ECLI:CZ:NSS:2017:7.AS.16.2017:39
sp. zn. 7 As 16/2017 - 39
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Hipšra a soudců
JUDr. Tomáše Foltase a JUDr. Pavla Molka v právní věci žalobce: P. K., zastoupen
JUDr. Radimem Charvátem, Ph.D., LL.M., advokátem se sídlem Koliště 13a, Brno,
proti žalovanému: Úřad průmyslového vlastnictví, se sídlem Antonína Čermáka 2a, Praha 6,
v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. 11. 2016,
č. j. 8 A 28/2010 – 287,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I.
[1] Rozhodnutím ze dne 4. 12. 2009, č. j. PV 2003-1824/43502/2009/ÚPV, předseda
žalovaného zamítl rozklad žalobce a potvrdil rozhodnutí žalovaného ze dne 1. 7. 2009,
č. j. PV 2003-1824/11413/2009/ÚPV, kterým byl podle §23 odst. 1 písm. a) zákona
č. 527/1990 Sb., o vynálezech a zlepšovacích návrzích, ve znění pozdějších předpisů, zrušen
patent žalobce č. X s názvem „X“ se čtyřmi patentovými nároky, který byl předtím udělen
s právem přednosti ode dne 30. 6. 2003.
II.
[2] Žalobce podal proti rozhodnutí předsedy žalovaného žalobu u Městského soudu v Praze,
který ji zamítl rozsudkem ze dne 24. 11. 2016, č. j. 8 A 28/2010 – 287. Tento rozsudek byl ve věci
vydán poté, co byly předchozí rozsudky městského soudu ze dne 9. 4. 2013,
č. j. 8 A 28/2010 - 83, a ze dne 3. 4. 2014, č. j. 8 A 28/2010 - 153, zrušeny rozsudky Nejvyššího
správního soudu ze dne 4. 7. 2013, č. j. 7 As 48/2013 - 39, a ze dne 16. 7. 2015,
č. j. 7 As 69/2014 - 62, a věc byla vracena městskému soudu k dalšímu řízení.
[3] Městský soud v odůvodnění rozsudku uvedl, že oba znalecké posudky, které byly
žalobcem předloženy po podání žaloby, tj. posudek č. 87-2/2010 ze dne 3. 2. 2010 vypracovaný
Ing. Dobroslavem Musilem a posudek č. 3/2010 ze dne 4. 2. 2010 vypracovaný RNDr. Jiřím
Handlířem, CSc., splňují po formální stránce náležitosti znaleckých posudků z hlediska
příslušných ustanovení občanského soudního řádu a je tedy třeba s nimi jako se znaleckými
posudky nakládat a tak je i hodnotit.
[4] Městský soud dospěl k závěru, že nedostatky uvedených posudků jsou v podstatě
neodstranitelné, neboť se v nich oba znalci vyjadřovali k záležitostem, které jim řešit nepřísluší.
To se týká především znaleckého posudku vypracovaného Ing. Dobroslavem Musilem, ve kterém
znalec posuzoval věcnou správnost rozhodnutí žalovaného, což nemůže být předmětem znalecké
činnosti a zkoumání. K obdobnému závěru lze dospět i v případě znaleckého posudku
vypracovaného RNDr. Jiřím Handlířem, CSc., ze dne 4. 2. 2010. Znalci nepřísluší posuzovat,
co se uvádí v zadání resp. účelu posudku, tedy to, zda patentové nároky patentu č. X splňují
podmínku novosti, podmínku vynálezeckého kroku a podmínku průmyslové využitelnosti.
Zodpovědět tyto otázky je otázkou právní a je to vždy předmětem posouzení správního orgánu,
popř. soudu v řízení o žalobě.
[5] Městský soud rovněž konstatoval, že v souladu se závazným právním názorem
Nejvyššího správního soudu, vysloveným ve zrušovacím rozsudku ze dne 16. 7. 2015,
č. j. 7 As 69/2014 - 62, opatřil revizní znalecký posudek č. 116 ze dne 7. 3. 2016, který vypracoval
soudní znalec Ing. Zdeněk Svoboda, CSc. Na jeho základě ve věci rozhodl. Otázky, tak jak byly
znalci položeny, sledovaly dosažení účelu a cíle tohoto znaleckého posudku-posouzení materiální,
věcné, technické stránky věci. V tomto smyslu také znalec na otázky odpověděl a poskytl soudu
dostatečný věcný podklad, aby soud mohl učinit právní posouzení. Znalec Ing. Svoboda
postupoval náležitě, pokud si nejprve určil nejbližší stav techniky, poté stanovil technický
problém a konečně posoudil, že vynález byl pro odborníka zřejmý, tedy vyplýval pro odborníka
zřejmým způsobem. Byl proto plně odůvodněn závěr o nesplnění podmínky vynálezecké činnosti
tak, jak konstatoval již předseda žalovaného v napadeném rozhodnutí. Žalobci se nepodařilo
relevantně zpochybnit závěry znalce Ing. Svobody, a to ani při jednání dne 28. 4. 2016, jakož ani
v podání ze dne 24. 10. 2016.
III.
[6] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) napadl rozsudek městského soudu kasační stížností
z důvodů uvedených v §103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s.
[7] Skutečnost, že znalec ve svém posudku zaujme stanovisko k otázce, jejíž zodpovězení
přísluší soudu, nečiní tento posudek podle stěžovatele nepoužitelným, pokud obsahuje odborné
poznatky a zjištění, z nichž znalec tento právní závěr učinil a které umožňují, aby si soud tentýž
nebo jiný takový závěr dovodil sám. Městský soud odmítl en bloc celý znalecký posudek, aniž by se
zabýval odbornými poznatky a argumenty v něm obsaženými. Přitom jde o odlišné názory
odborníků v určitém oboru, které musí být podrobeny věcnému hodnocení. Městský soud se tak
dopustil chybného hodnocení tohoto důkazního prostředku. Totéž platí i pro tvrzení městského
soudu o vadném zadání znaleckého posudku č. 3/2010 zpracovaného RNDr. Handlířem. Tento
apriorní odmítavý přístup městského soudu k stěžovatelem předloženým znaleckým posudkům je
příkladem přepjatého soudcovského formalismu. Městský soud se tedy v rozporu se závazným
právním názorem Nejvyššího správního soudu, vysloveným ve zrušovacím rozsudku
ze dne 16. 7. 2015, č. j. 7 As 69/2014 – 62, nepokusil odstranit případné jím namítané nedostatky
předložených znaleckých posudků, neposoudil, zda závěry znalců odpovídají jejich kvalifikaci, zda
jsou dostatečně odůvodněny, ani zda jsou jejich posudky dostatečné z hlediska metodologie.
