ECLI:CZ:NSS:2017:8.ADS.114.2016:34
sp. zn. 8 Ads 114/2016-34
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Miloslava Výborného
a soudců Mgr. Petry Weissové a JUDr. Michala Mazance v právní věci žalobkyně: A. M.,
zastoupené JUDr. Jiřím Sobčíkem, advokátem se sídlem Nádražní 166, Ostrava, proti žalované:
Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, proti rozhodnutí
žalované ze dne 6. 10. 2014, čj. X, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu
v Ostravě ze dne 23. 3. 2016, čj. 20 Ad 79/2014-86,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalované se náhrada nákladů řízení nepřiznává .
IV. Ustanovenému zástupci žalobkyně, JUDr. Jiřímu Sobčíkovi, advokátovi, se p ř i z n á v á
odměna za zastupování a náhrada hotových výdajů za řízení o kasační stížnosti ve výši
1 573 Kč, která mu bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů
od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I.
[1] Žalobkyně, která byla uznána plně invalidní pro invaliditu III. stupně s datem vzniku
invalidity ke dni 17. 10. 2010, požádala žádostí ze dne 5. 5. 2014 o přiznání nároku na plný
invalidní důchod zpětně ke dni 3. 4. 1998. Žalovaná rozhodnutím ze dne 3. 7. 2014, čj. X, žádost
žalobkyně zamítla. Dospěla k závěru, že žalobkyně nebyla v době od 3. 4. 1998 do 31. 12. 2009
plně ani částečně invalidní ve smyslu §39 odst. 1 a §44 odst. 1 a 2 zákona č. 155/1995 Sb.,
o důchodovém pojištění (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“), ve znění účinném
do 31. 12. 2009 a nebyla invalidní v žádném stupni ani v době od 1. 1. 2010 do 17. 10. 2010 podle
§39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění, ve znění účinném od 1. 1. 2010. Žalovaná své
rozhodnutí opřela o posudek o invaliditě zpracovaný lékařskou posudkovou službou Okresní
správy sociálního zabezpečení, pracoviště Ostrava ze dne 9. 6. 2014, čj. LPS/2014/5533-
OV_CSSZ (dále jen „posudek OSSZ Ostrava“).
[2] Žalovaná rozhodnutím ze dne 6. 10. 2014, čj. X (dále jen „napadené rozhodnutí“) zamítla
námitky žalobkyně a své rozhodnutí ze dne 3. 7. 2014, čj. X potvrdila. Odkázala přitom na
posudek OSSZ Ostrava a posudek lékařské posudkové služby České správy sociálního
zabezpečení, pracoviště Ostrava ze dne 8. 9. 2014, čj. LPS/2014/593/NR-MRS_CSSZ (dále jen
„posudek ČSSZ Ostrava“), který nechala vypracovat pro účely řízení o námitkách. Ten potvrdil
závěry posudku OSSZ Ostrava.
II.
[3] Proti rozhodnutí žalované se žalobkyně bránila žalobou u Krajského soudu v Ostravě,
který ji v záhlaví uvedeným rozsudkem zamítl. Krajský soud vyšel z posudku ze dne 14. 4. 2015,
čj. 2015/120-OS, který si vyžádal v průběhu soudního řízení od posudkové komise Ministerstva
práce a sociálních věcí v Ostravě (dále jen „posudek PK MPSV Ostrava“) a srovnávacího
posudku posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí v Brně ze dne 26. 11. 2015,
čj. 2015/3062-BR (dále jen „srovnávací posudek PK MPSV Brno“) s požadavkem k posouzení
zdravotního stavu stěžovatelky od 1. 1. 1996.
[4] Z obou uvedených posudků vyplynul podle krajského soudu shodný závěr, že v období
od 1. 1. 1996 do 16. 10. 2010 žalobkyně nebyla invalidní a že v době od 1. 1. 1996 do dne úrazu
5. 10. 2010 bylo rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu onemocnění
atopickým ekzémem, což je stav odpovídající zdravotnímu postižení uvedenému v kapitole XIV,
položce 3, písm. b) přílohy č. 2 k vyhlášce Ministerstva práce a sociálních věcí č. 284/1995 Sb.,
kterou se provádí zákon o důchodovém pojištění (dále jen „vyhláška č. 284/1995 Sb.“). Pokles
pracovní schopnosti (resp. schopnosti soustavné výdělečné činnosti v dikci zákona o důchodovém pojištění
ve znění účinném do 31. 12. 2009 – poznámka Nejvyššího správního soudu) stanovila posudková komise
s ohledem na předchozí výdělečné činnosti a dosažené vzdělání žalobkyně na 25 % (z rozmezí
25 % - 35 %), jelikož žalobkyně byla schopna nadále vykonávat administrativní činnosti, k nimž
měla kvalifikaci.
