ECLI:CZ:NSS:2017:6.AFS.315.2016:18
sp. zn. 6 Afs 315/2016 - 18
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Tomáše
Langáška (soudce zpravodaj), soudce JUDr. Petra Průchy a soudkyně Mgr. Jany Brothánkové
v právní věci žalobce: L. J., zastoupený JUDr. Radkem Foralem, advokátem, se sídlem
Masarykovo nám. 220, Napajedla, proti žalovanému: Generální finanční ředitelství, se sídlem
Lazarská 15/7, Praha 1, týkající se žaloby proti rozhodnutí žalovaného ze dne 24. července 2013,
č. j. 33153/13/7001-11101-011368, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského
soudu v Praze ze dne 15. listopadu 2016, č. j. 8 Af 44/2013 - 33,
takto:
I. Kasační stížnost žalobce se zamí t á .
II. Žalobce n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalovanému se n ep ři zn áv á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
I. Vymezení případu
[1] Finanční ředitelství v Brně dne 11. října 2010 rozhodnutím č. j. 13433/10-1102-702767
zastavilo řízení o žádosti žalobce o povolení obnovy řízení ve věci dodatečného platebního
výměru č. j. 17705/06/304971/9444 vydaného dne 16. května 2006 Finančním úřadem
v Luhačovicích, jímž byla žalobci dodatečně vyměřena daň z příjmů fyzických osob za zdaňovací
období roku 2003 ve výši 507.994 Kč, neboť obnova řízení v této věci není přípustná,
jelikož dodatečný platební výměr byl již pravomocně přezkoumán soudem [§27 odst. 1 písm. h)
ve spojení s §56a odst. 2 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších
předpisů].
[2] Odvolání žalobce proti rozhodnutí Finančního ředitelství v Brně zamítlo Odvolací
finanční ředitelství rozhodnutím ze dne 13. března 2013 č. j. 8035/13/5000-14102-702767
a zároveň rozhodlo o zastavení řízení. K námitce žalobce, že odvoláním napadené rozhodnutí
nebylo doručeno zmocněnému zástupci, Odvolací finanční ředitelství konstatovalo, že žalobce
pověřil generální plnou mocí doručenou Finančnímu úřadu dne 27. července 2010
svým zastupováním společnost Contaduria s.r.o. Pro odstranění pochybností stran skutečného
zastoupení byl žalobce vyzván k nápravě, na což žalobce dne 24. listopadu 2010 reagoval
omezením zmocnění společnosti Contaduria, s.r.o. a zmocněním JUDr. Radka Forala, advokáta,
k zastupování v řízeních týkajících se zdaňovacích období v letech 2001 – 2004 (plná moc ze dne
8. června 2010). Odvolací finanční ředitelství dospělo k názoru, že později předložená generální
plná moc udělená společnosti Contaduria s.r.o. zrušila všechny předchozí plné moci, tedy i plnou
moc udělenou JUDr. Radku Foralovi, advokátu, jehož zmocnění žalobce obnovil až podáním
učiněným dne 24. listopadu 2010. Odvoláním napadené rozhodnutí bylo doručeno dne
12. října 2010 společnosti Contaduria s.r.o., tedy v době, kdy byla tato společnost jediným
zmocněncem žalobce na základě generální plné moci. K doručení rozhodnutí společnosti
Contaduria s.r.o. tedy došlo uvedeného dne v souladu se zákonem o správě daní a poplatků,
v důsledku čehož je však odvolání žalobce třeba považovat za opožděné (bylo podáno
až 18. února 2013, přičemž napadené rozhodnutí nabylo právní moci dne 13. listopadu 2010
marným uplynutím lhůty pro podání odvolání).
[3] Žalovaný rozhodnutím ze dne 24. července 2013, č. j. 33153/13/7001-11101-011368,
odvolání žalobce proti rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství zamítl a napadené
rozhodnutí potvrdil.