I kdyby měl městský soud konkrétní pochybnosti o věcné správnosti znaleckých posudků
předložených stěžovatelem, nemůže je nahradit vlastním názorem, nýbrž musí znalcům uložit,
aby podali vysvětlení, posudky doplnili nebo jinak odstranili jejich nedostatky, popřípadě aby
vypracovali nový posudek, nebo musí ustanovit jiného znalce, aby věc znovu posoudil a vyjádřil
se i ke správnosti již podaných posudků.
[8] Městský soud se dále v rozporu se závazným právním názorem Nejvyššího správního
soudu nezabýval všemi znaleckými posudky předloženými stěžovatelem. V odůvodnění
napadeného rozsudku se sice zmínil o znaleckém posudku č. 80-5/2009 znalce Ing. Dobroslava
Musila, který byl stěžovatelem předložen již během správního řízení, avšak chybí jeho hodnocení.
[9] Konkrétní námitky vůči znaleckému posudku Ing. Svobody stěžovatel uvedl při jednání
dne 28. 4. 2016 a v písemném podání ze dne 19. 10. 2016. Stěžovatel vznesl námitky již proti
otázkám položeným městským soudem uvedenému znalci. Městský soud se však vůbec
nevypořádal s těmito argumenty stěžovatele. Pokud městský soud uvedl, že se stěžovatel „snažil
zpochybnit závěry znalce Ing. Zdeňka Svobody“ a že se st ěžovateli „nepodařilo závěry znaleckého posudku
relevantně zpochybnit“, pak ale musel také v odůvodnění rozsudku uvést, prostřednictvím jakých
námitek se o to stěžovatel snažil a z jakých důvodů tyto námitky soud neshledal důvodnými.
[10] Stěžovatel rovněž poukázal na věcné a formální vady znaleckého posudku Ing. Svobody
s tím, že tento znalecký posudek nelze považovat za relevantní, natož stěžejní podklad pro
rozhodnutí ve věci. Tvrzení městského soudu, že znalecký posudek Ing. Svobody je revizním
znaleckým posudkem, neodpovídá skutečnosti. Ačkoliv občanský soudní řád nestanoví
předpoklady pro nařízení tzv. revizního znaleckého posudku a ponechává je na úvaze soudu, jeho
cílem a podstatou je vždy potvrzení, vyvrácení, doplnění či upřesnění jednotlivých závěrů jiného
znalce (znaleckého posudku). V případě znaleckého posudku Ing. Svobody je evidentní,
že nemůže jít o revizní znalecký posudek, neboť nehodnotí žádný ze znaleckých posudků
předložených stěžovatelem.
[11] Stěžovatel proto navrhl, aby Nejvyšší správní soud zrušil jak napadený rozsudek
městského soudu, tak i žalobou napadené rozhodnutí předsedy žalovaného o rozkladu a jemu
předcházející prvostupňové rozhodnutí žalovaného.
IV.
[12] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že městský soud hodnotil stěžovatelem
předložené „znalecké posudky“ jako listinné důkazy, neboť neobsahovaly znaleckou doložku
ve smyslu §127a o. s. ř. Prohlášení znalců o vědomí právní odpovědnosti za posudek, bylo
stěžovatelem předloženo až poté, co městský soud vybral soudního znalce. Městský soud
oprávněně vytýkal posudkům úkoly/zadání, které mělo být posudky hodnoceno, jakož i to,
že bez jakékoli argumentace pouze konstatovaly, že byly splněny podmínky patentovatelnosti. Při
respektování právního názoru Nejvyššího správního soudu proto městský soud určil soudního
znalce, kterému naformuloval zadání v rozsahu technického a nikoli právního vyjádření. Postup
městského soudu při zjišťování správnosti posudků předložených stěžovatelem a posudku
zpracovaného znalcem určeným soudem byl tedy plně v souladu s rozsudkem Nejvyššího soudu
ze dne 21. 6. 2006, sp. zn. 22 Cdo 2938/2005, na který stěžovatel poukazoval.
[13] Stěžovatelovo hodnocení posudku znalce určeného soudem je podle žalovaného
naprosto nekorektní. Stěžovatel do řízení zavádí nové skutečnosti, které nemají souvislost
s kvalitou posudku. Oblast techniky byla znalcem určena správně – výherní automaty jsou
zařazeny ve stejné třídě patentového třídění jako bankomaty (tř. G07F – mincovní nebo podobné
automaty podle Štrasburské dohody o mezinárodním patentovém třídění ze dne 24. 3. 1971,
publikované vyhláškou č. 110/1978 Sb.). Pro posuzování podmínek patentovatelnosti se
nerozlišují podstatné a nepodstatné znaky technických řešení, ale pro hodnocení vynaložení
vynálezecké činnosti je významné, zda při znalosti relevantního stavu techniky je původce
vynálezu s to dosáhnout řešení, aniž by vynakládal mimořádnou intelektuální činnost, která je pro
splnění podmínky vynálezeckého kroku nezbytná. Je zřetelné, že stěžovatelem napadený znalecký
posudek se opíral o skutečnosti, které byly odborníkovi k datu podání přihlášky napadeného
patentu notoricky známými. Z posudku jednoznačně vyplynulo, že jeden mikroprocesor, který je
tvrzenou výhodou napadeného patentu, byl v období podání přihlášky dostatečným pro činnost
bankomatu, přičemž tyto mikroprocesory byly vzájemně zaměnitelné. Tvrzená výhoda tak byla
popřena stávajícím stavem techniky. Soudem jmenovaný znalec pak konstatoval, že technický
problém, jak jej definoval vynálezce a ani původně nedeklarovaná výhoda - jeden mikroprocesor -
žádnou výhodou oproti stavu techniky k datu podání přihlášky nebyla. Původce dospěl
k předmětu přihlašovaného vynálezu, aniž by musel vyvinout vynálezeckou činnost. Tvrzení
znalce tak zcela koresponduje s odůvodněním napadeného správního rozhodnutí.
