ECLI:CZ:NSS:2017:10.ADS.4.2017:29
sp. zn. 10 Ads 4/2017 - 29
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Daniely Zemanové,
soudce Zdeňka Kühna a soudkyně Michaely Bejčkové v právní věci žalobce: J. Š., zast. Mgr.
Václavem Bartkem, advokátem se sídlem Královopolská 874/84, Brno, proti žalovanému:
Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 376/1, Praha 2, proti
rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 2. 2015, čj. MPSV-UM/4189/15/4S-JMK, v řízení o kasační
stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 29. 11. 2016, čj. 33 A 24/2015-
68,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Ustanovenému zástupci žalobce Mgr. Václavu Bartkovi, advokátovi se sídlem
Královopolská 874/84, Brno, se p ř i z n á v á odměna za zastupování v řízení
o kasační stížnosti ve výši 1 300 Kč, která mu bude zaplacena z účtu Nejvyššího
správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku..
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) podal dne 16. 9. 2014 žádost o přiznání dávky hmotné
nouze – mimořádné okamžité pomoci ve výši 1.100 Kč na úhradu kupní ceny za pevnou zimní
obuv pro nezletilého syna žalobce. Správní orgán I. stupně dospěl k závěru, že nejsou dány
podmínky pro její přiznání podle zákona č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi.
Stěžovatel podal proti tomuto rozhodnutí blanketní odvolání, ve kterém uvedl, že jej doplní,
jakmile mu to dovolí jeho zdravotní stav. Žalovaný následně vyzval stěžovatele, aby své odvolání
doplnil o chybějící náležitosti (tj. rozsah, v jakém rozhodnutí napadá, a odvolací důvody),
a to do osmi dnů od doručení výzvy. Na tuto výzvu stěžovatel reagoval žádostí o prodloužení
lhůty k doplnění odvolání, a to do doby, než se zlepší jeho zdravotní stav; žalovaný žádosti
žalobce nevyhověl a dne 27. 2. 2015 bez dalšího vydal rozhodnutí, ve které stěžovatelově žádosti
nevyhověl. Usoudil, že správní orgány poskytly stěžovateli dostatečnou lhůtu k doplnění
odvolání, s tím, že tento úkon nebyl vázán na osobní přítomnost žalobce, který tak mohl učinit
písemnou formou či k tomuto úkonu případně zmocnit jinou osobu. Odkázal mimo jiné
na skutečnost, že stěžovatel se osobně dostavil k žalované v rámci jiného správního řízení.
Jeho zdravotní stav tedy jednání se správními orgány umožňoval a jeho postup měl za cíl pouze
nadměrné prodlužení správního řízení. Žalovaný přezkoumal rozhodnutí správního orgánu
I. stupně v plném rozsahu a odvolání stěžovatele zamítl.
[2] Proti rozhodnutí žalované podal stěžovatel správní žalobu. V žalobě uvedl, že rozhodnutí
považuje za nezákonné, neboť mu žalovaný odepřel právo na spravedlivý proces.
K žádosti o prodloužení lhůty k doplnění odvolání z důvodu nepříznivého zdravotního stavu
doložil lékařskou zprávu MUDr. P.. Žalovaný žádosti nevyhověl, a aniž stěžovateli umožnil uvést,
v čem spatřuje nesprávnost rozhodnutí správního orgánu I. stupně, odvolání zamítl. Žalovaný
však dostatečným způsobem nezkoumal jeho zdravotní stav. Limity stěžovatele byly popsány
v lékařské zprávě jím doložené a pouhá skutečnost, že stěžovatel poslal žádost o prodloužení
lhůty, či se v jiném řízení dostavil osobně ke správnímu orgánu, ještě neznamená, že byl schopen
i náležitým způsobem doplnit odvolání. K takovému závěru nelze objektivně dospět; postup
žalovaného naplňuje znaky libovůle.
[3] Krajský soud žalobu stěžovatele zamítl napadeným rozsudkem.
