ECLI:CZ:NSS:2017:7.ADS.20.2017:53
sp. zn. 7 Ads 20/2017 - 53
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Tomáš Foltase
a soudců Mgr. Davida Hipšra a JUDr. Pavla Molka v právní věci žalobkyně: E. M., zastoupena
Mgr. Bohuslavou Bartheldyovou, advokátkou se sídlem Ponávka 185/2, Brno, proti žalované:
Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 21. 12. 2016,
č. j. 41 Ad 33/2015 - 36,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Odměna advokátky Mgr. Bohuslavy Bartheldyové se u r č u je částkou 3 146 Kč.
Tato částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní
moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I.
[1] Rozhodnutím České správy sociálního zabezpečení ze dne 22. 6. 2015, č. j. X, byla
zamítnuta žádost žalobkyně o změnu výše invalidního důchodu z důvodu zhoršení zdravotního
stavu; žalobkyni nadále náleží invalidní důchod pro invaliditu druhého stupně (dále také
„rozhodnutí o zamítnutí žádosti“).
[2] Rozhodnutím žalované ze dne 26. 8. 2015, č. j. X, byly zamítnuty námitky žalobkyně a
potvrzeno uvedené rozhodnutí (dále také „rozhodnutí o námitkách“).
II.
[3] Žalobkyně napadla rozhodnutí o námitkách žalobou. Krajský soud žalobu zamítl.
V odůvodnění rozsudku obsáhle shrnul dosavadní průběh řízení a vyslovil souhlas se závěry
žalované. Podle §39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění
pozdějších předpisů (dále též „zákon č. 155/1995“) je pojištěnec invalidní, jestliže z důvodu
dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně
o 35 %. Podle odst. 2 téhož ustanovení, jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla nejméně
o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu I. stupně, jestliže poklesla nejméně o 50 %,
avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu II. stupně a jestliže poklesla nejméně o 70 %, jedná
se o invaliditu III. stupně. Z vyžádaného posudku vypracovaného Posudkovou komisí
Ministerstva práce a sociálních věcí podle krajského soudu vyplynulo, že pokles pracovní
schopnosti u žalobkyně činil 60 %, nedosáhl tedy hranice pro přiznání invalidity třetího stupně.
Krajský soud neshledal ani žádný důvod, pro který by nebylo možno z posudku vycházet. Podle
krajského soudu je posudek úplný, správný a přesvědčivý. Z těchto důvodů krajský soud žalobu
zamítl.
III.
[4] Proti uvedenému rozsudku krajského soudu podala žalobkyně (dále též „stěžovatelka“)
v zákonné lhůtě kasační stížnost z důvodu dle §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.
[5] V kasační stížnosti brojila proti posudku Posudkové komise Ministerstva práce
a sociálních věcí. Její onemocnění nemělo být podřazeno pod kapitolu V., položku 3d) přílohy
k vyhlášce č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopno sti
a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity
(vyhláška o posuzování invalidity), ve znění pozdějších předpisů (dále j en „vyhláška
č. 359/2009 Sb.“), ale pod položku 3e) kapitoly V. přílohy k citované vyhlášce. Poukázala na
zprávy ošetřující psychiatričky, MUDr. P., a psycholožky PhDr. D., z nichž vyplývá, že
stěžovatelka není schopna práce. V dalším stížním bodě stěžovatelka posudkové komisi vytkla, že
v posudku blíže nevysvětlila, z jakého důvodu neaplikovala §3 odst. 1 a 2 vyhlášky č. 359/2009 Sb. Dále poukázala na to, že předmětného onemocnění je společností velmi kriticky vnímáno a
zabraňuje jí i v přístupu k práci. Poukázala i na to, že dříve jí byla žalovanou přiznána plná
invalidita. Stěžovatelka rovněž namítla porušení čl. 26 odst. 3 Listiny základních práv a svobod.
[6] Z výše uvedených důvodů stěžovatelka navrhla zrušení rozsudku krajského soudu
a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení.
IV.