[14] Rozsudek městského soudu napadený kasační stížností byl vydán v souladu se zákonem
i právními názory vyjádřenými již dvakrát Nejvyšším správním soudem k dané věci. Městský soud
své rozhodnutí logicky a úplně odůvodnil. Proto žalovaný navrhl, aby Nejvyšší správní soud
kasační stížnost zamítl.
V.
[15] Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných
důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout
z úřední povinnosti (§109 odst. 3, 4 s. ř. s.).
[16] Kasační stížnost není důvodná.
[17] Nejvyšší správní soud se projednávanou věcí zabývá již potřetí. Při úvaze o naplnění
kasačních důvodů v pořadí třetí kasační stížnosti proto musel uvážit, jakým způsobem se řízení
před městským soudem v této věci vyvíjelo a které okolnosti bylo třeba dle dosavadního
přesvědčení Nejvyššího správního soudu doplnit a vyjasnit. Stěžovatel především namítl, že se
městský soud neřídil závazným právním názorem Nejvyššího správního soudu vysloveným
ve zrušujícím rozsudku ze dne 16. 7. 2015, č. j. 7 As 69/2014 - 62. Zdejší soud zrušil předchozí
rozsudek městského soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení s tím, že „se městský soud bude muset opět
zabývat znaleckými posudky předloženými stěžovatelem. Posoudí náležitosti znaleckých posudků z hlediska
ust. §127a o. s. ř. a následně k odstranění případných nedostatků ve znaleckých posudcích vyslechne znalce, kteří
znalecké posudky zpracovali, popřípadě opatří revizní znalecký posudek. Nebude-li žádný z předložených
znaleckých posudků splňovat podmínku ust. §127a o. s. ř., bude s nimi nakládat jako s listinnými důkazy,
nicméně s ohledem na odbornost posuzované otázky (existence vynálezecké činnosti v daném případě) bude muset
odstranit rozpor mezi tvrzeními odborníků obsaženými v těchto listinách a závěry žalovaného, a to pomocí
odborného vyjádření nebo znaleckého posudku. V případě výslechu znalce nebo vyžádání odborného vyjádření,
resp. znaleckého posudku městský soud poskytne znalci (popř. jinému odborníkovi) nejprve výklad neurčitých
právních pojmů, který bude nezbytný pro zodpovězení položených otázek. Zejména je nutno znalci předestřít, jaké
kvality (vlastnosti) má mít odborník ve smyslu ust. §6 odst. 1 zákona č. 527/1990 Sb. Následně městský soud
opět posoudí splnění podmínky patentovatelnosti stěžovatelova vynálezu spočívající v existenci vynálezecké činnosti,
přičemž již nebude posuzovat pouze to, zda žalovaný nevybočil z mezí správního uvážení, ani nebude vycházet
toliko ze své laické úvahy.“
[18] Nejvyšší správní soud již minulosti mnohokrát připomněl, že řízení před správními soudy
není pokračováním správního řízení (srov. např. rozsudek ze dne 15. 12. 2016,
č. j. 5 Afs 94/2016-34). Stávající systém soudního přezkumu správních rozhodnutí je založen
na zásadě plné jurisdikce, což znamená, že krajský soud je povinen se vypořádat i s nově
navrženými důkazními prostředky a posoudit jejich relevanci. Na straně jedné platí, že soud podle
§75 odst. 1 s. ř. s. přezkoumává napadené správní rozhodnutí podle skutkového a právního
stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. K objasnění tohoto skutkového
a právního stavu je však na straně druhé podle §77 odst. 2 s. ř. s. oprávněn zopakovat důkazy
provedené správním orgánem, popř. dokazování doplnit. Úloha soudní kontroly však nespočívá
v tom, že by rozhodovala namísto veřejné správy, jde naopak o kontrolu správnosti a zákonnosti
postupů veřejné správy ze strany nezávislé moci soudní.
[19] Předmětem přezkumu správního soudu je žalobou napadené rozhodnutí. Podstatnou
měrou dílem procesní aktivity stěžovatele však bylo těžiště sporu - posouzení splnění podmínek
pro zrušení patentu, přeneseno před správní soud a žalobou napadené rozhodnutí o rozkladu
bylo upozaděno. Kasační stížnost je zcela zřetelně především polemikou s dílčími argumenty
městského soudu. Stěžovatel vypočetl, co vše považuje na postupu a názoru městského soudu
za nesprávné. To samo o sobě vyplývá z povahy kasační stížnosti coby mimořádného opravného
prostředku proti rozhodnutí krajského soudu. Subjektivní přesvědčení o nesprávnosti či snad
o nekompetentnosti postupu městského soudu ústí až v návrh, aby Nejvyšší správní soud
přikázal věc po zrušení rozsudku k projednání jinému senátu městského soudu, přestože soudní
řád správní takový procesní postup nezná. Jestliže se však stěžovatel v závěru kasační stížnosti
domáhá vedle zrušení soudního rozhodnutí též zrušení žalobou napadeného rozhodnutí
s poukazem na §110 s. ř. s., bylo by lze očekávat, že promítne svá opakující se tvrzení
o nesprávnosti úvah městského soudu též směrem k posouzení správnosti žalobou napadeného
rozhodnutí. Jestliže řízení před správními soudy není prostým pokračováním řízení před
správním orgánem, je logickým důsledkem toho i jistá proměna v argumentaci účastníků
soudního řízení. Pokud však stěžovatel např. vytýká posudku Ing. Svobody, že nesprávně vymezil
stav techniky příliš obecně a nikoli popisem uvedeným v dokumentech D1 a D2, které byly
namítány navrhovatelem zrušení patentu, měl by reflektovat i to, že žalovaný přesně takto
v žalobou napadeném rozhodnutí postupoval a porovnával patentované řešení se stavem
techniky obsaženým v uvedených dokumentech. Odůvodnění žalovaného je v těchto
souvislostech konzistentní a lze z něj bezpečně zjistit, proč neshledal v daném případě
u zrušovaného patentu prvek vynálezecké činnosti. Přestože je tedy třeba dát stěžovateli zapravdu
při úvahách o nevhodnosti či dílčí nepřesnosti některých argumentů městského soudu, vždy je
třeba mít na zřeteli, že základním účelem soudního řízení není poskytnout žalobci dokonalé
odůvodnění vysloveného právního názoru či vyvrátit každou jím uplatněnou námitku,
popř. fakticky zopakovat řízení před žalovaným, ale dostatečně přesvědčivě uvážit, zda žalobou
napadené rozhodnutí obstojí či nikoli.
