ECLI:CZ:NSS:2017:16.KSS.5.2016:120
sp. zn. 16 Kss 5/2016 - 120
ROZHODNUTÍ
Nejvyšší správní soud jako soud kárný rozhodl v senátě složeném z předsedy
JUDr. Karla Šimky a členů JUDr. Pavlíny Brzobohaté, JUDr. Milana Závurky,
JUDr. Petra Vlacha, JUDr. Michala Žižlavského a prof. JUDr. Marie Karfíkové, CSc.
v právní věci kárného navrhovatele: Ministr spravedlnosti, se sídlem Vyšehradská 16, Praha 2,
proti kárně obviněnému: JUDr. M. T., předseda Krajského soudu v Českých Budějovicích,
se sídlem Zátkovo nábřeží 2, České Budějovice, zastoupený JUDr. Ladislavem Dusilem,
advokátem se sídlem nám. Přemysla Otakara II. 123/36, České Budějovice, o návrhu na zahájení
kárného řízení o kárné odpovědnosti soudce ze dne 2. 9. 2016, při ústním jednání konaném dne
15. 2. 2017,
takto:
JUDr. M. T., nar. X,
předseda Krajského soudu v Českých Budějovicích,
se podle §19 odst. 1 zákona č. 7/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů
a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o soudech
a soudcích“)
u z n á v á v i n n ý m, ž e
v souvislosti se vznikem nového soudního oddělení 44 INS na obchodním úseku Krajského
soudu v Českých Budějovicích vydal opatření ze dne 29. 12. 2015, sp. zn. Spr 1644/2015,
jímž s odkazem na ustanovení §42 odst. 4 zákona o soudech a soudcích přidělil s účinností
od 11. 1. 2016 celkem 1521 věcí napadlých jinému soudnímu oddělení a uvedených v příloze
tohoto opatření do senátu 44 INS pod vedením JUDr. J. H., aniž by toto své opatření, které ke
dni přerozdělení věcí nebylo zveřejněno, promítl do rozvrhu práce jako mimořádný nápad do
senátu 44 INS a aniž by tuto faktickou změnu rozvrhu práce na rok 2016 předem projednal se
soudcovskou radou, čímž odňal účastníky předmětných již probíhajících soudních řízení jejich
zákonnému soudci, a své pochybení napravil po seznámení se s právním názorem Vrchního
soudu v Praze vysloveným v usnesení ze dne 20. 6. 2016, č. j. 2 VSPH 963/2016-B-30, pouze ve
vztahu k věci vedené pod sp. zn. 44 INS 17439/2014 (původně 28 INS 17439/2014) tak, že
opatřením ze dne 24. 6. 2016, sp. zn. Spr 794/2016, změnil své opatření ze dne 29. 12. 2015, sp.
zn. Spr 1644/2015, a věc vedenou pod sp. zn. 44 INS 17439/2014 (původně 28 INS
17439/2014) přidělil zpět soudci JUDr. M. V. do oddělení 28 INS, nicméně ve vztahu k ostatním
1520 věcem nepodnikl žádné kroky ke konvalidaci svého opatření,
t e d y
z a v i n ě n ě p o r u š i l
povinnosti předsedy soudu a ohrozil důvěru ve spravedlivé rozhodování soudů,
t í m s p á c h a l
kárné provinění podle §87 odst. 2 zákona o soudech a soudcích.
Od uložení kárného opatření se podle §88 odst. 3 zákona o soudech a soudcích upouští.
Odůvodnění:
I. Obsah návrhu
[1] Kárný navrhovatel podal návrh na zahájení kárného řízení, neboť kárně obviněný
předseda Krajského soudu v Českých Budějovicích podle jeho názoru v souvislosti se vznikem
nového soudního oddělení 44 INS na obchodním úseku Krajského soudu v Českých
Budějovicích vydal opatření ze dne 29. 12. 2015, sp. zn. Spr 1644/2015, jímž s odkazem na §42
odst. 4 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně
některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o soudech a soudcích“),
přidělil s účinností od 11. 1. 2016 celkem 1521 věcí napadlých jinému soudnímu oddělení
a uvedených v příloze tohoto opatření do senátu 44 INS pod vedením JUDr. J. H., aniž by toto
své opatření, které ke dni přerozdělení věcí nebylo zveřejněno, promítl do rozvrhu práce jako
mimořádný nápad do senátu 44 INS a aniž by tuto faktickou změnu rozvrhu práce na rok 2016
předem projednal se soudcovskou radou, čímž odňal účastníky předmětných již probíhajících
soudních řízení jejich zákonnému soudci, a své pochybení napravil po seznámení se s právním
názorem Vrchního soudu v Praze vysloveným v usnesení ze dne 20. 6. 2016,
č. j. 2 VSPH 963/2016-B-30, pouze ve vztahu k věci vedené pod sp. zn. 44 INS 17439/2014
(původně 28 INS 17439/2014) tak, že opatřením ze dne 24. 6. 2016, sp. zn. Spr 794/2016,
změnil své opatření ze dne 29. 12. 2015, sp. zn. Spr 1644/2015, a věc vedenou
pod sp. zn. 44 INS 17439/2014 (původně 28 INS 17439/2014) přidělil zpět soudci
JUDr. M. V. do oddělení 28 INS. Ve vztahu k ostatním 1520 věcem však nepodnikl žádné kroky
ke konvalidaci svého opatření, resp. k nápravě stavu, kdy veškerá rozhodnutí vydaná oddělením
44 INS v takto nesprávně přidělených věcech jsou důvodně zpochybnitelná ve smyslu §205
odst. 2 písm. a) o. s. ř. nebo zmatečná ve smyslu §229 odst. 1 písm. f) o. s. ř., což by do
budoucna mohlo vyvolat nedůvodné průtahy a procesní komplikace při vyřizování těchto věcí.
Podle kárného navrhovatele tedy kárně obviněný zaviněně porušil povinnosti spojené s funkcí
předsedy soudu.
[2] Dále kárný navrhovatel uvedl, že rozdělení věcí při zřízení nového soudního oddělení
44 INS opatřením předsedy krajského soudu (tj. kárně obviněného) neproběhlo v souladu s §41
odst. 1 zákona o soudech a soudcích, když podmínka projednání změny rozdělení věcí
s příslušnou soudcovskou radou platí i pro změny rozvrhu práce v průběhu kalendářního roku.
[3] Ustanovení §42 odst. 4 zákona o soudech a soudcích pak podle názoru kárného
navrhovatele vyžaduje, aby i přerozdělení věcí v případě zřízení nového soudního oddělení bylo
uskutečněno řádným rozvrhem práce na následující kalendářní rok nebo změnou rozvrhu práce.
Opatření kárně obviněného předsedy krajského soudu ze dne 29. 12. 2015,
sp. zn. Spr 1644/2015, však nebylo ke dni 11. 1. 2016, kdy byly věci agendy INS uvedené
v příloze opatření přiděleny k vyřízení JUDr. J. H., zveřejněno (srov. §41 odst. 3 zákona o
soudech a soudcích) a do rozvrhu práce začleněno. Rozvrh práce Krajského soudu v Českých
Budějovicích na rok 2016 sice zahrnuje zřízení nového soudního oddělení 44 INS, nicméně
upravuje pouze běžný nový nápad, nikoliv mimořádný nápad, tj. převedení dříve zahájených věcí
napadlých senátu 28 INS, popř. jinému senátu, do nově zřízeného senátu 44 INS.
[4] Nadto kárný navrhovatel v kárném návrhu upozornil na skutečnost, že nebyl respektován
ani §1 odst. 8 Instrukce Ministerstva spravedlnosti č. 505/2001-Org ze dne 3. 12. 2001,
kterou se vydává vnitřní a kancelářský řád pro okresní, krajské a vrchní soudy. Podle uvedeného
ustanovení zašle předseda krajského a vrchního soudu do 20. 12. každého roku schválený rozvrh
práce Ministerstvu spravedlnosti, přičemž ministerstvo je třeba neprodleně informovat i o změně
rozvrhu práce v průběhu roku. Tuto povinnost v rámci výkonu státní správy soudu,
kterou je konkretizován §123 odst. 3 zákona o soudech a soudcích, tedy kárně obviněný rovněž
nesplnil.
[5] Na základě shora uvedeného kárný navrhovatel konstatoval, že zvolený postup kárně
obviněného při přidělování věcí agendy INS nerespektoval formální podmínky pro přijetí
takového opatření, jednak proto, že faktická změna již připraveného a notifikovaného rozvrhu
práce na rok 2016 nebyla předem projednána se soudcovskou radou, a také proto, že nebyla
ke dni účinnosti změny zveřejněna, a tedy účastníkům řízení dostupná.
[6] Pokud jde o povahu rozvrhu práce, kárný navrhovatel se ztotožnil s obsahem usnesení
Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 6. 2016, č. j. 2 VSPH 963/2016-B-30, podle něhož rozvrh
práce není pouhou normou interní povahy a jeho význam nespočívá jen ve jmenovitém určení
soudců a dalších pracovníků, kteří budou působit v jednotlivých soudních odděleních,
ve způsobu rozdělení věcí mezi jednotlivá soudní oddělení nebo v dalších opatřeních učiněných
podle §42 odst. 1 zákona o soudech a soudcích. Prostřednictvím rozvrhu práce se ve smyslu
článku 38 odst. 1 věty druhé Listiny základních práv a svobod a §36 odst. 2 o. s. ř. stanoví rovněž
příslušnost soudce. Znamená to mimo jiné, že spor nebo jinou právní věc smí projednat
a rozhodnout jen soudce určený v souladu s rozvrhem práce, jinak spor nebo jinou právní věc
projednal nesprávně obsazený soud, což představuje zákonný důvod pro odvolání proti rozsudku
i meritornímu usnesení ve smyslu §205 odst. 2 písm. a) o. s. ř. a též důvod zmatečnosti ve smyslu
§229 odst. 1 písm. f) o. s. ř. a jde o porušení ústavního imperativu uvedeného v článku 38 odst. 1
větě první Listiny základních práv a svobod, podle něhož nikdo nesmí být odňat svému
zákonnému soudci. Každé porušení pravidel, podle nichž může předseda soudu určit jiného
soudce k projednání a rozhodnutí věci, je porušením ústavně zaručeného práva na zákonného
soudce.
