ECLI:CZ:NSS:2017:10.AZS.52.2017:34
sp. zn. 10 Azs 52/2017 - 34
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna
a soudkyň Daniely Zemanové a Michaely Bejčkové v právní věci žalobce: Y. K.,
zast. Mgr. Petrem Václavkem, advokátem se sídlem Opletalova 1417/25, Praha 1,
proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, poštovní schránka 21/OAM,
Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 10. 2016, čj. OAM-93/ZA-ZA11-BE04-2016,
v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 9. 1. 2017,
čj. 60 Az 32/2016-51,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
[1] Dne 2. 2. 2016 žalobce, st. příslušník Ukrajiny, podal v ČR žádost o mezinárodní ochranu.
Dne 5. 2. 2016 pak žalovanému sdělil, že naposledy pobýval v I. oblasti. Do ČR přicestoval dne
22. 12. 2014 vlastním osobním automobilem přes Polsko. V ČR již neúspěšně žádal o
mezinárodní ochranu v lednu 2015. Cítí se zdravý, ale na Ukrajinu se vrátit nechce. Pokud by se
tam vrátil, kluci, kteří jej ohrožovali, by po něm chtěli peníze, jež si v ČR vydělal. Měl by také
problémy kvůli situaci, kterou popsal v předchozí žádosti o mezinárodní ochranu. V ČR by rád
spolu s manželkou získal nějaké doklady. Chtěl by zde pracovat. Jeho děti si zde též zvykly. Zdejší
škola je pro ně lepší, než ta, kterou by navštěvovaly na Ukrajině. Celkově je život pro rodinu
s dětmi v ČR příznivější než na Ukrajině.
[2] Žalovaný označil žádost žalobce za nepřípustnou dle §10a písm. e) zákona
č. 325/1999 Sb., o azylu, a řízení podle §25 písm. i) téhož zákona zastavil. Krajský soud
pak zamítl žalobu proti rozhodnutí žalovaného.
[3] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) napadl rozsudek krajského soudu včas podanou kasační
stížností. Namítá, že žalovaný nedostatečně zjistil skutečný stav věci, správní orgány jej nevyzvaly
k doložení dokladů potvrzujících nová tvrzení, která nemohl uplatnit v rámci první žádosti.
Stěžovatelova situace se vlivem času změnila. Krajský soud to však v rozsudku nezohlednil.
Polemizuje též s tím, že v rozhodnutí žalovaného chybí ustanovení procesního předpisu,
dle nichž žalovaný rozhodoval. Krajský soud této námitce přisvědčil, ale neshledal ji důvodnou.
Rozsudek je proto nepřezkoumatelný.
[4] Ve věcech mezinárodní ochrany se NSS po posouzení přípustnosti kasační stížnosti
zabývá otázkou, zda podaná kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje zájmy
stěžovatele (§104a s. ř. s.). Není-li tomu tak, soud kasační stížnost odmítne jako nepřijatelnou
(blíže k tomu usnesení ze dne 26. 4. 2006, čj. 1 Azs 13/2006-39, č. 933/2006 Sb. NSS).
[5] Kasační stížnost je nepřijatelná.
[6] Předmětem sporu je rozhodnutí, jímž žalovaný shledal opakovanou žádost stěžovatele
nepřípustnou podle §10a písm. e) zákona o azylu a řízení o udělení mezinárodní ochrany podle
§25 písm. i) téhož zákona zastavil. Část kasačních námitek, v nichž stěžovatel brojí
proti meritornímu rozhodnutí o neudělení mezinárodní ochrany, se proto míjí s předmětem
sporu. Důvody pro neudělení mezinárodní ochrany byly již jednou přezkoumány (viz usnesení
NSS ze dne 7. 10. 2015, čj. 9 Azs 205/2015-23, ve věci první žádosti o mezinárodní ochranu).
Na tyto závěry NSS zcela odkazuje. V nynější kauze pak stěžovatel žádné nové skutečnosti,
které by oproti prvnímu řízení o mezinárodní ochraně měly určitou přidanou hodnotu,
neuvedl (srov. rozsudek NSS ze dne 11. 6. 2009, čj. 9 Azs 5/2009-65). Nic na tom nemění
ani vágní argument, že se jeho rodinná situace (údajně) podstatně změnila.
[7] NSS se již v řadě kauz zabýval rozložením důkazního břemena v řízení o mezinárodní
ochraně (srov. např. usnesení NSS ze dne 20. 6. 2013, čj. 9 Azs 1/2013-38, či ze dne 11. 12. 2015,
čj. 5 Azs 134/2014-48). Žalovaný zjišťuje skutkový stav věci v rozsahu možných důvodů udělení
mezinárodní ochrany, které vycházejí z žadatelovy výpovědi v průběhu řízení o mezinárodní
ochraně (srov. např. rozsudek NSS ze dne 18. 12. 2003, čj. 5 Azs 22/2003-41). Nemá povinnost
žadatele opakovaně vyzývat, ať uvede, proč o mezinárodní ochranu skutečně žádá.
Ve vztahu k výtce nedostatečně zjištěného skutkového stavu, resp. nedostatečného dokazování,
pak NSS odkazuje na konstantní praxi (viz rozsudek ze dne 20. 11. 2003, čj. 2 Azs 27/2003-59,
č. 181/2004 Sb. NSS).
[8] Z rozhodnutí žalovaného je konečně patrné, jaká zákonná ustanovení aplikoval
(srov. usnesení NSS ze dne 26. 4. 2017, čj. 6 Azs 64/2017-39, ve věci stěžovatelovy manželky).
[9] Posuzovaná věc se tedy netýká právních otázek, které dosud nebyly judikaturou řešeny,
ani těch, které jsou judikaturou řešeny rozdílně. Není dán důvod k judikatornímu odklonu.
NSS neshledal ani zásadní pochybení krajského soudu, ať už v podobě nerespektování ustálené
a jasné judikatury, či ve formě hrubého pochybení při výkladu hmotného nebo procesního práva.
Proto kasační stížnost podle §104a s. ř. s. odmítl pro nepřijatelnost.
[10] Výrok o náhradě nákladů řízení se při odmítnutí kasační stížnosti opírá o §60 odst. 3
ve spojení s §120 s. ř. s.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 4. května 2017
Zdeněk Kühn
předseda senátu