[20] Městskému soudu lze vytknout, že se mu vždy nepodařilo zřetelně strukturovat, co je
právě předmětem jeho posouzení, jak o tom rozhodl žalovaný v rozhodnutí o rozkladu
a s použitím jakých argumentů o tom uvážil soud, aby se již tématem na jiném místě odůvodnění
nemusel znovu zabývat. Přesto se však Nejvyšší správní soud neztotožnil s názorem, že je
rozsudek krajského soudu celkově nesrozumitelný nebo části jeho odůvodnění natolik
nesouladné (či dokonce protichůdné), že by bylo třeba jej zrušit s poukazem na §103 písm. b)
s. ř. s. Kasačním námitkám je totiž rovněž společné, že míří (jakkoli deklaruje snahu o opak)
ve většině proti postupu městského soudu a proti jeho důvodům a nikoli věcně k tomu, zda byl či
nebyl přítomen prvek vynálezecké činnosti dle §23 odst. 1 písm. a) resp. §6 zákona o vynálezech
a zlepšovacích návrzích.
[21] Nejvyšší správní soud vyslovil ve zrušujícím rozsudku shora citovaný právní názor
za situace, kdy městský soud hodnotil stanoviska RNDr. Handlíře a Ing. Musila bez opory
ve stanovisku jiné kvalifikované osoby. Tak tomu již za současného stavu věci není. Usnesením
ze dne 15. 1. 2016 byl městským soudem ustanoven znalec Ing. Svoboda Csc., který následně
předložil znalecký posudek založený na č. l. 237 a násl. soudního spisu. Stěžovatel měl dostatek
prostoru vyjádřit se k vypracovanému posudku, čehož využil jak při ústním jednání
dne 28. 4. 2016, tak i následně písemně v podání ze dne 19. 10. 2016. Městský soud již tedy měl
k dispozici kvalifikovaná odborná stanoviska, aby mohl uvážit o zákonnosti žalobou napadeného
rozhodnutí a nikoli oponovat závěrům RNDr. Handlíře a Ing. Musila bez potřebných odborných
znalostí.
[22] Je třeba upřesnit právní názor městského soudu na str. 28 rozsudku, který zdůrazňuje
znalosti soudců senátu specializovaného s odkazem §6 odst. 1 písm. d) zákona č. 221/2006 Sb.,
o vymáhání práv z průmyslového vlastnictví. Poukaz městského soudu bezpochyby míří na to,
že pojmy novosti a vynálezecké činnosti jsou pojmy právní a jejich interpretace je svěřena
soudům, na rozdíl od otázek odborně technických, k jejichž posouzení soudy kvalifikované být
nemohou. Městský soud rovněž netvrdí, že jenom v důsledku specializace disponuje natolik
hlubokými znalostmi, že ustanovení znalce je a priori nepotřebné. Názor městského soudu nelze
považovat za formalistický, pokud posudku Ing. Musila vytýká absenci znalostí z oboru
elektronika a kybernetika a vyhrazuje úvahu o přítomnosti či absenci novosti a vynálezecké
činnosti soudu. Tím spíše, pokud šlo o znalecký posudek, jehož zadání neformuloval soud, ale
účastník soudního řízení. Kasační úvahy, jak v takovém případě naložit s posudky znalců, jejichž
jediným oborem jsou patenty a vynálezy, přesahují rámec řízení o této kasační stížnosti. Obecně
lze pouze podotknout, že bude vždy podstatnou měrou záležet na zadání posudku
a na okolnostech, ke kterým se má znalec vyjádřit.
[23] Stěžovatel řadí jednotlivá dílčí hodnocení znaleckých posudků městským soudem a vznáší
k nim výhrady. Odůvodnění rozsudku městského soudu je však relativně obsáhlé a bylo třeba
vždy posoudit vytčené výhrady v celkovém kontextu. Z rozsudku je zřejmé (strana 29 a 30),
že městský soud považoval oba stěžovatelem předložené posudky, tj. posudek ze dne 3. 2. 2010
vypracovaný Ing. Dobroslavem Musilem a posudek ze dne 4. 2. 2010 vypracovaný RNDr. Jiřím
Handlířem, CSc., po formální stránce za znalecké posudky. Nebyly však sto po obsahové stránce
prokázat splnění podmínek patentovatelnosti stěžovatelova řešení. Pokud městský soud hovoří
na str. 26 rozsudku o posudku Ing. Musila jako o listinném důkazu, jde o formulaci nevhodnou.
Smyslem tvrzení však nebylo zdůraznit odlišnost při hodnocení listiny a znaleckého posudku,
ale vyjádřit, že znalec disponuje znalostmi z oboru patenty a vynálezy, avšak nikoli z oboru
elektrotechniky.
[24] Stěžovatel rovněž městskému soudu podsouvá předpojatost k jím předloženým
posudkům. Usuzuje tak ze slovního spojení „žalobcovi znalci“, za nemístný považuje poukaz
soudu na to, že zadavatelem znaleckých posudků je společnost, jíž je stěžovatel jednatelem.
K tomu Nejvyšší správní soud podotýká, že zmínky, kdo je zadavatelem posudku, nemohou
samy o sobě jakkoli relativizovat věcné hodnocení posudků. Mají z hlediska hodnocení neutrální
povahu, tím spíše, pokud odpovídají skutečnosti, což stěžovatel ani nezpochybňuje. Neshledal
rovněž důvod považovat je za jakési indicie o tom, že se jimi městský soud nehodlal zabývat.
Městský soud naopak, vázán názorem kasačního soudu, znalecké posudky hodnotil. To, že jim
nepřisvědčil, je již otázkou jejich věcné správnosti, nikoli nesprávného přístupu k některým
z důkazů.
[25] RNDr. Handlíř a Ing. Svoboda jsou zapsáni v seznamu znalců pro shodné obory
(ekonomika, elektronika, kybernetika). Městský soud však nepřisvědčil posudku RNDr. Handlíře
nikoli proto, že uvedený znalec nedisponuje specializací v oboru patenty a vynálezy,
ale především proto, že již zadáním posudku byl povolán k posouzení, zda patentové nároky
splňují podmínku novosti, podmínku vynálezeckého kroku a podmínku průmyslové využitelnosti.