[7] Kárný navrhovatel dále vyslovil úsudek, že postup kárně obviněného mohl vycházet
z chybného výkladu §42 odst. 4 zákona o soudech a soudcích, který je však formulován
jednoznačně a v praxi nečiní aplikační potíže. Kárně obviněný jako předseda krajského soudu
si s ohledem na svou dosavadní praxi v justici a své zkušenosti ve funkci předsedy soudu musel
být vědom správného postupu při tvorbě rozvrhu práce, jakož i procesních důsledků,
které by v řádově stovkách řízení mohly nastat při nesprávném rozdělení věcí. Vydáním formálně
vadného opatření na sebe kárně obviněný převzal odpovědnost za možné důsledky v jednotlivých
řízeních. Jednal tedy nepochybně zaviněně, a to s největší pravděpodobností ve formě hrubé
a vědomé nedbalosti.
[8] Podstatnou je pak dle názoru kárného navrhovatele i skutečnost, že doposud nebyl
odstraněn stav, kdy veškerá rozhodnutí v takto přerozdělených věcech mohou být zpochybněna
ve smyslu §205 odst. 2 písm. a) o. s. ř., popř. označena za zmatečná ve smyslu §229 odst. 1
písm. f) o. s. ř. Přestože předmětné opatření bylo vydáno ve snaze zajistit plynulost soudního
řízení, v konečném důsledku by paradoxně mohlo vést naopak k průtahům v řízeních,
pokud by i další rozhodnutí v takto nesprávně přidělených věcech byla napadena odvoláním
a odvolací soud by tato rozhodnutí rušil právě pro porušení práva na zákonného soudce.
Podle kárného navrhovatele je přitom zarážející, že na toto zjevné riziko kárně obviněný
adekvátně nereagoval, zejména neinicioval (alespoň ex post) příslušnou změnu rozvrhu práce.
(Reagoval pouze na rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ve věci sp. zn. KSCB 44 INS
17439/2014 a opatřením ze dne 24. 6. 2016, sp. zn. Spr 794/2016, patrně rovněž neprojednaným
se soudcovskou radou, přidělil tuto věc zpět do oddělení 28 INS, kam v souladu s platným
rozvrhem práce napadla.) Pasivita kárně obviněného je tedy dle kárného navrhovatele stěží
slučitelná s požadavkem na řádný výkon státní správy soudu a důsledky vzniklého protiprávního
stavu může jen zhoršit.
[9] Kárný navrhovatel závěrem konstatoval, že kárně obviněný svým postupem závažným
způsobem porušil povinnosti předsedy soudu. Jelikož se kárného provinění dopustil výlučně
v souvislosti s výkonem funkce předsedy soudu, považuje za nutné uložení kárného opatření
dle §88 odst. 2 zákona o soudech a soudcích. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem
tak kárný navrhovatel uzavřel, že jednání kárně obviněného JUDr. M. T. je kárným proviněním
dle ustanovení §87 odst. 2 zákona o soudech a soudcích, a navrhl, aby kárně obviněnému bylo
uloženo kárné opatření dle §88 odst. 2 písm. b) zákona o soudech a soudcích, tedy odnětí
zvýšení platového koeficientu za výkon funkce předsedy soudu na dobu 6 měsíců, počínaje
měsícem následujícím po právní moci rozhodnutí kárného senátu.
II. Vyjádření kárně obviněného předsedy Krajského soudu v Českých Budějovicích
[10] Kárně obviněný JUDr. M. T. se k předmětnému kárnému návrhu vyjádřil ve stanovisku
ze dne 10. 10. 2016. Nejprve uvedl, že opatření, jímž bylo celkem 1521 insolvenčních věcí
přiděleno do nově zřízeného soudního oddělení 44 INS (nově příchozí soudkyni JUDr. J. H.),
nebylo vydáno nahodile, ale naopak jako integrální a logická součást změny rozvrhu práce, která
byla po řádném projednání v soudcovské radě, v souvislosti se zřízením nového soudního
oddělení, přijata. Smyslem tohoto opatření přitom nebylo nic jiného, než zrychlit práci
insolventního úseku krajského soudu a zajistit spravedlivé a rovnoměrné rozdělení věcí mezi
všechny soudce daného úseku, včetně nově přicházející soudkyně. K tomu kárně obviněný
doplnil, že pokud by takové opatření nevydal, byl by do nově zřízeného oddělení sice zajištěn
nápad nových věcí, avšak každý z dosavadních soudců by i nadále vyřizoval o několik set věcí
více než nově příchozí soudkyně.
[11] Kárně obviněný dále uvedl, že si je vědom ústavou daného principu, že nikdo nesmí být
odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu i soudce stanoví zákon (článek 38 odst. 1
Listiny základních práv a svobod). Právě druhá část shora uvedeného ustanovení je však
podle kárně obviněného podkladem pro možnost provedení takových změn v osobách soudců,
bez nichž by byl chod soudů v řadě případů paralyzován. Takovéto zákonné zmocnění totiž
obsahuje §42 odst. 4 zákona o soudech a soudcích, které sice na jedné straně stanoví,
že rozvrhem práce či jeho změnou nesmí být dotčeno rozdělení věcí, ani zařazení soudců
a přísedících do jednotlivých soudních oddělení, provedené před jejich účinností, na druhé straně
však jasně uvádí, že to neplatí, nebyl-li ve věci učiněn žádný úkon nebo došlo-li ke zřízení nového
soudního oddělení nebo jeho zrušení. Právě toto ustanovení je tedy podle názoru kárně
obviněného podkladem k provedení celé řady změn, k nimž nutně dochází v souvislosti
se změnami v rozvrhu práce. V tomto kontextu kárně obviněný uvedl příklady odchodů soudců
(úmrtí, trvalé přeložení, odchod do důchodu), které mají za následek změnu rozvrhu práce a nové
rozdělení věcí, jež nebyly odcházejícím soudcem vyřízeny. Totéž platí i pro opačnou situaci,
tj. příchod nového soudce a zřízení nového oddělení. V daném případě došlo podle kárně
obviněného k přerozdělení věcí do soudního oddělení JUDr. J. H. tak, aby byly eliminovány
jakékoliv případné námitky účelovosti. Nebyly proto vybírány jednotlivé spisy od jednotlivých
soudců, nýbrž byly od všech stávajících soudců přerozděleny všechny nevyřízení věci určité
časové řady. O transparentnosti tohoto postupu svědčí i fakt, že všechny přerozdělené spisy byly
v příloze předmětného opatření výslovně uvedeny, přičemž do každého jednotlivého spisu byla
informace o změně soudce založena.
[12] Vzhledem k výše uvedenému kárně obviněný vyslovil své přesvědčení, že v rámci změny
rozvrhu práce (s níž byly všechny dotčené osoby detailně seznámeny) pouze realizoval své
zákonné právo přerozdělit věci ze stávajících soudních oddělení do soudního oddělení nově
zřízeného. Pokud však Vrchní soud v Praze v usnesení ze dne 20. 6. 2016,
č. j. 2 VSPH 963/2016-B-30, dospěl k odlišnému závěru, přičemž judikoval, že ve věci vedené
u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 44 INS 17439/2014
(původně 28 INS 17439/2014) rozhodoval nezákonný soudce, cítil se kárně obviněný tímto
rozhodnutím v konkrétní věci vázán (resp. svým opatřením ze dne 24. 6. 2016,
sp. zn. Spr 794/2016, věc odňal ze soudního oddělení JUDr. J. H. a vrátil ji do soudního oddělení
JUDr. M. V.). Ve zbývajících věcech kárně obviněný neshledal důvodu činit jakákoliv opatření,
neboť svůj postup považuje nadále za zákonný a správný. V daném kontextu pak kárně obviněný
doplnil, že jediným formálním pochybením, kterého si je vědom, byla skutečnost, že informace o
přerozdělení věcí nebyla od počátku výslovně uvedena ve vlastním textu rozvrhu práce. Nicméně
toto pochybení napravil bezprostředně po jeho zjištění.
[13] S ohledem na shora uvedené kárně obviněný navrhl, aby Nejvyšší správní soud jako soud
kárný v dané věci vydal rozhodnutí ve smyslu §19 odst. 2 zákona č. 7/2002 Sb., o řízení
ve věcech soudců, státních zástupců a soudních exekutorů, ve znění pozdějších předpisů,
tj. zprošťující rozhodnutí.
III. Duplika kárného navrhovatele
[14] Kárný navrhovatel na stanovisko kárně obviněného reagoval podáním ze dne 25. 1. 2017,
v němž předně uvedl, že návrhem na zahájení kárného řízení nenapadá samotný fakt,
že v souvislosti s vytvořením nového senátu došlo k přerozdělení věcí, ani se nedomnívá,
že by kárně obviněný tohoto momentu zneužil k nějakým machinacím. Kárný navrhovatel však
kárně obviněnému vytýká to, že k přerozdělení spisů do nového senátu nedošlo v rozvrhu práce,
jak předpokládá zákon, ale pouhým opatřením předsedy krajského soudu.
