ECLI:CZ:NSS:2017:7.AZS.261.2017:29
sp. zn. 7 Azs 261/2017 - 29
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Hipšra a soudců
JUDr. Pavla Molka a JUDr. Tomáše Foltase v právní věci žalobce: M. H. A., zastoupený Mgr.
Ladislavem Bártou, advokátem se sídlem Purkyňova 6, Ostrava, proti žalovanému: Ministerstvo
vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku
Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. 7. 2017, č. j. 61 Az 8/2014 - 145,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I.
[1] Ministerstvo vnitra, odbor azylové a migrační politiky (dále jen „žalovaný“) rozhodnutím
ze dne 21. 3. 2014, č. j. OAM-154/ZA-ZA13-K03-2013, zamítlo žalobcovu žádost o udělení
mezinárodní ochrany podle §12 až §14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu.
II.
[2] Žalobce napadl rozhodnutí žalovaného žalobou u Krajského soudu v Ostravě. Ten ji
nejprve zamítl rozsudkem ze dne 30. 4. 2015, č. j. 61 Az 8/2014 - 43. Poté, co tento rozsudek
zrušil Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 7. 4. 2016, č. j. 5 Azs 105/2015 - 56, vydal krajský
soud po třech ústních jednáních a vyžádání znaleckého posudku v otázce pravosti žalobcem
předložených dokladů a listin prokazujících jeho členství v hnutí Fatah nový rozsudek ze dne
13. 7. 2017, č. j. 61 Az 8/2014 - 145, kterým žalobu opět zamítl.
III.
[3] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) podal proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost
z důvodu uvedeného v §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. Stěžovatel připomněl, že jako důvod své
žádosti o mezinárodní ochranu uváděl mimo jiné, že je zastrašován neznámými lidmi
z Hizballáhu, přičemž mu bylo vyhrožováno zabitím, neboť byl přítomen u střelby v Bab al
Tabbaneh. Krajský soud se ovšem zaměřil jen na pravost listin stěžovatelem předložených, aniž
by zpochybnil stěžovatelovu příslušnost k hnutí Fatah. Krajský soud se tedy dostatečně
nevypořádal se stěžovatelovým azylovým příběhem, stejně jako předtím žalovaný, a nevysvětlil,
z jakého důvodu jsou stěžovatelovy obavy z Hizballáhu liché či azylově nerelevantní. Žalovaný
se navíc zaměřil pouze na soukromou povahu hnutí Hizballáh a již se nezabýval tím, že se proti
tomuto hnutí nelze v Libanonu domoci efektivní ochrany. Krajský soud se pak nijak nevypořádal
s ohrožením stěžovatele z důvodu střetů mezi sunnity z Bab al Tabbaneh a Japah Mohsen, ani je
nepokládal za relevantní. Žalovaný i krajský soud tak nedostáli své povinnosti objasnit nejasnosti
ve stěžovatelově azylovém příběhu. Z těchto důvodů stěžovatel navrhl, aby byl rozsudek
krajského soudu i rozhodnutí žalovaného zrušeno a věc byla žalovanému vrácena k dalšímu
řízení.
IV.
[4] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že jeho správní rozhodnutí je dostatečně
odůvodněno a individualizováno, je přezkoumatelné, zákonné, věcně správné a netrpí vadami
vytýkanými stěžovatelem. Stejně tak je srozumitelné a přezkoumatelné i rozhodnutí krajského
soudu. Žalovaný proto navrhl, aby byla kasační stížnost odmítnuta pro nepřijatelnost, nebo
zamítnuta pro nedůvodnost.
V.
[5] Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných
důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout
z úřední povinnosti (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.).
