ECLI:CZ:NSS:2017:2.AS.34.2017:16
sp. zn. 2 As 34/2017 - 16
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové
a soudkyň Mgr. Evy Šonkové a JUDr. Marie Žiškové v právní věci žalobce: J. P., zast.
Mgr. Jaroslavem Topolem, advokátem se sídlem Na Zlatnici 301/2, Praha 4, proti žalovanému:
Krajský úřad Moravskoslezského kraje, se sídlem 28. října 117, Ostrava, proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 11. 3. 2016, č. j. MSK 33625/2016, v řízení o kasační stížnosti žalovaného
proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 12. 2016, č. j. 19 A 8/2016 – 25,
takto:
Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 12. 2016, č. j. 19 A 8/2016 – 25,
se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
[1] Včasně podanou kasační stížností brojí žalovaný proti shora označenému rozsudku
(dále jen „napadený rozsudek“) Krajského soudu v Ostravě (dále jen „krajský soud“).
Krajský soud výrokem I. napadeného rozsudku zrušil shora označené rozhodnutí žalovaného
(dále jen „rozhodnutí žalovaného“) a vrátil mu věc k dalšímu řízení, výrokem II. pak stěžovateli
uložil povinnost zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 9800 Kč do 30 dnů od právní
moci rozsudku k rukám jeho zástupce.
[2] Žalovaný svým rozhodnutím podle §92 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád,
v rozhodném znění (dále jen „správní řád“), zamítl jako opožděné žalobcovo odvolání ze dne
17. 2. 2017, směřující proti rozhodnutí Městského úřadu Kopřivnice (dále jen „správní orgán
prvního stupně“) ze dne 20. 1. 2016, č. j. 3958/2016/Šmiř (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“).
Prvostupňovým rozhodnutím byl žalobce shledán vinným z jednání naplňujícího skutkovou
podstatu přestupku ve smyslu §125c odst. 1 písm. f) bodu 2 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu
na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu),
v rozhodném znění, začež mu byl vedle pokuty 5000 Kč dle §125c odst. 4 písm. d) téhož zákona
uložen i zákaz činnosti podle §125c odst. 5 téhož zákona, spočívající v zákazu řízení
všech motorových vozidel po dobu šesti měsíců od nabytí právní moci prvostupňového
rozhodnutí.
[3] Žalovaný ve svém rozhodnutí uvedl, že prvostupňové rozhodnutí bylo zmocněnkyni
žalobce doručeno prostřednictvím datové schránky dne 25. 1. 2016. Patnáctidenní odvolací lhůta
pro odvolání uplynula marně dnem 9. 2. 2016. Správní orgán prvního stupně obdržel dne
18. 2. 2016 (na poště podáno dne 17. 2. 2016), zmocněnkyní nepodepsanou písemnost
(dále jen „potvrzení odvolání“), kterou bylo potvrzováno odvolání do prvostupňového
rozhodnutí. Žádné odvolání dříve však nebylo podáno. Zmocněnkyně následně v doplněném
potvrzení uvedla, že odvolání učinila dříve telefonicky. Žalovaný k tomu konstatoval, že i kdyby
zmocněnkyně uskutečnila v zákonné lhůtě pro odvolání s některým z pracovníků správního
orgánu prvního stupně telefonický hovor, neexistuje záznam o jeho obsahu. V opačném případě
by nebylo vyloučeno potvrzení i takového způsobu podání odvolání. Tvrzení o telefonickém
podání odvolání označil žalovaný za zcela nevěrohodné. Nadto by tvrzený postup byl nelogický,
když žalobcova zmocněnkyně měla zprovozněnu datovou schránku, jejímž prostřednictvím
jinak se správním orgánem prvního stupně ve správním řízení komunikovala. Konečně,
i kdyby zde byl záznam o telefonickém podání odvolání, muselo by k němu dojít nejpozději dne
9. 2. 2016, tedy alespoň v poslední den běhu odvolací lhůty, přičemž jeho písemné potvrzení
by muselo být podáno v souladu s §37 odst. 4 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, v rozhodném
znění (dále jen „správní řád“), nejpozději dne 15. 2. 2016. Zmocněnkyně žalobce však podala
písemnost obsahující potvrzení údajného telefonického odvolání až dne 17. 2. 2016,
a to prostřednictvím České pošty, s. p. Vzhledem k neprokázání telefonického odvolání
však žalovaný vyhodnotil „potvrzení odvolání“ jakožto prvotní odvolání. Jelikož však toto nebylo
podáno v odvolací lhůtě, uzavřel, že šlo o odvolání opožděné. Pokud zmocněnkyně žalobce
navrhovala prokázání telefonického podání odvolání výpisem proběhnuvších telefonních hovorů,
nemohl by tento mít žádnou vypovídací hodnotu ve vztahu k obsahu tvrzeného telefonátu.
