ECLI:CZ:NSS:2017:10.ADS.8.2017:44
sp. zn. 10 Ads 8/2017 - 44
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna a soudkyň Daniely
Zemanové a Michaely Bejčkové v právní věci žalobce: T. P., zast. Mgr. et Mgr. Michaelou
Marešovou Haškovcovou, advokátkou se sídlem Ostrovského 253, Praha 5, proti žalované:
Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 1292/25, Praha 5, proti rozhodnutí
žalované ze dne 8. 7. 2015, v řízení o kasační stížnosti žalované proti rozsudku Krajského soudu
v Praze ze dne 14. 12. 2016, č. j. 43 Ad 80/2015 - 49,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á.
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Ustanovené zástupkyni žalobce Mgr. et Mgr. Michaele Marešové Haškovcové, advokátce,
se p ři zn áv á odměna a náhrada hotových výdajů v celkové výši 2 600 Kč,
která bude proplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci
tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Žalobce dne 31. 12. 2014 požádal o přiznání invalidního důchodu z mládí. Okresní správa
sociálního zabezpečení Plzeň (OSSZ) dne 30. 3. 2015 na základě posudku o invaliditě ze dne
17. 2. 2015 přiznala žalobci invalidní důchod pro invaliditu II. stupně ve výši 3110 Kč měsíčně.
Žalobce proti tomuto rozhodnutí podal námitky. Žalovaná dne 2. 7. 2015 pořídila další posudek
o invaliditě. Na základě závěrů tohoto posudku pak žalobcovy námitky v záhlaví označeným
rozhodnutí zamítla.
[2] Žalobce se bránil žalobou. Krajský soud doplnil dokazování o posudek Posudkové
komise Ministerstva práce a sociálních věcí (dále jen „posudková komise MPSV“) ze dne
11. 5. 2016. Z něj mj. zjistil, že žalobce měl získat důchod pro invaliditu III. stupně,
nikoliv invaliditu II. stupně, jak zjistila žalovaná. Proto konstatoval, že napadené rozhodnutí
vychází z nesprávně zjištěného skutkového stavu. Rozsudkem tedy rozhodnutí žalované zrušil
a věc jí vrátil zpět. Současně žalovanou zavázal, ať se opětovně zabývá datem vzniku nároku
na invalidní důchod.
II. Shrnutí argumentů kasační stížnosti, vyjádření žalobce a replika žalované
[3] Žalovaná (dále jen „stěžovatelka“) podala proti rozsudku krajského soudu včasnou
kasační stížnost z důvodů dle §103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s. Má za to, že krajský soud pochybil,
pokud ji nařídil, ať se datem vzniku žalobcovy invalidity opětovně zabývá.
Stěžovatelka si ohledně data vzniku invalidity neumí představit jiný závěr než ten,
k němuž dospěla posudková komise MPSV.
[4] Žalobce navrhuje kasační stížnost zamítnout. Zejména uvádí, že posudková komise
MPSV v době posuzování poklesu pracovních schopností žalobce neměla k dispozici všechny
potřebné lékařské zprávy z roku 2009, neboť se je matce žalobce podařilo získat až následně.
[5] V replice k vyjádření žalobce stěžovatelka uvedla, že krajský soud měl rozhodnout
o celém obsahu žaloby, aby nedocházelo k prodlužování správního a následně i soudního řízení.
Postup krajského soudu je prý v rozporu s konstantní judikaturou. Krajský soud se měl se všemi
uplatněnými důkazními návrhy vypořádat, provedené důkazy vyhodnotit a vyslovit konečný závěr
o datu vzniku invalidity.
III. Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu
[6] NSS při posuzování kasační stížnosti dospěl k závěru, že kasační stížnost má požadované
náležitosti, byla podána včas a osobou oprávněnou. Její důvodnost posoudil v mezích jejího
rozsahu a uplatněných důvodů (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.); neshledal přitom vady, jimiž by se musel
zabývat i bez návrhu.
[7] Kasační stížnost není důvodná.
[8] Ze správního spisu vyplynulo, že při zjišťovací prohlídce posudkový lékař OSSZ zjistil,
že z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla pracovní schopnost žalobce
o 50 %; zároveň stanovil datum vzniku jeho invalidity na 5. 9. 2014. OSSZ přiznala žalobci
invalidní důchod II. stupně. K námitkám pak zkoumala zdravotní stav žalobce posudková lékařka
stěžovatelky. Na rozdíl od prvního posudkového lékaře měla k dispozici též záznamy
z neurologických vyšetření žalobce ze dne 24. 3. 2015 a ze dne 26. 6. 2015 a také
z psychologického vyšetření ze dne 13. 5. 2015. Posudková lékařka stěžovatelky dospěla k závěru,
že pracovní schopnost žalobce poklesla o 55 % a též stanovila stejné datum vzniku invalidity
(posudek ze dne 2. 7. 2015). Vzhledem k závěrům posudků stěžovatelka žalobcem uplatněné
námitky zamítla a také uvedla, že žalobce „není schopen práce spojené se zvýšenými nároky na psychiku.