[7] Žalovaná podala ke kasační stížnosti vyjádření, ve kterém vyslovila souhlas se závěry
krajského soudu. Podle žalované jsou stížní námitky nedůvodné. Posudková komise dostatečně
zohlednila zdravotní problémy stěžovatelky a dospěla ke stejným závěrům jako předchozí
posudek. Navrhla zamítnutí kasační stížnosti.
V.
[8] Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných
důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout
z úřední povinnosti (§109 odst. 3, 4 s. ř. s.).
[9] Kasační stížnost není důvodná.
[10] Stěžovatelka v kasační stížnosti namítla, že byly splněny podmínky pro přiznání
invalidního důchodu třetího stupně. Dovozovala nesprávnost, resp. rozpornost a nedostatečnost
závěrů posudku Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí a návazně rozsudku
krajského soudu, který závěry posudku převzal. Nejvyšší správní soud stěžovatelce nepřisvědčil.
[11] Podle §38 zákona č. 155/1995 Sb. má pojištěnec nárok na invalidní důchod, jestliže
nedosáhl věku 65 let nebo důchodového věku, a stal se: a) invalidním a získal potřebnou dobu
pojištění, pokud nesplnil ke dni vzniku invalidity podmínky ná roku na starobní důchod podle
§29, popřípadě, byl-li přiznán starobní důchod podle §31, pokud nedosáhl důchodového věku,
nebo b) invalidním následkem pracovního úrazu.
[12] Podle §39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb. je pojištěnec invalidní, jestliže z důvodu
dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně
o 35 %.
[13] Podle §39 odst. 2 zákona č. 155/1995 Sb. jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla:
a) nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně,
b) nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně,
c) nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu třetího stupně.
[14] Jak vyplývá ze správního spisu, na základě žádosti stěžovatelky o změnu výše invalidního
důchodu vypracovala dne 10. 6. 2015 MUDr. A. S. (lékařka pověřená vypracováním posudku
pro MSSZ Brno - město) posudek o invaliditě. Dospěla k závěru, že stěžovatelka je nadále
invalidní ve druhém stupni, neboť míra poklesu pracovní schopnosti je 60 %. Rozhodující
příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s nejvýznamnějším dopadem na pokles
pracovní schopnosti je zdravotní postižení uvedené v kapitole V., položce 3d přílohy k vyhlášce
č. 359/2009 Sb.
[15] Na základě tohoto posudku Česká správa sociálního zabezpečení vydala předmětné
rozhodnutí ze dne 22. 6. 2015, kterým nevyhověla žádosti stěžovatelky o změnu výše invalidního
důchodu.
[16] Proti uvedenému rozhodnutí podala stěžovatelka námitky. V nich uvedla, že s ohledem
na svůj zdravotní stav není schopna vykonávat zaměstnání, je unavená, bere léky, injekce. Je
nemocná od 14 let. Navrhla změnu posudku a přiznání invalidity třetího stupně. Doložila zprávu
z psychologického vyšetření ze dne 22. 6. 2015.
[17] Dne 20. 8. 2015 vypracovala Česká správa sociálního zabezpečení, oddělení lékařské
posudkové služby, pracoviště ČSSZ Brno, další posudek (dále též „posudek ze dne 20. 8. 2015“).
I z tohoto posudku vyplývá, že u stěžovatelky došlo k poklesu pracovní schopnosti o 60 %.
Tento posudek se shodl se shora uvedeným posudkem i na příčině dlouhodobě nepříznivého
zdravotního stavu.
[18] V návaznosti na uvedený posudek vydala dne 26. 8. 2015 žalovaná rozhodnutí č. j. X,
kterým zamítla námitky stěžovatelky a potvrdila prvostupňové rozhodnutí.
[19] Stěžovatelka napadla citované rozhodnutí žalobou, ve které vyjádřila nesouhlas se závěry
posudku ze dne 20. 8. 2015, který podle jejího názoru neodpovídá jejímu dlouhodobému
zdravotnímu stavu a nebere v úvahu některé jí doložené lékařské zprávy.