[5] Krajský soud považoval oba v soudním řízení zpracované posudky (viz odst. [3]) za úplné
a přesvědčivé a jejich závěry shledal souladné s výsledky odborných lékařských vyšetření
žalobkyně. Neměl proto důvod pochybovat o objektivnosti posouzení zdravotního stavu
žalobkyně ze strany obou posudkových komisí, z jejichž závěrů při rozhodování vycházel.
Připomněl, že žalobkyně po úraze v roce 2010 ve své první žádosti ze dne 29. 10. 2010,
jíž žalovaná vyhověla, nárokovala přiznání invalidního důchodu od skončení výplaty dávek
nemocenského pojištění, tj. od 17. 10. 2010; zpětně přiznání invalidního důchodu nežádala.
Teprve následnými žádostmi se žalobkyně domáhala zpětného přiznání invalidního důchodu,
a to nejprve žádostí ze dne 12. 9. 2013 zpětně od 1. 1. 1996 a naposledy nynější žádostí ze dne
5. 5. 2014 od 3. 4. 1998. Vzhledem k uvedenému byl zdravotní stav žalobkyně posudkovými
orgány posuzován opakovaně. Skutečnost, že hodnocení invalidity žalobkyně je vystavěno
na objektivním posouzení jejího zdravotního stavu, podporuje podle krajského soudu rovněž to,
že všechny posudky vyhotovené v projednávané věci (posudek OSSZ Ostrava, posudek ČSSZ
Ostrava, posudek PK MPSV Ostrava, srovnávací posudek PK MPSV Brno), ale také posudky
vyhotovené v řízení o žádosti ze dne 12. 9. 2013, dospěly ke zcela shodnému závěru, že v době
před 17. 10. 2010 žalobkyně nesplňovala podmínky nároku na invalidní důchod.
III.
[6] Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) brojí proti rozsudku krajského soudu kasační
stížností. Výslovně napadá pouze jeho I. výrok, jímž byla žaloba zamítnuta. Navrhuje napadený
rozsudek zrušit pro jeho nepřezkoumatelnost, dále proto, že byl nedostatečně a neúplně zjištěn
skutkový stav věci a též pro nesprávné právní posouzení věci krajským soudem.
[7] Posouzení zdravotního stavu obsažené v posudku PK MPSV Ostrava a srovnávacím
posudku PK MPSV Brno považuje stěžovatelka za neúplné a nepřesvědčivé, jelikož v nich není
správně určeno rozhodující zdravotní postižení ani míra poklesu její schopnosti soustavné
výdělečné činnosti. Stěžovatelka má za to, že byla již od roku 1996 až do doby přiznání plné
invalidity III. stupně přinejmenším částečně invalidní.
[8] Posudky podle mínění stěžovatelky nevychází z úplné zdravotní dokumentace, na což
poukazovala již při jednání PK MPSV Brno dne 26. 11. 2015, stejně jako při jednání u krajského
soudu. Přestože tomuto soudu v řízení o žalobě předložila další části zdravotní dokumentace,
soud k nim nepřihlédl a zamítl i návrh na vyhotovení doplňujícího posudku.
[9] Další námitka směřuje k tomu, že žalovaná přesvědčivým způsobem neodůvodnila závěr,
podle něhož stěžovatelka byla v posuzovaném období schopna vykonávat administrativní
činnosti, pro které měla kvalifikaci. Ani v soudním řízení vypracované posudky a v návaznosti
na ně krajský soud nevypořádaly, že žalobkyně fakticky výdělečnou činnost, ke které měla
kvalifikaci, nevykonávala a podnikala jako osoba samostatně výdělečně činná v oblasti nákup – prodej
(jinou činnost podle svého tvrzení ani vykonávat nemohla), a to za zvlášť tíživých a omezujících
podmínek (s vyloučením nadměrné fyzické zátěže, pocení, vlhkého, prašného prostředí
dráždícího pokožku a s používáním ochranných pomůcek – gumové nebo latexové rukavice,
gumová obuv).
[10] Za přesvědčivé nepovažuje stěžovatelka ani závěry týkající se stanovení procentuální míry
poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti ve vztahu k jednotlivým namítaným zdravotním
postižením (atopický ekzém, chronická virová hepatitida typu C, smíšená úzkostná a depresivní
porucha). Žalovaná také neodůvodnila, z jakých důvodů je v posudcích stanovena míra poklesu
pracovní schopnosti u jednotlivých zdravotních postižení vždy při spodní hranici zákonného
rozmezí.