[15] Pokud se přerozdělení věcí činí rozvrhem práce, musí být předem obligatorně projednáno
v soudcovské radě a následně je spolu s celým rozvrhem práce zveřejňováno a zasíláno
ministerstvu spravedlnosti. Jde tedy o transparentní proces s několika pojistkami,
které zabezpečují, že nebude tohoto opatření žádným způsobem zneužito. Oproti tomu způsob
přerozdělení věcí, který zvolil kárně obviněný, žádné takové záruky kontroly a transparentnosti
neposkytuje. Na tomto hodnocení pak nemůže nic změnit ani tvrzení kárně obžalovaného,
že dotčené spisy byly v příloze jeho opatření vyjmenovány a do každého jednotlivého spisu byla
informace o změně soudce založena. Jednak tyto informace (záznamy) o přidělení jednotlivých
věcí jinému soudci byly do předmětných spisů vloženy až po podání kárného návrhu a zjevně
v reakci na něj, každopádně však řadu měsíců poté, kdy ke změně vyřizujícího soudce došlo.
[16] Kárnému navrhovateli není zřejmé, jak může kárně obviněný označovat svůj postup
za zákonný, resp. kde ve zcela jednoznačném textu zákona pro takový postup nalézá oporu.
Kárně obviněný se zřejmě pokouší takovou oporu nalézt v §42 odst. 4 větě druhé zákona
o soudech a soudcích. Tato věta však nevytváří prostor pro to, aby bylo do rozdělení věcí
zasaženo jinak než rozvrhem práce nebo jeho změnou, jak se kárně obviněný pokouší naznačit.
Tomu ostatně odpovídá i obecné pravidlo §41 odst. 1 zákona o soudech a soudcích,
podle kterého se rozdělení jednotlivých věcí, které mají být u soudu projednány a rozhodnuty,
do soudních oddělení řídí rozvrhem práce. Z tohoto obecného pravidla zákon o soudech
a soudcích upravuje jedinou výjimku (§44), avšak o takový případ se v dané věci nejedná.
Pokud by tedy zákonodárce chtěl učinit výjimku z přidělování věcí rozvrhem práce, musel
by stanovit nějaký jiný způsob jejich přidělování (viz např. §44 zákona o soudech a soudcích).
Nic takového ovšem neučinil, a ani §126 odst. 1 až 3 zákona o soudech a soudcích, který obecně
vypočítává kompetence předsedy soudu, neobsahuje nic, pod co by bylo možné předmětné
opatření subsumovat.
[17] Dále kárný navrhovatel konstatoval, že u ostatních krajských soudů i okresních soudů
v jejich obvodech zcela převládá praxe taková, že přerozdělení věcí do nového soudního oddělení
se děje rozvrhem práce nebo změnou rozvrhu práce v průběhu kalendářního roku.
[18] Kárný navrhovatel poté v souvislosti s otázkou dodržování zásady zákonného soudce
a povahou rozvrhu práce upozornil na usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 6. 2016,
č. j. 2 VSPH 963/2016-B-30, na rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 21. 5. 2009,
sp. zn. 21 Cdo 1542/2008, a ze dne 22. 10. 2008, sp. zn. 21 Cdo 122/2008, jakož i na nález
Ústavního soudu ze dne 22. 2. 1996, sp. zn. III. ÚS 232/95.
[19] Podle kárného navrhovatele musí rozvrh práce obsahovat transparentní předem
stanovená obecná pravidla pro určení konkrétního soudce nebo soudců v senátu, kteří ve věci
budou rozhodovat, pravidla pro jejich zastupování v případě jejich důvodné krátkodobé absence
či podjatosti i pravidla pro přerozdělování věcí pro případ dlouhodobé absence soudce.
Rozvrh práce tudíž nemůže rozhodnutí o přidělení či přerozdělení věci přenechat na soudním
funkcionáři, neboť takové uspořádání ohrožuje nezávislost soudců a důvěru veřejnosti v soudní
moc a zbavuje účastníky řízení účinné ochrany proti účelové manipulaci. Soudce, který byl
povolán na základě takového rozhodnutí soudního funkcionáře, není zákonným soudcem
ve smyslu čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, přičemž takové přidělení
či přerozdělení věci je rovněž v rozporu s interní nezávislostí soudců ve smyslu čl. 36 odst. 1
Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy. Podle kárného navrhovatele neobstojí ani argument ekonomií
řízení či zkrácením délky soudního řízení. Těchto cílů lze dle jeho názoru v dostatečné míře
dosáhnout i při respektování zásady transparentního prvotního přidělování i následného
přerozdělování věcí konkrétnímu samosoudci či konkrétně složeným senátům podle předem
stanovených a veřejnosti zpřístupněných obecných pravidel.
[20] Kárný navrhovatel proto uzavřel, že obrana kárně obviněného se z větší části míjí
podstaty vytýkaného skutku, ve zbytku je pak ryze účelová a nemůže obstát. Pravidla
pro přerozdělování věcí při zřizování nového oddělení jsou v zákoně vyjádřena jasně,
přičemž je kárně obviněný nedodržel. Tím zcela zbytečně zatížil vadou více než 1500 řízení
a tuto vadu neodstranil ani poté, co jej na to upozornil vrchní soud.
IV. Podstatný obsah důkazů rozhodných pro posouzení věci
[21] Na jednání dne 15. 2. 2017 kárný soud provedl důkazy, které navrhli účastníci či které
si z vlastní iniciativy opatřil.
IV. 1. Stanovisko soudcovské rady Krajského soudu v Českých Budějovicích a výslech předsedy soudcovské rady
O. V.
[22] Nejvyšší správní soud jako soud kárný požádal v dané věci soudcovskou radu Krajského
soudu v Českých Budějovicích (dále jen „soudcovská rada“) o podání stanoviska k osobě kárně
obviněného. Soudcovská rada ve svém stanovisku ze dne 19. 9. 2016, č. j. SR 12/2016, uvedla,
že se k osobě kárně obviněného v minulosti vyjadřovala v souvislosti s obsazením pozice
předsedy Krajského soudu v Českých Budějovicích, kdy k jeho kandidatuře neměla námitek
a tuto doporučila. Soudcovská rada hodnotila především jeho organizační schopnosti, otevřenost
k diskuzi nad požadavky, návrhy a potřebami jednotlivých soudních oddělení, snahu o vytváření
kvalitního pracovního prostředí a o hledání vyváženého řešení vyvstalých problémů, přičemž
na tomto hodnocení se do dne podání stanoviska nic nezměnilo. V souvislosti s vedeným kárným
řízením pak soudcovská rada konstatovala, že tzv. “naplnění“ nově vzniklého senátu zřízeného
v souvislosti s posílením soudu tím, že jsou do něho přiděleny dosud nerozpracované kauzy,
pokládá za legitimní, smysluplný a standardní způsob, jak zefektivnit práci soudu. Opatření
o přidělení věcí do nového senátu vkládané do každého dotčeného spisu je podle soudcovské
rady transparentní, zpravidla i více, než plošné a méně přehledné uvedení v rozvrhu práce.
[23] Předseda soudcovské rady Krajského soudu v Českých Budějovicích O. V. jako svědek
uvedl, že soudcovská rada je zvána na porady vedení soudu, kde je předseda a místopředseda, a je
zvána i na velké porady, kde jsou i předsedové soudů okresních spadajících pod obvod kraje. Za
dobu svého působení v soudcovské radě si nevybavil situaci, že by se dostala k soudcovské radě
nějaká věc, ať už personální nebo rozvrhová, kdy by to nebylo předtím projednáno s členy toho
úseku soudu, kterého se změna měla týkat. Soudcovské radě vždycky přichází věci, u nichž je
„zpravodaj“ soudcovské rady mající na starost daný úsek v podstatě seznámen s návrhem,
přičemž ostatním členům potvrzuje, že s příslušným úsekem je daná změna probrána a
domluvena. Soudcovská rada se nesetkala s tím, že by z pohledu vedení soudu byla
naoktrojována nějaká úprava. Vždy byl předložen „zespoda“ vytvořený návrh na personální
posílení, přeložení, změnu rozvrhu práce apod.
[24] Předseda soudcovské rady dále dodal, že se rada samotná ani v obecných rysech
nezabývala tím, jak budou určeny spisy, které budou přiděleny novému soudci. O tom měl
informaci ten úsek, kterého se změna týkala.
IV. 2. Informace o dosavadní správní praxi v případech podobných nyní projednávanému
[25] V kontextu nyní řešeného případu si Nejvyšší správní soud dále vyžádal od předsedů
jednotlivých krajských soudů informaci o správní praxi, a to ohledně přidělování věcí soudci
v nově zřízeném soudním oddělení. Konkrétně se Nejvyšší správní soud předsedů krajských
soudů dotázal na to, jakým aktem jsou v takové situaci věci soudci v nově zřízeném soudním
oddělení přidělovány, jde-li o věci již napadlé a do té doby přidělené jinému soudci či soudcům,
jestliže se jeví potřebné je „přerozdělit“ a v souvislosti se zřízením nového soudního oddělení
„dotížit“ nápadem nového soudce. Dále Nejvyšší správní soud žádal informaci, jak a s kým je akt,
jímž se takovéto přidělení provede, projednáván či konzultován a kdo jej vydává. Požadováno
bylo též sdělení, zda se správní praxe soudů v obvodu krajského soudu ve výše uvedených
záležitostech nějak liší, anebo je naopak jednotná a zda se o ní vedly či vedou spory a diskuse.
Dotaz Nejvyššího správního soudu též směřoval na to, v jaké míře krajské soudy
(ve svém obvodu) a Ministerstvo spravedlnosti v této agendě působí metodicky či provádí
kontroly zákonnosti a správnosti takových postupů, přičemž bylo žádáno i sdělení,
zda se případně v posledních pěti letech (2011-2016) výše uvedená správní praxe na jednotlivých
krajských soudech (popř. v jejich obvodech) měnila, a pokud ano, v jakém směru a proč.