Následně podrobně odůvodnil, proč takto účel znaleckého posudku formulovat nelze. Právě
v této souvislosti upozornil, že RNDr. Handlíř není znalcem pro obor patenty a vynálezy.
Rozhodně proto nelze usuzovat na negativní přístup městského soudu k posudkům
předkládaným stěžovatelem jenom z toho, že upozornil na absenci specializace znalce na patenty
a vynálezy. Že shodná specializace Ing. Svobody na druhou stranu vytčena nebyla, plyne
především z podstatně odlišného vymezení otázek, na které měl znalec odpovědět. Posouzení,
jaký příspěvek k dosavadnímu stavu techniky se vynálezem vytváří, zda bylo řešení vynálezu
výsledkem rutinní činnosti, otázka případné tvůrčí činnosti k jedinému mikroprocesoru (pokud
by právě jeden mikroprocesor měl být shledán výhodou předmětného řešení), jsou bezpochyby
otázkami majícími původ v oblasti techniky. Umožňují pak soudu učinit si představu o povaze
patentovaného řešení, na základě které teprve může přistoupit k právnímu posouzení věci. Proto
městský soud důvodně upozornil u jednoho znalce na absenci specializace, zatímco u jiného
znalce se shodnou specializací tak neučinil.
[26] Městský soud oprávněně vyslovil výhrady k obsahu posudku Ing. Musila
ze dne 3. 2. 2010. Již v zadání posudku je deklarováno, že jeho účelem je posoudit rozhodnutí
žalovaného ve věci zrušení patentu č. X na základě návrhu na zrušení se zaměřením na rozbor
rozdílů mezi řešeními popsanými v namítaných dokumentech. Tomu odpovídá i obsah posudku,
který je, po citaci právní úpravy, strukturován jako „hodnocení“ nejprve prvostupňového
rozhodnutí, a poté i rozhodnutí o rozkladu. Posudek je polemikou s jednotlivými argumenty
správních rozhodnutí, znalec vedle prezentace vlastního názoru o nedůvodnosti návrhu na
zrušení patentu postupně oponuje dílčím argumentům žalovaného. Zadání posudku i posudek
samotný však mají mířit k objasnění skutečností, k nimž je třeba odborných znalostí, které soud
nemá a bez nichž nelze rozhodnout o splnění zákonných kritérií pro zrušení patentu. Znalecký
posudek je však místo toho vyjádřením názoru znalce na věcnou správnost správních rozhodnutí.
Znalcovy argumenty by tak měly místo spíše přímo v žalobě jako právní důvody tvrzené
nezákonnosti žalobou napadeného rozhodnutí.
[27] Znalec Ing. Musil na str. 8 posudku vytýká žalovanému postup, že teprve na základě
znalosti chráněného řešení zpětně posuzuje kritérium vynálezecké činnosti. Žaloba neobsahuje
žalobní bod takového obsahu. Nelze se proto skrze jednotlivé argumenty uvedené ve v soudním
řízení předloženém posudku domáhat přezkumu žalobou napadeného rozhodnutí nikoli
v mezích žalobních bodů, ale skrze výhrady znalce obsažené ve znaleckém posudku. Kasační
soud by však nepřisvědčil uvedené výhradě ani věcně. Podle §6 odst. 1 zákona o vynálezech
a zlepšovacích návrzích je vynález výsledkem vynálezecké činnosti, jestliže pro odborníka
nevyplývá zřejmým způsobem ze stavu techniky. Znalec Ing. Musil konstatoval (strana 9
posudku), že „aby se zamezilo zkreslenému pohledu na kriterium vynálezecké činnosti, je nutno postupovat
výhradně v intencích namítaných dokumentů, bez domýšlení toho, co by asi odborník učinil.“ S tím lze souhlasit
v obecné rovině, ex post facto přístup při hodnocení podmínek patentovatelnosti skutečně není
správný. Tento nepřípustný stav však nenastal v projednávané věci.
[28] Při hodnocení dosavadního stavu techniky se vychází ze zjištěných dokumentů, které
popisují nejbližší dosavadní stav techniky. To byly v posuzované věci dokumenty D1 a D2 podle
řešení US 6 783 456 a EP 1 99 690. Není správné obecné tvrzení znalce, že pokud nelze
kombinací řešení D1 a D2 vytvořit přímo řešení popsané v některém z patentových nároku, je
patentované řešení výsledkem vynálezecké činnosti vůči namítaným dokumentům a „bez vynaložení
tvůrčí práce, která představuje vynálezeckou činnost tak odborník prostou kombinací řešení podle D1 a D2
nedosáhne vytvoření řešení podle 4. nároku patentu X“. Vedle prostého porovnání shodných
a rozdílných znaků řešení, která reprezentují dosavadní stav techniky oproti řešení, o jehož
patentovatelnosti se rozhoduje, bylo třeba posoudit, ve kterých znacích se nové řešení odlišuje
od stávajícího stavu techniky. To žalovaný učinil (strana 14 a násl. rozhodnutí o rozkladu)
a jednotlivé části patentovaného řešení podřazoval k obdobným segmentům namítaného stavu
techniky obsaženého v dokumentech D1 a D2. Dále bylo třeba zjistit, jaké přinášejí tyto odlišné
znaky technický účinek a jaký technický problém byl tedy vynálezem řešen. Žalovaný zdůraznil,
že účelem chráněného řešení bylo uspořádání samoobslužného sázkového terminálu a jeho
jednoduchost při interaktivní obsluze. Ani znalec nevyvrací argument žalovaného, že obdobnou
výhodu prezentuje rovněž řešení D1. Řešení popsané v patentových nárocích je třeba považovat
za technickou alternativu stávajícího stavu techniky a v tomto smyslu posoudit, zda je výsledkem
vynálezecké činnosti. Nelze přisvědčit názoru znalce, který označuje za pouhou spekulaci tvrzení
žalovaného, „že je na odborníkovi aby v závislosti na požadované funkci hracího terminálu jej opatřil
uživatelským rozhraním bez mikroprocesoru nebo s mikroprocesorem“. Z vymezení patentových nároků
podrobně nevyplývá, jakou specifickou funkci má umístění mikroprocesoru A v celém systému
zapojení či konkrétní případné technické požadavky na tento mikroprocesor. Jak řešení s jedním
mikroprocesorem, tak případně s mikroprocesory dvěma (jedním v samoobslužném terminálu)
pro technika podle žalobou napadeného rozhodnutí vyplývají z dosavadního stavu techniky
(zapojení D1 nebo D2). Tvrzení znalce o spekulaci, která nemá oporu v popisu ani obrázcích D1
a D2, se míjí s podstatou úvahy, kterou žalovaný provedl. Neobstojí tedy obecná výhrada, že
takový postup nemá oporu v popisu či obrázcích srovnávaných dokumentů. Podstatné bylo, zda
vzhledem k popisu patentových nároků je přidaná hodnota - jistá variabilita zapojení co do počtu
mikroprocesorů - výsledkem rutinní odborné úvahy či skutečné vynálezecké činnosti, to vše
vzhledem k vymezení patentových nároků. Žalovaný přesvědčivě vysvětlil, proč považuje
v úvahu připadající alternativy užití jednoho či dvou mikroprocesorů za rutinní úvahu odborníka.