[11] Žalovaná podle stěžovatelky pominula lékařskou zprávu praktického lékaře MUDr. T. T. ze
dne 20. 2. 2014, tedy neposoudila zdravotní dokumentaci komplexně. Pokud jde o onemocnění
atopickým ekzémem, posudky o invaliditě se nevyrovnaly s nálezem kožní lékařky MUDr. M. B.
ze dne 19. 1. 2009, z něhož je zřejmé, že stěžovatelka byla schopna výdělečné činnosti za
mimořádných podmínek. Za takového stavu nemělo být zdravotní postižení stěžovatelky
hodnoceno podle kapitoly XIV, položky 3, písm. b), přílohy 2 vyhlášky č. 284/1995 Sb., ale podle
písm. c) téže kapitoly a položky, z něhož vyplývá snížení schopnosti samostatné výdělečné
činnosti v rozmezí 50 % - 60 %.
[12] Stěžovatelka poukazovala i na to, že chronickou virovou hepatitidou typu C trpěla
již od roku 1995, diagnostikována jí byla teprve v roce 2008 při hospitalizaci v nemocnici, o čemž
se však dozvěděla teprve v roce 2010. Do té doby o svém onemocnění nevěděla, diagnóza jí byla
zatajena, což způsobilo podstatné snížení celkové výkonnosti jejího organismu. Namísto
hodnocení zdravotního postižení stěžovatelky podle kapitoly I, položky 1, písm. a), přílohy 2
vyhlášky č. 284/1995 Sb. měly posudkové komise hodnotit tento její zdravotní stav podle
písm. b) téže kapitoly a položky. Uvedenou námitku stěžovatelka podpořila poukazem
na nález Kliniky infekčního lékařství Fakultní nemocnice Ostrava ze dne 19. 2. 2014 vypracovaný
MUDr. L. P.
[13] Závěrem kasační stížnosti stěžovatelka shrnula, že atopický ekzém a chronická virová
hepatitida typu C trvale a nejméně od roku 1996 ovlivňovala schopnost její výdělečné činnosti.
Posudky PK MPSV Ostrava a PK MPSV Brno, ani krajský soud se ale nezabývaly tím, že trpěla
více zdravotními postiženími současně a nesprávně posuzovaly každé její zdravotní postižení
samostatně a izolovaně. Míru poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti stanovily vždy
pouze podle rozhodujícího zdravotního postižení, aniž zohlednily další zdravotní postižení,
kterými stěžovatelka trpěla. Souběh několika zdravotních postižení měl být zohledněn zvýšením
horní hranice míry poklesu pracovní schopnosti. Tomuto požadavku však posudky nedostály,
což představuje vadu řízení, která mohla mít za následek nesprávné posouzení nároku
na částečný invalidní důchod ze strany krajského soudu.
IV.
[14] Žalovaná se ve vyjádření ke kasační stížnosti ztotožnila se závěry krajského soudu
uvedenými v napadeném rozsudku.
V.
[15] Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných
důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout
z úřední povinnosti (§109 odst. 3, 4 s. ř. s.).
[16] Kasační stížnost není důvodná.
[17] V projednávané věci jde o nárok na dávku důchodového pojištění, jejíž přiznání
je podmíněno zjištěními o nepříznivém zdravotním stavu a je tudíž závislé především
na odborném lékařském vyšetření. Jak zdůraznil v napadeném rozsudku již krajský soud,
k takovému posouzení v řízení před ním jsou povolány posudkové komise Ministerstva práce
a sociálních věcí, a to nejen k celkovému posouzení zdravotního stavu a dochované pracovní
schopnosti pojištěnce, ale též k zaujetí posudkových závěrů o invaliditě (částečné invaliditě), jejím
vzniku, zániku či dalším trvání (srov. §4 odst. 2 zák. č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění
sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů). Krajský soud proto postupoval správně,
pokud si pro posouzení zdravotního stavu stěžovatelky opatřil posudek PK MPSV Ostrava
a následně i srovnávací posudek PK MPSV Brno (společně také jen „posudky PK MPSV“).
[18] Posudek posudkové komise je zpravidla rozhodujícím důkazem při posouzení správnosti
a zákonnosti přezkoumávaného rozhodnutí. I proto je nezbytné, aby splňoval požadavek
úplnosti, celistvosti a přesvědčivosti a aby se vypořádal se všemi rozhodujícími skutečnostmi.
Posudkový závěr by tedy měl být náležitě zdůvodněn, aby byl přesvědčivý i pro soud, který nemá,
a ani nemůže mít, odborné lékařské znalosti, na nichž posouzení závisí především. Případné
chybějící či nepřesně formulované náležitosti posudku, jež způsobují jeho nepřesvědčivost
či neúplnost, nemůže soud nahradit vlastní úvahou, jelikož pro to na rozdíl od posudkové komise
nemá potřebné medicínské znalosti (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2009,
čj. 4 Ads 19/2009-38).