II. Kasační stížnost žalobce a vyjádření žalovaného
[4] Proti rozsudku krajského soudu podal stěžovatel včasnou kasační stížnost z důvodů
uvedených v §103 odst. 1 písm. a) a b) s. ř. s. V kasační stížnosti uvedl, že žalovaný porušil
jeho právo na spravedlivý proces tím, že nezohlednil jeho zdravotní stav, který mu bránil činit
návrhy a řádně se vyjádřit k podkladům pro rozhodnutí a doplnit odvolání. Stěžovatel rovněž
namítl, že v případě blanketního odvolání odvolací orgán nemusí odhalit pochybení,
na která by jinak odvolatel v odůvodněném odvolání poukázal. Závěr krajského soudu o tom,
že stěžovatel nebyl zkrácen na svých právech, je nesprávný. Soud se nezabýval objektivně danými
překážkami na straně stěžovatele z důvodu jeho nepříznivého zdravotního stavu. Soud pochybil,
jestliže upřednostnil zásadu efektivnosti řízení před zachováním základních práv účastníka
správního řízení, tedy zásadou zákonnosti. V případě hodnocení zdravotního stavu stěžovatele
resp. věrohodnosti předkládaných lékařských zpráv krajský soud odkázal na ničím nedoloženou
okolnost, že v jiných správních řízeních stěžovatel jedná, popř. jednal. Tuto tezi však krajský soud
převzal z odůvodnění žalovaného, který tento závěr neopřel o jedinou prokazatelnou skutečnost.
Samotná účast stěžovatele v prostorách úřední či soudní budovy neznamená, že je zdravotně
způsobilý k projednávání věci (viz diagnóza v lékařské zprávě) a odvolací správní orgán ani soud
nemůže na základě takovéto okolnosti vystavět jakékoliv rozhodnutí či procesní argumentaci.
[5] Žalovaný se ve vyjádření ztotožnil s odůvodněním napadeného rozsudku a navrhl kasační
stížnost zamítnout.
III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[6] Nejvyšší správní soud při posuzování přípustné kasační stížnosti hodnotil,
zda jsou splněny podmínky řízení, přičemž dospěl k závěru, že kasační stížnost má požadované
náležitosti, byla podána včas a osobou oprávněnou. Důvodnost kasační stížnosti posoudil soud
v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.); neshledal přitom vady,
jimiž by se musel zabývat i bez návrhu.
[7] Na úvod NSS předesílá, že v obdobné věci již rozhodl rozsudkem ze dne 30. 3. 2017,
čj. 1 Ads 6/2017-25, a ze dne 11. 5. 2017, čj. 10 Ads 5/2017-32. Nejvyšší správní soud
rozhodoval v řízení sp. zn. 1 Ads 6/2017 o žádosti stěžovatele o dávku mimořádné okamžité
pomoci na pokrytí výdajů spočívajících v nákladech na svoz komunálního odpadu a doplatku
za opravu zubů dítěte a v řízení sp. zn. 10 Ads 5/2017 o žádosti stěžovatele o dávku mimořádné
okamžité pomoci na pokrytí nezbytných nákladů souvisejících se vzděláním nebo zájmovou
činností nezaopatřeného dítěte. V nyní projednávané věci je předmětem žádosti stěžovatele
požadavek na přiznání dávky hmotné nouze – mimořádné okamžité pomoci ve výši 1 100 Kč
na úhradu kupní ceny za pevnou zimní obuv pro nezletilého syna. Jelikož argumentace
stěžovatele je v těchto řízeních naprosto totožná, NSS vycházel ze stejných závěrů.
[8] V prvé řadě stěžovatel namítl, že bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces.
Žalovaný mu neumožnil činit návrhy a vyjádřit se k podkladům rozhodnutí. Tato námitka není
důvodná. Třebaže správní řízení tvoří jeden celek, vnitřně je rozfázované na řízení v prvním
stupni a řízení odvolací. Dle §82 odst. 4 správního řádu se v odvolacím řízení uplatní zásada
koncentrace řízení. NSS opakovaně judikuje, že v řízeních o žádosti je zásada koncentrace řízení
zcela namístě (např. rozsudek NSS ze dne 27. 11. 2012, čj. 1 As 136/2012-23, č. 2786/2013
Sb. NSS, bod 15). Se zásadou koncentrace řízení souvisí i povinnost správního orgánu umožnit
účastníkům řízení činit návrhy a vyjádřit se podle §36 odst. 1 a 3 správního řádu před vydáním
meritorního rozhodnutí v prvním stupni. Na odvolací správní orgán se již tato povinnost
nevztahuje, vychází-li ze zcela totožných, ničím nedoplněných podkladů, se kterými bylo možné
se seznámit již v řízení v prvním stupni. Stěžovatel měl v prvostupňovém řízení možnost
se vyjádřit k věci samé, navrhovat důkazy apod. Žalovaný vycházel z totožných,
ničím nedoplněných podkladů, a proto nebylo namístě stěžovatele znovu vyzývat podle
§36 odst. 3 správního řádu.
