ECLI:CZ:NSS:2017:7.AFS.8.2017:20
sp. zn. 7 Afs 8/2017 - 20
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Tomáše Foltase
a soudců Mgr. Davida Hipšra a Mgr. Petry Weissové v právní věci žalobce: PLUS OIL, a.s.
" v likvidaci ", se sídlem Sokola-Tůmy 107/2, Český Těšín, proti žalovanému: Odvolací
finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 31, Brno, v řízení o kasační stížnosti žalobce
proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. 11. 2016, č. j. 22 Af 109/2014 - 107,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
[1] Dne 14. 5. 2014 byla Městskému soudu v Praze doručena žaloba proti rozhodnutí
Odvolacího finančního ředitelství ze dne 12. 3. 2014, č. j. 5673/14/5000-14306-711377,
kterým byla zamítnuta odvolání žalobce proti dodatečným platebním výměrům na daň z přidané
hodnoty. Žalobu podala jménem žalobce obchodní společnost GOODWILL PARTNER,
se sídlem U dubu 691/48, Praha 4 (dále jen „GOODWILL PARTNER“), a to na základě plné
moci ze dne 2. 5. 2014.
[2] Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 29. 9. 2014, č. j. 3 Af 19/2014 - 62, byla
věc postoupena k vyřízení Krajskému soudu v Ostravě. Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě
ze dne 23. 11. 2016, č. j. 22 Af 109/2014 - 107, byla žaloba zamítnuta.
[3] Dne 9. 1. 2017 byla Nejvyššímu správnímu soudu doručena kasační stížnost, ve které
se uvádí, že ji podal žalobce „zastoupen společností GOODWILL PARTNER“.
[4] Ze spisu předloženého krajským soudem a veřejných rejstříků Nejvyšší správní soud
zjistil, že dne 22. 10. 2014 nabylo právní moci usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne
26. 9. 2014, č. j. KSOS 31 INS 3761/2014 – A17, jehož prvním výrokem byl konstatován úpadek
žalobce, druhým výrokem byl na majetek žalobce prohlášen konkurz a třetím výrokem byla
insolvenční správkyní ustanovena Mgr. Ing. Petra Hamplová, Ph.D. (dále také „insolvenční
správkyně“).
[5] Podle §246 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „insolvenční zákon“) „Prohlášením konkursu přechází na insolvenčního
správce oprávnění nakládat s majetkovou podstatou, jakož i výkon práv a plnění povinností, které přísluší
dlužníku, pokud souvisí s majetkovou podstatou. Insolvenční správce vykonává zejména akcionářská práva
spojená s akciemi zahrnutými do majetkové podstaty, rozhoduje o obchodním tajemství a jiné mlčenlivosti,
vystupuje vůči dlužníkovým zaměstnancům jako zaměstnavatel, zajišťuje provoz dlužníkova podniku, vedení
účetnictví a plnění daňových povinností.“
[6] Podle §263 odst. 1 insolvenčního zákona „Není-li v tomto zákoně stanoveno jinak, prohlášením
konkursu se přerušují soudní, správní a jiná řízení o právech a povinnostech, která se týkají majetkové podstaty
nebo které mají být uspokojeny z majetkové podstaty, j ejichž účastníkem je dlužník. V těchto řízeních
lze pokračovat jen za podmínek stanovených tímto zákonem. “
[7] Podle §264 odst. 1 insolvenčního zákona „V přerušených řízeních, ve kterých v době prohlášení
konkursu dlužník vystupoval jako žalobce nebo jiný navrhovatel, jakož i v dalších řízeních, ve kterých uplatňoval
své pohledávky nebo jiná práva týkající se majetkové podstaty, lze pokračovat na návrh insolvenčního správce;
dnem, kdy soudu došel jeho návrh na pokračování v řízení, se insolvenční správce st ává účastníkem řízení místo
dlužníka.“
[8] Z výše uvedeného tedy vyplývá, že prohlášením konkurzu dne 22. 10. 2014 přešlo
oprávnění nakládat s majetkovou podstatou a výkon souvisejících práv a povinností
na insolvenční správkyni, přičemž v soudním řízení (ve kterém je posuzována zákonnost
rozhodnutí, kterými byly zamítnuty odvolání proti dodatečným platebním výměrům na daň
z přidané hodnoty) by bylo možno pokračovat se souhlasem insolvenční správkyně (§246 odst. 1