[20] Krajský soud nechal vypracovat posudek u Posudkové komise Ministerstva práce
a sociálních věcí, pracoviště Brno (dále též „posudek PK MPSV“). V tomto posudku Posudková
komise Ministerstva práce a sociálních věcí (dále také „posudková komise “ nebo komise“)
vyslovila souhlas s oběma výše citovanými posudky vyžádanými ve správním řízení a dospěla
k závěru, že pokles pracovní schopnosti u stěžovatelky činí 60 %, přičemž se s nimi rovněž
shodla na příčině dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu stěžovatelky.
[21] Krajský soud nařídil na den 21. 12. 2016 ústní jednání. V rámci tohoto jednání
stěžovatelka uvedla, že její zdravotní stav je vážný; psychické problémy má od dětství. Pracovala
pouze tři roky po vyučení. Není spravedlivé, že jí nebyl přiznán invalidní důchod třetího stupně,
ačkoliv není schopna být zaměstnána. Dříve byla plně invalidní, což se změnilo po novelizaci
právní úpravy. Dále sdělila, že si nemyslí, že by lékaři její zdravotní stav špatně zhodnotili, ale je
přesvědčena, že s ohledem na její závažný zdravotní stav by jí měl být přiznán invalidní důchod
třetího stupně.
[22] Krajský soud následně žalobu zamítl. Dospěl k závěru, že nebyly splněny podmínky
pro přiznání invalidního důchodu třetího stupně. Posudek vycházel ze všech dostupných
lékařských nálezů. Jde o přesvědčivý a objektivní posudek.
[23] S uvedenými závěry krajského soudu se ztotožňuje i zdejší soud. Podle konstantní
judikatury Nejvyššího správního soudu (srov. např. rozsudek ze dne 25. 9. 2003,
č. j. 4 Ads 13/2003 - 54, rozsudek ze dne 30. 11. 2009, č. j. 4 Ads 81/2009 - 46, či rozsudek
ze dne 15. 5. 2013, č. j. 6 Ads 11/2013 - 20) je posuzování míry poklesu pracovní schopnosti
otázkou odborně medicínskou (důchod podmíněný dlouhodobě nepříznivým zdravotním
stavem), a rozhodnutí soudu tak závisí především na odborném lékařském posouzení. Správní
soud si proto nemůže učinit úsudek o této otázce sám. Podle ustanovení §4 odst. 2 zákona
č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů
(dále také „zákon o organizaci a provádění sociálního zabezpečení“) posuzuje zdravotní stav
a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového
pojištění Ministerstvo práce a sociálních věcí, které za tímto účelem zřizuje jako své orgány
posudkové komise. Posudkové komise jsou oprávněny k posouzení poklesu pracovní schopnosti
a zaujetí posudkových závěrů o invaliditě, jejím vzniku, trvání či zániku. Posudkové řízení je tedy
specifickou formou správní činnosti, spočívající v posouzení zdravotního stavu občana
a některých důsledků z něj vyplývajících pro oblast sociálníh o zabezpečení a důchodového
pojištění. Jde o postup posudkového orgánu, jehož hlavním obsahem je posudková činnost,
která předpokládá vedle odborných lékařských znalostí též znalosti z oboru posudkového
lékařství. Posudek, který splňuje požadavek úplnosti, celistvosti a přesvědčivosti, a který
se vypořádává se všemi rozhodujícími skutečnostmi, bývá zpravidla rozhodujícím důkazem
pro posouzení správnosti a zákonnosti přezkoumávaného rozhodnutí. V rámci případného
soudního řízení pak soud neposuzuje věcnou správnost posudku, neboť posouzení zdravotního
stavu a souvisejících pracovních možností pojištěnce je věcí odborně medicínskou, k níž nemá
soud potřebné odborné znalosti (viz např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne
24. 3. 2005, č. j. 6 Ads 12/2003 - 45, ze dne 29. 7. 2015, č. j. 8 Ads 8/2015 - 28, či ze dne
19. 1. 2017, č. j. 7 Ads 229/2016 - 54).
