ECLI:CZ:NSS:2017:4.AS.2.2017:57
sp. zn. 4 As 2/2017 - 57
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Aleše Roztočila
a soudců Mgr. Pavlíny Vrkočové a JUDr. Jiřího Pally v právní věci žalobkyně: Z. Š., zast. JUDr.
Petrem Zajícem, LL.M., Ph.D., advokátem se sídlem Kadlčákova 1507, Frýdlant nad Ostravicí,
proti žalovanému: Krajský úřad Moravskoslezského kraje, se sídlem 28. října 117, Ostrava, o
kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. 12. 2016, č. j. 22
A 70/2016 – 26,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
[1] Žalobkyně se domáhala žalobou podanou u Krajského soudu v Ostravě ochrany
před nezákonným zásahem žalovaného, který měl spočívat ve sdělení č. j. MSK 36312/2016
ze dne 18. 4. 2016 (dále jen „napadené sdělení“), jímž byla vypořádána námitka podjatosti
vznesená žalobkyní vůči úřední osobě Ing. R. K. Tato úřední osoba dne 25. 2. 2016 vydala sdělení
č. j. MSK 31481/2016 (dále jen „sdělení ze dne 25. 2. 2016“), kterým shledala nedůvodným
podání žalobkyně ze dne 28. 12. 2015, kterým se žalobkyně domáhala zrušení rozhodnutí a
přípisů Městského úřadu F. n. O. v přezkumném řízení. Žalobkyně namítala, že žalovaný měl dle
§14 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen
„správní řád“), rozhodnout o námitce podjatosti formou usnesení. Tím, že nezákonně zvolil
jinou formu, zasáhl do práv žalobkyně, neboť ji tak připravil o možnost podat proti rozhodnutí o
námitce podjatosti odvolání.
[2] Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 7. 12. 2016, č. j. 22 A 70/2016 – 26, žalobu
žalobkyně zamítl. Uvedl, že postup dle §156 odst. 2 správního řádu slouží k zajištění zákonnosti
výkonu veřejné správy a odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 4. 2016,
č. j. 3 As 141/2015 - 29, dle kterého sdělení správního orgánu, že v přezkumném řízení podle
§156 odst. 2 správního řádu neruší své předchozí sdělení, nemůže být z povahy věci
nezákonným zásahem. Tím spíše se nelze domáhat v režimu §82 a násl. soudního řádu správního
(dále jen „s. ř. s.“) ochrany proti dílčím aspektům procesu vydání takového sdělení.
[3] Krajský soud se zcela ztotožnil s názorem žalovaného, že přiměřené použití ustanovení
§14 správního řádu při vydání sdělení dle §154 správního řádu má smysl jen před vydáním
sdělení. Je-li tento postup ukončen, nelze v případě dodatečně vznesené námitky podjatosti
rozhodovat usnesením ve smyslu §14 správního řádu. Dodal, že pokud by byl správný právní
názor žalobkyně, že bylo třeba rozhodnout usnesením, mohla proti napadenému sdělení (jakožto
materiálnímu rozhodnutí) brojit odvoláním ve lhůtě stanovené pro rozhodnutí s chybějícím
poučením o odvolání (§83 odst. 2 správního řádu); v takovém případě by ovšem zásahová žaloba
byla dle §85 s. ř. s. nepřípustná.
[4] Proti rozsudku podala žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) kasační stížnost z důvodu
nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení
dle §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.
[5] Stěžovatelka namítla, že krajský soud nevyhodnotil včasnost její námitky podjatosti. Podle
stěžovatelky podmínka bezodkladnosti pro vyřízení námitky podjatosti formou usnesení byla
splněna, když sdělení k podání ze dne 25. 2. 2016 obdržela dne 29. 2. 2016 a námitku podjatosti
vznesla písemně dne 7. 3. 2016 a téhož dne ji předala k poštovní přepravě. Podle ní se nejedná
o dodatečně vznesenou námitku podjatosti, o níž nelze rozhodovat usnesením ve smyslu §14
správního řádu, neboť námitka podjatosti ze dne 7. 3. 2016 byla vznesena v souvislosti s žádostí
ze dne 28. 12. 2015 o provedení přezkumného řízení ve věci řízení o umístění stavby, přičemž
žalovaný dne 25. 2. 2016 sdělením k podání oznámil, že tento podnět neshledal důvodným,
přičemž z jeho odůvodnění je zřejmé, že postup ohledně vyřízení žádosti ze dne 28. 12. 2015 není
ukončen.
[6] Stěžovatelka odkázala na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 4. 2013,
č. j. 3 As 2/2013 - 22, který uvádí, že možnost vznést námitku podjatosti náleží k zárukám
objektivního a nestranného rozhodování a poukazuje na zásadu, že nikdo nesmí být soudcem
ve vlastní věci.
[7] Stěžovatelka rovněž namítla, že krajský soud posoudil nezákonný zásah na základě
skutkového stavu zjištěného ke dni svého rozhodnutí, ačkoli měl vycházet ze skutkového
a právního stavu, který tu byl v době zásahu. Stěžovatelka se cítí být zkrácena na svém právu
podat odvolání proti usnesení, které žalovaný nevydal a navrhla zrušit rozsudek krajského soudu
a vrátit mu věc k dalšímu řízení.
