s posudkem z roku 2012 nepostupovala podle §3 odst. 1,
takový postup však nebyl zapotřebí. I po zohlednění ostatních zdravotních postižení stěžovatele
v rozsahu 10 % totiž celkový pokles pracovní schopnosti stěžovatele nepřekročil 25 %, tj. horní
hranici procentního rozmezí u rozhodujícího postižení (kapitola II., oddíl A, položka 1b přílohy
k vyhlášce o posuzování invalidity).
[42] Stěžovatel v kasační stížnosti poukazuje též na úvahu žalované na s. 5 jejího rozhodnutí.
Dle žalované v případě, že by za hlavní zdravotní postižení zvolila páteřní syndrom, využila
by horní hranice příslušného rozmezí, tj. 20 % (kapitola XIII., oddíl E, položka 1b přílohy
k vyhlášce o posuzování invalidity). NSS podotýká, že toto hodnocení se týká hypotetického
případu, který nebyl nijak blíže zdůvodněn. Rozhodující příčinou, která má nejvýznamnější dopad
na pokles pracovní schopnosti, je podle rozhodnutí žalované i posudků komisí onkologické
onemocnění ledvin. S tímto závěrem stěžovatel nepolemizuje. Pro hodnocení dalších postižení
včetně páteřního syndromu se proto uplatní pravidla obsažená v §2 a 3 vyhlášky o posuzování
invalidity. Úvahy na s. 5 rozhodnutí žalované o poklesu ve výši 20 % nejsou pro posouzení
nynější věci vůbec podstatné.
[43] S ohledem na vše výše uvedené NSS uzavírá, že námitka stěžovatele o rozporu
mezi výsledky posudkového hodnocení a vyšetření odborných lékařů není důvodná. Z posudku
vyplývá, že postižením se zabývala posuzující lékařka komplexně, v potaz vzala i stěžovatelem
zmiňované lékařské zprávy. Hodnocení závažnosti tohoto postižení se projevilo ve zvýšení
poklesu pracovní schopnosti o dalších 10 %.
III.D. Námitka rozdílného hodnocení srovnatelného zdravotního postižení u jiné osoby
[44] Stěžovatel v kasační stížnosti poukazuje na rozhodnutí žalované ze dne 22. 7. 2011
(rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 9. 3. 2012, čj. 41 Ad 55/2011-30). V onom případě
žalovaná shledala snížení pracovní schopnosti u jiné posuzované osoby s obdobnou diagnózou
celkem v rozsahu 55 %. Hodnocení postižení u této jiné osoby a stěžovatele se liší o 30 %, což
stěžovatel považuje za absurdní. Stěžovatel dále uvádí, že byť na tento markantní rozdíl
upozornil ve vyjádření k žalobě ze dne 2. 11. 2016 a opětovně tuto námitku vznesl při ústním
jednání dne 14. 12. 2016, krajský soud na tuto námitku prý vůbec nereagoval.
[45] NSS k tomu předně uvádí, že přestože z rozsudku Krajského soudu v Brně
čj. 41 Ad 55/2011-30 vyplývají základní poznatky o zdravotním stavu posuzované osoby, NSS
nezná podrobnosti případu. Bez důkladného seznámení se s příslušnými správními spisy a v nich
založenými lékařskými posudky to ani není možné. Právní úprava při určování poklesu pracovní
schopnosti klade důraz na posuzování velmi specifických skutečností, které se u osob, byť
se stejnou diagnózou, mohou značně lišit (srov. §39 odst. 4 zákona o důchodovém pojištění).
Stěžovatel touto námitkou tlačí NSS k tomu, aby přezkoumal rozhodnutí soudů, která nejsou
touto kasační stížností napadena. Něco takového je samozřejmě zcela nepřijatelné. Pokud
by snad na to NSS přistoupil, vykročil by z mezí, které mu klade zákon při projednávání této
kasační stížnosti.
[46] Stěžovatel v této souvislosti dále uvedl, že se krajský soud s touto námitkou nikterak
nevypořádal. Podle NSS povinnost řádně odůvodnit rozhodnutí není nutno pojímat tak široce,
že by bylo třeba vždy vyslovit podrobnou odpověď na každý, jakkoliv obecný argument účastníka
řízení (srov. nález ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 989/08, N 26/52 SbNU 247, věc
M. CAMBELL & SONS LIMITED, bod 68). Krajský soud, byť výslovně vskutku na tento
argument žaloby nereagoval, proti navazující žalobní argumentaci postavil vlastní ucelený
argumentační systém, neslučitelný s názorem stěžovatele.
IV. Závěr a náklady řízení
[47] NSS uzavírá, že posudek ze dne 7. 10. 2015 doplněný posudkem ze dne 27. 10. 2016
považuje v rozsahu námitek uplatněných stěžovatelem za úplný a přesvědčivý, podporující závěry
žalované v napadeném rozhodnutí. Posudek obsahuje všechny formální i obsahové náležitosti
(viz §7 vyhlášky o posuzování invalidity). Posudková komise se komplexně zabývala zdravotním
stavem stěžovatele. Posudek obsahuje výčet rozhodujících podkladů o zdravotním stavu
stěžovatele a diagnostický souhrn. Posudková komise uvedla, že se u posuzovaného jedná
o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav. Za rozhodující příčinu tohoto stavu označila postižení
funkce ledvin po onkologickém onemocnění a přihlédla též k dalším zdravotním potížím,
onemocnění páteře a artróze pravého kolene. Posudková komise podrobně popsala funkční
hodnocení těchto jednotlivých zdravotních postižení. Posudek dále obsahuje podřazení hlavní
příčiny dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu příslušné položce vyhlášky a stanovení
konečné míry poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti. Posudková komise dospěla
k jednoznačnému závěru o tom, že u posuzovaného se jedná o zdravotní postižení podle kapitoly
II., oddílu A, položky 1b přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity a že celková míra poklesu
pracovní schopnosti stěžovatele je 25 %.
[48] Proto NSS s ohledem na vše výše uvedené zamítl kasační stížnost jako nedůvodnou
(§110 odst. 1 věta poslední s. ř. s.).
[49] O náhradě nákladů řízení rozhodl podle §60 odst. 1 za použití §120 s. ř. s. Stěžovatel
nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti, neboť ve věci neměl úspěch; žalované
náklady řízení nad rámec běžné úřední činnosti nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 28. června 2017
Zdeněk Kühn
předseda senátu