[29] S městským soudem nelze souhlasit, pokud stejně příkře jako posudek Ing. Musila
hodnotí rovněž posudek RNDr. Handlíře ze dne 4. 2. 2010. Zde nelze pouze poukázat
na vymezení zadání znaleckého posudku neodpovídající specializaci znalce či na formulaci závěru
posudku, který předkládá jiné hodnocení, než k jakému dospěl žalovaný. Znalec instruktivně
vymezil povahu konkurujících řešení zapojení co do odlišností při jejich následné realizaci.
Vysvětlil, že zatímco s patentovaným řešením zapojení se počítá (dle názoru znalce) při
provozování společné hry sázkového/loterijního typu, porovnávaná řešení mají místo při
provozování jiných druhů her. Řešení D1 je podle znalce využitelné při distančním provozování
her v kasinu, a to buď hry individuální nebo společné, provozované jako hry loterijní (náhodné)
či hry obsahující též strategické prvky. Řešení D2 se pak podle znalce vůbec netýká hry
sázkového typu a síť tam navržená nespojuje více hráčů ke společné hře a slouží pouze
k distribuci požadovaných individuálních automatových her. Kasační soud shledává přínos
tohoto posudku právě v tom, že přibližuje znalcem tvrzenou podstatu porovnávaných řešení
na jejich budoucím využití. Z principielních odlišností v základní filozofii hry, ke které má být to
či ono řešení použito, však bez dalšího neplyne, že navrhované řešení splňovalo kriteria
patentovatelnosti. Jeví se, jakoby poukaz na esenciální odlišnosti her v porovnávaných řešeních
byl pro znalce argumentační přípravou k závěru o novosti a existenci vynálezecké činnosti.
Znalec odvíjí novost řešení z toho, že na rozdíl od konkurenčních řešení umožňuje patentovaný
systém zapojit i pouze jediné zákaznické zařízení. Tomu lze přisvědčit potud, že z vyobrazení
patentovaného zapojení tato možnost teoreticky vyplývá. Nelze ji však považovat za onen rozdíl
oproti řešením D1 a D2 představující novost, neboť primárně plyne z tvrzeného odlišného
reálného využití konkurujících řešení. Nehledě na to, že teoreticky představitelné výsledné
zapojení s pouze jedním vzdáleným terminálem by obtížně korespondovalo deklarovaným
výhodám řešení (jeho jednoduchosti, celkové efektivitě a finanční úspoře).
[30] Žalovaný však postavil závěr o zrušení patentu nikoli na absenci novosti řešení,
ale na chybějící vynálezecké činnosti. K té znalecký posudek uvádí, že „vynálezecký přínos spočívá
v tom, že mezi centrálou a uživatelským rozhraním se nachází podle 1.-3. nároku napadeného patentu vždy jen
jediný mikroprocesor a že s HW (B+A+C1 až Cn) nepřesahujícím složitost HW jediného terminálu
(pro jediného hráče/sázejícího) ve srovnávaných petentech, je možná současná hra (sázení) pro více hráčů.“
I znalec tedy přikládá z hlediska vynálezecké činnosti zásadní význam použití pouze jediného
mikroprocesoru. Nadále však zůstává nevyvrácen názor žalovaného, že obeznámený odborník by
po seznámení s řešením D1 a D2 s ohledem na požadované vlastnosti samoobslužného terminálu
a charakteristiky mikroprocesoru zvolil buď řešení s jedním nebo se dvěma mikroprocesory.
Předmětem patentových nároků bylo uspořádání systému samoobslužného sázkového terminálu,
nikoli řešení konkrétních technických problémů v předem definovaných podmínkách. Patentové
nároky nespecifikují technické požadavky na jednotlivé články zapojení, kdy by právě např. jejich
vzájemná kompatibilita při společném využití vedla k jedinečnosti patentovaného řešení. Posudek
zmiňuje výhody patentovaného řešení spočívající ve zjednodušení řešení. Zjištěné zjednodušení,
které posuzované řešení přináší, však vždy automaticky neznamená, že řešení nevyplývá
pro odborníka zřejmým způsobem ze stavu techniky a je výsledkem vynálezecké činnosti.
Ke zjednodušení totiž může dojít i „konvenčním“ postupem odborníka při řešení zadání, pokud
koná v mezích své běžné odbornosti, zjednodušení či jiný pozitivní efekt tedy nemusí být vždy
důsledkem invenční činnosti přesahující běžnou činnost odborníka. Předmětem patentových
nároků nebylo konkrétní řešení případných technických problémů např. směrem k úspoře
součástek při „přenosu obslužné elektroniky s procesory z terminálů na vyšší úroveň“. Ani úvahy znalce
RNDr. Handlíře proto nepřesvědčily soud, že byl u navrhovaných patentových nároků přítomen
prvek vynálezecké činnosti.