[19] Nejvyšší správní soud stěžovatelčiny výhrady ve vztahu k úplnosti a přesvědčivosti
posudků PK MPSV nesdílí. Naopak přisvědčuje krajskému soudu, že závěry obou těchto
posudků jsou přesvědčivé a vnitřně konzistentní. Obě posudkové komise se zevrubně zabývaly
zdravotními postiženími stěžovatelky, její stav posoudily komplexně a ke svým závěrům dospěly
na základě úplné zdravotnické dokumentace s přihlédnutím ke všem tvrzeným obtížím.
[20] Z posudků PK MPSV (jakož i z posudku OSSZ Ostrava a posudku ČSSZ Ostrava
vyžádaného v rámci správního řízení) vyplývá jednoznačný závěr, že se stěžovatelka stala
invalidní (a to ve III. stupni) teprve následkem dopravní nehody ze dne 5. 10. 2010, při které
došlo k poškození mozku, těžké poruše hybnosti a lehké poruše řeči, s datem vzniku invalidity
od 17. 10. 2010. Tento stav odpovídal hodnocení podle kapitoly XV, oddílu A, položky 2 (správně
položky 1 - viz odst. [21]), písm. e) přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., o posuzování invalidity,
kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě
a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity (vyhláška o posuzování
invalidity), (dále jen „vyhláška č. 359/2009 Sb.“), přičemž obě posudkové komise stanovily míru
poklesu pracovní schopnosti stěžovatelky shodně na 75 % (z rozmezí 70 % - 80 %); dospěly
k závěru, že „se jednalo o kombinované postižení duševních a zejména motorických schopností, kdy výkon většiny
denních aktivit je těžce omezen.“
[21] Nejvyšší správní soud nepřehlédl, že v posudcích PK MPSV bylo stěžovatelčino
zdravotní postižení způsobené dopravní nehodou zařazeno do položky 2, písm. e) kapitoly XV,
oddílu A přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., na rozdíl od posudku OSSZ Ostrava a posudku
ČSSZ Ostrava, které toto zdravotní postižení zařadily do položky 1, písm. e) téže kapitoly
a oddílu. Vzhledem k tomu, že slovní popis zdravotního postižení odpovídal položce 1, písm. e),
a to včetně procentního rozmezí míry poklesu pracovní schopnosti, a s ohledem na skutečnost,
že příloha k vyhlášce č. 359/2009 Sb. vůbec neobsahuje v dané kapitole a oddílu položku 2,
písm. e), je zřejmé, že se jedná pouze o chybu v psaní, která neměla žádný dopad na správnost
přijatých posudkových závěrů.
[22] Stěžovatelka ostatně nerozporuje shora uvedené zařazení jejího zdravotního postižení
způsobeného dopravní nehodou, nýbrž napadá správnost posudků PK MPSV v části, v níž
se zabývaly hodnocením stupně její invalidity v období od 3. 4. 1998 do 16. 10. 2010, tj. v období
předcházejícím uznání plné invalidity III. stupně. Stěžovatelka vyjádřila přesvědčení,
že ve zmíněné době byla přinejmenším částečně invalidní.
[23] Uvedená námitka je nedůvodná, jak vyložil krajský soud v odst. [9] a [10] napadeného
rozsudku. V otázce vlivu zjištěných zdravotních postižení na míru poklesu pracovní schopnosti
v době před 17. 10. 2010 dospívají oba posudky PK MPSV ke zcela shodným závěrům.
Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s nejvýznamnějším dopadem
na pracovní schopnost stěžovatelky v uvedené době (od 3. 4. 1998 do 16. 10. 2010) bylo
onemocnění atopickým ekzémem. Při posuzování tohoto zdravotního postižení vyšly oba
posudky PK MPSV z rozsáhlé zdravotní dokumentace MUDr. B. a MUDr. H., v potaz vzaly i
potvrzení z kožní ambulance MUDr. B. ze dne 19. 1. 2009, které citují; na něj se odvolává i
stěžovatelka v kasační stížnosti. Pokles pracovní schopnosti stěžovatelky byl stanoven na 25 %
(blíže viz také odst. [4]) s ohledem na možné pracovní uplatnění stěžovatelky, která byla schopna
vykonávat administrativní činnosti, k nimž má příslušné vzdělání (jako technicko-administrativní
pracovnice).