[4] Žalobu, v níž žalobce namítal neplatnost plné moci udělené společnosti Contaduria s.r.o.,
Městský soud v Praze (dále jen „městský soud“) v záhlaví citovaným rozsudkem zamítl. Přisvědčil
žalovanému i Odvolacímu finančnímu ředitelství v tom, že žalobce nepodal odvolání
proti rozhodnutí Finančního ředitelství v Brně včas, neboť toto rozhodnutí bylo dne
12. října 2010 řádně doručeno zástupci žalobce zmocněnému ho zastupovat generální plnou mocí
doručenou prvostupňovému správci daně dne 27. července 2010, která rušila veškerá
předcházející zmocnění a jejíž rozsah byl omezen až dne 24. listopadu 2010. Městský soud dále
dovodil, že zákon o správě daní a poplatků nevyžaduje výslovnou akceptaci plné moci
zmocněncem, neboť se jedná o jednostranný právní úkon, a námitka, že plná moc neobsahovala
podpis zástupce společnosti Contaduria s.r.o. je tudíž nedůvodná. Tvrzení žalobce uplatněná
až v rámci žalobních bodů označil městský soud za naprosto účelová, a to mimo jiné proto,
že žalobce až v řízení před městským soudem zpochybnil vlastní úkon, který však v době jeho
učinění myslel vážně. Pochybnosti o pravosti podpisu zástupkyně společnosti Contaduria s.r.o.,
popřípadě jeho absenci na plné moci přičetl městský soud k tíži žalobce, neboť je to právě on,
kdo je zodpovědný za stav listin, které předkládá orgánům finanční správy.
II. Kasační stížnost a průběh řízení o ní
[5] Proti rozsudku městského soudu podal žalobce (dále též „stěžovatel“) kasační stížnost,
v níž namítal, že pro vznik platného smluvního zastoupení je třeba, aby zmocněnec plnou moc
akceptoval. Stěžovatel dále rozporoval zjištění soudu, že ve spise předloženém žalovaným
se nachází originál plné moci, na kterém je nejen jeho podpis, ale také razítko zmocněnce
(společnosti Contaduria s.r.o.) a podpis jeho zástupkyně (paní E. S.), neboť v době, kdy na
Finančním úřadě v Luhačovicích do spisu nahlédl, plná moc podpis paní E. S. neobsahovala,
respektive tam bylo založeno jiné vyhotovení plné moci, na kterém se ovšem nachází totožný
otisk razítka Finančního úřadu v Luhačovicích včetně číselného označení. Tuto, dle svých slov
zvláštní okolnost, vysvětluje stěžovatel tím, že společnost Contaduria s.r.o. hodlal k zastupování
před Finančním úřadem v Luhačovicích zmocnit, přičemž jí faxem poslal návrh plné moci, který
již pravděpodobně podepsal, s tím, že ještě budou dohodnuty konkrétní podmínky. Ing. A. B.
(dle plné moci pověřená zástupkyně společnosti Contaduria s.r.o.) následně plnou moc bez
podpisu paní E. S. a bez ko nzultace se zástupcem společnosti Contaduria s.r.o. zaslala
Finančnímu úřadu v Luhačovicích. K doplnění podpisu paní E. S. došlo až dodatečně, „proto také
existují dvě formálně odlišné plné moci, byť dle podacího razítka na finančním úřadě přijaté ve stejný den a
dokonce pod stejným číslem“. Pokud se společnost Contaduria s.r.o. o udělení plné moci vůbec
nedozvěděla, nelze hovořit o platném vzniku zastoupení ani o řádném doručení rozhodnutí
Finančního ředitelství v Brně. Městský soud nastíněné otázky neposoudil správně, a stěžovatel
proto navrhuje zrušení jeho rozsudku a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení.