[4] Krajský soud shledal rozhodnutí žalovaného nepřezkoumatelným, neboť z něj neplyne,
že by se žalovaný jakkoli zabýval významem žalobcova podání ze dne 8. 2. 2017. Soud
totiž z obsahu správního spisu zjistil, že jeho součástí je právě žalobcovo podání ze dne
8. 2. 2017, adresované správnímu orgánu prvního stupně, označené jako odvolání
proti prvostupňovému rozhodnutí. Toto podání žalobce odeslal k poštovní přepravě na poště
ve městě Las Palmas ve Španělsku. Uvedené podání se nachází ve spise ve fotokopii,
není zde obálka, v níž bylo toto podání správnímu orgánu prvního stupně doručeno, je zde toliko
fotokopie první strany této obálky. Na listině je otisk úředního razítka správního orgánu prvního
stupně s textem, že kopie souhlasí s originálem, datum 16. 5. 2016 a nečitelný podpis a ručně
psaný text „omylem zapsáno na SÍP – 2 lepky, příchod 13. 5. 2016“ a dále je zde nečitelná parafa.
Krajský soud konstatoval, že pro závěr, zda odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí
bylo podáno včas či nikoli, je popsaná listina významná. Jestliže se jí však žalovaný ve svém
rozhodnutí vůbec nezabýval, porušil tím povinnost řádného odůvodnění rozhodnutí
dle §68 odst. 3 správního řádu a zatížil tak své rozhodnutí vadou nepřezkoumatelnosti
pro nedostatek důvodů. Tato vada mohla mít za následek nezákonnost rozhodnutí žalovaného.
Krajský soud proto žalobě vyhověl a napadené rozhodnutí žalovaného zrušil.
[5] Žalovaný (dále jen „stěžovatel“) v kasační stížnosti namítá, že krajský soud vycházel
z mylného předpokladu, že ze spisu nevyplývá datum doručení odvolání ze dne 8. 2. 2017
správnímu orgánu prvního stupně, a proto dospěl k nesprávnému závěru, že rozhodnutí
žalovaného je nepřezkoumatelné. Ve spise správního orgánu prvního stupně se nachází pouze
kopie odvolání ze dne 8. 2. 2017 právě proto, že originál této listiny byl správním orgánem
prvního stupně postoupen stěžovateli. Originál uvedeného podání se tudíž nachází ve správním
spise stěžovatele, jemuž byl postoupen jakožto příloha přípisu správního orgánu prvního
stupně ze dne 16. 5. 2016, č. j. 25783/2016/Šmiř. Dále stěžovatel uvádí, že dle obsahu
samolepicího štítku (obdoba podacího razítka), kterým je odvolání ze dne 8. 2. 2016 opatřeno,
bylo toto odvolání doručeno správnímu orgánu prvního stupně dne 13. 5. 2016. Krajským
soudem zmíněná ručně vepsaná poznámka o mylném zápisu obsah samolepicího štítku
nijak nezpochybňuje, zejména pokud jde o datum doručení písemnosti. Informaci, že odvolání
došlo správnímu orgánu prvního stupně dne 13. 5. 2016, ostatně potvrzuje i sám jeho příjemce
v textu přípisu, kterým stěžovateli originál listiny postoupil.
[6] V návaznosti na předchozí námitku stěžovatel podotýká, že žaloba byla datována dnem
10. 5. 2016, zatímco odvolání ze dne 8. 2. 2016 obdržel správní orgán prvního stupně až dne
13. 5. 2016, stěžovatel následně až 17. 5. 2016. Žaloba přitom směřovala proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 11. 3. 2016. Z logiky věci proto stěžovatel objektivně ani nemohl vést
v žalobou napadeném rozhodnutí jakékoli úvahy ohledně významu odvolání ze dne 8. 2. 2016,
jestliže o takovém odvolání neměly správní orgány žádného povědomí. Příslušná žalobní námitka,
kterou bylo poukazováno právě na odvolání ze dne 8. 2. 2016, se tudíž dovolává skutečnosti,
která nastala až po podání žaloby a jako takovou ji neměl krajský soud mít za důvodnou.
