ECLI:CZ:NSS:2017:5.AFS.265.2016:22
sp. zn. 5 Afs 265/2016 - 22
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jakuba Camrdy
a soudců JUDr. Lenky Matyášové a Mgr. Ondřeje Mrákoty v právní věci žalobce:
FORKLIFT CZ s.r.o., se sídlem Českobrodská 36, Praha 9, zastoupený JUDr. Milenou
Novákovou, advokátkou se sídlem Rooseveltova 37, Český Krumlov, proti žalovanému:
Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 31, Brno, v řízení o kasační stížnosti
žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. 10. 2016, č. j. 3 Af 63/2016 - 43,
takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. 10. 2016, č. j. 3 Af 63/2016 - 43,
se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Žalobou ze dne 8. 9. 2016 podanou u Městského soudu v Praze se žalobce
domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 7. 2016, č. j. 30387/16/5100-41458-711929,
jímž byla zamítnuta odvolání žalobce podaná proti deseti zajišťovacím příkazům Finančního
úřadu pro hl. m. Prahu ze dne 11. 5. 2016 a tato rozhodnutí byla potvrzena.
Usnesením městského soudu ze dne 15. 9. 2016, č. j. 3 Af 63/2016 – 30, byl stěžovatel
vyzván k zaplacení soudního poplatku za žalobu ve lhůtě 7 dnů od doručení tohoto usnesení.
Podle dokladu o doručení založeného ve spise městského soudu bylo toto usnesení doručeno
do datové schránky zástupce stěžovatele dne 26. 9. 2016.
Usnesením ze dne 25. 10. 2016, č. j. 3 Af 63/2016 – 43, městský soud řízení o žalobě
zastavil, jelikož lhůta stanovená soudem k zaplacení soudního poplatku marně uplynula
a stěžovatel soudní poplatek nezaplatil. Napadené usnesení bylo doručeno do datové schránky
zástupce stěžovatele dne 27. 10. 2016 a téhož dne nabylo právní moci.
Žalobce (stěžovatel) podal proti tomuto usnesení městského soudu kasační stížnost
a navrhl, aby zdejší soud usnesení městského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Stěžovatel namítal, že soudní poplatek byl v plné výši zaplacen dříve, než napadené
usnesení nabylo právní moci, neboť soudní poplatek byl uhrazen formou kolku přímo
na podatelně městského soudu v den, kdy napadené usnesení bylo stěžovateli doručeno,
tedy dne 27. 10. 2016. Ke včasnosti zaplacení soudního poplatku odkázal stěžovatel na rozsudky
Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 4. 2008, č. j. 5 Afs 1/2007 – 172 (právní věty publikovány
pod č. 2328/2011 Sb. NSS), a ze dne 25. 8. 2015, č. j. 6 As 161/2015 – 16 (zde citovaná
rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou dostupná na www.nssoud.cz). Vzhledem k tomu,
že městský soud do dne podání kasační stížnosti sám napadené usnesení o zastavení řízení
nezrušil, navrhl stěžovatel jeho zrušení Nejvyšším správním soudem a vrácení věci městskému
soudu k dalšímu řízení.
Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil.
Nejvyšší správní soud nejprve přezkoumal formální náležitosti kasační stížnosti a shledal,
že kasační stížnost je podána včas, neboť byla podána ve lhůtě dvou týdnů od doručení
napadeného usnesení (§106 odst. 2 s. ř. s.), je podána oprávněnou osobou, neboť stěžovatel
byl účastníkem řízení, z něhož napadené usnesení vzešlo (§102 s. ř. s.), a je zastoupen
advokátkou (§105 odst. 2 s. ř. s).
Nejvyšší správní soud dále posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu
a uplatněných důvodů, přičemž zkoumal, zda napadené rozhodnutí městského soudu netrpí
vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.), a dospěl
k závěru, že kasační stížnost je důvodná.
