ECLI:CZ:NSS:2017:8.ADS.136.2017:35
sp. zn. 8 Ads 136/2017-35
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Michala Mazance a soudců
Mgr. Petry Weissové a JUDr. Miloslava Výborného v právní věci žalobkyně: I. N., zastoupené
Mgr. Petrem Miketou, advokátem se sídlem Jaklovecká 1249/18, Ostrava – Slezská Ostrava,
proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 1,
Praha 2, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 10. 2016, čj. MPSV-2016/227957-923, v řízení
o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. 5. 2017,
čj. 19 Ad 44/2016-42,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Ustanovenému zástupci žalobkyně M gr. Petru Miketovi, advokátovi, se sídlem Jaklovecká 1249/18 ,
Ostrava – Slezská Ostrava, se p ř i z n á v á odměna za zastupování a náhrada
hotových výdajů ve výši 1573 Kč, která mu bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního
soudu do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
Úvod:
Úřad práce České republiky zamítl žádost žalobkyně o přiznání průkazu osoby se zdravotním
postižením. Odvolání žalobkyně Ministerstvo práce a sociálních věcí zamítlo. Žalobkyně
se obrátila na krajský soud, který její žalobě vyhověl a rozhodnutí ministerstva zrušil. Ministerstvo
následně změnilo rozhodnutí Úřadu práce tak, že přiznalo žalobkyni průkaz osoby se zdravotním
postižením označený symbolem „TP“ ode dne 1. 4. 2015. Žalobkyně napadla toto rozhodnutí
u krajského soudu, který ho zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Proti tomuto
rozhodnutí brojí žalovaný kasační stížností.
Nejvyšší správní soud se musel zabývat otázkou úplnosti a přesvědčivosti lékařského posudku.
I.
[1] Žalobkyně žádala o přiznání průkazu osoby se zdravotním postižením. Úřad práce České
republiky proto nechal vypracovat posudek o zdravotním stavu žalobkyně MUDr. G. Dle
posudku z 27. 5. 2015 „nebyla žalobkyně osobou se zdravotním postižením, které podstatně omezuje její
schopnost pohyblivosti nebo orientace, včetně osoby s poruchou autistického spektra, ve smyslu §34 odst. 1 zákona
č. 329/2011 Sb., o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením, ve znění účinném od 1. 1. 2014, nejde
o zdravotní stav uvedený v příloze č. 4 k vyhlášce č. 388/2011 Sb., o provedení některých ustanovení zákona
o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením, ve znění účinném od 1. 1. 2014, ani mu svým funkčním
postižením neodpovídá nebo s ním není svými funkčními důsledky srovnatelný“. Na základě posudku pak
Úřad práce žádost zamítl.
[2] Žalobkyně podala proti rozhodnutí odvolání k Ministerstvu práce a sociálních věcí,
v němž uvedla, že je plně invalidní a její zdravotní stav je takového charakteru, že by jí správní
orgány měly přiznat průkaz osoby se zdravotním postižením. Ministerstvo nechalo
vypracovat posudek Posudkovou komisi Ministerstva práce a sociálních věcí v Ostravě (dále
„PK MPSV v Ostravě“), která dospěla ke stejnému závěru jako MUDr. G. Ministerstvo tedy
odvolání zamítlo.
II.
[3] Žalobkyně podala proti rozhodnutí žalobu ke Krajskému soudu v Ostravě. Ten jí vyhověl
a rozhodnutí žalovaného zrušil. Uvedl, že posudek PK MPSV v Ostravě nesplňuje požadavky
úplnosti a přesvědčivosti, zejména pokud se jedná o odůvodnění závěru ohledně schopnosti
orientace; z posudku totiž nebylo patrné, na základě jakých konkrétních úvah dospěla posudková
komise ke svému závěru. Nadto komise vycházela z neúplné zdravotní dokumentace žalobkyně
a jejím členem nebyl lékař s odborností psychiatrie, což soud označil za podstatné nedostatky.