[7] Stěžovatel dále v kasační stížnosti zpochybňuje autenticitu odvolání ze dne 8. 2. 2016.
Odvolání se sice jeví jako by bylo podáno žalobcem dne 8. 2. 2016 na poště v Las Palmas,
avšak poštovní známka na obálce zásilky není znehodnocena otiskem poštovního razítka,
obě razítka na obálce nevykazují typické rozdíly v intenzitě barvy způsobené mechanickým
otiskováním razítka, nýbrž se jeví jako např. vytištěné na tiskárně, odvolání bylo dle „otisku“
razítka na obálce doručováno z Kanárských ostrovů do České republiky téměř tři měsíce
a „náhodou“ bylo doručeno správnímu orgánu prvního stupně až tři dny po podání žaloby,
která by sama o sobě (nebýt právě tohoto odvolání) neměla šanci na úspěch, neboť telefonické
odvolání v dané věci neexistuje a odvolání zmocněnkyně žalobce ze dne 17. 2. 2016 bylo zcela
zjevně opožděné. Nabízí se otázka, zda odvolání ze dne 8. 2. 2016 bylo vůbec doručováno
poštou (což nelze nijak ověřit, neboť jde o obyčejnou zásilku), nebo zda se jedná o podvrh
v podobě „vyrobené“ obálky, doručené (lhostejno kým a jak) správnímu orgánu prvního stupně
až třetí den po podání žaloby. Dle stěžovatele je rovněž s podivem, že „z opatrnosti podané“
odvolání ze dne 8. 2. 2016 bylo krajně neopatrným způsobem (údajně) zasláno jako obyčejná
zásilka.
[8] Za nelogické považuje stěžovatel to, že žalobce údajně zasílal odvolání z Kanárských
ostrovů, ačkoli byl zastoupen zmocněnkyní, jež disponovala datovou schránkou. Podání
blanketního odvolání datovou schránkou by totiž pro jeho zmocněnkyni nebylo nikterak časově
náročné, nadto by zde byla jistota ohledně okamžiku podání odvolání a identitě podatele.
Krom toho vypověděla žalobcova zmocněnkyně plnou moc právě tři dny poté, kdy správnímu
orgánu prvního stupně bylo doručeno odvolání ze dne 8. 2. 2016, zatímco plná moc udělená
žalobcem Mgr. Jaroslavu Topolovi je datována již dnem 15. 3. 2016. To vše zapadá do schémat
obstrukcí používaných okruhem obecných zmocněnců, jejichž klienty v navazujících soudních
řízeních zastupuje tentýž advokát. Stěžovatel v tomto ohledu dále odkázal na své vyjádření
k žalobě a tam odkazovanou judikaturu.
[9] Žalovaný dále namítá, že podpis na odvolání ze dne 8. 2. 2016 vůbec neodpovídá
podpisům žalobce na jiných písemnostech ve správním či soudním spise, nýbrž i z laického
pohledu vykazuje zjevné odlišnosti. Žalobcův podpis tak byl zřejmě napodoben jinou osobou.
[10] Z textu úředního záznamu o telefonickém hovoru ze dne 22. 2. 2016, založeného
ve spise správního orgánu prvního stupně, vyplývá, že žalobce toho dne ještě ani nevěděl,
že správní orgán prvního stupně vydal prvostupňové rozhodnutí (kterým mu byl mj. uložen
zákaz činnosti – řízení motorových vozidel). Žalobce při telefonním rozhovoru vyjádřil podiv
nad tím, že byl příslušným správním orgánem vyzván k odevzdání řidičského průkazu.
