ECLI:CZ:NSS:2017:6.AS.339.2017:15
sp. zn. 6 As 339/2017 - 15
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu a soudce zpravodaje
JUDr. Tomáše Langáška, soudce JUDr. Petra Průchy a soudkyně Mgr. Jany Brothánkové
v právní věci žalobce: J. H., proti žalovanému: Finanční úřad pro Liberecký kraj, se sídlem
třída 1. máje 97, Liberec, týkající se žaloby proti rozhodnutí žalovaného ze dne 9. ledna 2017, č. j.
14686/17/2601-80541-507338, a ze dne 13. ledna 2017, č. j. 10867/17/2601-80541-507338,
v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky
v Liberci ze dne 11. září 2017, č. j. 59 Af 17/2017 - 35,
takto:
I. Žádost žalobce o prodloužení zákonné jednoměsíční lhůty k odstranění vad kasační
stížnosti dle usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 23. října 2017,
č. j. 6 As 339/2017 - 6, a o prominutí zmeškání úkonu, doručená Nejvyššímu správnímu
soudu dne 30. listopadu 2017, se zamí t á .
II. Kasační stížnost žalobce se od m ít á .
III. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
[1] Podanou kasační stížností se žalobce (dále jen „stěžovatel“) domáhal zrušení v návětí
označeného usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci (dále jen „krajský
soud“), kterým mu soud nepřiznal osvobození od soudních poplatků a zamítl jeho návrh
na ustanovení zástupce. Věcně se v daném řízení jedná o žalobu proti rozhodnutím vydaným
v rámci daňové exekuce.
[2] Kasační stížnost však neobsahovala jakýkoliv projednatelný důvod, z něhož by bylo
zřejmé, proč stěžovatel napadá usnesení krajského soudu o neosvobození od soudních poplatků
a neustanovení zástupce. Kasační stížnost se převážně zabývá postupem správce daně a ohledně
osobních poměrů stěžovatele uvádí pouze tolik, že u nich mělo dojít ke změně, jež měla být
krajskému soudu známa z úřední činnosti. Z kasační stížnosti nevyplývá výslovně ani to,
čeho se stěžovatel vlastně domáhá (tedy zda má být usnesení krajského soudu, jež obsahuje
dva výroky, zrušeno v celém rozsahu nebo jen zčásti). Proto vyzval Nejvyšší správní soud
stěžovatele usnesením ze dne 23. října 2017, č. j. 6 As 339/2017 - 6, k doplnění důvodů,
pro které napadá v záhlaví označené usnesení krajského soudu, a k formulování závěrečného
návrhu, a to v zákonné lhůtě jednoho měsíce od doručení tohoto usnesení. Součástí usnesení
bylo rovněž poučení, že jestliže ve stanovené době stěžovatel výzvě nevyhoví, tj. neodstraní-li
vytýkané vady kasační stížnosti, a v řízení nebude možno pro tyto nedostatky pokračovat,
soud kasační stížnost odmítne podle §37 odst. 5 ve spojení s §120 zákona č. 150/2002 Sb.,
soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen s. ř. s.“).
[3] Citované usnesení Nejvyššího správního soudu bylo dne 30. října 2017 doručeno
stěžovateli a poslední den měsíční lhůty tak připadl na den 30. listopadu 2017, neboť lhůta určená
podle měsíců končí uplynutím dne, kterým se svým označením shoduje se dnem, který určil
počátek lhůty (§40 odst. 2 s. ř. s.). Dne 30. listopadu 2017 obdržel Nejvyšší správní soud
pouze žádost stěžovatele o prodloužení lhůty k doplnění kasační stížnosti. Stěžovatel uvedl,
že v důsledku opakovaných výpadků elektřiny po orkánu Herward čelí problémům s použitou
výpočetní technikou, které způsobují nedostupnost elektronických dokumentů a nespolehlivost
odesílání elektronických podání.
[4] Podle §106 odst. 3 s. ř. s. může být zákonná jednoměsíční lhůta od doručení
usnesení s výzvou k doplnění náležitostí kasační stížnosti prodloužena jen na včasnou žádost
a z vážných důvodů, nejdéle však o další měsíc, jak o tom byl stěžovatel poučen.