[24] Nelze proto přisvědčit stěžovatelčině námitce, že posudkové komise nevzaly v potaz
nález z kožní ambulance MUDr. M. B. ze dne 19. 1. 2009. Tento nález měla k dispozici PK
MPSV Ostrava i PK MPSV Brno a žádná z nich přesto neshledala důvod pro přehodnocení
posouzení stěžovatelčina zdravotního postižení atopickým ekzémem a jeho vlivu na pokles její
pracovní schopnosti.
[25] Stěžovatelčinu výhradu, že vzhledem ke svému kožnímu onemocnění byla schopna
výdělečné činnosti jen za zcela mimořádných podmínek, Nejvyšší správní soud hodnotí jako
novou námitku, kterou nevznesla v žalobě, ani ve lhůtě pro její podání (§71 odst. 2 s. ř. s.),
přestože jí v tom nic nebránilo. Kasační stížnost se tak opírá o nový důvod, což je ve smyslu
§104 odst. 4 nepřípustné.
[26] Nejvyšší správní soud k uvedenému přesto nad rámec nezbytného odůvodnění doplňuje,
že zdravotní postižení umožňující soustavnou výdělečnou činnost jen za zcela mimořádných
podmínek jsou ve smyslu §39 odst. 1 písm. b) zákona o důchodovém pojištění, ve znění
účinném do 31. 12. 2009, ve spojení s §7 vyhlášky č. 284/1995 Sb., zdravotní postižení uvedená
v příloze č. 3 citované vyhlášky. Mezi ně se onemocnění atopickým ekzémem neřadí. Podle
právní úpravy účinné od 1. 1. 2010 pak u stěžovatelky nedošlo k poklesu pracovní schopnosti
nejméně o 70 %, a proto nepřipadalo v úvahu posouzení její schopnosti výdělečné činnosti jen za
zcela mimořádných podmínek ve smyslu §39 odst. 4 písm. f) zákona o důchodovém pojištění.
Námitka stěžovatelky, že vzhledem ke svému kožnímu onemocnění byla schopna výdělečné
činnosti jen za zcela mimořádných podmínek, by proto ani tak neobstála.
[27] Nejvyšší správní soud nepřisvědčil ani dalším námitkám, podle nichž posouzení
stěžovatelčina zdravotního stavu vyšlo z nekompletní zdravotní dokumentace. Tuto vadu
stěžovatelka spatřovala v tom, že nebyla zohledněna lékařská zpráva praktického lékaře
MUDr. T. T. ze dne 20. 2. 2014. Ponechala však stranou, že i tato listina byla podkladem pro
posuzování zdravotního stavu oběma posudkovými komisemi v řízení před krajským soudem.
Tato námitka je proto neopodstatněná.
[28] Pokud právě uvedenou námitku stěžovatelka v kasační stížnosti vztáhla i ke správnímu
řízení a vytýkala, že lékařskou zprávu MUDr. T. T. ze dne 20. 2. 2014 opomněla zohlednit
žalovaná či posudky vypracované ve správním řízení (posudek OSSZ Ostrava, posudek ČSSZ
Ostrava), nemá tato námitka předobraz v podané žalobě a poprvé ji stěžovatelka uplatňuje až
v kasační stížnosti. Tato kasační námitka je proto podle §104 odst. 4 nepřípustná.
[29] Stěžovatelka dále tvrdila, že krajský soud nepřihlédl ani k další zdravotní dokumentaci,
kterou během řízení o žalobě doložila. Z protokolu o jednání před krajským soudem ze dne
23. 3. 2016 se podává, že stěžovatelka soudu předložila svazek lékařských zpráv, z nichž
poukázala na nález z Kliniky infekčního lékařství ze dne 19. 2. 2014, jímž hodlala prokazovat
skutečnost, že chronickou virovou hepatitidou typu C trpěla již v roce 1995. Krajský soud
konstatoval, že tato lékařská zpráva je součástí posudkového spisu. Nejvyšší správní soud
současně ověřil, že stěžovatelkou předložený nález ze dne 19. 2. 2014 vypracovaný MUDr. L. P.,
byl podkladem posudků PK MPSV. Ve vztahu k uvedenému nálezu je námitka neúplnosti
zdravotní dokumentace nedůvodná. Jinak stěžovatelka neoznačila žádnou další konkrétní část
zdravotní dokumentace, k níž krajský soud, resp. posudkové komise opomněly přihlédnout, a
proto obecnou kasační námitku o neúplnosti zdravotní dokumentace nemohl Nejvyšší správní
soud blíže přezkoumat.
[30] Nelze přisvědčit ani stěžovatelčině výtce ohledně nedostatečného posouzení onemocnění
chronickou virovou hepatitidou typu C. K té se vyjádřil krajský soud v napadeném rozsudku
v odst. [9] a Nejvyšší správní soud se s ním v této otázce ztotožňuje.