[26] Předseda Krajského soudu v Plzni v informaci o správní praxi ze dne 25. 10. 2016,
sp. zn. Spr 2731/2016, uvedl, že pokud jde o okresní soudy v obvodu Krajského soudu v Plzni,
tyto v dotazovaném období reagovaly změnou rozvrhu práce tak, že byl navýšen nápad do nově
vzniklého oddělení, kde byl stav „dorovnán“ na průměrnou úroveň ostatních senátů dotčeného
úseku. Z hlediska plynulosti řízení nejde podle předsedy Krajského soudu v Plzni o ideální
postup, avšak tento je vynucen současným tlakem na institut zákonného soudce. V minulosti
(před rokem 2004) však bylo dle jeho tvrzení postupováno zcela jinak, když nebylo postupováno
cestou změny rozvrhu práce, ale opatřením předsedy soudu z podnětu příslušného
místopředsedy. Tato problematika tedy podle jeho názoru podléhá vývoji, přičemž poukázal
např. i na okolnosti týkající se přísedících, kteří v minulosti nebyli v rozvrhu práce vůbec uváděni,
na rozdíl od nynějšího stavu.
[27] Pokud se jedná o metodické vedení okresních soudů, předseda Krajského soudu v Plzni
sdělil, že rozvrhy práce i jejich změny zasílají okresní soudy Krajskému soudu v Plzni, kde jsou
tyto probírány s příslušnými místopředsedy. Systém je přitom nastaven tak, že pokud nejsou
výhrady, okresní soud není kontaktován, pokud ano, Krajský soud v Plzni sděluje své výhrady.
Dojde-li ovšem na některém z okresních soudů k přerozdělení věcí mimo rozvrh práce,
pak to předseda Krajského soudu v Plzni může jen obtížně zjistit, a to na podkladě konkrétní
stížnosti účastníka řízení (popř. soudce) nebo ze spisu předloženého v rámci rozhodovací
činnosti. Krajský soud v Plzni svůj rozvrh práce zasílá vždy Ministerstvu spravedlnosti, přičemž
po dohodě vedení soudu pravidelně rozvrh práce aktualizuje, když jsou provedené změny
předkládány soudcovské radě k projednání (tato skutečnost se také vyznačuje v rozvrhu práce).
[28] Předseda Krajského soudu v Plzni poté uvedl, že v období posledních 5 let nevyvstala
v praxi uvedeného soudu potřeba „dotěžovat“ kolegy přerozdělením věcí. Jiná situace však byla
u tzv. incidenčních sporů, kde byla hojně využívána možnost uvedená v §160 odst. 2 zákona
č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení, ve znění pozdějších předpisů
(dále jen „insolvenční zákon“), tedy přidělení incidenčních sporů jinému soudci insolventčího
soudu, což se dělo opatřením předsedy soudu. Tento postup je praxí v poslední době rovněž
diskutován a relativizován. Tento postup se však u Krajského soudu v Plzni přestal využívat,
neboť otevřením nových senátů INS pokleslo jejich enormní zatížení. Agenda INS je ovšem
s ohledem na délku oddlužení nesrovnatelná s jinými agendami, protože samosoudce v nově
otevřeném oddělení se nedostane dříve než za 5 – 6 let k prvým rozvrhovým usnesením. Srovnat
tak stav senátů je podle předsedy Krajského soudu v Plzni v podstatě nemožné. Závěrem proto
konstatoval, že by si tato oblast žádala systémové řešení, a to ne pouze pro případ otvírání
nových senátů.
[29] Předseda Městského soudu v Praze v informaci o správní praxi ze dne 24. 10. 2016,
sp. zn. Spr 2540/2016, uvedl, že v nově zřízeném soudním oddělení jsou věci přidělovány soudci
rozvrhem práce, případně jeho změnou. Obvykle jde o praxi takovou, že se de facto zastaví nápad
do dalších oddělení téže specializace do doby, než nový senát bude zatížen obdobným počtem
případů. Toto řešení ovšem v některých případech může být v rozporu se zásadou stanovenou
pro rozvrh práce přidělovat věci do jednotlivých oddělení tak, aby bylo zatížení jednotlivých
oddělení pokud možno rovnoměrné, a aby se účastníci řízení v dosažitelné době domohli
rozhodnutí ve věci. V takových případech podle §42 odst. 4 zákona o soudech a soudcích
je možné rozhodnout o rozdělení věcí již přidělených do jednotlivých oddělení, došlo-li ke zřízení
nového soudního oddělení nebo jeho zrušení. Městský soud v Praze také tento postup
v uplynulých letech použil, a to „zřejmě vždy“ rozvrhem práce. Závěrem předseda Městského
soudu v Praze konstatoval, že rozvrh práce (případně i jeho změna) je projednáván v souladu
se zákonem o soudech a soudcích se soudcovskou radou příslušného soudu. Rozvrhy práce
obvodních soudů, včetně jejich změn, zasílají obvodní soudy na vědomí právě Městskému soudu
v Praze. Městský soud v Praze pak svůj rozvrh práce, včetně jeho změn, zasílá Ministerstvu
spravedlnosti.
[30] Předsedkyně Krajského soudu v Praze ve sdělení ze dne 31. 10. 2016,
sp. zn. Spr 1033/2016, uvedla, že všechny změny v rámci přidělení věcí se činí odpovídající
změnou rozvrhu práce. Ten se vždy projednává se soudcovskou radou příslušného soudu.
Rozvrh práce včetně vyznačení příslušných změn je pak zveřejňován. Většinová praxe
u okresních soudů v obvodu Krajského soudu v Praze, jakož i u tohoto soudu samotného
je podle předsedkyně taková, že nově zřízenému senátu se pustí plný (případně omezený) nápad
při současném zastavení (případně částečném zastavení) nápadu do dalších senátů téhož oddělení,
aby počet „věcí v běhu“ u jednotlivých soudců daného oddělení byl přibližně stejný. Při přeložení
soudce či konci jeho výkonu za současného jmenování soudce nového je další možností to,
že nový soudce nastoupí do senátu soudce bývalého. Objevovaly se však i případy, kdy došlo
k přerozdělení části věcí od soudce, který se dostal do situace, že objektivně nebyl schopen
v přiměřené lhůtě vyřizovat neskončené věci, jiným soudcům téhož oddělení. Soudci tedy byly
odebrány věci, v nichž neučinil žádný úkon směřující k vyřízení věci (§42 odst. 4 zákona
o soudech a soudcích). Šlo však o případy výjimečné, motivované snahou dosáhnout toho,
aby se každému dostalo soudního rozhodnutí v přiměřené lhůtě, za což je ostatně předseda
soudu odpovědný.
[31] Předseda Krajského soudu v Brně v informaci o správní praxi ze dne 31. 10. 2016,
sp. zn. Spr 2566/2016, uvedl, že u Krajského soudu v Brně dochází k přerozdělení věcí v rozvrhu
práce, nebo v jeho změnách, a v příloze jsou vždy označeny spisové značky přerozdělených spisů.
Rozvrh práce je pak i s přílohou předkládán soudcovské radě k projednání a následně zasílán
Ministerstvu spravedlnosti. Přílohy obsahující přehledy přerozdělených věcí jsou zakládány
do příslušných soudních spisů. Stejná praxe je podle předsedy Krajského soudu v Brně zavedena
u okresních soudů, s tím rozdílem, že do soudních spisů jsou u některých soudů v návaznosti
na vydaný rozvrh práce a jeho změny zakládána opatření předsedy soudu obsahující důvod
přidělení věci či úřední záznamy stejného obsahu. Předseda Krajského soudu v Brně dále sdělil,
že nezaznamenal žádné pochybnosti o tom, že přerozdělení věcí souvisejících se zřízením nového
oddělení je nutné provádět rozvrhem práce nebo jeho změnou předkládanou soudcovské radě
k vyjádření (§42 odst. 4 zákona o soudech a soudcích).
[32] Orgány státní správy Krajského soudu v Brně pak provádějí podle možností namátkové
kontroly rozvrhů práce okresních soudů (včetně jejich změn), jež jsou Krajskému soudu v Brně
předkládány na vědomí. Zjištěné poznatky týkající se práva na zákonného soudce a jeho úpravy
v rozvrhu práce jsou přitom s předsedy okresních soudů projednávány na pracovních poradách,
přičemž jsou na případné nedostatky předsedové okresních soudů průběžně upozorňováni.
Přesto, že postup okresních soudů při tvorbě a změnách rozvrhu práce, jakož i rozdělování věcí
podle vydaných rozvrhů práce má sledovat Ministerstvo spravedlnosti, v praxi se tak neděje.
Ministerstvo spravedlnosti provádí pouze následné kontroly přidělení věcí podle rozvrhu práce,
a to v rámci tematických prověrek plynulosti vyřizování soudních agend.
[33] Předsedkyně Krajského soudu v Ostravě ve svém vyjádření ze dne 20. 10. 2016,
sp. zn. Spr 3549/2016, předně uvedla, že přidělování věcí do nově zřízeného oddělení není příliš
časté, neboť nově jmenovaní soudci se obvykle zařazují do oddělení, ze kterých některý soudce
odešel. Pokud se však nové oddělení zřizuje, postupuje Krajský soud v Ostravě a okresní soudy
v jeho působnosti podle §42 odst. 4 zákona o soudech a soudcích tak, že se rozvrhem práce zřídí
nové oddělení. Do něj se pak zařadí buď pouze věci nově napadající (takový případ označila
předsedkyně za zcela výjimečný), nebo se tam přidělí některé věci ze stávajícího, obvykle
přetíženého soudního oddělení, přičemž vymezení těchto podmínek je obsaženo v rozvrhu práce.