[8] Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil.
[9] Nejvyšší správní soud nejprve přezkoumal formální náležitosti kasační stížnosti a shledal,
že kasační stížnost byla podána včas (§106 odst. 2 s. ř. s.), osobou oprávněnou, přičemž
stěžovatelka je zastoupena advokátem (§105 odst. 2 věta před středníkem s. ř. s.). Kasační
stížnost je přípustná (§102 s. ř. s.).
[10] Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněného
důvodu, přičemž zkoumal, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout
z úřední povinnosti (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.).
[11] Kasační stížnost není důvodná.
[12] Nejvyšší správní soud zjistil, že stěžovatelka podáním ze dne 28. 12. 2015, učiněným
u Ministerstva pro místní rozvoj, žádala o provedení přezkumného řízení ve věci řízení
o umístění stavby "Rodinný dům včetně vodovodní přípojky, domovní přípojky NN, dešťové a splaškové
kanalizace, žumpy, vsaku a zpevněných ploch" na pozemcích parcely č. X a X v katastrálním území N.
V. u F. n. O. Konkrétně žádala o zrušení 10 rozhodnutí a 3 sdělení Městského úřadu F. n. O.,
žalovaného a Ministerstva pro místní rozvoj. Ministerstvo předalo část podnětu, k jehož vyřízení
byl příslušný žalovaný, dne 25. 1. 2016 žalovanému. Žalovaný ve sdělení k podání ze dne 25. 2.
2016 stěžovatelce oznámil, že neshledal její podnět důvodným. Ve vztahu k jednomu ze sdělení
uvedl, že již jednu žádost stěžovatelky na jeho prošetření vyřizoval v roce 2014 a na svých
závěrech trvá. Stěžovatelka proti tomuto sdělení vznesla námitky ze 7. 3. 2016. Mj. namítla
podjatost Ing. R. K., úřední osoby, která sdělení k podání vystavila. Napadeným sdělením ze dne
18. 4. 2016 bylo stěžovatelce oznámeno, že její námitky byly posouzeny jako podnět k postupu
dle §156 správního řádu, tedy podnět ke zrušení nezákonného sdělení. Námitka podjatosti úřední
osoby Ing. R. K. byla shledána nedůvodnou. To, že se ve sdělení ze dne 25. 2. 2016 odkazuje na
skutečnost, že se žalovaný stejným požadavkem již zabýval, neznamená, že si úřední osoba
přezkoumávala své vlastní rozhodnutí. Pokud se týče námitky stěžovatelky ze dne 7. 3. 2016
směřující proti sdělení ze dne 25. 2. 2016, byla žalovaným posouzena jako nový podnět k postupu
dle §156 správního řádu, umožňujícímu správním orgánům z moci úřední zrušit sdělení, která
jsou v rozporu s právními předpisy.
[13] Podle §82 s. ř. s. každý, kdo tvrdí, že byl přímo zkrácen na svých právech nezákonným
zásahem, pokynem nebo donucením správního orgánu, který není rozhodnutím, a byl zaměřen
přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo, může se žalobou
u soudu domáhat ochrany proti němu nebo určení toho, že zásah byl nezákonný.
[14] Základní podmínkou pro poskytnutí soudní ochrany v tomto typu žalob je podle §82
s. ř. s. skutečnost, že úkonem správního orgánu byl postižený přímo zkrácen na svých právech
a tento úkon byl zaměřen přímo proti němu nebo bylo v jeho důsledku přímo proti němu
zasaženo. Napadené sdělení podle §154 správního řádu, však svojí povahou nesplňuje ani jednu
z uvedených podmínek (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 4. 2016,
č. j. 3 As 141/2015 - 29). Postup podle §156 odst. 2 správního řádu není úkonem učiněným
ve správním řízení, není tedy zaměřen na úpravu práv a povinností účastníků, ale slouží hlavně
k zajištění zákonnosti výkonu veřejné správy. Nedá se hovořit tedy o tom, že by se v případě
nevyhovění podnětu jednalo o úkon zasahující do práv podatele.
[15] Žalovaný uvedl ve svém vyjádření k žalobě dne 13. 9. 2016, že při vydávání sdělení
správním orgánem se sice podle §154 správního řádu aplikuje obdobně i §14 správního řádu,
nicméně v projednávané věci byla námitka podjatosti vznesena stěžovatelkou až poté, co bylo
vydáno sdělení ze dne 25. 2. 2016. O námitce podjatosti má smysl rozhodovat tehdy, dokud není
ve věci rozhodnuto, resp. vydáno konečné sdělení. Námitky stěžovatelky žalovaný posoudil jako
podnět k nápravě vad vydaného sdělení, který vyřídil dle §42 správního řádu sdělením, nikoli
usnesením.