[6] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti odkázal na své vyjádření k žalobě a doplnil,
že na tvrzený rozpor mezi originálem plné moci a stěžovatelem pořízenou kopií upozorňuje
stěžovatel nově až v kasační stížnosti, pročež je nutno tuto námitku považovat za nedůvodnou
a naprosto účelovou. Také upozornil na protikladná skutková tvrzení stěžovatele, který na jednu
stranu uvádí, že návrh plné moci zaslal společnosti Contaduria s.r.o. faxem, ale na druhou stranu
zpochybňuje, zda se tato společnost o existenci plné moci vůbec dozvěděla. Žalovaný
proto navrhuje kasační stížnost zamítnout.
III. Posouzení kasační stížnosti Nejvyšším správním soudem
[7] Nejvyšší správní soud kasační stížnost posoudil a dospěl k závěru, že není důvodná.
[8] Pro snazší orientaci Nejvyšší správní soud nejprve shrnuje časový sled podstatných
skutečností, jak vyplývá ze spisu předloženého žalovaným:
[9] Dne 1. a 8. června 2010 stěžovatel Finančnímu úřadu v Luhačovicích (dále též „finanční
úřad“) předložil plné moci udělené JUDr. Radku Foralovi, advokátu, k zastupování
„ve všech právních věcech“. Na tato podání reagoval finanční úřad výzvou k objasnění některých
skutečností stran zastoupení stěžovatele, z níž vyplývá, že stěžovatel již dne 23. března 2009
udělil JUDr. Radku Foralovi plnou moc k zastupování ve věci týkající se daně z přidané hodnoty.
Stěžovatel následně zaslal finančnímu úřadu vysvětlení (doručené dne 12. července 2010),
že JUDr. Radek Foral je oprávněn jej zastupovat ve věci daně z přidané hodnoty a ve věci
obnovy řízení pro daň z příjmů fyzických osob za roky 2002 a 2003.
[10] Dne 27. července 2010 byla finančnímu úřadu doručena „generální plná moc“ (datovaná
ke dni 23. července 2010), jíž žalobce zmocnil společnost Contaduria s.r.o., jejímž jménem
je pověřena Ing. A. B., „k zastupování a veškerým výkonům a jednáním před všemi správci daně“. V textu
generální plné moci se dále uvádí „Touto generální plnou mocí jsou zrušeny všechny plné moci, dříve doručené
správci daně.“.
[11] Finanční ředitelství v Brně vydalo dne 11. listopadu 2010 rozhodnutí o zastavení řízení
o žádosti žalobce o obnovu řízení, které bylo dne 12. října 2010 doručeno do datové schránky
společnosti Contaduria s.r.o. Toto rozhodnutí právní moci dne 13. listopadu 2010 (§48 odst. 5
ve spojení s §14 odst. 6 zákona o správě daní a poplatků).
[12] Dne 18. listopadu 2010 zaslal JUDr. Radek Foral Finančnímu ředitelství v Brně žádost,
aby mu, jakožto zmocněnci žalobce, bylo doručeno rozhodnutí o odvolání žalobce. Finanční
ředitelství reagovalo sdělením, že s ohledem na generální plnou moc považuje své rozhodnutí
za doručené zástupci daňového subjektu, jímž JUDr. Foral není.
[13] Žalobce následně podal finančnímu úřadu vysvětlení, že v zastupování v daňových
řízeních týkajících se let 2001 – 2004 udělil plnou moc JUDr. Radku Foralovi a tato plná moc
je stále platná. Finanční úřad žalobce dne 8. prosince 2010 vyzval k odstranění pochybností
ve věci zastupování, na což žalobce dne 20. ledna 2011 reagoval podáním, v němž sdělil,
že jeho zástupcem ve věci podané žádosti o povolení mimořádného opravného prostředku
je JUDr. Radek Foral, a to na základě plné moci předložené dne 8. června 2010. Společnost
Contaduria s.r.o. pouze převzala účetnictví žalobce, ale nezastupuje jej v řízeních vedených
finančním úřadem.