Toto je dle stěžovatele v naprostém rozporu s tím, že dne 8. 2. 2016 měl žalobce
osobně z Kanárských ostrovů podat k poštovní přepravě odvolání proti tomuto rozhodnutí
a v něm uvést: „Podávám tímto odvolání do rozhodnutí, které mi postoupila má zmocněnkyně, vydaného
nadepsaným úřadem.“ Krom toho z úředního záznamu o telefonátu vyplývá, že žalobce vůbec
nekomunikoval se svou zmocněnkyní, resp. že zmocněnkyně nekomunikovala s ním, což je opět
v rozporu s obsahem odvolání ze dne 8. 2. 2016, v němž se uvádí, že mu zmocněnkyně
postoupila rozhodnutí. Stěžovatel proto vyjádřil své přesvědčení, že předmětné odvolání nepodal
žalobce, a že ani nebylo podáno na poště v Las Palmas, ani na žádné jiné poště.
[11] Stěžovatel nepochybuje o provázanosti osob nynějšího zástupce žalobce a jeho předchozí
zmocněnkyně za účelem realizace procesně-obstrukčních strategií, které nemají za cíl hájit práva
účastníka řízení, nýbrž za pomoci vykonstruovaných procesních situací dosáhnout zániku
odpovědnosti za přestupek. Podobně tomu bylo např. v případech posuzovaných v rozsudcích
Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 7. 2015, č. j. 9 As 34/2015 – 25, ze dne 11. 5. 2015,
č. j. 2 As 47/2015 – 30, ze dne 18. 3. 2015, č. j. 1 As 16/2015 – 30, či ze dne 8. 6. 2016,
č. j. 5 As 59/2015 – 27. O účelovosti a obstrukčním charakteru žalobcova procesního postupu
svědčí i fakt, že se žalobce (ani jeho zmocněnkyně) dříve nijak neohradil vůči rozhodnutí
žalovaného, např. s poukazem na podání odvolání ze dne 8. 2. 2016.
[12] Konečně stěžovatel namítl, že krajský soud neměl ani přes žalobcův úspěch ve věci
tomuto přiznat právo na náhradu nákladů řízení. Žalovaný se o odvolání ze dne 8. 2. 2016
nedozvěděl dříve, než byla podána žaloba. Žalobce na údajné podání předmětného odvolání
stěžovatele ani správní orgán prvního stupně neupozornil, nýbrž obmyslně s tímto vyčkával
až na podání žaloby. Stěžovatel proto již neměl žádnou možnost, jak zvrátit pro žalobce
nepříznivý výsledek správního řízení (a to ani postupem dle §153 správního řádu),
aniž by se současně vystavil riziku, že bude povinen nahradit náklady soudního řízení. Stěžovatel
popsanou situaci považuje za do jisté míry srovnatelnou s civilně-procesní úpravou vázanosti
náhrady nákladů řízení na uplatnění předžalobní výzvy. Podle stěžovatele tak byly přinejmenším
v řízení o žalobě dány důvody zvláštního zřetele hodné, pro něž neměla být procesně úspěšnému
žalobci náhrada nákladů řízení o žalobě krajským soudem přiznána.
[13] Žalobce se ke kasační stížnosti nevyjádřil.
[14] Kasační stížnost je přípustná.
[15] Kasační stížnost je důvodná.
[16] Byť stěžovatel výslovně neoznačil žádný z taxativně vyčtených přípustných důvodů
kasační stížnosti [§103 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, v rozhodném znění
(dále jen „s. ř. s.“)], jsou jím formulované kasační námitky podřaditelné pod kasační důvod
dle §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. Nejvyšší správní soud v této souvislosti podotýká, že přípustnost
jednotlivých kasačních námitek posuzuje s ohledem na jejich obsah, nikoli podle jejich
formálního podřazení (resp. nedostatku tohoto) pod některý z přípustných kasačních důvodů
(srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 11. 2007, č. j. 8 As 52/2006 – 74,
publikované pod č. 1655/2008 Sb. NSS, příp. též usnesení téhož soudu ze dne 18. 3. 2004,
č. j. 1 As 7/2004 – 47, dostupné z www.nssoud.cz).