[31] Kasační soud poukazuje na to, že podle zákona o důchodovém pojištění
se při posuzování invalidity zohledňují pouze ta zdravotní postižení, která mají za následek vznik
dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pojištěnce (srov. §39 odst. 1 a §44 odst. 1 a 2
zákona o důchodovém pojištění ve znění do 31. 12. 2009, resp. §39 odst. 1 téhož zákona
ve znění účinném od 1. 1. 2010). Ani jedna posudková komise však nedospěla k závěru,
že onemocnění chronickou virovou hepatitidou typu C bylo možné hodnotit jako dlouhodobě
nepříznivý zdravotní stav. Tato podmínka tedy nebyla u uvedeného onemocnění splněna.
[32] Ze stěžovatelčiny zdravotní dokumentace obě posudkové komise zjistily, že chronická
virová hepatitida typu C jí byla diagnostikována v roce 1998 při hospitalizaci, léčbu podstoupila
stěžovatelka v období 10/2009 – 9/2010. Léčení chronické virové hepatitidy typu C odpovídalo
dočasné pracovní neschopnosti a po úspěšné léčbě byla vyřazena z evidence infekčních chorob;
byla vyléčena. Jako dočasná pracovní neschopnost bylo hodnoceno i další stěžovatelčino
onemocnění smíšenou úzkostnou a depresivní poruchou. Při stanovení míry poklesu pracovní
schopnosti stěžovatelky proto k těmto zdravotním postižením nebylo možné přihlédnout
(§6 odst. 3 vyhlášky č. 284/1995 Sb., resp. §2 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 359/2009 Sb.).
[33] Dílem nepřípustnou a dílem nedůvodnou shledal Nejvyšší správní soud stěžovatelčinu
výtku, že napadené rozhodnutí, posudek OSSZ Ostrava a ČSSZ Ostrava i oba posudky
PK MPSV přesvědčivě neodůvodnily stanovení procentní míry poklesu její pracovní schopnosti
při spodní hranici základního rozpětí míry poklesu pracovní schopnosti pro příslušné zdravotní
postižení (atopický ekzém, chronická virová hepatitida typu C, smíšená úzkostná a depresivní
porucha).
[34] Směřují-li tyto stěžovatelčiny výhrady proti napadenému rozhodnutí, posudku OSSZ
Ostrava a posudku ČSSZ Ostrava, z nichž žalovaná při posouzení žádosti ze dne 5. 5. 21014
vycházela, Nejvyšší správní soud ověřil ze spisu krajského soudu, že uvedené námitky v řízení
před ním nevznesla, ač tak nepochybně učinit mohla. Uplatňuje-li je nyní v kasační stížnosti,
jedná se o námitky nepřípustné podle §104 odst. 4 s. ř. s.
[35] Ve vztahu k oběma posudkům PK MPSV neshledal Nejvyšší správní soud námitky
uvedené v odst. [33] důvodnými. Jak již uvedeno, obě posudkové komise zhodnotily,
že v případě stěžovatelky bylo od 3. 4. 1998 možné za příčinu dlouhodobě nepříznivého
zdravotního stavu považovat pouze onemocnění atopickým ekzémem. Tento stav podle obou
posudkových komisí odpovídal zdravotnímu postižení uvedenému v kapitole XIV, položce 3,
písm. b), přílohy č. 2 k vyhlášce č. 284/1995 Sb., kdy z rozmezí 25 % - 35 % stanovily míru
poklesu pracovní schopnosti na 25 % „s ohledem na předchozí výdělečné činnosti a dosažené vzdělání, neboť
posuzovaná byla v té době schopna vykonávat administrativní činnosti, pro které měla kvalifikaci.“
[36] Nejvyšší správní soud, na rozdíl od stěžovatelky, nepovažuje za pochybení, že posudkové
komise vzaly při určení míry poklesu pracovní schopnosti stěžovatelky v potaz stěžovatelčiny
předchozí výdělečné činnosti, tj. že stěžovatelka v letech 2003 – 2008 pracovala jako osoba
samostatně výdělečně činná a v době od 2. 3. 2009 do ukončení výplaty dávek nemocenského
pojištění byla zaměstnána jako vedoucí potravin. Zákon o důchodovém pojištění totiž v §39
odst. 2 ve znění do 31. 12. 2009, resp. v §39 odst. 3 a 4 ve znění účinném od 1. 1. 2010 výslovně
ukládá správnímu orgánu zohlednit mimo jiné výdělečné činnosti, které posuzovaný vykonával
předtím, než došlo k poklesu jeho pracovní schopnosti. Jestliže byly při zpětném posuzování
invalidity správnímu orgánu známy výdělečné činnosti, které posuzovaný vykonával v době,
pro kterou přiznání invalidního důchodu žádá, nebylo důvodu k těmto skutečnostem
při posuzování zachovalosti pracovní schopnosti nepřihlížet.
