ECLI:CZ:NSS:2017:4.AZS.171.2017:38
sp. zn. 4 Azs 171/2017 - 38
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pally a soudců
JUDr. Tomáše Rychlého a Mgr. Aleše Roztočila v právní věci žalobce: I. H., zast. Mgr. Umarem
Switatem, advokátem, se sídlem Dědinova 2011/19, Praha 4, proti žalovanému: Ministerstvo
vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 5. 2017,
č. j. OAM-164/LE-LE05-HA11-2016, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení
Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 21. 7. 2017, č. j. 32 Az 52/2017 – 17,
takto:
I. Kasační stížnost se o d mí t á.
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Odměna a náhrada hotových výdajů ustanovenému advokátovi Mgr. Umaru Switatovi
se n ep ři zn áv á.
Odůvodnění:
[1] Usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 21. 7. 2017, č. j. 32 Az 52/2017 -
17, soud odmítl žalobu proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 5. 2017, č. j. OAM-164/LE-
LE05-HA11-2016. Tímto rozhodnutím žalovaný rozhodl tak, že mezinárodní ochrana podle
§12, §13, §14, §14a a §14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, se žalobci neuděluje. Důvodem
odmítnutí žaloby bylo, že nebyla v soudem stanovené lhůtě žalobcem doplněna o zákonem
vyžadované náležitosti [§71 odst. 1, 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen
„s. ř. s.“)].
[2] Proti usnesení krajského soudu podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) blanketní kasační
stížnost. V ní toliko označil napadené rozhodnutí krajského soudu (navíc jej nesprávně
terminologicky označil jako „rozsudek“ namísto „usnesení“), uvedl, čeho se kasační stížností
domáhá, a navrhl, aby mu byl ustanoven zástupce.
[3] Usnesením ze dne 10. 8. 2017, č. j. 4 As 153/2017 – 19, Nejvyšší správní soud ustanovil
zástupcem stěžovatele pro řízení o kasační stížnosti advokáta Mgr. Umana Switata. Současně
stěžovatele v souladu s §106 odst. 3 vyzval, aby prostřednictvím svého zástupce ve lhůtě jednoho
měsíce od doručení tohoto usnesení kasační stížnost doplnil o důvody, pro které usnesení
krajského soudu napadá. Poučil jej, že kasační stížnost odmítne, pokud nebudou její vady
ve stanovené lhůtě odstraněny. Předmětné usnesení bylo doručeno zástupci stěžovatele dne
24. 8. 2017. Stanovená lhůta tak v souladu s §40 odst. 2 s. ř. s. uplynula v pondělí dne
25. 9. 2017, aniž by stěžovatel kasační stížnost o chybějící náležitosti doplnil.
[4] Zástupce stěžovatele dne 14. 9. 2017 doručil nadepsanému soudu podání označené
jako „odůvodnění kasační stížnosti“, neuvedl v něm však žádné námitky či relevantní důvody, které
by směřovaly proti napadenému usnesení krajského soudu. Dle konstantní judikatury kasačního
soudu (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 4. 2005, č. j. 3 Azs 33/2004 – 98,
publ. pod č. 625/2005 Sb. NSS) totiž v případě usnesení o odmítnutí žaloby lze podat kasační
stížnost pouze z důvodu podle §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s, tj. z důvodu nezákonnosti rozhodnutí
o odmítnutí žaloby.
[5] Stěžovatel však v podání předestřel pouze vady předcházejícího správního řízení (týkající
se zejména nedostatečného zjištění aktuální bezpečnostní situace v Pákistánu), v důsledku
čehož podle něj žalovaný nesprávně posoudil jeho žádost o mezinárodní ochranu. Dále namítal
nepřezkoumatelnost napadeného „rozsudku“ (stěžovatel v doplnění své kasační
stížnosti opakovaně označuje rozhodnutí krajského soudu jako „rozsudek“, ačkoli se jednalo
o usnesení – pozn. Nejvyššího správního soudu). Tuto vadu spatřuje v nedostatečně provedeném
dokazování, kdy „žalovaný porušil zásadu materiální pravdy, nezjistil přesně a úplně skutečný stav věci“.
Neozřejmuje však, z jakého důvodu se domnívá, že toto pochybení žalovaného způsobuje
nepřezkoumatelnost napadeného usnesení, tím spíš, že krajský soud žádné dokazování
ani provádět nemohl, neboť ze soudního spisu vyplývá, že stěžovatel žalobu ve lhůtě nedoplnil.
Shora uvedenými námitkami se však soud, jak vyplývá ze shora uvedené judikatury, zabývat
nemůže.
[6] Stěžovatele byl řádně vyzván k odstranění vytýkaných vad kasační stížnosti a poučen
soudem o následcích nerespektování takového požadavku, přesto však vytýkané vady
ve stanovené lhůtě neodstranil. Vzhledem k tomu, že nedoplnil kasační stížnosti o relevantní
důvody, z jakých napadá usnesení krajského soudu, nebyly splněny podmínky §106 odst. 1 s. ř. s.
Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost odmítl podle §37 odst. 5 s. ř. s. ve spojení s §120
téhož zákona, neboť nebyla ve stanovené lhůtě doplněna a v řízení pro tento nedostatek
není možno pokračovat.
[7] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud za použití
ustanovení §60 odst. 3 věta první s. ř. s. ve spojení s §120 téhož zákona tak, že žádný
z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť kasační stížnost byla odmítnuta.
[8] Soud ustanovenému zástupci odměnu za zastupování stěžovatele v řízení o kasační
stížnosti nepřiznal. Je totiž očividné, že pochybil, pokud neuplatnil v doplnění kasační stížnosti
žádnou relevantní stížní námitku, která by mířila na napadené usnesení krajského soudu
o odmítnutí žaloby. Zástupce stěžovatele si patrně vůbec nebyl vědom, že napadené rozhodnutí
je usnesením o odmítnutí žaloby, nikoli rozsudkem ve věci samé. Posláním každého advokáta
je však pečlivě střežit a prosazovat oprávněné zájmy účastníka, jehož v řízení zastupuje, a dbát
na to, aby nedocházelo ke zbytečným průtahům řízení. Této povinnosti ustanovený zástupce
nedostál, což promítl Nejvyšší správní soud i do III. výroku tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 12. října 2017
JUDr. Jiří Palla
předseda senátu