insolvenčního zákona). Předmětné soudní řízení je totiž „řízením o právech a povinnostech, která
se týkají majetkové podstaty“ ve smyslu §263 odst. 1 insolvenčního zákona. Ke stejnému závěru
dospěl zdejší soud např. v rozsudku ze dne 13. 4. 2010, č. j. 8 Afs 54/2009 - 84: „V daňovém řízení
však bezprostřední souvislost s majetkem náležejícím do konkursní podstaty dána bezpochyby je. Pravomocná
rozhodnutí – platební výměry na daň z příjmů fyzických osob, se v majetkové sféře úpadce projeví snížením
jeho majetku, který patří do konkursní podstaty. Jde tak o řízení o nárocích, které se týkají majetku náležejícího
do konkursní podstaty […]“. Dále lze poukázat na rozsudek ze dne 31. 7. 2015, č. j. 8 As 130/2014 -
33, ve kterém zdejší soud uvedl následující: „ Podle §263 odst. 1 insolvenčního zákona se prohlášením
konkursu přerušují soudní, správní a jiná řízení o právech a povinnostech, která se týkají majetkové podstaty
nebo mají být uspokojeny z majetkové podstaty, jejichž účastníkem je dlužník, není- li v zákoně stanoveno jinak.
Majetkovou podstatou se rozumí v souladu s §2 odst. 1 písm. e) majetek určený k uspokojení dlužníkových
věřitelů. Nejvyšší soud se vyjádřil k §14 odst. 1 písm. c) zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání,
ve znění pozdějších předpisů, podle kterého se přerušovala řízení o nárocích, které se týkaly majetku patřícího
do konkursní podstaty nebo které měly být uspokojeny z tohoto majetku, následovně: „Nároky, které se týkají
majetku patřícího do konkursní podstaty, se přitom rozumí veškeré nároky, jež s majetkem podstaty přímo
či nepřímo souvisejí a které tak mají vliv na některá (byť dílčí) oprávnění s majetkem podstaty spojená.“
(stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 17. 6. 1998, sp. zn. Cpjn 19/98).
Nejvyšší správní soud odkázal na toto s tanovisko i při výkladu pojmu „řízení týkající se majetkové
podstaty“ podle insolvenčního zákona (srov. rozsudek Nejvyššího správního soud u ze dne 26. 1. 2011,
čj. 9 Afs 58/2010 – 74). V rozsudku ze dne 3. 4. 2007, čj. 8 Afs 88/2005 – 53, Nejvyšší správní soud
uzavřel, že „pojem „nároky, které se týkají majetku patřícího do konkursní podstaty“ (...) je nutno vnímat
tak, že jde i o nároky, jež by se konkursní podstaty mohly dotýkat. (...) Z tohoto pohledu jsou pak tedy významné
i sporné majetkové hodnoty, jež by výši konkursní podstaty výrazně ovlivnily.“ Přestože soud v citované věci
rozhodoval podle zákona o konkursu a vyrovnání, jeho závěr je bezpochyby platný i pro výklad pojmu „řízení
o právech a povinnostech, která se týkají majetkové podstaty“. Řízení se netýká majetkové podstaty, pokud
se jedná pouze o otázku procesního práva, jejíž řešení se nedotkne hmotněprávní sféry úpadce (srov. usnesení
Nejvyššího správního soudu ze dne 2 8. 5. 2008, čj. 8 Afs 31/2008 - 40). V rozsudku ze dne 14. 10. 2010,
čj. 5 As 64/2009 – 68, Nejvyšší správní soud uzavřel, že se nepřerušují řízení o nárocích, které z majetkové
podstaty nemohou být uspokojeny (obdobně rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 7. 2011, čj. 8 As
39/2010 – 114). Obecně se řízení nepřerušuje, pokud jeho výsledek nemůže mít vliv na výši majetkové podstaty
(srov. rozsudek ze dne 26. 1. 2011, čj. 9 Afs 29/2010 - 61).“
[9] Jak dále vyplývá z předloženého spisu krajského soudu, insolvenční správkyně vyjádřila
svůj souhlas s pokračováním řízení, a to podáním, které bylo krajskému soudu doručeno dne
29. 12. 2014. V souladu s §264 odst. 1 in fine insolvenčního zákona se tímto dnem insolvenční
správkyně stala ex lege účastníkem řízení namísto žalobce. Žalobce, resp. jeho zástupce (jehož plná
moc nadto prohlášením konkurzu zanikla podle §252 odst. 1 insolvenčního zákona), tedy nebyl
oprávněn podat kasační stížnost.