[14] Dne 7. března 2011 požádal žalobce finanční úřad o zaslání rozhodnutí Finančního
ředitelství v Brně svému zástupci JUDr. Foralovi, na což Finanční ředitelství v Brně
(poté, co mu byla záležitost postoupena) odpovědělo sdělením, že rozhodnutí považuje za řádné
doručené společnosti Contaduria s.r.o., která byla v předmětnou dobu jediným zástupcem
žalobce.
[15] Odvolání proti rozhodnutí Finančního ředitelství v Brně podal žalobce k poštovní
přepravě dne 14. února 2013. Další průběh řízení vyplývá z předcházejících pasáží odůvodnění
tohoto rozsudku.
[16] K námitkám stěžovatele, že Odvolací finanční ředitelství, žalovaný i městský soud
posoudili otázku jeho zastoupení nesprávně, pak Nejvyšší správní soud uvádí, že nejsou
opodstatněné. Podle procesní úpravy daňového řízení účinné v roce 2010 se daňový subjekt
mohl dát zastupovat zástupcem, jehož si zvolil, v téže věci mohl však mít vždy pouze jednoho
zástupce, který jednal v rozsahu plné moci. Nebyl-li rozsah zmocnění vymezen nebo nebyl-li
vymezen přesně, platila plná moc pro daňové řízení za neomezenou (§10 odst. 3 zákona o správě
daní a poplatků).
[17] Obecnou úpravu zastoupení obsahoval v rozhodném období zákon č. 40/1964 Sb.,
občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (k uplatnitelnosti této obecné soukromoprávní
úpravy zmocnění i pro zmocnění v řízení před orgány veřejné moci srov. např. rozsudek
9 Afs 38/2014 - 59 ze dne 23. října 2014). Podle §31 odst. 3 tohoto zákona bylo při právním úkonu
možné dát se zastoupit fyzickou nebo právnickou osobou. Zmocnitel udělí za tímto účelem plnou moc zmocněnci,
v níž musí být uveden rozsah zmocněncova oprávnění. Dle ustanovení §32 odst. 2 občanského zákoníku
platilo, že jedná-li zmocněnec jménem zmocnitele v mezích oprávnění zastupovat, vzniknou tím práva
a povinnosti přímo zmocniteli. Pokyny dané zmocněnci, které nevyplývají z plné moci, nemají vliv na právní
účinky jednání, ledaže by byly známé osobám, vůči kterým zmocněnec jednal. Je nutné rozlišovat dohodu
o zastoupení (slovy §23 občanského zákoníku „dohodu o plné moci“) jakožto dvoustranný
právní úkon a samotnou plnou moc, která je právním úkonem jednostranným. Nejvyšší soud
k tomu v rozsudku ze dne 24. února 2010 sp. zn. 33 Cdo 4385/2007 konstatoval, že „zatímco
dohoda o zastoupení (která je obsažena ve smlouvě mandátní) je dvoustranným právním úkonem,
kterým se zmocněnec zavazuje zastupovat zmocnitele v dohodnutém rozsahu, a týká se jejich vnitřního vztahu,
plná moc je neadresným jednostranným právním úkonem zmocnitele, kterým prohlašuje vůči třetím osobám (vnější
vztah), že zmocnil jinou osobu, aby ho v rozsahu uvedeném v této plné moci jako zmocněnec zastupovala. Jakékoli
omezení, pokyny či výhrady nezahrnuté v plné moci nejsou ve smyslu §32 odst. 2 obč. zák. vůči třetím osobám
právně relevantní, ledaže by byly známy osobám, vůči kterým zmocněnec jednal (jinými slovy řečeno,
má-li být rozsah zmocněncova oprávnění jednat za zmocnitele omezen, musí to být výslovně v plné moci vyjádřeno).