[17] Pokud jde o přípustnost kasační námitky popsané v odst. [12] tohoto rozsudku s ohledem
na ustanovení §104 odst. 2 s. ř. s., vyslovil se k této kladně rozšířený senát Nejvyššího
správního soudu ve svém usnesení ze dne 1. 6. 2010, č. j. 7 Afs 1/2007 – 64 (srov. zejména
bod 34 usnesení). Stěžovatel nenapadá kasační stížností pouze nákladový výrok napadeného
rozsudku, nýbrž i výrok ve věci samé, jímž bylo zrušeno jeho rozhodnutí. Není proto důvodu
předmětnou kasační námitku k přezkumu nepřipustit. Její důvodnost však je z povahy věci třeba
posoudit zásadně až tehdy, dospěje-li Nejvyšší správní soud k závěru o nedůvodnosti
primárních kasačních námitek (směřujících proti výroku napadeného rozsudku ve věci samé),
neboť v případě shledání důvodnosti kasační stížnosti a zrušení napadeného rozsudku je třeba
bez dalšího zrušit i výrok o náhradě nákladů žalobního řízení, kterýžto je výrokem závislým
na meritorním výroku napadeného rozhodnutí krajského soudu.
[18] Z odůvodnění napadeného rozsudku je patrné, že krajským soudem shledaná
nepřezkoumatelnost rozhodnutí žalovaného měla plynout z nezohlednění žalobcova odvolání
ze dne 8. 2. 2016 a jeho případného vlivu na správnost zamítnutí odvolání pro opožděnost.
[19] Ohledně odůvodnění správního rozhodnutí normuje §68 odst. 3 správního řádu,
že „[v] odůvodnění se uvedou důvody výroku nebo výroků rozhodnutí, podklady pro jeho vydání, úvahy, kterými
se správní orgán řídil při jejich hodnocení a při výkladu právních předpisů, a informace o tom, jak se správní orgán
vypořádal s návrhy a námitkami účastníků a s jejich vyjádřením k podkladům rozhodnutí. V případě,
že podkladem rozhodnutí jsou písemnosti a záznamy, které jsou za podmínek v §17 odst. 3 uchovávány odděleně
mimo spis, v odůvodnění rozhodnutí se na tyto podklady odkáže takovým způsobem, aby nebyl zmařen účel
jejich utajení; není-li to možné, uvedou se v odůvodnění rozhodnutí pouze v obecné rovině skutečnosti, které z těchto
podkladů vyplývají.“ S ohledem na odůvodnění napadeného rozsudku a obsah kasační stížnosti
je nesporné, že se rozhodnutí žalovaného vůbec nezmiňuje o žalobcově odvolání ze dne
8. 2. 2016.
[20] Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 23. 7. 2009, č. j. 9 As 71/2008 - 109,
uvedl, že „[f]unkcí odůvodnění správního rozhodnutí je zejména doložit správnost a nepochybně i zákonnost
postupu správního orgánu, jakož i vydaného rozhodnutí, jehož jedna z nejdůležitějších vlastností je přesvědčivost.
Je proto nutné, aby se správní orgán v souladu s §68 odst. 3 správního řádu vypořádal s námitkami účastníků
řízení, přičemž z odůvodnění jeho rozhodnutí musí být seznatelné, z jakého důvodu považuje námitky účastníka
řízení za liché, mylné anebo vyvrácené.“
[21] Za účelem posouzení důvodnosti kasační stížnosti je třeba nejprve zodpovědět otázku,
zda byl stěžovatel povinen věnovat v odůvodnění svého rozhodnutí pozornost i žalobcově
odvolání ze dne 8. 2. 2016, a zda tedy skutečně absence odpovídajícího odůvodnění v rozhodnutí
žalovaného zakládá jeho nepřezkoumatelnost.
[22] Stěžovatel vede svou procesní obranu předně v rovině tvrzení, že v době vydání
rozhodnutí neměl a nemohl mít povědomí o tom, že již od 8. 2. 2016 mělo údajně z města
Las Palmas na Kanárských ostrovech poštovní službou putovat stěžovatelovo písemné (listinné)
odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí. K podpoře svého tvrzení odkazuje na obsah
správního spisu svého i prvostupňového.