Předsedkyně Krajského soudu v Ostravě dále konstatovala, že rozvrh práce a jeho změny jsou
projednávány v souladu s §52 odst. 1 a §53 odst. 1 písm. c) zákona o soudech a soudcích
v příslušné soudcovské radě. Opatření předsedkyně Krajského soudu v Ostravě dle svého
vyjádření vydává pouze v případě situace dle §160 odst. 2 insolvenčního zákona, neboť tam
upravenou problematiku nelze zařadit do rozvrhu práce. Předsedkyně Krajského soudu
v Ostravě též sdělila, že nemá povědomí o tom, že by uvedená praxe u některého soudu činila
problémy či o ní bylo diskutováno. Konstatovala, že Krajský soud v Ostravě ve smyslu §1 odst. 8
vnitřního a kancelářského řádu pro okresní, krajské a vrchní soudy bere na vědomí rozvrhy práce
a jejich změny u všech okrasních soudů v obvodu jeho působnosti. Zjištěné nesrovnalosti se řeší
s předsedou příslušného okresního soudu, takové situace jsou však zcela výjimečné. Předsedkyně
Krajského soudu v Ostravě poté uzavřela, že Krajský soud v Ostravě zasílá rozvrh práce
a všechny jeho změny na vědomí Ministerstvu spravedlnosti, a že jí není známo, že by během
posledních 5 let toto ministerstvo provádělo kontrolu rozvrhu práce krajského soudu nebo nějak
metodicky působilo.
[34] Předseda Krajského soudu v Hradci Králové se vyjádřil podáním ze dne 17. 10. 2016,
sp. zn. Spr 5114/2016, ve kterém uvedl informace ke všem případům vytvoření nových soudních
oddělení a případného souvisejícího přerozdělování věcí u Krajského soudu v Hradci Králové
včetně jeho pobočky v Pardubicích i u okresních soudů v obvodu působnosti Krajského soudu
v Hradci Králové, a to za posledních pět let.
[35] Na Krajském soudu v Hradci Králové včetně jeho pobočky v Pardubicích byla zřízena
celkem čtyři nová soudní oddělení. Přerozdělení se dotklo pouze dvou z nich, a to tak, že do nich
byly v souvislosti se změnou rozvrhu práce, kterou byla zmíněná soudní oddělení vytvořena
a personálně obsazena, přiděleny věci z jiného soudního oddělení podle §160 odst. 2
insolvenčního zákon. V obou případech se tak stalo na základě žádosti soudce o odnětí části věcí
o incidenčních sporech, které mají původ v jedné jím projednávané insolvenční věci a jejichž
projednání a rozhodnutí v příslušném (původním) soudním oddělení mohlo způsobit průtahy
v samotném insolvenčním řízení. V obou případech bylo přikázání věcí realizováno formou
opatření předsedy krajského soudu v bezprostřední návaznosti na provedenou změnu rozvrhu
práce, kterou bylo to které soudní oddělení vytvořeno a současně obsazeno novým soudcem
krajského soudu, resp. soudcem ke krajskému soudu dočasně přiděleným (tato změna rozvrhu
práce byla projednána postupně se soudci dotčeného úseku, na poradě vedení krajského soudu
a se soudcovskou radou). Předseda Krajského soudu v Hradci Králové rozvedl, že šlo výlučně
o incidenční spory a byly splněny podmínky uvedené v §160 odst. 2 insolvenčního zákona.
[36] Předseda Krajského soudu v Hradci Králové konkretizoval, že věci, které byly posléze
vydaným opatřením předsedy krajského soudu přikázány do nově vzniklých soudních oddělení,
určila místopředsedkyně krajského soudu v reakci na vlastní zjištění počtu incidenčních sporů
v soudním oddělení s nejvyšším počtem nevyřízených věcí této agendy a s ohledem na počet
nevyřízených věcí v ostatních soudních odděleních za účelem přiměřeného pracovního zatížení
nového soudce a současně za účelem (částečného) vyrovnání počtu nevyřízených věcí mezi
jednotlivými soudními odděleními, s vědomím, že může jít jen o věci, v nichž zatím soudce
neprovedl žádný úkon. Ve všech přikázaných věcech nebyl do jejich přikázání učiněn příslušným
soudcem žádný úkon (§42 odst. 4 věta druhá zákona o soudech a soudcích). Návrh opatření
nejprve místopředsedkyně projednala se soudci dotčeného úseku a posléze byl projednán
v poradě vedení krajského soudu za přítomnosti zástupce soudcovské rady, aniž by někdo vznesl
námitky či připomínky (námitky proti tomuto postupu nebyly vzneseny ani později,
resp. doposud nikdy nebyly vzneseny žádné námitky proti zvolenému postupu).
Předem a bez připomínek projednané přikázání věcí bylo realizováno, jak již bylo uvedeno,
formálně opatřením předsedy Krajského soudu v Hradci Králové podle §160 odst. 2
insolvenčního zákona evidovaným pod číslem jednacím ve správním deníku, v němž je uveden
seznam konkrétních přikázaných věcí, které jsou pro ten účel identifikovány spisovými značkami.
[37] Následně předseda Krajského soudu v Hradci Králové informoval o situaci u jednotlivých
okresních soudů v působnosti Krajského soudu v Hradci Králové. K přerozdělení došlo pouze
v následujících případech:
• U Okresního soudu v Hradci Králové bylo v posledních 5 letech zřízeno celkem 5
nových soudních oddělení. Pouze do jednoho soudního oddělení, byly přiděleny věci
z jiného soudního oddělení, přičemž přidělení bylo pokaždé provedeno změnou rozvrhu
práce. Přidělení těchto dříve napadlých věcí bylo se soudkyněmi, které agendu převzaly,
předem projednáno.
• U Okresního soudu v Chrudimi bylo v posledních pěti letech zřízeno nové soudní
oddělení, do kterého byly přiděleny věci, které napadly soudu dříve, než toto oddělení
vzniklo. Věci byly přiděleny do nového soudního oddělení změnou rozvrhu práce
s ohledem na §42 odst. 4 věta druhá zákona o soudech a soudcích. Změna rozvrhu práce
byla projednána s příslušným soudcem a soudcovské radě byla předložena k vyjádření.
• U Okresního soudu v Jičíně byla v posledních pěti letech vytvořena celkem tři nová
soudní oddělení. Pouze v jednom případě byly věci přeřazeny do nově zřízeného
soudního oddělení. Stalo se tak změnou rozvrhu práce, která byla projednána s dotčenými
soudci a poté i soudcovskou radou.
• U Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou byla v posledních pěti letech zřízena dvě
nová soudní oddělení, do nichž byly přiděleny věci z jiných soudních oddělení s ohledem
na §42 odst. 4 věta druhá zákona o soudech a soudcích. Stalo se tak formou změny
rozvrhu práce, která byla projednána se soudci dotčeného úseku.
• U Okresního soudu ve Svitavách byla v posledních pěti letech zřízena dvě nová soudní
oddělení. V případě jednoho z nich přeložená soudkyně převzala soudní oddělení
po soudci, který byl přeložen ke krajskému soudu. Veškeré změny byly činěny formou
změny rozvrhu práce a byly předem projednány a konzultovány se všemi soudci
okresního soudu a následně se soudcovskou radou.
• U Okresního soudu v Trutnově bylo v posledních pěti letech vytvořeno několik nových
soudních oddělení. Ve všech případech byly do nově zřízeného oddělení přiděleny věci,
které napadly soudu dříve, než toto oddělení vzniklo. Jednalo se o věci, ve kterých nebyly
provedeny žádné úkony soudce. Věci, kde již takové úkony byly provedeny, byly
přiděleny pouze v případě, že zřízení nového oddělení předcházelo zrušení jiného
oddělení. Ve všech případech se tak stalo změnou rozvrhu práce, která byla projednána
se soudcovskou radou.
[38] Předseda Krajského soudu v Hradci Králové pak vyjádřil, že nejsou žádné pochybnosti,
a proto ani neprobíhají diskuze o tom, že pouze rozvrhem práce na nový kalendářní rok nebo
změnou rozvrhu práce v průběhu kalendářního roku lze vytvořit nové soudní oddělení, určit
nápad nových věcí do tohoto soudního oddělení, definovat jeho personální obsazení atd.
Vzhledem k četnosti případů tzv. „přerozdělování“ věcí byly občas, resp. výjimečně vedeny
většinou velmi krátké diskuze mezi předsedy soudů na téma, jak správně v dané situaci
postupovat. Shoda byla, resp. je v tom, že takové opatření musí být konkrétní, transparentní,
zaevidované ve správním deníku, určitá nejistota a pochybnosti přetrvávají stran formy,
tj. zda je realizovat formou změny rozvrhu práce nebo opatřením předsedy soudu v návaznosti
na změnu rozvrhu, jíž je nové soudní oddělení vytvořeno.
[39] Předseda Krajského soudu v Hradci Králové rovněž uvedl, že jeho soud provádí v rámci
možností neformální kontrolu rozvrhů práce okresních soudů včetně jejich změn, protože tyto
jsou krajskému soudu předkládány na vědomí. Zvláštní, tematicky zaměřené kontroly neprovádí.
Na výjimečně zjištěné nedostatky, resp. spíš na nevhodný způsob úpravy či formulaci jsou
příslušní předsedové upozorněni, zpravidla neformálně. Poznatky jsou zobecňovány v rámci
porad vedení krajského soudu s předsedy okresních soudů. Na těchto poradách jsou probírány
také požadavky na znění rozvrhu práce, které vyplývají z právních předpisů a rozhodnutí vyšších
soudů či Ústavního soudu, s cílem ujednotit se na správné formulaci rozvrhu práce.