[24] Posudek, o který se opíral krajský soud, výše uvedené požadavky splňuje. Z posudku
posudkové komise (jakož i z předchozích posudků vyžádaných ve správním řízení) jednoznačně
vyplývá, že pokles pracovní schopnosti stěžovatelky nepřekročil 70 %, tj. hranici pro přiznání
invalidity třetího stupně. Posudková komise se přitom vypořádala se všemi rozhodujícími
skutečnostmi a lékařskými zprávami a své posudkové závěry náležitě odůvodnila. Stav byl
posouzen souhrnně na základě úplné zdravotnické dokumentace a s přihlédnutím ke všem
tvrzeným obtížím. Komise vycházela při jeho vypracování mj. ze zdravotní dokumentace
praktického lékaře stěžovatelky (MUDr. M.), z v té době dostupných lékařských zpráv MUDr. P.
(psychiatrie) a MUDr. D. (psychologie), jakož i z dalších předložených lékařských zpráv vč. zpráv
předložených stěžovatelkou. Komise řádně zdůvodnila i to, z jakého důvodu bylo nutno
onemocnění stěžovatelky pod kapitolu V., položku 3d přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb.
S ohledem na výše uvedené správním soudům nepřísluší, aby do odborné úvahy posudkové
komise jakkoliv zasahovaly. Posouzení zdravotního stavu a souvisejících pracovních možností
pojištěnce je věcí odborně medicínskou, k níž nemá soud potřebné odborné znalosti (viz
např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 3. 2005, č. j. 6 Ads 12/2003 - 45, ze dne
29. 7. 2015, č. j. 8 Ads 8/2015 - 28 atp.). Nutno dodat, že posudková komise srozumitelně
odůvodnila, proč nelze na věc aplikovat položku 3e (zvlášť těžké postižení), pod kterou spadají
tyto symptomy: „časté ataky s funkčně těžkou reziduální symptomatikou, trvalá psychotická nebo reziduální
symptomatika těžkého stupně, závažné narušení výkonu téměř všech denních aktivit ”. Komise výslovně
uvedla, že neshledala přítomnost častých atak onemocnění s funkčně těžkou reziduální
symptomatikou, trvalou psychotickou nebo reziduální symptomatiku těžkého stupně a závažné
narušení výkonu téměř všech denních aktivit. Ostatně i sama stěžovatelka v kasační stížnosti
uvádí, že u ní nejsou přítomny příliš časté ataky onemocnění. Související tvrzení o případném
zvýšení četnosti atak v případě zaměstnání pak zdejší soud hodnotí jako hypotetické a ničím
nepodložené. Dodat lze, že povinností posudkové komise není hodnotit případný budoucí vývoj
zdravotního stavu posuzovaného, nýbrž jeho zdravotní stav ke dni vydání napadeného
rozhodnutí.
[25] Kasační soud se neztotožnil ani s tvrzením, že posudková komise blíže neodůvodnila,
proč nepřistoupila ke zvýšení horní hranice poklesu pracovní schopnosti podle §3 odst. 1 a 2
vyhlášky č. 359/2009 Sb. Na straně 8 posudku je výslovně uvedeno, že míra poklesu pracovní
schopnosti stěžovatelky byla stanovena na horní hranici možného rozpětí dle položky 3d) části
V. přílohy vyhlášky č. 359/2009 Sb. právě z důvodu existence ostatních onemocnění
stěžovatelky a předchozí vykonávané výdělečné činnosti (dlouhodobá absence pracovního
zapojení). V posudku PK MPSV je pak dále explicitně uvedeno, že nebyly shledány jiné závažné
důvody pro zvýšení poklesu pracovní schopnosti stěžovatelky ve smyslu §3 odst. 1 nebo 2
vyhlášky č. 359/2009 Sb. Takové odůvodnění považuje zdejší soud v souladu se svou
judikaturou (vedle výše uvedené judikatury srov. i rozsudek zdejšího soudu ze dne 23. 10. 2015,
č. j. 4 Ads 185/2015 - 17) za dostačující. Ani po tomto navýšení však nedošlo k překročení
hranice 70%. Nejvyšší správní soud se pak nemohl zabývat relevancí lékařských zpráv, které byly
vyhotoveny až poté, co bylo vydáno napadené rozhodnutí, resp. které nebyly předloženy v řízení
o žalobě (srov. §109 odst. 5 s. ř. s. a rozsudky zdejšího soudu ze dne 18. 3. 2004,
č. j. 4 Azs 1/2004 - 68, či ze dne 22. 9. 2004, č. j. 1 Azs 34/2004 - 49, ze dne 22. 11. 2013,
č. j. 4 Ads 76/2013 - 36, ze dne 24. 4. 2014, č. j. 6 Ads 36/2013 - 40 atp.).