Je schopen lehké práce s dodržením uvedených omezení v ranní směně“ (s. 3 rozhodnutí).
[9] Ve spisu krajského soudu je pak založen posudek posudkové komise MPSV,
dle něhož poklesla pracovní schopnost žalobce nejméně o 70 %, tzn. že žalobce shledala
invalidním v III. stupni; datum vzniku invalidity posudková komise stanovila na 16. 4. 2014.
Dle posudkové komise zdravotní stav žalobce dále neodpovídal kritériím §42 zákona
č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, tj. tzv. „invaliditě z mládí“ (posudek ze dne
11. 5. 2016). U jednání před krajským soudem pak žalobce navrhl doplnit dokazování o záznamy
z psychiatrického vyšetření ze dne 22. 7. 2009, 23. 9. 2009 a ze dne 1. 10. 2009,
které měly dokázat, že jeho zdravotní potíže počaly již dřív. Navrhl též provést výslech své matky
a též navrhoval dokazování ohledně toho, jak se o něj jako o bezdomovce starala plzeňská
charita.
[10] Jedinou otázkou tohoto případu je, zda krajský soud měl sám dokazovat den vzniku
invalidity III. stupně, nebo mohl tímto úkolem pověřit stěžovatelku. NSS podotýká,
že krajský soud rozhodnutí stěžovatelky zrušil též pro nesprávné stanovení míry poklesu pracovní
schopnosti žalobce; proti tomuto závěru se stěžovatelka nebrání.
[11] Datum vzniku invalidity patří mezi stěžejní otázky, jimiž se při posuzování důvodné
žádosti o přiznání invalidního důchodu je třeba zabývat [viz např. §56 odst. 1 písm. b) a d)
zákona o důchodovém pojištění]. Určení dne vzniku invalidity v návaznosti na den stanovení
diagnózy může zejména u plíživých onemocnění být složité. Vznikl-li nepříznivý zdravotní stav
již před datem diagnostikování nemoci lékařským vyšetřením, může být vadou správního řízení
spočívající v nedostatečně zjištěném skutkovém stavu věci, pokud správní orgán datum vzniku
invalidity naváže až na vyšetření, u něhož tato nemoc byla diagnostikována, a to zejména pokud
udával žalobce odpovídající zdravotní potíže již několik let před diagnostikováním nemoci
(viz rozsudek NSS ze dne 19. 8. 2004, čj. 3 Ads 6/2004-47, č. 404/2004 Sb. NSS). Datum vzniku
invalidity je přitom otázkou, která závisí především na odborném lékařském vyšetření a správní
soud si o ní nemůže úsudek učinit sám (srov. např. rozsudek NSS ze dne 15. 12. 2016,
čj. 9 Ads 32/2016-28, bod 16; a další judikaturu).
[12] Není pravda, že krajský soud měl bezpodmínečnou povinnost sám dokazovat datum
vzniku invalidity, jak se domnívá stěžovatelka. V obecné rovině se krajský soud při rozhodování
ve skutkových otázkách nesmí omezovat na to, co nalezl správní orgán, a to ani co do rozsahu
provedených důkazů, ani jejich obsahu a hodnocení ze známých hledisek závažnosti, zákonnosti
a pravdivosti (§77 s. ř. s.). Zcela samostatně a nezávisle má hodnotit správnost a úplnost
skutkových zjištění učiněných správním orgánem. Zjistí-li přitom skutkové deficity,
může je odstranit, nahradit či doplnit. Soudem prováděné dokazování vždy musí směřovat
výlučně k osvědčení skutkového stavu v době rozhodování správního orgánu; ke skutkovým
novotám se zásadně nepřihlíží (viz rozsudek NSS ze dne 28. 3. 2007, čj. 1 As 32/2006-99,
č. 1275/2007 Sb. NSS).
[13] Smyslem §75 odst. 1 s. ř. s. je vyloučit provedení takových důkazů, které by směřovaly
k prokázání skutečností, jež nastaly až v době po vydání přezkoumávaného správního
rozhodnutí. Není vyloučeno provést důkaz nový, může-li jím být prokázána skutkově sporná
skutečnost, z níž při svém rozhodování vycházel správní orgán (viz rozsudek NSS ze dne
5. 10. 2011, čj. 3 Ads 128/2011-125). Jsou-li však nedostatky zjištění skutkového stavu takového
rozsahu, že jejich odstraňování by znamenalo nahrazovat činnost správního orgánu, uloží krajský
soud tuto povinnost správnímu orgánu (srov. rozsudek NSS ze dne 28. 4. 2005,
čj. 5 Afs 147/2004-89, č. 618/2005 Sb. NSS; či ze dne 16. 5. 2017, čj. 5 As 161/2016-21).