[31] Stěžovatel vytkl městskému soudu, že se nezabýval hodnocením znaleckého posudku
Ing. Musila č. 80-5/2009 (pozn. NSS: nejedná se o posudek, který stěžovatel předložil v řízení
o žalobě, tento posudek předkládal již ve správním řízení před vydáním prvostupňového
rozhodnutí). Zde je však třeba znovu upozornit, že řízení před správními soudy není
pokračováním správního řízení či dokonce jeho náhradou. Podle §75 odst. 2 s. ř. s. přezkoumá
soud žalobou napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů, kterými jsou skutkové a právní
důvody, pro které považuje žalobce žalobou napadené rozhodnutí za nezákonné či nicotné (§71
odst. 1 písm. d) s. ř. s.). Stěžovatel tento posudek zmínil pouze na str. 6 žaloby s tím,
že prvostupňové rozhodnutí posudku pouze částečně přisvědčilo ve shodě o přítomnosti
jednoho ze shodných znaků s dokumentem D1. Žalovanému pak vytýká, že tuto zjištěnou shodu
nepromítl do posouzení novosti (tedy nikoli přítomnosti vynálezecké činnosti). Postupu v řízení
o rozkladu naopak vytýká, že zmíněný posudek hodnotí, avšak (podle svého mínění) až v řízení
o rozkladu, čímž naopak upírá stěžovateli brojit proti závěru předsedy žalovaného v další instanci.
Pojítkem stěžovatelovy žalobní argumentace ke zmíněnému posudku je tedy výtka,
že s přihlédnutím k němu nebyl náležitě akcentován prvek novosti. Ten však žalovaný
akceptoval, neboť v nedostatku novosti nespatřoval překážku patentovatelnosti vynálezu.
Rovněž další strohá zmínka o uvedeném posudku není žalobní ucelenou argumentací, co
v posudku případně bezpečně potvrzuje přítomnost vynálezeckého kroku. Proto stěžovatel
nemůže úspěšně vytýkat městskému soudu, že nepodrobil znalecký posudek předložený
ve správním řízení zevrubnému posouzení a jen v důsledku toho považovat rozsudek městského
soudu za nezákonný.
[32] Stěžovatel městskému soudu vytkl, že se nevypořádal s jeho argumenty proti znaleckému
posudku Ing. Svobody, které uplatnil při ústním jednání dne 28. 4. 2016, resp. v písemném
vyjádření dne 19. 10. 2016. Tato námitka rovněž není důvodná. Odůvodnění soudního
rozhodnutí musí být přesvědčivé, musí z něj bezpečně plynout, proč se soud přiklonil k závěrům
vyplývajícím z některých provedených důkazů a proč naopak jiným nepřisvědčil. Účelem
soudního řízení a soudního rozhodnutí není vést zcela úplnou polemiku s každým dílčím
argumentem. Podstatné je, zda důvody soudního rozhodnutí obstojí v konfrontaci s tvrzeními
uplatněnými v podané žalobě, popř. s argumenty účastníků k hodnocení důkazních prostředků.
Tomuto požadavku městský soud nakonec dostál. Z jeho odůvodnění zřetelně plyne, že se
přiklonil k závěru o správnosti žalobou napadeného rozhodnutí a že tak učinil převážně
s odkazem na závěry odborného posudku Ing. Svobody a naopak nepřisvědčil tomu,
co stěžovatel tvrdil s odkazem na posudky RNDr. Handlíře a Ing. Musila.
[33] Stěžovatel namítl, že při ústním jednání „vyšla najevo nezpůsobilost a neodbornost Ing. Svobody
k posouzení otázky vynálezecké činnosti.“ S tímto názorem se Nejvyšší správní soud neztotožňuje.
Ze záznamu z ústního jednání ze dne 28. 4. 2016 neplyne nic, co by svědčilo o neodbornosti
ustanoveného znalce. Argumentaci stěžovatele při ústním jednání lze hodnotit jako snahu
ustanoveného znalce znevěrohodnit. Naproti tomu beze změny zůstalo (oproti řízení před
městským soudem) kasační tvrzení, že znalec nedokáže určit podstatné a nepodstatné znaky
porovnávaných technických řešení, ačkoli žalovaný při ústním jednání (čas 1:07) zdůraznil užívání
pojmů předvýznaková a význaková část.
[34] Znalec posoudil splnění podmínek patentovatelnosti odlišně, veden především zadáním
znaleckého posudku, kterého se mu od městského soudu dostalo. V usnesení ze dne 15. 1. 2016,
městský soud uložil znalci zjistit: 1) jak definoval vynálezce cíl, jehož chtěl vynálezem dosáhnout;
jaký příspěvek tedy ke stavu techniky se ke dni podání přihlášky vytváří vynálezem; 2) zda bylo
řešení tohoto vynálezu výsledkem rutinní činnosti (zda bylo řešení problému nasnadě); 3) pokud
je tvrzenou výhodou řešení existence jediného mikroprocesoru, aniž by patentový nárok či
alespoň patentový spis jakkoli vymezil pracovní a kapacitní charakteristiku tohoto
mikroprocesoru, zda by musel odborník k vytvoření takového vynálezu vynaložit tvůrčí činnost.
[35] Takto formulované otázky znalci nelze označit za mimoběžné. Naopak, bylo třeba zjistit,
co je vlastně cílem vynálezu, stanovit objektivní technický problém, který má vynález řešit.
Teprve poté si lze bez potřebných odborných znalostí učinit obrázek, co je vlastně předmětem
posouzení, dále určit, zda posuzovaný vynález vychází z nejbližšího stavu techniky a zda bylo
zvolené řešení výsledkem rutinní činnosti odborníka, či zda naopak přesahuje tuto obvyklou
činnost, takže ji lze hodnotit jako vynálezeckou. Zcela pochopitelný je rovněž podrobnější dotaz
na charakteristiku, či celkovou roli mikroprocesoru A v celém systému, neboť ten se i
neodborníkovi z patentových nároků jeví jako klíčová součást celého řešení, jak bylo vymezeno
v patentových nárocích.
