ECLI:CZ:NSS:2017:10.AS.76.2017:44
sp. zn. 10 As 76/2017 - 44
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Daniely
Zemanové a soudce Zdeňka Kühna a soudkyně Michaely Bejčkové v právní věci žalobce:
Valašské muzeum v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm, příspěvková organizace,
se sídlem Palackého 147, Rožnov pod Radhoštěm, zast. JUDr. Františkem Severinem,
advokátem se sídlem Elišky Machové 1247/41, Brno, proti žalovanému: Úřad pro ochranu
hospodářské soutěže, se sídlem třída Kpt. Jaroše 7, Brno, proti rozhodnutí žalovaného ze dne
28. 11. 2016, čj. ÚOHS-S0667/2016/VZ-47333/2016/541/JCh, v řízení o kasační stížnosti
žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 1. 3. 2017, čj. 62 Af 9/2017 – 27,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á .
II. Žádný z účastníků n e má právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
[1] Podle rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 11. 2016, čj. ÚOHS-S0667/2016/VZ-
47333/2016/541/JCh, se žalobce (dále jen „stěžovatel“) dopustil správního deliktu ve smyslu
§120 odst. 1 písm. a) zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, v platném znění.
Proti tomuto rozhodnutí, vydaném v prvním stupni správního řízení, podal stěžovatel dne
9. 12.2016 rozklad v elektronické podobě bez uznávaného elektronického podpisu.
[2] Žalovaný informoval stěžovatele přípisem ze dne 20. 12. 2016, že nepodal rozklad
v souladu s §117c odst. 1 písm. b) zákona o veřejných zakázkách, protože své podání neopatřil
uznávaným elektronickým podpisem. Žalovaný se odmítl podáním stěžovatele ze dne 9. 12. 2016
zabývat, neboť se vůbec nejednalo o „rozklad“.
[3] Stěžovatel v žalobě proti rozhodnutí správního orgánu 1. stupně uvedl, že s ohledem
na zákonné lhůty k podání žaloby nemůže vyčkat rozhodnutí soudu o jeho paralelně probíhající
žalobě proti nečinnosti předsedy žalovaného. V žalobě uvedl také konkrétní námitky proti závěru
žalovaného, že stěžovatel nesplnil podmínky a nedodržel zákonné postupy v zadávacím řízení.
[4] Krajský soud žalobu odmítl podle §68 písm. a) s. ř. s. ve spojení s §46 odst. 1 písm. a)
s. ř. s., neboť stěžovatel nevyčerpal řádné opravné prostředky v řízení před správním orgánem.
Stěžovatel napadl žalobou rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 11. 2016,
čj. ÚOHS-S0667/2016/VZ-47333/2016/541/JCh, tj. rozhodnutí správního orgánu prvního
stupně, proti kterému zákon připouští řádný opravný prostředek – rozklad, a které tudíž není
samostatně přezkoumatelné v řízení podle §65 odst. 1 s. ř. s.
[5] Stěžovatel napadl usnesení krajského soudu kasační stížností.
[6] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil přípustnost kasační stížnosti a shledal,
že stěžovatel je osobou oprávněnou k jejímu podání, kasační stížnost podal včas (§106 odst. 2
s. ř. s.) a je řádně zastoupen advokátem.
[7] Nejvyšší správní soud přezkoumal důvodnost kasační stížnosti v souladu s §109 odst. 3
a 4 s. ř. s., v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů. V souladu s ustálenou judikaturou
platí, že: „[j]estliže krajský soud žalobu odmítl, přicházejí pro stěžovatele v úvahu pouze kasační důvody
dle §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s., spočívající v tvrzené nezákonnosti rozhodnutí o odmítnutí návrhu,
přičemž pod tento důvod spadá také případ, kdy vada řízení před soudem měla nebo mohla mít za následek
vydání nezákonného rozhodnutí o odmítnutí návrhu […].“ (viz rozsudek NSS ze dne 21. 4. 2005,
čj. 3 Azs 33/2004-98).
[8] Podle ustanovení §68 písm. a) s. ř. s. je žaloba proti rozhodnutí správního orgánu
nepřípustná, nevyčerpal-li žalobce řádné opravné prostředky před správním orgánem,
které připouští zvláštní zákon, ledaže rozhodnutí správního orgánu bylo na újmu práv žalobce
změněno k opravnému prostředku jiného.