Podle §9 odst. 7 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, platí, že „[u]snesení
o zastavení řízení pro nezaplacení poplatku zruší soud, který usnesení vydal, je-li poplatek zaplacen ve věcech
správního soudnictví dříve, než usnesení nabylo právní moci, a v ostatních věcech nejpozději do konce lhůty
k odvolání proti tomuto usnesení.“ Z ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu přitom vyplývá,
že učinil-li žalobce platbu soudního poplatku vylepením kolkových známek na podatelně soudu
v den, kdy usnesení o zastavení řízení pro nesplnění poplatkové povinnosti nabylo právní moci,
je namístě postup soudu dle §9 odst. 7 zákona o soudních poplatcích (viz např. rozsudek
Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 3. 2007, č. j. 5 Afs 112/2006 – 41, publ. pod
č. 1218/2007 Sb. NSS). Uvedené reflektoval i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 13. 11. 2007,
Pl. ÚS 2/07, v němž uvedl, že nové znění §9 odst. 7 věty prvé zákona o soudních poplatcích
přináší „proti předchozímu, Ústavním soudem kritizovanému stavu, ve své podstatě změnu nejen formální, neboť
nyní je možné poplatek zaplatit dodatečně do nabytí právní moci usnesení o zastavení řízení a ve správním
soudnictví toto usnesení nabývá právní moci doručením. To umožňuje zaplatit poplatek ze žaloby dodatečně,
i když nejpozději týž den, kdy došlo k doručení usnesení. Oproti předcházející právní úpravě, kdy bylo možno
poplatek ze správní žaloby dodatečně zaplatit jen ve lhůtě stanovené soudem ve výzvě, se nyní výzvou stanovená
lhůta fakticky prodlužuje ještě o dobu, kterou bude správnímu soudu trvat vydání usnesení, resp. jeho doručení,
což není dle přesvědčení Ústavního soudu doba zanedbatelná“. Stěžovatel v daném ohledu rovněž
důvodně poukazuje na zmiňovaný rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 4. 2008,
č. j. 5 Afs 1/2007 – 172, podle něhož „právní moci nabývá rozhodnutí teprve uplynutím posledního
okamžiku dne, v němž bylo doručeno“.
Ze soudního spisu městského soudu Nejvyšší správní soud zjistil, že napadené usnesení
bylo stěžovateli doručeno dne 27. 10. 2016 a v souladu s citovanou judikaturou tedy nabylo
právní moci uplynutím posledního okamžiku uvedeného dne. Soudní poplatek v předepsané výši
byl uhrazen na podatelně městského soudu stejného dne, tedy 27. 10. 2016. Bylo tedy na místě,
aby městský soud postupoval dle §9 odst. 7 zákona o soudních poplatcích a napadené usnesení
sám zrušil a v řízení pokračoval s tím, že poplatková povinnost byla dodatečně splněna.
Ačkoliv zákon o soudních poplatcích v citovaném §9 odst. 7 stanoví, že „[u]snesení
o zastavení řízení pro nezaplacení poplatku zruší soud, který usnesení vydal“, je toto ustanovení třeba
vykládat tak, že pravomoc zrušit usnesení krajského soudu o zastavení řízení pro nezaplacení
soudního poplatku má i Nejvyšší správní soud. K tomu lze odkázat např. na rozsudky ze dne
17. 7. 2008, č. j. 9 Afs 53/2008 – 37 a č. j. 9 Afs 54/2008 - 37, v nichž Nejvyšší správní soud
připomněl judikaturu Ústavního soudu zakazující přepjatý formalismus a následně v obou
případech shledal, že „[p]okud by v posuzovaném případě Nejvyšší správní soud ponechal v platnosti
přezkoumávané usnesení krajského soudu o zastavení řízení, dopustil by se v intencích shora nastíněných
ústavněprávních hledisek chybné interpretace dotčeného ustanovení zákona o soudních poplatcích“. Stejným
způsobem rozhodl zdejší soud např. v rozsudcích ze dne 24. 3. 2016, č. j. 4 As 15/2016 – 25,
ze dne 25. 8. 2015, č. j. 6 As 161/2015 – 16, či ze dne 16. 7. 2015, č. j. 9 As 116/2015 – 21.
Nejvyšší správní soud tedy shledal kasační stížnost důvodnou a v souladu s §110 odst. 1
s. ř. s. usnesení městského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. V něm bude Městský
soud v Praze vázán právním názorem Nejvyššího správního soudu vysloveným v tomto rozsudku
(§110 odst. 4 s. ř. s.).
O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne Městský soud v Praze v novém
rozhodnutí (§110 odst. 3 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3,
§120 s. ř. s.).
V Brně dne 30. ledna 2017
JUDr. Jakub Camrda
předseda senátu