[37] I když za jedinou příčinu stěžovatelčina dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu
od 3. 4. 1998 do 16. 10. 2010 shledaly posudkové komise onemocnění atopickým ekzémem,
přesto (nad rámec potřebného) se zabývaly také možností, že by rozhodující příčinou
dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu stěžovatelky bylo onemocnění chronickou virovou
hepatitidou typu C či smíšenou úzkostnou a depresivní poruchou. Vysvětlily však, že by ani tak
stěžovatelka nedosáhla „příznivějšího“ procentního poklesu pracovní schopnosti. U chronické
virové hepatitidy typu C hodnocené podle kapitoly I, položky 1, písm. a) přílohy č. 2 k vyhlášce
č. 284/1995 Sb. by míra poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti činila 20 %, jelikož
se „jednalo o lehkou formu s funkčním omezením lehkého stupně a lehkým omezením celkové výkonnosti
organismu“. Z uvedeného důvodu nepřicházela v úvahu jiná kvalifikace tohoto onemocnění,
jak se také stěžovatelka v kasační stížnosti dovolávala. V případě smíšené úzkostné a depresivní
poruchy by stěžovatelčin stav odpovídal kapitole V, položce 5, písm. b) přílohy vyhlášky
č. 359/2009 Sb. s poklesem pracovní schopnosti o 15 %, neboť byl hodnocen jako „lehké postižení
s reaktivními výkyvy s narušením sociálních kontaktů, některé denní aktivity vykonávány s obtížemi.“ Závěrům
posudků PK MPSV tak nelze ničeho vytknout; posouzení stěžovatelčina zdravotního stavu
provedly úplně a pečlivě, s přihlédnutím ke všem dostupným a známým skutečnostem o jejích
zdravotních postiženích.
[38] Stěžovatelka v kasační stížnosti poukazuje též na skutečnost, že posudkové komise při
hodnocení zdravotního stavu nezohlednily, že trpěla několika zdravotními postiženími současně,
aniž by uvážily zvýšení horní hranice rozpětí míry poklesu pracovní schopnosti. Nejvyšší správní
soud k tomu uvádí, že posudek o invaliditě by měl obsahovat posouzení, zda zjištěný zdravotní
stav stěžovatelky zakládá dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, a pokud ano, které zdravotní
postižení bylo vzato za jeho rozhodující příčinu v případě, že příčinou dlouhodobě nepříznivého
zdravotního stavu je více zdravotních potíží (§2 odst. 3 vyhlášky č. 359/2009 Sb., §6 odst. 3
vyhlášky č. 284/1995 Sb.). Hodnoty procentní míry poklesu pracovní schopnosti stanovené
pro jednotlivá zdravotní postižení se tu nesčítají, ale procentní míra poklesu pracovní schopnosti
se stanoví podle tohoto zdravotního postižení se zřetelem k závažnosti vlivu ostatních
zdravotních postižení na pokles pracovní schopnosti pojištěnce. Za rozhodující příčinu
dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu se považuje takové zdravotní postižení, které
má nejvýznamnější dopad na pokles pracovní schopnosti pojištěnce. Procentní míru poklesu
pracovní schopnosti tedy posudkové komise vyhodnotí podle charakteru zdravotního postižení,
a to podřadí podle jeho druhu a intenzity pod příslušnou kapitolu, oddíl a položku přílohy
vyhlášky č. 284/1995 Sb. (v době do 31. 12. 2009), resp. vyhlášky č. 359/2009 Sb. (v době
od 1. 1. 2010) a současně odůvodní stanovenou míru poklesu pracovní schopnosti v rámci
zde stanoveného rozpětí, včetně případného navýšení (§6 odst. 4 vyhlášky č. 284/1995 Sb.,
§3 vyhlášky č. 359/2009 Sb.). Zvýšení však přichází v úvahu pouze tehdy, pokud by pokles
pracovní schopnosti posuzovaného (zde stěžovatelky) měl přesahovat horní hranici procentního
rozpětí stanoveného vyhláškou č. 284/1995 Sb., resp. vyhláškou č. 359/2009 Sb. pro zdravotní
postižení, které má nejvýznamnější dopad na pokles pracovní schopnost posuzovaného.
Pak by bylo možné uvažovat o zvýšení horní hranice stanoveného rozmezí až o 10 %.