[23] Nejvyšší správní soud se rozchází s krajským soudem již v rovině některých zjištění
učiněných na základě obsahu vyžádaných správních spisů. Konkrétně zjištění krajského soudu,
že ve správním spise se odvolání ze dne 8. 2. 2016 nachází pouze ve fotokopii a že zde není
obálka (pouze fotokopie první strany této obálky), totiž obstojí pouze potud, bude-li brán
jako „správní spis“ pouze a jenom správní spis orgánu prvního stupně. Jak správně uvedl
žalovaný, originál odvolání ze dne 8. 2. 2016 byl správním orgánem prvního stupně postoupen
stěžovateli přípisem ze dne 16. 5. 2016, č. j. 25783/2016/Šmiř, sp. zn. OSČ-8968/2015,
doručeným správnímu orgánu dne 17. 5. 2016, a nachází se společně s příslušnou obálkou
ve správním spise žalovaného. Ze spisu krajského soudu přitom vyplývá, že tento měl správní
spis žalovaného pro účely vydání napadeného rozsudku k dispozici. Krajský soud v tomto ohledu
zjevně pochybil, neboť jeho předmětné zjištění není podloženo obsahem (jemu v totožné
podobě) předloženého spisového materiálu. Vzhledem k tomu, že na uvedeném zjištění krajský
soud zčásti založil svůj závěr o nepřezkoumatelnosti rozhodnutí žalovaného pro nedostatek
důvodů, lze konstatovat, že pro předmětný závěr krajského soudu není dán dostatek důvodů
(a to důvodů skutkových). Z toho plyne, že napadený rozsudek je nepřezkoumatelný
pro nedostatek důvodů. Rozsah nepřezkoumatelnosti napadeného rozsudku se tím však zcela
nevyčerpává, jak uvedeno níže.
[24] Nejvyšší správní soud shledává napadený rozsudek nepřezkoumatelným i z toho důvodu,
že krajský soud bez dostatečné opory ve správním spise konstatoval neurčitost okamžiku
doručení odvolání ze dne 8. 2. 2016 správnímu orgánu prvního stupně. Stěžovatel opět
správně poznamenal, že z ručně vepsaného údaje na originále předmětného odvolání,
podle něhož bylo odvolání původně pracovníkem správního orgánu prvního stupně mylně
zapsáno, nelze ničeho usuzovat stran okamžiku doručení tohoto podání. Navíc, s ohledem
na zjištění Nejvyššího správního soudu dle odst. [23] tohoto rozsudku, je zjevně mylná
domněnka krajského soudu, že důvodem substituce originálu odvolání ze dne 8. 2. 2016
jeho fotokopií ve správním spise správního orgánu prvního stupně by snad bylo právě
ono „mylné zapsání“. Krajský soud tudíž neměl podle přesvědčení Nejvyššího správního soudu
ve správních spisech dostatečnou oporu pro konstataci, že z nich neplyne datum doručení
předmětného odvolání správnímu orgánu prvního stupně. Z lepicího štítku, kterým je originál
odvolání opatřen, naopak vyplývá, že předmětná listina byla správnímu orgánu prvního stupně
doručena dne 13. 5. 2016. Krajský soud tuto skutečnost vůbec nezohlednil, když pouze uvedl,
že z (kopie) listiny „lze dovodit toliko to, že snad omylem mělo být podání ‚zapsáno‘ jinde, do správního spisu
bylo založeno dodatečně, o čemž svědčí také to, že je zde toliko správním orgánem ověřená fotokopie odvolání
a fotokopie první strany obálky…“. Rovněž krajský soud neuvedl žádná zjištění, která by věrohodnost
údaje o doručení odvolání ze dne 8. 2. 2016 správnímu orgánu prvního stupně umenšovala
či snad zcela eliminovala.
[25] Stěžovatel mj. v kasační stížnosti namítl, že očekával nařízení jednání u krajského soudu
ve věci samé, neboť žalobce již v žalobě uvedl, že nesouhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání.
Toto stěžovatel uvádí patrně ve spojitosti s tím, že některé části argumentace v kasační stížnosti
uplatněné nebyly zjevně obsaženy v jeho vyjádření k žalobě (jak Nejvyšší správní soud zjistil
z obsahu spisu krajského soudu). Nejvyšší správní soud k tomu v první řadě poznamenává,
že stěžovatelem uplatněná argumentace cílí na nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku,
kterážto je vadou ve smyslu §109 odst. 4 s. ř. s., a soud k ní tudíž přihlíží ex officio. Formálně
vzato je faktem, že se žalobce ani žalovaný k výzvám krajského soudu dle §51 odst. 1 s. ř. s.