[40] Předseda Krajského soudu v Ústí nad Labem ve vyjádření ze dne 18. 10. 2016, uvedl,
že přidělování věcí do nově zřízeného oddělení se Krajského soudu v Ústí nad Labem
a okresních soudů v jeho působnosti provádí vždy změnou rozvrhu práce, kterým se zřídí nové
oddělení a stanoví jeho obsah. V takovém případě je standardně vždy věc projednávána
se soudcovskou radou daného soudu. V případě přerozdělení věci je věc předjednána i s novým
soudcem, kterému jsou vysvětleny důvody postupu.
[41] V případě, kdy je zřizováno nové soudní oddělení a jsou do něj přidělovány věci z jiných
soudních senátů, je přijímáno opatření k rozvrhu práce pro příslušný rok, případně, děje-li
se tak k 1. 1., pak rovnou novým rozvrhem práce. V opatření je pak upraveno, který soudce
je v oddělení (a s kterými konkrétními spolupracovníky zařazen) a co bude v oddělení vyřizováno
– tedy stanoven nápad do oddělení, případně přiděleny spisy konkrétních značek anebo je řečeno,
že soudní oddělení jako takové přebírá nově nastupující soudce. Soudci v nově zřízeném
soudním oddělení se věci napadlé do jiného soudního oddělení přidělují jen opatřením předsedy
či místopředsedy soudu, který má ve své působnosti příslušný úsek, a to na základě platného
rozvrhu práce pro příslušný rok např. v otázce specializací apod. Při přidělování jiných věcí
do nově vzniklých soudních oddělení každá takováto věc obsahuje vlastní přidělovací listinu,
která obsahuje jméno soudce, jemuž byla přidělena a datum, kdy k přidělení došlo. Obsahem
opatření je spisová značka věci, jméno soudce a číslo soudního oddělení, kam je věc přidělena,
uvedení důvodů, proč je k přidělení přistoupeno a datum, kdy k přidělení došlo. Dále je uveden
podpis toho, kdo přidělení provedl (předseda, místopředseda) Tato listina je nedílnou součástí
každého spisu. Dalším způsobem přidělení je prostřednictvím „opatření předsedy soudu“,
které je datováno, označeno spisovou značkou a je v něm odkaz na důvod takového přidělení.
Součástí opatření je seznam přidělených věcí. Současně se do každého spisu učiní záznam o tom,
kdy a pod jakým Spr došlo k přidělení soudní věci soudci (souběžně s tím se vyznačí i v ISASU).
[42] Předseda Krajského soudu v Ústí nad Labem následně shrnul, že zřizování nového
soudního oddělení se děje vždy rozvrhem práce. Opatření konkrétně provádí změnu rozvrhu
práce a bývá buď přílohou rozvrhu práce (seznam věcí), nebo je i vedeno pod Spr a založeno
do konkrétního spisu. Jsou i případy, kdy je upraveno obecně v rozvrhu práce a konkrétní
opatření je vždy založeno v konkrétním přiděleném spise. Vedení Krajského soudu
v Ústí nad Labem si je vědomo diskuze, která se ohledně tohoto tématu vede, nicméně shledává
postup vedení soudů v části přerozdělení nevyřízených věcí správným a souladným s §42 odst. 4
zákona o soudech a soudcích, neboť k přerozdělování dochází u věcí výhradně nevyřízených,
v nichž nebyl dosud učiněn úkon. Tento postup je tedy i nad rámec požadavku zákona,
neboť jsou splněny dokonce obě podmínky zde stanovené. To podle názoru předsedy Krajského
soudu v Ústí nad Labem vyplývá z výkladu §42 odst. 4 zákona o soudech a soudcích,
který podmínky otevření nového soudního oddělení a věcí, v nichž nebyl učiněn úkon, staví
alternativně vedle sebe. Je zjevné, že není jednotný způsob v části faktické realizace
při přerozdělování věcí. V této souvislosti předseda Krajského soudu v Ústí nad Labem vyjádřil
své přesvědčení o tom, že by bylo vhodné, i za pomoci následného rozhodnutí kárného soudu,
sjednotit praxi, kterou dosud Ministerstvo spravedlnosti nemělo ambici koordinovat.
IV. 3. Zjištění plynoucí z výslechu svědka Z. S., místopředsedy Krajského soudu v Českých Budějovicích řídícího
insolvenční úsek soudu, a z listinných důkazů jím předložených
[43] Z. S. uvedl, že sporný postup kárně obviněného souvisí s tím, že se podařilo sehnat na
insolvenční oddělení dalšího soudce. Daný úsek byl dlouhodobě a dodnes je personálně
poddimenzován, postupně se však jej začalo dařit jej naplňovat. Kdykoliv nastoupil nový soudce,
zvažovali, jakým způsobem jej zapojit do práce. Nový soudce má pomoci s vyřizováním věcí.
Existují asi dva možné modely, jak naplnit senát nového soudce. První je zastavit nápad všem
ostatním soudcům a postupně novému soudci dorovnat nápad na takové množství,
aby odpovídal ostatním kolegům, což je v dnešní době při osmi soudcích zhruba 1400 – 1500
neskončených věcí, nápad na každého soudce měsíčně zhruba 30 – 40 věcí. Tento přístup by měl
ale velmi negativní zásah na fungování celého soudu, protože by znamenal při nápadu zhruba
200 věcí měsíčně, že než by naplnili 1500 věcí, zhruba osm měsíců by stál nápad všem ostatním
soudcům, zatímco nový soudce by agendu naprosto nezvládl. Takový model svědek měl
za naprosto nesystémový, neboť neřeší problém jak se zbavovat starších věcí. Proto zvolili
druhou, která spočívá v tom, že průřezově naprosto náhodně přidělili novému soudci starší věci
ze všech senátů, aby skutečně měl agendu podobnou jako ostatní soudci. Tato metoda jim přišla
nejspravedlivější a také nejefektivnější z hlediska požadavku zajistit plynule fungování soudu
a vyřizování kauz starších časových řad. Tato opatření vznikala po diskusi uvnitř úseku, nestalo
se, že by předseda soudu činil kabinetní rozhodnutí proti vůli úseku, jehož se rozhodnutí týkalo.
[44] K tomu, zda se zamýšleli, zda by přidělení starých spisů novému soudci nemělo
být i formálně součástí rozvrhu práce a zveřejněno na internetu, jako se zveřejňuje rozvrh práce,
svědek uvedl, že postupovali dle letité zavedené praxe. Přesun spisu na nového soudce
byl proveden aktem předsedy, který byl založen na správě soudu a je k dispozici všem,
a v každém spisu byl založen tomu odpovídající záznam.
[45] Svědek dále poukázal na to, že z rozhodovací činnosti nadřízeného Vrchního soudu
v Praze neplynulo, že by opatření výše popsaná byla tímto soudem považována za jsoucí
v rozporu se zásadou zákonného soudce. Poukázal na usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne
11. 2. 2016, č. j. 3 VSPH 114/2016 – B – 102, ze dne 31. 3. 2016 č. j. 101 VSPH 782/2015 – 284,
a ze dne 23. 11. 2015 č. j. 104 VSPH 401/2015 – 779, která předložil ve stejnopisech a jež byla
přečtena jako listinné důkazy. Z obsahu argumentace v uvedených rozsudcích však vyplynulo,
že jakkoli se v určitých ohledech zabývala otázkou zákonného soudce, neřešila tutéž
rozhodnou právní otázku jako usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 6. 2016,
č. j. 2 VSPH 963/2016-B-30.
IV. 4. Zjištění plynoucí z výslechu svědka M. B., předsedy Krajského soudu v Brně a bývalého předsedy
Krajského soudu v Hradci Králové
[46] Z výslechu M. B. vyplynulo, že v oblasti rozvrhů práce a jejich změn dlouhodobě
přetrvávaly a i nyní přetrvávají nejasnosti ohledně toho, za jakých podmínek a jakým způsobem
lze věci již přidělené jednomu soudci „přerozdělit“ soudci jinému. Ministerstvo spravedlnosti
svou metodickou a dozorčí činností tyto nejasnosti odstraňovalo jen ve velmi omezené míře.
V. Posouzení věci kárným soudem
V. 1. Včasnost kárného návrhu
[47] Kárný senát se především zabýval dodržením subjektivní a objektivní lhůty k podání
návrhu na zahájení kárného řízení. Dle §9 odst. 1 zákona č. 7/2002 Sb. totiž musí být návrh
na zahájení kárného řízení podán nejpozději do šesti měsíců ode dne, kde se navrhovatel
dozvěděl o skutečnostech, týkajících se kárného provinění, které jsou rozhodné pro podání
návrhu, nejpozději však do tří let ode dne spáchání kárného provinění (objektivní lhůta
pro podání kárného návrhu je zároveň totožná s hmotněprávní prekluzivní lhůtou zániku kárné
odpovědnosti dle §89 zákona o soudech a soudcích). Návrh na zahájení kárného řízení byl
u Nejvyššího správního soudu podán dne 6. 9. 2016. Jednání kárně obviněného mělo započíst
vydáním opatření dne 29. 12. 2016, sp. zn. Spr 1644/2015, a skončit nejdříve vydáním opatřením
ze dne 24. 6. 2016, sp. zn. Spr 794/2016, kterým změnil své opatření ze dne 29. 12. 2015,
sp. zn. Spr 1644/2015. O jednání kárně obviněného se kárný navrhovatel dozvěděl z přípisu
vrchní státní zástupkyně v Praze ze dne 28. 6. 2016, č. j. VZC 443/2016-27, doručeného mu dne
4. 7. 2016. Objektivní, ale i subjektivní procesní lhůta je tedy zjevně zachována a stejně tak dosud
nedošlo k zániku kárné odpovědnosti.