[5] Stěžovatel požádal o prodloužení lhůty na samé hranici jejího uplynutí, nicméně žádost
lze i tak hodnotit jako formálně včasnou. Vážné důvody však v jejím zdůvodnění Nejvyšší
správní soud neshledal. Zákon stanoví k podání kasační stížnosti lhůtu dvou týdnů. Již sama
skutečnost, že stěžovatel podá kasační stížnost bez zákonných náležitostí, s vyhlídkou na nutnost
vydání usnesení s výzvou k doplnění a se stanovením pevné zákonné jednoměsíční lhůty, fakticky
prodlužuje lhůtu k podání kasační stížnosti řádově o měsíce, čímž je takový stěžovatel zvýhodněn
oproti stěžovateli, který v zákonné dvoutýdenní lhůtě podá kasační stížnost řádně
se všemi náležitostmi. Z tohoto důvodu zákon umožňuje dále prodloužit lhůtu k doplnění
kasační stížnosti jen výjimečně, z vážných důvodů, a vážné důvody pro prodloužení lhůty musí
soud interpretovat restriktivně.
[6] Stěžovatel argumentuje obtížemi s výpočetní technikou, svá tvrzení však nikterak
nedokládá (například potvrzením svého dodavatele elektrické energie o údajných výpadcích
nebo dokladem o předání výpočetní techniky k opravě). Nadto, orkán Herwart,
na nějž se stěžovatel odvolává, se přes Českou republiku přehnal více než před měsícem.
Z takovýchto neodůvodněných a neověřitelných tvrzení může jen těžko Nejvyšší správní soud
ve svém rozhodování vycházet. Nadto nelze pominout, že výpočetní technika není jediným
prostředkem, s jehož pomocí lze kasační stížnost vytvořit a doručit ji soudu. Stěžovatel neuvádí
nic, z čeho by bylo zřejmé, proč nemohl alespoň základní obrysy své argumentace
proti neosvobození od soudních poplatků, resp. proti neustanovení zástupce, nastínit písemně
v rukou psaném dokumentu a zaslat jej soudu poštou. Nic by mu nebránilo později v rámci
uplatněných kasačních bodů argumentaci případně prohloubit či podrobněji dopracovat, doplnit
elektronické dokumenty, k nimž nyní nemá přístup apod. Vážnými důvody přitom nelze rozumět
subjektivně pociťované obtíže, nýbrž objektivní překážky, jež stěžovateli oproti standardnímu
chodu věcí fakticky brání náležitosti kasační stížnosti včas doplnit. Žádné takové důvody
stěžovatel podle názoru Nejvyššího správního soudu ve své žádosti o prodloužení lhůty nevznesl.
[7] Nejvyšší správní soud proto žádost o prodloužení lhůty k doplnění kasační stížnosti
zamítl.
[8] V důsledku toho nelze než konstatovat, že výzvě k doplnění náležitostí kasační stížnosti
stěžovatel v jednoměsíční lhůtě stanovené podle §106 odst. 3 s. ř. s. nevyhověl. Podle judikatury
Ústavního soudu přitom platí, že „... pokud je stěžovatel vyzván k doplnění kasační stížnosti postupem
dle §106 odst. 3 s. ř. s., může rozšířit kasační stížnost na výroky dosud nenapadené a rozšířit její důvody
jen ve lhůtě jednoho měsíce v tomto ustanovení zakotvené, pokud nebyla na včasnou žádost stěžovatele z vážných
důvodů soudem prodloužena“ [nález sp. zn. I. ÚS 138/06 ze dne 10. 8. 2006 (N 152/42 SbNU 237)].
Obdobně též z usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 179/08 ze dne 10. 7. 2008, jednoznačně
plyne, že „soud nemůže přihlížet k stížnostním námitkám uplatněným po uplynutí jednoměsíční lhůty,
ledaže by soud tuto lhůtu k včasné a důvodné žádosti stěžovatele prodloužil“. V daném případě
však k prodloužení stanovené jednoměsíční lhůty z výše uvedených důvodů nedošlo.
[9] Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost podle §37 odst. 5 ve spojení s §120 s. ř. s.
odmítl s tím, že přes výzvu nebyly odstraněny její vady a nebylo možné v daném případě v řízení
o kasační stížnosti pokračovat. K případnému doplnění kasační stížnosti učiněnému po zákonné
jednoměsíční lhůtě by nebylo možné s ohledem na jeho opožděnost přihlížet (shodně
též např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. dubna 2009, č. j. 2 As 28/2009 - 28).
[10] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §60 odst. 3 ve spojení s §120 s. ř. s.,
podle kterého žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost
odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 6. prosince 2017
JUDr. Tomáš Langášek
předseda senátu