[10] Uvedené závěry podporuje i judikatura zdejšího soudu, který např. již v rozsudku
ze dne 5. 10. 2006, č. j. 7 Afs 127/2004 - 72, uvedl, že „v průběhu konkursního řízení je k podání
žaloby proti rozhodnutí správce daně, jímž byla zamítnuta reklamace proti rozhodnutí o přeplatku na dani,
aktivně legitimován pouze správce konkursní podstaty, stejně jako k podání kasační stížnosti“. V rozsudku
ze dne 13. 4. 2010, č. j. 8 Afs 54/2009 - 84, pak Nejvyšší správní soud uvedl, že „Mezi oprávnění
disponovat s majetkem náležejícím do konkursní podstaty lze nepochybně zařadit i oprávnění správce konkursní
podstaty vykonávat procesní práva v soudním řízení o přezkumu zákonnosti žalobou napadených správních
rozhodnutí. Bylo na uvážení správce konkursní podstaty, zda poté, kdy mu byl doručen rozsudek Městského
soudu v Praze, bude proti němu brojit kasační stížností či nikoli. Správce konkursní podstaty kasační stížnost
proti rozsudku nepodal. Pokud za této situace podal kasační stížnost toliko úpadce a nikoli správce konkursní
podstaty, je třeba uzavřít, že kasační stížnost byla podána osobou zjevně neoprávněnou a Nejvyšší správní soud
kasační stížnost podle ustanovení §120 a §46 odst. 1 písm. c) s. ř. s. odmítl. “ Ačkoliv se oba tyto
rozsudky týkaly předchozí právní úpravy (tj. zákona č. 328/1991 Sb.), lze je s ohledem
na podobnost současné právní úpravy vztáhnout i na nyní projednávaný případ.
[11] S ohledem na výše uvedené tedy Nejvyšší správní soud kasační stížnost podle §46 odst. 1
písm. c) ve spojení s §120 s. ř. s. odmítl.
[12] Nejvyšší správní soud závěrem doplňuje, že si je plně vědom pochybení na straně
krajského soudu vzniklých přehlédnutím důsledků prohlášení konkurzu. Z důvodu, že však
kasační stížnost podal subjekt, který ji nebyl oprávněn podat, nemohl zdejší soud kasační stížnost
připustit k věcnému přezkumu. Nutno dodat, že Nejvyšší správní soud není oprávněn ex offo
přezkoumávat rozhodnutí krajských správních soudů. Vzhledem k tomu, že kasační stížnost
nebyla připuštěna k věcnému přezkumu, označil zdejší soud za účastníky řízení o kasační stížnosti
osoby, které jimi byly v řízení před krajským soudem (§105 odst. 1 s. ř. s.).
[13] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti Nejvyšší správní soud rozhodl podle §60
odst. 3 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s., podle kterého nemá žádný z účastníků právo na náhradu
nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 3. dubna 2017
JUDr. Tomáš Foltas
předseda senátu