[9] Dále stěžovatel uvedl, že mu žalovaný nedal možnost doplnit odvolání. Ani tato námitka
není důvodná. Obecně platí, že odvolání musí mít náležitosti uvedené v §82 odst. 2,
resp. §37 odst. 2 správního řádu. Pokud má odvolání nedostatky, je povinností správního orgánu
vyzvat účastníka řízení ke zjednání nápravy a odstranění vad podání podle §37 odst. 3 správního
řádu a stanovit mu k tomu přiměřenou lhůtu. Nutno zdůraznit, že odvolací lhůta činila 15 dnů
ode dne doručení rozhodnutí úřadu práce. Blanketní odvolání podal stěžovatel dne 19. 12. 2014.
Žalovaný následně vyzval stěžovatele k odstranění vad a stanovil mu přiměřenou lhůtu,
v níž však stěžovatel vady neodstranil (výzva k odstranění vad odvolání byla stěžovateli doručena
dne 9. 2. 2015). Správní orgány proto splnily správním řádem uloženou povinnost, pokud vyzvaly
stěžovatele k odstranění vad jeho odvolání. Naopak stěžovatel svým povinnostem nedostál,
jelikož ve stanovené lhůtě, která byla zcela přiměřená, neodstranil vady svého odvolání.
Dne 18. 2. 2015 obdržel žalovaný novou žádost stěžovatele o prodloužení lhůty s uvedením,
že lékařskou zprávu, která jeho zdravotní stav prokazuje, již dříve předložil. Žalovaný této žádosti
nevyhověl a dne 27. 2. 2017 rozhodl věcně o zamítnutí odvolání. Ani v tomto postupu
neshledává Nejvyšší správní soud pochybení. Stěžovatel měl možnost vyjádřit se ve věci samé,
uvést argumentaci na podporu svých tvrzení, navrhovat přípustné důkazy podle §82 odst. 4
správního řádu, tj. učinit své odvolání perfektním po dobu více než 2 měsíců. Pokud nebyl
stěžovatel po takto dlouhou dobu zdravotně způsobilý jednat se správními orgány,
mohl se nechat zastoupit jinou osobou nebo požádat o bezplatnou právní pomoc, jinými slovy
mohl zhojit vady svého odvolání jinou osobou. Nic takového však neučinil a se správními orgány
komunikoval stále osobně.
[10] Stěžovatel napadl také závěr krajského soudu, že na vyhovění žádosti o prodloužení lhůty
k doplnění odvolání není právní nárok. NSS souhlasí s hodnocením krajského soudu,
že v nyní posuzované věci neměl stěžovatel na prodloužení lhůty nárok. Tento názor však nelze
opřít o nárok (či jeho absenci) na prodloužení lhůty v obecné rovině, je nutné zkoumat,
zda existují důvody pro vyhovění. V opačném případě je nezbytné odůvodnit, proč nebylo
žádosti vyhověno. To žalovaný učinil vyčerpávajícím způsobem.
[11] Podle další kasační námitky blanketní odvolání nezaručuje, že budou při celkovém
přezkumu rozhodnutí odhalena veškerá pochybení. Jelikož odvolání neobsahovalo žádné
námitky, postupoval žalovaný v souladu s ustanovením §89 odst. 2 správního řádu a posoudil
napadené rozhodnutí a jemu předcházející řízení s právními předpisy. Navíc stěžovatel v kasační
stížnosti ani v žalobě neuvedl, v čem případná nezákonnost či jiná vada spočívá.
[12] Stěžovatel se domnívá, že rozhodnutím žalovaného mohl být zkrácen na svých právech
a krajský soud se měl zabývat tím, zda byla na straně stěžovatele objektivně dána překážka
zdravotního stavu. NSS konstatuje, že žalovaný zcela správně posoudil podle §89 odst. 2
správního řádu soulad napadeného rozhodnutí a jemu předcházejícího řízení s právními předpisy.
