ECLI:CZ:NSS:2017:4.AS.150.2017:31
sp. zn. 4 As 150/2017 - 31
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Aleše Roztočila a soudců
JUDr. Tomáše Rychlého a JUDr. Jaroslava Vlašína v právní věci žalobce: J. S., zastoupen JUDr.
Františkem Grznárem, advokátem, se sídlem Paroubkova 228, Domažlice, proti žalované: obec
Chlum Svaté Máří, se sídlem náměstí J. W. Goetheho 26, Chlum Svaté Máří, zastoupená JUDr.
Martinem Čonkou, advokátem, se sídlem Komenského 4, Cheb, o žalobě na ochranu
proti nečinnosti správního orgánu, v řízení o kasační stížnosti žalované proti usnesení Krajského
soudu v Plzni ze dne 18. 7. 2017, č. j. 30 A 103/2017 – 33,
takto:
I. Kasační stížnost se o d m ít á .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
[1] Žalobce se u Krajského soudu v Plzni domáhal ochrany proti nečinnosti žalované.
Ta podle žalobce spočívala v neposkytnutí jím požadované informace žalovanou (resp. nevydání
odmítavého rozhodnutí o nevyhovění jeho žádosti), ač k tomu byla podle zákona
č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, povinna. Konkrétně se žalobce uvedenou
žádostí domáhal, aby mu žalovaná sdělila informace o tom, 1) kolik stojí služba pana JUDr. K . S.
v případě, že se jedná o měsíční paušál; 2) jak vysoké finanční prostředky byly vynaloženy na
služby JUDr. S. od roku 2016 do dnešního dne.
[2] Žalobce vzal následně výše specifikovanou žalobu zpět v plném rozsahu, jelikož
mu žalovaná požadované informace poskytla. Krajský soud proto vydal v záhlaví označené
usnesení, kterým předmětné řízení zastavil (výrok I.). Současně rozhodl, že bude žalobci vrácena
část soudního poplatku ve výši 1.000 Kč (výrok II.), a uložil žalované povinnost k náhradě
nákladů řízení před tímto soudem (výrok III.).
[3] V odůvodnění usnesení krajský soud k výroku III. uvedl, že o náhradě nákladů řízení
mezi účastníky řízení rozhodl podle §60 odst. 3 věty druhé zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád
správní (dále jen „s. ř. s.“), podle něhož vzal-li navrhovatel podaný návrh zpět pro pozdější chování odpůrce
nebo bylo-li řízení zastaveno pro uspokojení navrhovatele , má navrhovatel proti odpůrci právo na náhradu
nákladů řízení. V souladu s tímto ustanovením proto žalované uložil povinnost nahradit žalobci
náklady řízení ve výši 13.342 Kč k rukám JUDr. Františka Grznára odpovídající nevrácené části
žalobcem zaplaceného soudního poplatku ve výši 1.000 Kč a dále odměně za právní zastoupení
žalobce (v celkové výši 12.342 Kč).
[4] Proti výroku III. shora, tedy proti výroku o náhradě nákladů řízení, uvedeného usnesení
krajského soudu brojí žalovaná (dále jen „stěžovatelka“) kasační stížností, z důvodu, který
lze podřadit pod §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.
[5] Pochybení krajského soudu shledává stěžovatelka v tom, že při rozhodování o nákladech
řízení dospěl k nesprávnému závěru ohledně důvodu pro zastavení řízení. Rozporuje totiž,
že řízení před krajským soudem bylo zastaveno kvůli uspokojení navrhovatele (žalobce).
Konkrétně uvádí, že požadované informace žalobci poskytla ihned poté, co obdržela rozhodnutí
nadřízeného orgánu (Krajský úřad Karlovarského kraje), u nějž se žalobce domáhal ochrany proti
nečinnosti stěžovatelky. Tímto rozhodnutím jí pak nadřízení orgán uložil povinnost rozhodnout
o předmětné žádosti žalobce ve lhůtě 15 dní od doručení tohoto rozhodnutí, což také učinila .
[6] Stěžovatelka proto v kasační stížnosti navrhuje, aby Nejvyšší správní soud změnil
napadené usnesení tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení v řízení
před krajským soudem. Současně požaduje, aby jí soud přiznal právo na náhradu nákladů řízení
o kasační stížnosti.
[7] Žalobce ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že se plně ztotožňuje s napadeným
usnesením, neboť uvádí, že stěžovatelka informaci poskytla teprve po dni podání žaloby. Dále
dodal, že je kasační stížnost nepřípustná, neboť směřuje jen proti výroku o nákladech řízení.
Navrhl proto odmítnutí kasační stížnosti pro nepřípustnost.
[8] Nejvyšší správní soud konstatuje, že kasační stížnost není přípustná .
[9] Podle §102 s. ř. s. je kasační stížnost opravným prostředkem proti pravomocnému
rozhodnutí krajského soudu ve správním soudnictví, jímž se účastník řízení, z něhož
toto rozhodnutí vzešlo, nebo osoba zúčastněná na řízení, domáhá zrušení soudního rozhodnutí.
Kasační stížnost je přípustná proti každému takovému rozhodnutí, není-li dále stanoveno jinak.
[10] Podle §104 odst. 2 s. ř. s. je nepřípustná k asační stížnost, která směřuje jen proti výroku
o nákladech řízení nebo proti důvodům rozhodnutí soudu.
[11] Podle §46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. nestanoví-li tento zákon jinak, soud usnesením odmítne
návrh, jestliže návrh je podle tohoto zákona nepřípustný.
[12] Ustanovením §104 odst. 2 s. ř. s. se podrobně zabýval rozšířený senát v usnesení ze dne
1. 6. 2010, č. j. 7 Afs 1/2007 – 64, publ. pod č. 2116/2010 Sb. NSS, kde mimo jiné konstatoval,
že „[p]odle ustanovení §104 odst. 2 s. ř. s. není přípustná kasační stížnost, která směřuje jen proti výroku
o nákladech řízení. Jinými slovy, zákon nepřipouští kasační stížnost, je -li jejím jediným důvodem napadení výroku
o nákladech řízení. Pokud by kasační stížnost byla podána v takto jednoznačné (čisté) podobě, musela
by být pro nepřípustnost odmítnuta, byť by Nejvyšší správní soud seznal, že rozhodnutí krajského soudu
o nákladech řízení není správné (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 9. 2004,
č. j. 4 Ans 1/2004 - 53, podle něhož „nelze za stávající právní úpravy ve správním soudnictví napravit soudem
rozhodujícím o kasační stížnosti případné nesprávné rozhodnutí krajských soudů o nákladech řízení, pokud
není současně kasační stížností napaden též výrok o věci samé“). “
[13] V projednávané věci míří kasační stížnost výlučně proti výroku III. v záhlaví
specifikovaného usnesení, který se týká výlučně náhrady nákladů řízení. Taková kasační stížnost
není podle §104 odst. 2 s. ř. s. přípustná.
[14] Ze shora uvedených důvodů Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnost
není přípustná, proto ji odmítl dle §46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s.
[15] Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z §60 odst. 3, věty první, s. ř. s., ve spojení
s §120 s. ř. s., dle nichž nemá žádný z účastníků řízení o kasační stížnosti právo na náhradu
nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne j s o u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 24. srpna 2017
Mgr. Aleš Roztočil
předseda senátu