Pro vymezení rozsahu oprávnění zmocněnce jednat za zmocnitele je tak rozhodující obsah plné moci. Odtud plyne,
že za pomoci obsahu mandátní smlouvy nelze provádět výklad plné moci. Podmínkou zastoupení na základě plné
moci je platně udělená plná moc a platný právní úkon, který zmocněnec činí v rámci plné moci jménem zmocnitele“
(obdobně též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. ledna 2012 sp. zn. 28 Cdo 2788/2011
či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. dubna 2005 sp. zn. 26 Cdo 1766/2004). Stejně
tak Ústavní soud v nálezu ze dne 30. ledna 2003, sp. zn. I. ÚS 433/01 (N 15/29 SbNU 117)
dospěl k závěru, že „právní vztah u dobrovolného zastoupení vzniká mezi zastoupeným a zástupcem
na základě smlouvy (často nepřesně označované jako dohoda o plné moci), a k jeho obsahu patří právo zástupce
zastupovat zastoupeného v dohodnutém rozsahu. Plná moc je jednostranný právní úkon zastoupeného,
jenž je adresován třetím osobám, kterým se dává na vědomí, že zástupce je oprávněn zastoupeného zastupovat
a v jakém rozsahu (plná moc je pouhým osvědčením existence práva určité osoby zastupovat jinou osobu).“
[18] Tyto závěry se plně uplatní i při výkladu zmocnění v řízení před orgány veřejné moci,
zde v řízení daňovém, neboť procesní právní úprava pojímá plnou moc obdobně
jakožto jednostranný písemný průkaz o zmocnění (§10 odst. 3 zákona o správě daní a poplatků;
srov. též §27 a násl. daňového řádu, účinného od 1. ledna 2011, či obdobnou úpravu §33
správního řádu).
[19] Z toho vyplývá, že bylo-li v plné moci předložené Finančnímu úřadu v Luhačovicích
uvedeno, že společnost Contaduria s.r.o., respektive jí pověřená Ing. A. B., je stěžovatelem
zmocněna k jeho „zastupování a veškerým výkonům a jednáním před všemi správci daně“, neměl finanční
úřad ani Finanční ředitelství v Brně důvod, proč tuto plnou moc nepovažovat za neomezenou ve
smyslu §10 odst. 3 zákona o správě daní a poplatků, která jako později učiněný právní úkon ruší
(nahrazuje) plné moci udělené dříve, a to tím spíše, že to v ní stěžovatel výslovně prohlásil.
Pochybnosti ohledně zastupování, k jejichž odstranění – správně v intencích právního názoru
vyjádřeného v rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 1 Afs 107/2009 - 102 z 22. prosince
2009 – finanční úřad stěžovatele vyzval (výzva ze dne 8. prosince 2010,
č. j. 29471/10/304970701496), vyvstaly až v souvislosti s tím, že se stěžovatel a JUDr. Radek
Foral začali domáhat doručení rozhodnutí Finančního ředitelství v Brně tomuto advokátu,
k čemuž však došlo až poté, co se toto rozhodnutí stalo pravomocným, neboť Finanční
ředitelství v Brně své rozhodnutí správně prokazatelně doručilo (poslednímu známému) zástupci
stěžovatele – společnosti Contaduria s.r.o. Podle §17 odst. 7 zákona o správě daní a poplatků
totiž platilo, že má-li příjemce zástupce s neomezenou plnou mocí pro celé daňové řízení, doručuje se písemnost
pouze tomuto zástupci.