Žalovaný měl objektivně podložené pochybnosti o nemožnosti stěžovatele jednat se správními
orgány, tedy o zdravotním stavu stěžovatele bránícím mu komunikovat s úřady.
Tyto pochybnosti plynuly z úřední činnosti žalovaného i z jiných řízení, ve kterých vystupoval
stěžovatel a postupoval obdobně jako v nyní posuzované věci. Stejně tak krajský soud uvedl
konkrétní soudní řízení, ze kterých je mu znám obdobný obstrukční postup stěžovatele.
NSS se přitom s obdobným procesním postupem stěžovatele také setkal (viz např. sp. zn.
9 Ads 298/2015, ve které stěžovatel opakovaně žádal o prodloužení lhůty). Proto lze uzavřít,
že pochybnosti o objektivitě tvrzené překážky na straně stěžovatele pro komunikaci se správními
úřady byly zcela namístě. Tyto konkrétní důvodné pochybnosti přitom jak žalovaný, tak krajský
soud popsali ve svých rozhodnutích, překážce zdravotního stavu se tedy věnovali dostatečně.
[13] S ohledem na konkrétní důvodné pochybnosti o zdravotním stavu stěžovatele krajský
soud správně zamítl návrh na doplnění dokazování obsahem blíže nespecifikované lékařské
zprávy, na kterou stěžovatel odkazoval ve své žádosti o prodloužení lhůty;
v žalobě pak stěžovatel odkázal na zprávu MUDr. P. ze dne 8. 12. 2014. Předmětná zpráva
přitom nebyla obsažena ve správním spisu, resp. ze stěžovatelovy žádosti o prodloužení lhůty
plyne, že tuto lékařskou zprávu společně se žádostí nedodal, ani neodkázal na jiná konkrétní
řízení, ve kterých tuto zprávu žalovanému předložil. S ohledem na §75 odst. 1 s. ř. s.
proto nebylo namístě doplňovat dokazování o zprávu, kterou stěžovatel mohl v tomto
konkrétním řízení před žalovaným předložit nebo mohl alespoň uvést spisovou značku jiného
řízení, ve kterém tuto zprávu předložil.
[14] V neposlední řadě NSS konstatuje, že původcem prodloužení doby trvání řízení
před úřadem práce je stěžovatel. Prakticky na každou výzvu správních orgánů se stanovenou
lhůtou k provedení úkonu stěžovatel reagoval identickou žádostí o prodloužení stanovené lhůty.
Pokud měl stěžovatel zájem na vyřízení své žádosti, měl tomu přizpůsobit své procesní chování.
NSS nevyvrací, že stěžovatelův zdravotní stav může být zhoršený. Nicméně jeho pravidelná
komunikace či dokonce osobní účast na jednáních se správními orgány naznačují, že byl schopen
zformulovat odvolací důvody ve stanovené lhůtě, příp. se nechat zastoupit jinou osobou
anebo požádat o bezplatnou právní pomoc.
IV. Závěr a náklady řízení
[15] NSS uzavírá, že neshledal v postupu žalovaného ani krajského soudu žádná pochybení,
která by měla vliv na zákonnost napadených rozhodnutí. NSS proto zamítl kasační stížnost
jako nedůvodnou (§110 odst. 1 in fine s. ř. s.).
[16] O náhradě nákladů řízení rozhodl podle §60 odst. 1 za použití §120 s. ř. s.
Stěžovatel nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti, neboť ve věci neměl
úspěch; žalovanému náklady řízení nad rámec běžné úřední činnosti nevznikly.
[17] Stěžovatel byl v řízení před NSS zastoupen ustanoveným zástupcem.
Podle §35 odst. 8 s. ř. s. platí v takovém případě odměnu advokáta včetně hotových výdajů stát.
Podle §7 a §9 odst. 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., s přihlédnutím k §11 odst. 1 písm. d) citované
vyhlášky, náleží advokátovi odměna za jeden úkon právní služby (podání kasační
stížnosti) v částce 1 000 Kč, podle §13 odst. 3 citované vyhlášky náhrada hotových výdajů
v částce 300 Kč. Zástupce nedoložil plátcovství DPH. Celkem tedy zástupci přísluší odměna
ve výši 1 300 Kč, která mu bude zaplacena z účtu NSS do 30 dnů od právní moci tohoto
rozsudku.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 16. května 2017
Daniela Zemanová
předsedkyně senátu