[36] Stěžovatel posudku Ing. Svobody vytýká, že při stanovení nejbližšího stavu techniky
ke dni podání přihlášky vynálezu tento stav neurčil konkrétními dokumenty, tedy dokumenty D1
a D2. Stavem techniky je míněn jediný pramen informací (dokument) zveřejňující kombinaci
znaků, která představuje nejslibnější výchozí základnu pro zřejmý vývoj směřující k vynálezu
(shodně Metodické pokyny – vynálezy, část B, Kapitola III, bod. 1.1.3., str. 29, zveřejněné
na internetových stránkách žalovaného www.upv.cz). Znalec Ing. Svoboda skutečně
nepostupoval tak, že by určil nejbližší stav techniky nalezením konkrétního dokumentu, který
tento stav techniky představuje. Žalovaný takové porovnání v obou správních rozhodnutích
provedl a obdobně postupovali znalci RNDr. Handlíř a Ing. Musil. Je však třeba vidět, že znalec
Ing. Svoboda neprováděl komplexní posouzení splnění podmínek patentovatelnosti
předmětného řešení, ale ve shodě se zadáním znaleckého posudku se zaměřil na stanovení
objektivního technického problému, který měl být řešen a následně hodnotil, zda nárokovaný
vynález by byl pro odborníka zřejmý. Městskému soudu nevyvstaly pochybnosti stran určení
nejbližšího stavu techniky (1. fáze hodnocení vynálezecké činnosti metodou „solution and
approach“), potřeboval však podrobněji extrahovat z patentovaného spisu a zejména
z patentových nároků, co je oním objektivně technickým problémem, který je vynálezem řešen
(2. fáze), aby mohl následně hodnotit, zda by nárokovaný vynález byl pro odborníka zřejmý
(3. fáze). Znalci vyplynulo, že oním řešeným problémem je uspořádání samoobslužného
sázkového terminálu a jednoduchost při jeho obsluze. Nelze tedy znalci vytýkat, že se při
hodnocení zřejmosti řešení pro odborníka nezastavil při konstatování, že absence této podmínky
je zřejmá z nejbližšího stavu techniky (reprezentovaného dokumenty D1 a D2), ale konstatoval,
že navrhované řešení se objevilo již dále v minulosti, nikoli až v řešení, které nejbližší stav
techniky představuje. Znalec vysvětluje historii multiklientských uživatelských systémů
sestavených okolo PC podporujících více klientů a uzavírá se zřetelem k zadání posudku,
že přínos k dosavadnímu stavu techniky neshledal. Proto dle jeho názoru v navrhovaném řešení
není přítomna vynálezecká činnost. Jinými slovy, znalec netvrdil, že dosavadní stav techniky
představují v obecné rovině multiklientské uživatelské systémy, vyvinuté již hluboko ve 20. století
a s takto vymezeným stavem techniky porovnával patentované řešení. Pouze při posouzení
zřejmosti nárokovaného vynálezu ilustroval zřejmost řešení problému pro odborníka poukazem
na obdobné způsoby řešení všeobecně známé též z doby dlouho před nejbližším stavem
techniky, který je pro posouzení existence vynálezecké činnosti rozhodný.
[37] Stěžovatel kladl ve vyjádření ke znaleckému posudku i při ústním jednání otázku, zda lze
prostřednictvím bankomatu (který znalec uvedl jako příklad využití nyní nárokovaného principu
v minulosti) sázet a dosahovat výher. Tato otázka je zavádějící, protože odpověď na ni nemíří
k závěru o správnosti žalobou napadeného rozhodnutí. Ani znalec při ústním jednání nekladl
na roveň bankomaty a samoobslužné sázkové terminály (srov. čas 1:17 hod. záznamu z ústního
jednání dne 28. 4. 2016). Mezi případy svědčící o zřejmosti přihlášeného vynálezu totiž patří mezi
jinými též konkretizace obecného řešení na konkrétní poměry využití, či nové použití známého
předmětu k účelu, ke kterému se jej dosud nepoužívalo. Názor znalce o zřejmosti zvoleného
řešení, zřejmého odborníkovi v době podání přihlášky, proto bylo lze odůvodnit též poukazem
na skutečnosti vztahující se k jiným oblastem techniky, které podporují obecnou známost řešení
a absenci vynálezecké činnosti (zde poukazem na v principu obdobné fungování bankovních
automatů).
[38] Nelze ničeho namítat proti v kasační stížnosti uvedenému obecně teoretickému vymezení
zapojení jako specifického druhu zařízení a jeho specifik z hlediska patentovatelnosti. Stěžovatel
však v této souvislosti sám zdůrazňuje, že předmětem ochrany je v případě zapojení jednotlivé
uspořádání jednotlivých bloků vůči sobě a nikoli přímo jejich technologická úroveň. Avšak o to
vyšší nároky pak mohou být kladeny právě na jedinečnost zvoleného řešení, pokud právě nové
vztahy mezi jinak konvenčními prvky mohou představovat onu „přidanou hodnotu“, která přesvědčí
o splnění podmínky novosti a vynálezecké činnosti. To se stěžovateli v této věci nepodařilo.
[39] Za nekorektní je třeba považovat přetrvávající výhrady stěžovatele vytýkající znaleckému
posudku Ing. Svobody vědomou manipulaci s originálním textem. Stěžovatel na ni usuzuje
ze spojení „konec citátu z původní anglické dokumentace“, ačkoli v původním anglickém textu
nebyly uvedeny jakékoli texty v závorkách. Při ústním jednání byl znalec konfrontován
s obdobnou výhradou a z jeho vyjádření je zřetelné (čas 1:32), že se za nepřesnost v citaci omluvil
s tím, že byla zapříčiněna nedostatkem jeho dovedností jak správně citovat, nikoli snahou jakkoli
pozměnit obsah citovaného textu. Posléze v závěru ústního jednání znovu nabídl upřesnění
citace. Pokud stěžovatel za této situace setrvává na své původní výhradě, aniž by konkrétně věcně
uvedl, jakým způsobem došlo k nepřípustné změně obsahu či vyznění citovaného textu, nelze
námitku shledat důvodnou.
[40] S poukazem na shora uvedené důvody Nejvyšší správní soud zamítl kasační stížnost jako
nedůvodnou (§110 odst. 1 s. ř. s.).
[41] Soud rozhodl o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti podle §60 odst. 1 věty první
s. ř. s. za použití §120 s. ř. s. Stěžovatel nebyl v řízení o kasační stížnosti úspěšný, proto nemá
právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému, jemuž by jinak právo na náhradu nákladů řízení
o kasační stížnosti příslušelo, soud náhradu nákladů řízení nepřiznal, protože mu v řízení
o kasační stížnosti nevznikly žádné náklady nad rámec běžné úřední činnosti.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 16. října 2017
Mgr. David Hipšr
předseda senátu