[20] Námitky stěžovatele týkající se „velmi zvláštních okolností“ spočívajících v údajné
existenci vícera plných mocí opatřených totožným razítkem Finančního úřadu v Luhačovicích,
z nichž jedna nebyla a druhá byla podepsána zástupkyní společnosti Contaduria s.r.o.,
nelze hodnotit jinak než jako účelové. Sám stěžovatel během řízení před městským soudem
předložil dvě odlišné kopie plné moci (na kopii připojené k žalobě, na rozdíl od té zaslané
společně s replikou stěžovatele, žádné razítko patrné není), navíc v průběhu řízení argumentaci
ohledně jejího vystavení podstatným způsobem měnil: v daňovém řízení tvrdil, že společnost
Contaduria s.r.o. zmocnil pouze k vedení účetnictví, v žalobě již namítal neplatnost plné moci,
ale s poněkud odlišnou argumentací než v kasační stížnosti. Absence podpisu zástupkyně
zmocněnce by navíc s ohledem na výše citovanou judikaturu Nejvyššího soudu neplatnost plné
moci nezakládala, neboť se jedná o jednostranný právní úkon zmocnitele (zde stěžovatele),
jehož podpis na plné moci uveden byl, což ani sám stěžovatel nikdy nepopíral (a bez ohledu
na potvrzení akceptace plné moci zmocněncem tímto dokumentem stěžovatel výslovně zrušil
všechny dřívější plné moci doručené správci daně). Problematickou by se mohla stát ve vztahu
k pověření Ing. A. B., rozhodnutí Finančního ředitelství v Brně však bylo doručeno přímo
společnosti Contaduria s.r.o. a nikoli Ing. B. Lze tak souhlasit s městským soudem, že nejasnosti
ohledně rozsahu zastoupení jdou k tíži stěžovatele a žalovaný (respektive Odvolací finanční
ředitelství a Finanční ředitelství v Brně) nepochybil, když rozhodnutí Finančního ředitelství v
Brně považoval za řádně doručené dnem, kdy bylo doručeno osobě zmocněné v rozhodné době
k zastupování stěžovatele, tedy společnosti Contaduria s.r.o.
[21] O účelovosti postupu stěžovatele svědčí rovněž okolnost, že se s rozhodnutím
Finančního ředitelství v Brně sám seznámil, a to ještě předtím, než se domáhal doručení tohoto
rozhodnutí JUDr. Radku Foralovi. V žádosti o zaslání rozhodnutí doručené Finančnímu
ředitelství v Brně dne 18. listopadu 2010 tento advokát totiž uvedl: „Klient pan L. J. […] mě
informoval, že k rukám jeho účetní mu bylo doručeno rozhodnutí bez uvedení data, na základě kterého došlo k
zastavení řízení ve věci podané žádosti ze dne 8. 6. 2010 o povolení mimořádného opravného prostředku.“ Z
toho vyplývá, že stěžovatel nejen že nejpozději ke dni vyhotovení tohoto podání o existenci
rozhodnutí o své žádosti věděl, ale znal i jeho obsah. Nejvyšší správní soud přitom judikoval,
že nedodržení formy doručení nemůže samo o sobě vynutit jeho opakování,
pokud se adresát písemnosti s jejím obsahem prokazatelně seznámil (rozsudek ze dne
6. března 2009, č. j. 1 Afs 148/2008-73). Doručování je totiž třeba považovat primárně
za komunikační prostředek, jehož účelem je informovat adresáta písemnosti o její existenci
a seznámit ho s jejím obsahem. I proto je třeba rozhodnutí Finančního ředitelství v Brně
považovat za (materiálně) doručené. Není tak pochyb o tom, že odvolání podané stěžovatelem
s více než dvouletým zpožděním, nemohl žalovaný, respektive Odvolací finanční ředitelství,
považovat za včasné.
IV. Závěr a náklady řízení
[22] Nejvyšší správní soud tedy neshledal kasační stížnost důvodnou, pročež ji ve smyslu
poslední věty §110 odst. 1 s. ř. s. zamítl. Rozhodl tak bez jednání postupem podle §109
odst. 2 s. ř. s.
[23] O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle §60
odst. 1 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s. Žalobce neměl úspěch ve věci, nemá proto právo
na náhradu nákladů řízení. Žalovaný měl ve věci plný úspěch, nevznikly mu však žádné náklady
nad rámec obvyklé úřední činnosti, a náhrada nákladů řízení se mu tudíž nepřiznává.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 19. ledna 2017
JUDr. Tomáš Langášek
předseda senátu