[26] Kasační soud závěrem uvádí, že si plně uvědomuje jak pracovní tak i společenské
důsledky předmětného onemocnění, stejně tak ani nezpochybňuje, že stěžovatelka byla dříve
shledána plně invalidní. Správní orgány a krajský soud však postupovaly v souladu s platnou
a účinnou právní úpravou. Nelze přehlédnout, že všechny posudky se shodly jak na příčině
dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu stěžovatelky, tak i na procentuálním poklesu
pracovní schopnosti u stěžovatelky. Nejvyšší správní soud nepopírá ani právo na hmotné
zabezpečení podle čl. 26 odst. 3 Listiny základních práv a svobod. Toto právo je však
konkretizováno mj. právě v zákoně č. 155/1995 Sb., přičemž stěžovatelka tam stanovené
podmínky pro přiznání invalidity třetího stupně nesplnila. V podrobnostech odkazuje zdejší soud
na rozsudek krajského soudu a jemu předcházející rozhodnutí žalovaného a jejich závěry plně
přebírá.
[27] Z výše uvedených důvodů není kasační stížnost důvodná, a proto ji Nejvyšší správní
soud podle §110 odst. 1 poslední věta s. ř. s. zamítl. O kasační stížnosti rozhodl soud
bez jednání, protože mu takový postup umožňuje §109 odst. 2 s. ř. s.
[28] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §60 odst. 1 a 2 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s.
Stěžovatelka v řízení úspěch neměla, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovaná
nemá právo na náhradu nákladů řízení na základě §60 odst. 2 s. ř. s.
[29] Nejvyšší správní soud usnesením ze dne 6. 2. 2017, č. j. 7 Ads 20/2017 – 15, ustanovil
zástupkyní stěžovatelky pro řízení o kasační stížnosti Mgr. Bohuslavu Bartheldyovou, advokátku.
Ustanovené advokátce platí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát (§35 odst. 8 s. ř. s.).
Výše odměny za jeden úkon právní služby v předmětné věci činí 1 000 Kč [§7 bod 3 ve spojení
s §9 odst. 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů
za poskytování právních služeb (advokátní tarif)] a paušální ná hrada hotových výdajů 300 Kč
za jeden úkon právní služby (§13 odst. 3 advokátního tarifu). Nejvyšší správní soud ustanovené
advokátce přiznal odměnu za dva úkony právní služby [první porada s klientem včetně převzetí
a přípravy zastoupení podle §11 odst. 1 písm. b) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách
advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve zně ní
pozdějších předpisů a písemné doplnění kasační stížnosti podle §11 odst. 1 písm. d)
advokátního tarifu] v celkové výši 2 000 Kč [§7 bod 3 ve spojení s §9 odst. 2 a odst. 4 písm. d)
advokátního tarifu] a 600 Kč jako pauš ální náhradu výdajů spojených s těmito úkony (§13
odst. 3 advokátního tarifu). Vzhledem k tomu, že zástupkyně je plátcem daně z přidané hodnoty,
odměna je dále zvýšena o částku odpovídající této dani, kterou je tato osoba povinna z odměny
za zastupování a z náhrad hotových výdajů odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani
z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů. Částka daně, vypočtená podle citovaného
zákona, činí 546 Kč. Celkem tedy odměna ustanovené zástupkyně činí částku ve výši 3 146 Kč.
Tato částka jí bude vyplacena do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku z účtu Nejvyššího
správního soudu.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 10. května 2017
JUDr. Tomáš Foltas
předseda senátu