[9] Podmínku vyčerpání opravných prostředků ve správním řízení před podáním žaloby
k soudu je nutno vnímat jako provedení zásady subsidiarity soudního přezkumu a minimalizace
zásahů soudů do správního řízení. V souladu s touto zásadou správní soud přezkoumává pouze
konečný výsledek správního řízení, nikoliv rozhodnutí správního orgánu prvního stupně.
Opačným postupem by nepřípustně nahrazoval prostředky uvnitř veřejné správy
(viz rozsudek rozšířeného senátu NSS ze dne 25. 5. 2016, čj. 5 As 9/2015-59).
[10] Nevyčerpání řádného opravného prostředku je důvodem pro odmítnutí žaloby
(viz rozsudek NSS ze dne 12. 5. 2005, čj. 2 Afs 98/2004-65).
[11] Zásada subsidiarity soudního přezkumu je plně aplikovatelná i na nyní projednávanou
věc, neboť proti rozhodnutí žalovaného v prvním stupni správního řízení je obecně přípustný
řádný opravný prostředek, tj. rozklad. Lhůta k podání rozkladu činí 15 dnů ode dne oznámení,
pokud zvláštní zákon nestanoví jinak (§83 odst. 1 s. ř.).
[12] Otázka, zda se, nemůže být předmětem řízení podle §65 odst. 1 s. ř. s., kterým stěžovatel
napadá rozhodnutí správního orgánu prvního stupně.
[13] Krajský soud nepochybil, jestliže se v daném řízení nezabýval otázkou, zda se měl
předseda žalovaného zabývat podáním stěžovatele ze dne 9. 12. 2016. I pokud by soud přistoupil
na argumentaci stěžovatele a vycházel z předpokladu, že rozklad byl řádně a včas podán,
nic by tato okolnost nezměnila na závěru, že žalobou podle §65 odst. 1 se nelze domáhat
přezkumu rozhodnutí správního orgánu prvního stupně, proti kterému je obecně přípustný řádný
opravný prostředek. Pokud se stěžovatel domnívá, že rozklad podal řádně a včas,
tj. že rozhodnutí prvního stupně dosud nenabylo právní moci, a že předseda žalovaného
je v řízení o rozkladu, tj. řádném opravném prostředku, proti rozhodnutí žalovaného nečinný,
pak správní řád a příslušná ustanovení s. ř. s. poskytují v těchto případech stěžovateli jiné nástroje
ochrany (viz §79 a násl. s. ř. s.). Stěžovatel ostatně uvedl, že v dané věci podal i žalobu
na ochranu proti nečinnosti předsedy žalovaného.
[14] V další části kasační stížnost směřuje stěžovatel své námitky proti závěrům krajského
soudu v usnesení, kterým soud odmítl jeho žalobu proti nečinnosti předsedy žalovaného,
a to z důvodu, že stěžovatel nevyčerpal všechny prostředky ochrany, které mu správní řád nabízí.
Nejvyšší správní soud považuje tyto námitky stěžovatele za nepřípustné, neboť nesměřují
proti napadenému usnesení, ale proti usnesení, které není předmětem přezkumu v řízení o této
kasační stížnosti.
[15] Nejvyšší správní soud v dané věci souhlasí se závěry krajského soudu o nepřípustnosti
žaloby dle §46 odst. 1 písm. d) a §68 písm. a) s. ř. s. Námitka stěžovatele spočívající
v nezákonnosti napadeného usnesení proto není důvodná.
[16] Nejvyšší správní soud neshledal napadené usnesení krajského soudu nezákonným
a neshledal ani jiné nedostatky, ke kterým je podle §109 odst. 3 a 4 s. ř. s. povinen přihlédnout
z úřední povinnosti. Kasační stížnost proto zamítl v souladu s §110 odst. 1 s. ř. s.
[17] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §60 odst. 1 ve spojení s §120 s. ř. s. Stěžovatel
neměl ve věci úspěch, nemá tedy právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému, kterému by jinak
právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti příslušelo, soud náhradu nákladů řízení
nepřiznal, neboť mu v řízení o kasační stížnosti žádné náklady nad rámec běžné úřední činnosti
nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 13. dubna 2017
Daniela Zemanová
předsedkyně senátu