V. 2. Rozhodné právo, jednání kárně obviněného, zavinění
[48] Jednání kárně obviněného mělo spočívat v nesprávném postupu při stanovení, že nový
soudce insolvenčního úseku, pro něhož bylo vytvořeno nové soudní oddělení, konkrétně senát
44 INS (k pojmu soudního oddělení viz zejm. §40 odst. 1 a §42 odst. 1 a 2 zákona o soudech
a soudcích), bude rozhodovat věc již napadlou, přidělenou již předtím jinému soudci do jiného
soudního oddělení.
[49] Kárný soud nepovažuje za nutné opakovat mnohokrát již různými soudy vyřčené úvahy
o tom, že pravidla pro přidělování věcí soudcům musí mít férovou, racionální a transparentní
povahu, a že pokud by ji neměla, podrývala by důvěru v nezávislost a nestrannost soudnictví
a samotné soudnictví vystavovala nebezpečí politického či administrativního zneužití.
Toto východisko považuje kárný senát za samozřejmé.
[50] Přidělování věcí soudcům děje se podle rozvrhu práce. Podle §41 odst. 1 zákona
o soudech a soudcích (r)ozdělení jednotlivých věcí, které mají být u soudu projednány a rozhodnuty,
do soudních oddělení se řídí rozvrhem práce. Podle jeho odstavce 2 (r)ozvrh práce vydává na období
kalendářního roku předseda soudu po projednání s příslušnou soudcovskou radou; rozvrh práce musí být vydán
nejpozději do konce předchozího kalendářního roku. V průběhu kalendářního roku může předseda soudu
po projednání s příslušnou soudcovskou radou rozvrh práce změnit, jen jestliže to vyžaduje potřeba nového
rozdělení prací u soudu. Podle odst. 3 (v)ydaný rozvrh práce je veřejně přístupný; každý má právo do něho
nahlížet a činit si z něj výpisy nebo opisy.
[51] Další pravidla o obsahu rozvrhu práce a jeho možných změnách obsahuje zejména §42
zákona o soudech a soudcích. Jeho odstavec 4 stanoví: Rozvrhem práce pro příští kalendářní rok nebo
změnou rozvrhu práce nesmí být dotčeno rozdělení věcí a, pokud je to možné, ani zařazení soudců a přísedících
do jednotlivých soudních oddělení, provedené před jejich účinností. To neplatí, nebyl-li ve věci učiněn žádný úkon
nebo došlo-li ke zřízení nového soudního oddělení nebo jeho zrušení.
[52] Již ze samotné dikce citované první věty §42 odst. 4 zákona o soudech a soudcích
je zřejmé, že jednou přidělená věc zásadně nesmí být soudci, kterému byla přidělena, odňata.
Věta první jasně hovoří o tom, že „rozvrhem práce“ pro příští kalendářní rok nebo „změnou rozvrhu
práce“ nesmí být dotčeno mj. rozdělení věcí provedené před účinností nového rozvrhu práce
či změny rozvrhu práce. Výjimku z tohoto pravidla stanoví věta druhá daného odstavce.
Již z toho, že věta první stanoví, co rozvrhem práce pro příští kalendářní rok nebo změnou
rozvrhu práce zásadně nelze učinit, je zřejmé, že výjimky z tohoto zákazu lze činit,
a tedy mj. „přerozdělit“ jinému soudci ve vymezených případech již přidělené věci pouze stejnou
formou, o jaké hovoří věta první, tedy rozvrhem práce pro příští kalendářní rok (tj. v rámci
pravidelného vydání nového rozvrhu práce pro příští kalendářní rok) nebo změnou (stávajícího)
rozvrhu práce. Z hlediska obsahu objektivního práva tedy není žádných pochyb o tom,
že „přerozdělení“ věcí je třeba v těch případech, v nichž zákon takový krok vůbec připouští
(tj. v případech, na něž se vztahuje výjimka v druhé větě §42 odst. 4 zákona o soudech
a soudcích), provést výlučně jedním ze dvou kvalifikovaných způsobů, a sice vydáním nového
rozvrhu práce pro nadcházející kalendářní rok, nebo změnou stávajícího (aktuálně v daném
kalendářním roce platného) rozvrhu práce. Z hlediska objektivního práva je tedy nepřípustné
„přerozdělovat“ již přidělené věci jakýmkoli jiným způsobem, zejména rozhodnutím předsedy
či místopředsedy soudu nemajícím charakter vydání nového rozvrhu práce či změny stávajícího
rozvrhu práce.
[53] Na druhé straně však nic nebrání tomu, a naopak se z hlediska objektivního práva bude
v konkrétních situacích jednat o jediný fakticky použitelný způsob provedení výše popsaného
pravidla, aby v novém rozvrhu práce či v jeho změně - a to ať již v samotném textu rozvrhu
práce či jeho změny v úzkém slova smyslu nebo v jejich příloze, je-li projednána, vydána
a zveřejněna stejně jako vlastní rozvrh práce či jeho změna - byly výslovně uvedeny konkrétní
věci, které se „přerozdělují“ od jednoho soudce soudci jinému. Že v konkrétních případech může
jít o podobně rozsáhlé seznamy „přerozdělovaných“ věcí, jako se stalo v nyní projednávané
kauze, je nepochybné, avšak to ještě samo nečiní takovou formu provedení neuskutečnitelnou.
Administrativní náročnost je zde pomyslnou daní za transparenci a zpětnou ověřitelnost férového
postupu, ostatně stejně jako je tomu i u řady dalších aspektů soudního řízení.
[54] Jistě je možné zvolit i jiný, abstraktnější způsob provedení, například v novém rozvrhu
práce či jeho změně definovat, že na nového soudce přecházejí od původního soudce věci
napadlé původnímu soudci v určitém časovém intervalu či mající určité vlastnosti (třeba jméno
některého z účastníků řízení začíná určitým písmenem). Je věcí předsedy soudu, jaký způsob
formulace zvolí; podmínkou zákonnosti zvoleného způsobu je, že pravidlo, podle kterého se věci
„přerozdělují“, je dostatečně jednoznačné, opírající se o racionální a zpětně ověřitelná kritéria
a je prosto snahy o manipulaci či účelovost.
[55] Z výše uvedených úvah je patrné, že kárně obviněný jednal v rozporu s objektivním
právem, konkrétně v rozporu s §42 odst. 4 zákona o soudech a soudcích, pokud věci napadlé
již určitému soudci „přerozdělil“ jinému soudci tak, že o tom vydal opatření, které samo o sobě
nebylo součástí nového rozvrhu práce na rok 2016. Šlo totiž o jakési prováděcí opatření k tomuto
rozvrhu práce, jež vskutku jeho součástí v přísném slova smyslu nebylo, neboť nebylo
ani součástí samotného rozvrhu práce, ani jeho přílohou, která by byla spolu s rozvrhem práce
zákonem předepsaným způsobem projednána příslušnými orgány (soudcovskou radou), vydána
a patřičně zveřejněna. Jako předseda soudu byl přitom povinen zasahovat do rozdělování věcí
jednotlivým soudcům pouze na základě zákona, v jeho mezích a jen a pouze způsoby,
které zákon stanoví, tedy zejména v souladu s ustanoveními zákona o soudech a soudcích
předepisujícími, za jakých věcných podmínek, jakou formou a za splnění jakých procedur tak lze
činit (viz zejm. již shora citovaná ustanovení §41 a 42 zákona o soudech a soudcích).
[56] Omezené výjimky, kdy lze do projednávání věcí zasahovat individuálním správním aktem
předsedy soudu, který nemá povahu rozvrhu práce, stanovuje §44 zákona o soudech a soudcích.
Jeho první odstavec se týká „přerozdělení“ věcí z důvodů faktické nemožnosti, anebo právní
nepřípustnosti, aby věc projednal a rozhodl soudce nebo senát stanovený rozvrhem práce.
Požadavek restriktivního výkladu daného ustanovení pak plyne z výslovného odkazu v tomto
ustanovení na skutkové podstaty charakterizované v §42 odst. 1 písm. a) a d) zákona o soudech
a soudcích. Druhý odstavec pak zmocňuje předsedu soudu, aby určil náhradní osobu k provedení
(toliko) jednotlivého úkonu, (b)rání-li náhlá překážka nebo překážka krátkodobé povahy soudci, vyššímu
soudnímu úředníku, soudnímu tajemníku, soudnímu vykonavateli nebo justičnímu čekateli provést ve věci
jednotlivé úkony. Je zjevné, že v nyní projednávané věci o žádnou z výjimek podle §44 zákona
o soudech a soudcích nešlo. Fakticky bylo možné a právně jistě přípustné, aby věc projednal
původně určený soudce, pouze to nebylo z důvodu zachování přiměřené a pro všechny účastníky
pokud možno podobné délky řízení vhodné. O výjimku podle odst. 2 zmíněného paragrafu
zjevně nešlo, neboť nešlo o určení náhradní osoby toliko k jednotlivému úkonu, nýbrž o určení
nového soudce k projednání a rozhodnutí celé věci jako takové.
[57] K tomu, aby uvedené objektivně nezákonné jednání kárně obviněného bylo kárným
proviněním, však bylo nezbytné, aby kárně obviněný jednal v rozporu s objektivním právem
zaviněně. Kárným proviněním předsedy soudu je totiž ve smyslu §87 odst. 2 zákona o soudech
a soudcích pouze zaviněné porušení povinností spojených s funkcí předsedy soudu. Je zřejmé, že předseda
soudu byl subjektivně přesvědčen, že „přerozdělí-li“ již přidělené věci v souvislosti s vydáním
nového rozvrhu práce svým opatřením vydaným mimo rámec tohoto rozvrhu práce, jedná
v souladu se zákonem. Podle jeho vlastních slov si nedovedl rozumně představit, že by rozsáhlý
soubor zhruba půl druhého tisíce věcí, jež se „přerozdělovaly“, uvedl v rozvrhu práce.