[14] Krajský soud měl při rozhodování o věci k dispozici jednak posudky o invaliditě žalobce
(posudky lékařů OSSZ, stěžovatelky a posudkové komise MPSV), jednak žalobcem nově
předložené zprávy o jeho zdravotním stavu z roku 2009, které matka žalobce získala až během
soudního řízení (14. 12. 2016). Soud mohl postupovat několika různými způsoby. Žádný z nich
však nelze považovat a priori za nezákonný. Krajský soud mohl vzít za své datum vzniku
invalidity zjištěné posudkovou komisí MPSV a nově uplatněné důkazní návrhy zamítnout,
zejména pokud by se zjevně netýkaly sporné otázky (srov. např. rozsudek NSS ze dne 4. 2. 2009,
čj. 1 Azs 61/2008-98). Krajský soud mohl toto datum též sám zjišťovat, a to tím, že by sporné
lékařské zprávy předložil posudkové komisi k vydání doplňujícího či srovnávacího posudku
(srov. např. rozsudek NSS ze dne 10. 5. 2013, čj. 6 Ads 12/2013-22, bod 19). Nelze jej však kárat
ani za to, že těžiště dokazování ohledně tak významné skutečnosti – dne vzniku
invalidity - přesunul do správního řízení. Potřeba zásadního doplnění skutkových zjištění
je ostatně též samostatným důvodem pro zrušení správního rozhodnutí ve smyslu §76 odst. 1
písm. b) s. ř. s. V tomto případě se NSS právě proto jeví posledně zmiňované řešení důkazní
situace jako nejvhodnější. Správní orgán také disponuje odborným aparátem, který by měl
odborné otázky, mezi něž datum vzniku invalidity nesporně patří, zjistit a posoudit nejlépe
(§3 správního řádu). Postup soudu se nepříčí ani zásadě ekonomie řízení, neboť rozhodnutí
stěžovatelky neobstálo i z dalších důvodů, které však stěžovatelka, jak uvedeno výše,
nezpochybňuje (bod [10] shora).
[15] Napadený rozsudek není nesrozumitelný, nelogický ani vnitřně rozporný. Krajský soud
sice na jednu stranu konstatoval, že posudek posudkové komise MPSV považuje za přesvědčivý
(co do stanovení stupně invalidity), avšak doplnil, že stěžovatelka bude muset v návaznosti
na soudní řízení nad rámec tohoto posudku doplnit také dokazování ohledně data vzniku
invalidity. Dle NSS tento závěr krajského soudu obstojí, neboť žalobce při soudním jednání vnesl
nové důkazní návrhy, jimiž posudková komise MPSV při hodnocení jeho zdravotního stavu
nedisponovala. Krajský soud přitom hodnotí posudek jednotlivě i v souhrnu s ostatními důkazy
(viz např. rozsudek NSS ze dne 28. 8. 2003, čj. 5 Ads 22/2003-48). I pokud jedno z mnoha
zjištění posudkové komise MPSV může s ohledem na nové skutečnosti vyžadovat revizi,
nevylučuje to bez dalšího závěr, že ve zbytku je sporný posudek přesvědčivý.
[16] Hájí-li se stěžovatelka tím, že o dřívějším vzniku nemoci nemohla vědět, protože jí žádné
takové podklady žalobce nedoložil, lze k tomu uvést, že právě s ohledem na nově předložené
lékařské zprávy, které mají potvrzovat dřívější tvrzení žalobce, mohla být skutková zjištění
ve smyslu zásady materiální pravdy neúplná či chybná. Právě proto jí krajský soud nařídil,
ať dokazování o tyto nově objevené lékařské zprávy doplní.
[17] Pokud pak stěžovatelka namítá, že sporné lékařské zprávy ještě stále nemá k dispozici,
bude na ní, aby žalobce vyzvala, ať jí je předloží. NSS přitom stěžovatelku upozorňuje,
že kopie těchto lékařských zpráv jsou založeny ve spise krajského soudu, což by zajisté měla
stěžovatelka vědět.
IV. Závěr a náklady řízení
[18] S ohledem na výše uvedené NSS zamítl kasační stížnost jako nedůvodnou (§110 odst. 1
věta poslední s. ř. s.). O náhradě nákladů řízení rozhodl podle §60 odst. 1 za použití §120 s. ř. s.
Stěžovatelka nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti, neboť ve věci neměla
úspěch; žalobci pak náklady řízení nevznikly.
[19] Podle §35 odst. 8 ve spojení s §120 s. ř. s. advokátce, která byla žalobci ustanovena
usnesením krajského soudu, hradí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát.
Advokátka provedla ve věci dva úkony právní služby, sepsání vyjádření k návrhu na odkladný
účinek (23. 1. 2017) a vyjádření k posléze doplněným důvodům kasační stížnosti stěžovatelky
(9. 2. 2017), tj. v obou případech písemné podání soudu ve věci samé [§11 odst. 1 písm. d)
vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních
služeb (advokátní tarif)]. Za dva úkony právní služby zástupkyni žalobce náleží mimosmluvní
odměna ve výši 2 × 1 000 Kč [§9 odst. 2 ve spojení s §7 bodem 3 advokátního tarifu],
která se zvyšuje o paušální náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč za každý úkon
(§13 odst. 3 advokátního tarifu). Za úkony právní služby tedy ustanovené zástupkyni náleží
celkem 2 600 Kč. Tato částka jí bude vyplacena z účtu NSS do 30 dnů ode dne právní moci
tohoto rozsudku.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 3. srpna 2017
Zdeněk Kühn
předseda senátu