[39] Tak tomu však v projednávané věci nebylo. Za příčinu dlouhodobě nepříznivého
zdravotního stavu od 3. 4. 1998 do 16. 10. 2010 bylo určeno onemocnění atopickým ekzémem,
přičemž pokles pracovní schopnosti stěžovatelky byl z důvodu vyloženého v odst. [23] stanoven
na 25 %, tj. na samé dolní hranici rozmezí. Použití výše uvedených ustanovení o zvýšení horní
hranice míry poklesu pracovní schopnosti tak nepřicházelo v úvahu.
[40] Vzhledem k tomu, že stěžovatelka v kasační stížnosti neuvedla žádné skutečnosti, které
by vyvracely úplnost, přesvědčivost a správnost posudků, z nichž při posouzení věci vycházel
krajský soud, a nepředložila v řízení před krajským soudem žádné důkazy, které by svědčily
o jejím zdravotním stavu a nebyly dosud zohledněny, a které by současně zpochybňovaly
posudkové závěry, nebyl krajský soud povinen provádět jakékoliv další dokazování, ač se toho
stěžovatelka dovolávala. Skutkový stav věci byl prokázán dvěma posudky PK MPSV,
jež se ve svých závěrech shodovaly, a proto další dokazování v projednávané věci bylo
nadbytečné, jak krajský soud správně dovodil.
[41] Nejvyšší správní soud doplňuje, že i v řízení o kasační stížnosti platí, co bylo uvedeno
již v odst. [17] a [18], totiž že soud zdravotní stav stěžovatelky nepřezkoumává, neboť k tomu
nemá potřebné medicínské znalosti. Navrhla-li stěžovatelka na podporu svých tvrzení v kasační
stížnosti dokazování výpisem ze zdravotní dokumentace praktického lékaře, zprávou MUDr. T.
T. ze dne 20. 2. 2014, nálezem MUDr. M. B. ze dne 19. 1. 2009 a ze dne 21. 5. 2010 a nálezem
MUDr. L. P. ze dne 19. 2. 2014, Nejvyšší správní soud z obsahu obou posudků PK MPSV, jež
jsou součástí spisu krajského soudu, ověřil, že uvedené podklady měly posudkové komise
k dispozici. Tyto důkazy tak nemohly ovlivnit závěry, k nimž posudkové komise dospěly.
Nejvyšší správní soud shledal, že skutkový stav věc byl zjištěn v dostatečném rozsahu, proto sám
nedovodil potřebu jej doplňovat dalším dokazováním, a to tím spíše, že stěžovatelkou navržené
důkazy byly v předchozím soudním řízení při podání posudků PK MPSV zohledněny.
VI.
[42] Krajský soud se nedopustil stěžovatelkou vytčených pochybení, vyšel z dostatečně
zjištěného skutkového stavu věci, jeho rozhodnutí je přezkoumatelné a závěry, které opřel
o posudky PK MPSV jsou správné. Nejvyšší správní soud uzavírá, že kasační stížnost není
důvodná; proto ji podle §110 odst. 1 věty druhé s. ř. s. zamítl.
[43] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti Nejvyšší správní soud rozhodl
podle §60 odst. 1 věty první s. ř. s. za použití §120 s. ř. s. Stěžovatelka nebyla v řízení o kasační
stížnosti úspěšná, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalované, jíž by jinak právo
na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti svědčilo, soud náhradu nákladů řízení nepřiznal,
neboť jí v řízení o kasační stížnosti žádné náklady nad rámec její běžné úřední činnosti nevznikly.
[44] Stěžovatelce byl v řízení před krajským soudem ustanoven advokát, který
ji podle §35 odst. 8 s. ř. s. zastupuje i v řízení o kasační stížnosti. Náklady ustanoveného
advokáta platí stát. V řízení o kasační stížnosti učinil ustanovený advokát jeden úkon právní
služby spočívající v sepisu kasační stížnosti v částce 1 000 Kč podle §7, §9 odst. 2 ve spojení
s §11 odst. 1 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., odměnách advokátů a náhradách advokátů
za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Součástí nákladů řízení je i náhrada hotových
výdajů s tímto úkonem souvisejících v částce 300 Kč podle §13 odst. 3 advokátního tarifu.
Vzhledem k tomu, že zástupce stěžovatelky je plátcem daně z přidané hodnoty, zvyšuje
se náhrada nákladů za zastupování o tuto daň ve výši 273 Kč (tj. 21 % z částky 1 300 Kč).
Celkem ustanovenému zástupci náleží 1 573 Kč, a tato částka mu bude vyplacena z účtu
Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 26. dubna 2017
JUDr. Miloslav Výborný
předseda senátu