Podkladem pro toto subjektivní přesvědčení kárně obviněného byla jednak dosavadní zřejmě
„od nepaměti“ aplikovaná praxe na příslušném krajském soudu, jež byla obecně akceptována
a nebylo v ní nikým, zejména ne příslušným místopředsedou, který v daném případě podklady
pro předsedu připravoval, ani soudcovskou radou spatřováno nic problematického.
Takovéto důvody pro přesvědčení o správnosti objektivně nezákonného postupu by byly samy
o sobě v daném případě dostatečným důvodem k tomu, aby jednání kárně obviněného nemohlo
být považováno za zaviněné ani z nevědomé nedbalosti. Je totiž zřejmé, že dlouhodobé
praktikování určitého postupu, na němž není obecně shledáváno nic problematického, který není
nijak relevantně zpochybňován a jenž je činěn v dobré víře v to, že je správný, může a často zcela
pochopitelně bude tím, kdo jej praktikuje, považován za zákonný. Všichni, i soudci a předsedové
soudů, jsou v posledku lidé nedokonalí a omylní, jimž jsou dána omezení lidského poznání včetně
toho, že rutinně praktikované bývá často z dobrých důvodů považováno za správné.
Proto zdaleka ne každé jednání předsedy soudu jsoucí v rozporu s objektivním právem lze
považovat za jednání zaviněné. Zaviněným se však stane mj. v okamžiku, kdy se předseda dozví
informace, jež jej mají přimět k vážné pochybnosti a z toho plynoucí hlubší úvaze o tom,
zda dosud praktikovaný postup je správný, a přesto tuto úvahu neučiní.
[58] V nyní projednávaném případě kárně obviněný dostal poté, co vydal objektivně
nezákonné opatření, takový signál o tom, že jeho postup vskutku nezákonným byl,
že jej to mohlo a mělo vést k zamyšlení, zda svůj dosavadní postup nekorigovat. Tímto signálem
byl důkladně vyargumentovaný právní názor Vrchního soudu v Praze vyslovený v usnesení
ze dne 20. 6. 2016, č. j. 2 VSPH 963/2016-B-30. Kárně obviněný se uvedeným právním názorem
cítil být vázán pouze v konkrétní věci, kterou uvedeným usnesením vrchní soud řešil, avšak
pominul možný precedenční potenciál právního názoru jím vysloveného. A právě tím těsně
překročil hranici mezi jednáním sice objektivně protizákonným, avšak nezaviněným, a jednáním
nevědomě nedbalým. Je nutno zdůraznit, že vrchní soud nevyslovil svůj právní názor nijak
mimochodem, zkratkovitě či vedle řady jiných důvodů pro zrušení napadeného rozhodnutí soudu
prvoinstančního. Naopak, formuloval jasný, jednoznačný a vcelku podrobně vyargumentovaný
právní názor. V okamžiku, kdy se s tímto právním názorem kárně obviněný seznámil,
měl jej nejen respektovat v konkrétní věci, ale reflektovat i ve věcech obdobných. Nebylo
nezbytné, aby jej v obdobných věcech také bez dalšího a takříkajíc otrocky respektoval. Bylo však
třeba, aby si učinil závěr, zda se s ním ztotožňuje, a tedy jej bude i respektovat, k čemuž učiní
patřičná opatření, anebo neztotožňuje, avšak pak musí mít jasně postaveny důvod,
proč k takovému závěru dospěl, a rovněž učinit patřičná opatření. Pokud – jak je patrné z jeho
vyjádření – s právním názorem vrchního soudu nesouhlasil a považoval jej za svého druhu
judikaturní exces, měl svůj právní názor důkladně konzultovat přinejmenším v rámci krajského
soudu, lépe však v širších kruzích odborné veřejnosti v oblasti procesního práva, a na základě
toho zvolit jasný a právně důkladně vyargumentovaný postup, ať již jakýkoli. Nebezpečí,
které by hrozilo, pokud by se právní názor vrchního soudu prosadil, by totiž bylo vcelku
významné a spočívalo by v možném ohrožení rychlosti řízení v některých jiných ze zhruba půl
druhé tisícovky věcí, v nichž svým opatřením provedl „přerozdělení“ jinému soudci.
Kárně obviněný se však na místo toho spokojil s vnitřním přesvědčením neopřeným o žádnou
hlubší analýzu, že judikát vrchního soudu je ojedinělým excesem. Právě v tom spočívá jeho
zavinění ve formě nevědomě nedbalého jednání. Kárně obviněný měl a mohl rozpoznat,
že právní názor vrchního soudu je takové povahy, že by se jím měl důkladněji zabývat,
avšak nerozpoznal to.
V. 3. Kárné opatření
[59] Třebaže dospěl k závěru, že kárně obviněný se dopustil kárného provinění předsedy
soudu, uvážil kárný soud, že v daném případě není na místě ukládat kárné opatření, neboť jsou
splněny podmínky podle §80 odst. 3 zákona o soudech a soudcích, podle něhož (o)d uložení
kárného opatření lze upustit, jestliže projednání kárného provinění je postačující.
[60] Prvním dílčím důvodem takovéhoto závěru je velmi nízká míra zavinění kárného jednání.
Přesvědčení kárně obviněného, že jedná v souladu se zákonem, se opíralo o dlouhodobě
neproblematizovanou praxi. Výše uvedené usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 6. 2016,
č. j. 2 VSPH 963/2016-B-30, bylo dle zjištění kárného soudu prvním reálným zpochybněním této
praxe, a jakkoli není zcela omluvitelné, že je kárně obviněný nedostatečně reflektoval, je to svým
způsobem – právě proto, že se jevilo být ojedinělým – pochopitelné.
[61] Druhým dílčím důvodem byla kárným soudem zjištěná nejednota správní praxe
v rozhodné právní otázce. Z vyjádření předsedů krajských soudů vyplývá, že vesměs
je „přerozdělení“ věcí prováděno změnami vlastního rozvrhu práce resp. v rámci vydání rozvrhu
práce na nový kalendářní rok. Nikoli ojedinělý je a v minulosti v podstatně větší míře
praktikovaný byl však i postup obdobný tomu, který užil kárně obviněný, tedy opatřením
předsedy soudu vydaným – striktně vzato – mimo rámec rozvrhu práce či jeho změny.
Z vyjádření předsedů krajských soudů je přitom zároveň patrné, že dosud nikdo, zejména pak
nikoli Ministerstvo spravedlnosti, nečinil kroky k ujednocení správní praxe a vyjasnění,
jak v podobných situacích správně postupovat. Projednávaný případ tak má být v první řadě
příležitostí k jasnému vyslovení, jak je třeba v případech tohoto typu postupovat, a impulsem
k ujednocení praxe. Trestat by bylo na místě teprve tehdy, postupovali-li by předsedové soudů
v rozporu s objektivním právem i poté, co je od nynějška zřejmé, jak je třeba správně postupovat,
a tato informace vejde v dostatečnou známost v prostředí justičních funkcionářů. Obecně totiž
platí, že represe má nastoupit teprve tehdy, bylo-li zřejmé a jednoznačné, jak mělo být
postupováno, a přesto tak postupováno nebylo.
[62] Konečně posledním dílčím důvodem neuložení kárného opatření je to, že v daném
konkrétním případě zjevně předseda soudu fakticky postupoval při vydání svého opatření
způsobem v určitém ohledu dosti podobným tomu, jak by býval měl správně postupovat podle
objektivního práva. Z hlediska obsahového, tedy z hlediska důvodnosti a férovosti provedeného
„přerozdělení“ věcí, mu nelze ničeho vytknout – nešlo o žádnou manipulaci, účelové jednání
či o snahu některého ze soudců zvýhodnit, nýbrž o opatření zákonné (podle §42 odst. 4 věty
druhé zákona o soudech a soudcích lze „přerozdělení“ provést mimo jiné, došlo-li ke zřízení nového
soudního oddělení) a rozumné, vedené snahou o zajištění přiměřeně rychlého postupu v řízení
pro pokud možno všechny dotčené účastníky řízení; na tom se ostatně kárný soud shoduje
i kárným navrhovatelem. Ani z hlediska „vnitřní transparence“ nejsou deficity jednání kárně
obviněného oproti zákonem předepsanému postupu závažné. „Přerozdělení“ bylo provedeno
na základě dohody soudců příslušného úseku a v obecné rovině o něm byla informována
i soudcovská rada, jakkoli s ní konkrétní obsah opatření zákonem předepsaným způsobem
(§41 odst. 2 zákona o soudech a soudcích) projednán nebyl. Největší deficit oproti zákonem
požadovanému standardu je třeba spatřovat ve „vnější transparenci“ opatření. To nebylo navenek
komunikováno způsobem, jakým je komunikován rozvrh práce a jeho změna, neboť nebylo
součástí rozvrhu práce. Mimo jiné tedy nebylo dostupné zájemcům z řad veřejnosti či účastníků
řízení dálkovým přístupem. I samotní účastníci řízení se o změně svého zákonného soudce mohli
dozvědět teprve poté, co by nahlédli do spisu či se sami aktivně dotázali na správě soudu.
Poučení: Odvolání proti rozhodnutí v kárném řízení není přípustné (§21 zákona
č. 7/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů).
V Brně dne 15. února 2017
JUDr. Karel Šimka
předseda kárného senátu