[6] Vzhledem k tomu, že se v projednávané věci jedná o kasační stížnost ve věci mezinárodní
ochrany, zabýval se Nejvyšší správní soud v souladu s §104a s. ř. s. otázkou, zda podaná kasační
stížnost svým významem přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Není-li tomu tak, Nejvyšší správní
soud takovou kasační stížnost odmítne jako nepřijatelnou. Institut nepřijatelnosti a jeho dopady
do soudního řízení správního Nejvyšší správní soud podrobně vyložil v usnesení ze dne
26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39, publ. pod č. 933/2006 Sb. NSS, v němž interpretoval
neurčitý právní pojem „přesah vlastních zájmů stěžovatele“. O přijatelnou kasační stížnost se dle výše
citovaného rozhodnutí může jednat v následujících typových případech: (1) kasační stížnost
se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec nebo nebyly plně vyřešeny judikaturou
Nejvyššího správního soudu; (2) kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou dosavadní
judikaturou řešeny rozdílně; (3) kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu učinit judikaturní
odklon; (4) pokud by bylo v napadeném rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní
pochybení, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele.
[7] Nejvyšší správní soud neshledal v posuzované věci přesah vlastních zájmů stěžovatele
ani zásadní pochybení krajského soudu, které by mohlo mít dopad do jeho hmotněprávního
postavení. Ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu totiž poskytuje
dostatečnou odpověď na uplatněné kasační námitky a stěžovatel ve své argumentaci nevyložil
žádné důvody, které by svědčily pro odklon.
[8] Stěžovatelova výtka, že se krajský soud zaměřil jen na pravost jím předložených listin,
aniž by zpochybnil jeho příslušnost k hnutí Fatah, je vnitřně rozporná. Stěžovatel svou
příslušnost k hnutí Fatah prokazoval právě listinami, které předložil, a sám v doplnění žaloby
ze dne 22. 5. 2014 navrhoval, že případné pochybnosti o jejich pravosti je možno vyvrátit
znaleckým posudkem. Právě takový znalecký posudek nechal krajský soud vyhotovit
po zrušujícím rozsudku Nejvyššího správního soudu a z tohoto posudku založeného na č. l. 94
a násl. soudního spisu krajského soudu jasně vyplynulo, že doklady z let 2003, 2011 a 2013,
kterými stěžovatel prokazoval svou údajnou příslušnost k hnutí Fatah, jsou padělky vyhotovené
na jediné tiskárně, jež byla vyrobena po roce 2012. Předložením padělků ve správním řízení
stěžovatel nutně zpochybnil nejen skutečnost své příslušnosti k hnutí Fatah, ale celý svůj azylový
příběh pronásledování hnutím Fatah a hnutím Hizballáh. Co se týče důsledků, které stěžovatel
odvozuje z toho, že byl údajně přítomen u střelby v Bab al Tabbaneh a jeho ohrožení z důvodu
střetů mezi sunnity z Bab al Tabbaneh a Japah Mohsen, Nejvyšší správní soud připomíná,
že žádná taková tvrzení stěžovatel neuplatnil před krajským soudem ani v žalobě, ani v jejím
doplnění, takže se s nimi krajský soud nemohl nijak vypořádat.
[9] Co se týče požadavků na důkladnost vypořádání se s azylovými příběhy palestinských
uprchlíků pocházejících z Libanonu, kteří argumentují obavami z hnutí Hizballáh, těmi
se Nejvyšší správní soud již dostatečně zabýval v rozsudku ze dne 24. 8. 2017,
č. j. 1 Azs 227/2017 - 33, na který stěžovatel sám odkazuje. Ani zde tedy nejde o otázku, která by
dosud nebyla vůbec nebo nebyla plně vyřešena judikaturou Nejvyššího správního soudu
ve smyslu institutu přijatelnosti kasační stížnosti.
[10] Ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu tedy
poskytuje dostatečnou odpověď na námitky uvedené v kasační stížnosti a Nejvyšší správní soud
neshledal žádné další důvody pro přijetí kasační stížnosti k věcnému projednání. Proto kasační
stížnost jako nepřijatelnou podle §104a odst. 1 s. ř. s. odmítl.
[11] Výrok o nákladech řízení o kasační stížnosti se opírá o §60 odst. 3 větu první s. ř. s.
ve spojení s §120 s. ř. s., podle nichž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení,
byla-li kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 16. října 2017
Mgr. David Hipšr
předseda senátu