ve stanovené lhůtě nevyjádřili. Již v odst. [13] žaloby ovšem žalobce uvedl, že „nesouhlasí
s rozhodnutím bez jednání, neboť z důvodu absence výše zmiňovaných záznamů ve spise vnímá nutnost provádění
dokazování.“ Krajský soud žalobcův apriorní nesouhlas s rozhodnutím bez nařízení jednání zjevně
nezaznamenal, neboť žalobce přípisem ze dne 13. 10. 2016 vyzval ke sdělení, zda souhlasí
s rozhodnutím o věci samé bez jednání. Jelikož však krajský soud napadeným rozsudkem zrušil
rozhodnutí žalovaného pro nepřezkoumatelnost a v závěru odůvodnění rozsudku zároveň
výslovně uvedl, že tak učinil mj. podle §76 odst. 1 písm. a) s. ř. s., nepostupoval v případě
nenařízení jednání nezákonně.
[26] Podle Nejvyššího správního soudu tedy ze správních spisů vyplývá, že odvolání ze dne
8. 2. 2016 bylo správnímu orgánu prvního stupně doručeno dne 13. 5. 2016. Toto zjištění pak činí
konstataci krajského soudu, že se stěžovatel v žalobou napadeném rozhodnutí tímto odvoláním
vůbec nezabýval, absurdní, neboť právě s ohledem na obsah správních spisů takto stěžovatel,
z důvodu časové posloupnosti vydání rozhodnutí žalovaného a doručení odvolání správnímu
orgánu prvního stupně (a teprve až poté stěžovateli), ani učinit nemohl.
[27] Nejvyšší správní soud shledal napadený rozsudek nepřezkoumatelným pro nedostatek
důvodů. Ve vztahu k ostatním stížním námitkám pak tato vada představuje překážku posouzení
jejich důvodnosti, zejména zpochybňoval-li stěžovatel autenticitu žalobcova odvolání ze dne
8. 2. 2016, či namítal-li jeho obstrukční účel. Krajský soud formuloval důvody zrušení rozhodnutí
žalovaného bez zřetele na takové námitky, proto Nejvyššímu správnímu soudu v řízení o kasační
stížnosti nezbývá než konstatovat, že tyto kasační námitky nesměřují proti nosným důvodům
napadeného rozsudku, pročež jsou nyní předčasné.
[28] Jelikož Nejvyšší správní soud shledal kasační stížnost důvodnou, přistoupil
ke zrušení napadeného rozsudku a vrácení věci krajskému soudu k dalšímu řízení
podle §110 odst. 1 věty první s. ř. s. V dalším řízení bude krajský soud s ohledem
na §110 odst. 4 s. ř. s. vázán právním názorem vysloveným Nejvyšším správním soudem
v tomto zrušujícím rozsudku. Proto krajský soud v dalším řízení vyjde z výše vyjádřeného názoru
ohledně obsahu správních spisů co do data doručení odvolání ze dne 8. 2. 2016 správnímu
orgánu prvního stupně. Dále Nejvyšší správní soud upozorňuje na odst. [13] žaloby,
v němž žalobce vyslovil nesouhlas s rozhodnutím ve věci samé bez nařízení jednání.
Nejvyšší správní soud se nezabýval otázkou autenticity odvolání ze dne 8. 2. 2016,
ani jeho namítanou obstrukční povahou, či prokazatelností skutečného podání odvolání na poště,
apod. neboť posouzení relevance a podloženosti těchto tvrzení bude náležet (za předpokladu,
že budou žalovaným v dalším řízení náležitě uplatněna) v první instanci krajskému soudu,
stejně jako vyvození náležitých právních závěrů. Zejména pak v případě, dospěje-li krajský soud
k závěru o včasnosti a účinnosti podání odvolání ze dne 8. 2. 2016, bude třeba vzít v úvahu
stěžovatelem odkazované ustanovení §75 odst. 1 s. ř. s.
[29] Jelikož Nejvyšší správní soud kasační stížnosti vyhověl, stala se tím bezpředmětnou
kasační námitka směřující proti nákladovému výroku napadeného rozsudku, a to z důvodu
popsaného v odst. [17] tohoto rozsudku.
[30] S ohledem na ustanovení §110 odst. 3 s. ř. s. rozhodne o nákladech řízení o kasační
stížnosti krajský soud v dalším rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 23. srpna 2017
JUDr. Miluše Došková
předsedkyně senátu