[16] Nejvyšší správní soud má za to, že žalovaný podnět stěžovatelky vyřídil a o způsobu
vyřízení ji informoval. Úkon správního orgánu, kterým sděluje podateli, že neshledal důvod
ke zrušení svého jiného úkonu podle §154 ve spojení s §94 odst. 1 správního řádu nezakládá,
nemění ani neruší práva a povinnosti jmenovitě určené osoby. Nejedná se o úkon v rámci
správního řízení. Správní orgán je povinen přiměřeným způsobem reagovat na podnět, podatel
však nemá právo na určitý konkrétní způsob vyřízení podnětu. Žalovaný sice nezareagoval
na podnět stěžovatelky v zákonem stanovené třicetidenní lhůtě, tato okolnost však nemá vliv
na zákonnost napadeného sdělení, uvedená lhůta má pouze pořádkový charakter. Napadeným
sdělením žalovaný neuložil stěžovatelce žádné povinnosti, ani neomezil její práva. Nebylo
ovlivněno ani její dosavadní postavení a nejednalo se tak o přímý zásah do práv stěžovatelky.
[17] Ustanovení §14 správního řádu se uplatní nejen ve „formálním“ správním řízení podle
části druhé, resp. třetí správního řádu, ale také s ohledem na ustanovení §154 správního řádu,
které stanoví obdobné použití §14, se použije i při provádění dalších úkonů podle části čtvrté
správního řádu. Nejvyšší správní soud podotýká, že rozhodnutí o námitce podjatosti nemusí
být bezvýjimečně vždy učiněno ve formě usnesení. Dále upozorňuje, že ze vznesené námitky
podjatosti by měl vyplývat konkrétní zájem pracovníka správního úřadu na výsledku řízení,
pro který lze pochybovat o jeho nepodjatosti a jeho možnost ovlivnit řízení. Ve sdělení ze dne
25. 2. 2016 k jednomu ze sdělení, které chtěla stěžovatelka zrušit, Ing. R. K. uvedla, že „Krajský
úřad Vám výsledky přešetření sdělení stavebního úřadu sdělil dopisem č .j. MSK 108276/2014 ze dne 7. 10.
2014, který jste obdržela dne 9. 10. 2014. Krajský úřad na závěrech, které Vám tímto dopisem sdělil, trvá.“
Z uvedeného nijak nevyplývá, že by Ing. R. K. měla zájem na výsledku řízení nebo, že by vznikly
pochybnosti o její nepodjatosti. To, že odkázala na skutečnost, že se žalovaný požadavkem
stěžovatelky již zabýval v roce 2014, nesvědčí o tom, že by Ing. R. K. přezkoumávala své vlastní
rozhodnutí, jak se stěžovatelka domnívá. Účastník řízení nemá právo si určit, která úřední osoba
povede řízení nebo bude řešit jeho podání, a podjatost nelze spatřovat v tom, jakým způsobem
byl podnět stěžovatelky úřední osobou vyřízen.
[18] Nejvyšší správní soud podotýká, že rozsudek zdejšího soudu ze dne 17. 4. 2013,
č. j. 3 As 2/2013 - 22, který zmínila stěžovatelka, na projednávanou věc nedopadá. V uvedené
věci se jednalo o přestupkové řízení, které skončilo uložením sankce. Jednalo se tedy
o rozhodnutí, které zasáhlo přímo do práv účastníka. Navíc šlo o případ, kdy účastník
byl zaměstnancem konkrétního správního orgánu, který v jeho věci rozhodoval. Účastník vznesl
námitku podjatosti včas, avšak došlo k porušení zásady nemo iudex in causa sua, když věc nebyla
předložena nadřízenému správnímu orgánu k rozhodnutí o námitce podjatosti.
[19] S namítanou podjatostí úřední osoby se žalovaný dostatečně vypořádal v napadeném
sdělení, kde uvedl, že stěžovatelka naplnění podmínek podjatosti neprokázala, ani se nepotvrdila
z jiných skutečností. Případná včasnost vznesení námitky podjatosti stěžovatelkou by sama
o sobě neovlivnila její tvrzení o údajném nezákonném zásahu ze strany žalovaného.
[20] Nejvyšší správní soud nepřisvědčil žádné z námitek uplatněných v kasační stížnosti,
neboť krajský soud správně posoudil uvedenou právní otázku. V napadeném rozsudku neshledal
žádné pochybení, k němuž by musel přihlížet z úřední povinnosti. Žalovaný se nedopustil
nezákonného zásahu vůči stěžovatelce. Kasační stížnost jako nedůvodnou zamítl dle §110 odst. 1
věty druhé s. ř. s.
[21] O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle §60 odst. 1 věty první s. ř. s. ve spojení
s §120 s. ř. s., dle které nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch,
právo na náhradu nákladů řízení, které důvodně vynaložil. Vzhledem k tomu, že stěžovatelka byla
v řízení o kasační stížnosti procesně neúspěšná, právo na náhradu nákladů řízení jí nenáleží.
Procesně úspěšnému žalovanému žádné náklady nad rámec jeho úřední činnosti nevznikly.
Nejvyšší správní soud proto rozhodl tak, že nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu
nákladů řízení.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 28. dubna 2017
Mgr. Aleš Roztočil
předseda senátu