[4] Žalovaný si za účelem nového rozhodnutí vyžádal posudek Posudkové komise
Ministerstva práce a sociálních věcí v Brně (dále „PK MPSV v Brně“). Jejím členem již byla
lékařka s odborností psychiatrie. Komise uvedla, že „přes pokles intelektových schopností na pomezí
pásma slaboduchosti a slabé mentální retardace je orientační schopnost žalobkyně zachována, je schopna adekvátně
komunikovat. […] Z výše uvedeného vyplývá-posuzovaná nemá podstatné omezení v oblasti orientace.“ V oblasti
pohyblivosti pak učinila závěr, že žalobkyně měla středně těžké funkční postižení. Dle
žalovaného obsahuje posudek odůvodnění posudkového závěru a je dostatečně vypovídající
a přesvědčivý. Žalovaný na jeho základě změnil rozhodnutí Úřadu práce tak, že přiznal žalobkyni
průkaz osoby se zdravotním postižením označený symbolem „TP“ ode dne 1. 4. 2015 trvale.
[5] Žalobkyně podala proti novému rozhodnutí v pořadí druhou žalobu. Uvedla, že správní
orgán neposoudil její zdravotní stav komplexně. Obtížně se pohybuje a není schopna se sama
orientovat, proto potřebuje pomoc cizí osoby, na níž je závislá. Krajský soud v Ostravě opět
zrušil rozhodnutí žalovaného a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Uvedl, že posudek PK MPSV
v Brně nesplňoval požadavky úplnosti a přesvědčivosti, a to především pokud se jedná
o odůvodnění závěru ohledně posuzování schopnosti orientace. Dle krajského soudu posudek
sice obsahuje shrnutí podkladové dokumentace, ale zjištění, která komise z těchto zpráv učinila,
o schopnosti orientace, respektive úrovni omezení schopnosti orientace, nic nevypovídají. Není
patrné, na základě jakých konkrétních úvah dospěla komise k závěru, že žalobkyně je přes
zdravotní postižení plně orientována, respektive nelze seznat, na základě čeho komise dospěla
k závěru, že ji postižení v její schopnosti orientace podstatně neomezují.
III.
[6] Žalovaný (stěžovatel) napadl rozsudek krajského soudu kasační stížností opírající
se o důvody uvedené v §103 odst. 1 písm. a) a b) s. ř. s.
[7] Namítl, že PK MPSV v Brně v řádném složení zhodnotila zdravotní stav žalobkyně
komplexně a všechny důležité skutečnosti uvedla v protokolu o jednání. Komise měla pro
posouzení dostatek podkladů a nebylo nutné žalobkyni na jednání vyšetřit. Posudek téže komise
ze stejného dne v jiné věci shledal krajský soud dostatečným, čímž sám sebe staví do sporu.
Stěžovatel považoval posudek za úplný, celistvý a přesvědčivý.
[8] Stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud zrušil rozsudek krajského soudu a věc
mu vrátil k dalšímu řízení.
IV.
[9] Žalobkyně ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedla, že jí byl od 1. 12. 2016 trvale přiznán
průkaz osoby se zdravotním postižením označený symbolem „ZTP“ a její zdravotní stav byl
stejný již od 1. 4. 2015. Posudkové komise učinily závěr o schopnosti orientace, aniž by vůbec
měly možnost je objektivně posoudit. Posudky nejsou správné a úplné.
V.
[10] Kasační stížnost má požadované náležitosti, byla podána včas a osobou oprávněnou.
Nejvyšší správní soud proto posoudil důvodnost kasační stížnosti v mezích jejího rozsahu
a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž
je povinen přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 3, 4 s. ř. s.).
[11] Kasační stížnost není důvodná.
[12] V řízení o kasační stížnosti má stěžovatel za to, že krajský soud nesprávně posoudil
úplnost a přesvědčivost zdravotního posudku a dále, že se on sám dopustil vady řízení, spočívající
v tom, že skutková podstata, z níž vycházel, byla v rozporu se spisovou dokumentací.
[13] Posouzení míry pohyblivosti a orientace je otázkou odbornou, medicínskou, a rozhodnutí
soudu tak závisí především na odborném lékařském posouzení. Soud si proto nemůže učinit
úsudek o této otázce sám. Nejvyšší správní soud vyslovil již v rozsudku čj. 10 Ads 116/2014-46
názor, že „[p]osudkové řízení je specifickou formou správní činnosti spočívající v posouzení zdravotního stavu
občana a některých důsledků z něj vyplývajících pro oblast sociálního zabezpečení a důchodového pojištění. Postup
posudkového orgánu, jehož hlavním obsahem je posudková činnost, předpokládá vedle odborných lékařských
znalostí též znalosti z oboru posudkového lékařství. I tyto posudky nicméně hodnotí soud jako každý jiný důkaz
podle zásad upravených v ustanovení §77 odst. 2 s. ř. s., zejména zda splňují požadavek úplnosti
a přesvědčivosti; vypořádávají se se všemi rozhodujícími skutečnostmi, včetně těch, jež namítá posuzovaný; a zda
je z nich zřejmé, že zdravotní stav posuzovaného byl komplexně posouzen na základě úplné zdravotnické
dokumentace. Posudkový závěr musí být náležitě zdůvodněn, aby byl přesvědčivý a srozumitelný i pro správní
soud, který nemá, a ani nemůže mít, odborné lékařské znalosti. Soud ověřuje, zda posudek PK MSPV je úplný
a přesvědčivý ve výše uvedeném smyslu. Pokud má soud o úplnosti či jakékoliv další náležitosti posudku
pochybnosti, může uložit vypracování revizního posudku soudem ustanoveným znalcem z oboru posudkového
lékařství.“
[14] Krajský soud správně posoudil, že lékařský posudek nesplňuje požadavky na úplnost
a přesvědčivost (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu čj. 4 Ads 13/2003-54). Není z něj
jasné, na základě jakých podkladů a úvah dospěla komise k závěru ohledně schopnosti orientace
žalobkyně. Posudek obsahuje pouze výčet lékařských zpráv a věty: „přes pokles intelektových
schopností na pomezí pásma slaboduchosti a lehké mentální retardace je orientační schopnost posuzované
zachována“ a „[z] výše uvedeného vyplývá-posuzovaná nemá podstatné omezení v oblasti orientace.“ Z nich však
není patrný myšlenkový postup, který k závěru vedl.
[15] Ten, kdo zdravotní stav posuzuje, si musí být vědom, že jeho role je především
zprostředkující – má odborné informace srozumitelně a pokud možno komplexně vysvětlit
„inteligentnímu laikovi“ tak, aby tento na jejich základě mohl o věci posuzované správně
rozhodnout. Musí si přitom být vědom, že „inteligentní laik“ sice má duševní schopnosti
porozumět těmto odborným informacím, ovšem pro jejich rychlé a patřičně důkladné pochopení
mu chybí znalost širších souvislostí a celé řady základních principů, které odborníkovi připadají
samozřejmé (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu čj. 2 Ads 17/2017-15).
[16] Vhodné může být ve výše popsaných souvislostech předestřít nejprve stručný exkurs
o tom, jak rozhodné části těla a psychiky fungují za běžných okolností a v jakých ohledech, v jaké
míře a z jakých příčin dochází u posuzované osoby k odchylkám od běžného stavu. Rovněž
je třeba popsat, z jakých vyšetření byly uvedené poznatky získány a co přesně ta vyšetření ukázala.
Vhodné může být i popsat podstatu použitých diagnostických metod a jejich spolehlivost
a přesnost.
[17] V dané věci bylo nutné klást důraz na jednoznačnost, určitost, úplnost a přesvědčivost
lékařského posudku. Krajský soud nepochybil, zrušil-li napadené rozhodnutí správního orgánu
pro nesplnění požadavků na odborný posudek.
VI.
[18] Nejvyšší správní soud neshledal kasační stížnost důvodnou, proto ji zamítl (§110 odst. 1 s. ř. s.).
[19] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti Nejvyšší správní soud rozhodl
podle §60 odst. 1 věty první s. ř. s. za použití §120 s. ř. s. Stěžovatel nebyl v řízení o kasační
stížnosti úspěšný, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení, žalobkyni pak podle soudního
spisu žádné náklady nevznikly.
[20] Nejvyšší správní soud dále zástupci žalobkyně Mgr. Petru Miketovi ustanovenému
usnesením Krajského soudu v Ostravě čj. 19 Ad 44/2016-13 přiznal odměnu za zastupování
(§35 odst. 8 s. ř. s.). Náklady řízení spočívají v odměně za 1 úkon právní služby (vyjádření
ke kasační stížnosti) v částce 1000 Kč (§7, §9 odst. 2, §11 odst. 1 písm. d) vyhl. č. 177/1996 Sb.,
advokátního tarifu a z náhrady hotových výdajů 300 Kč (§13 odst. 3 téže vyhlášky),
celkem tedy 1300 Kč. Ustanovený právní zástupce je plátcem DPH, a proto se částka zvyšuje
o příslušnou daňovou sazbu, celkem tedy na 1573 Kč. Přiznaná odměna bude vyplacena z účtu
Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 4. října 2017
JUDr. Michal Mazanec
předseda senátu