ECLI:CZ:NSS:2017:8.ADS.180.2016:50
sp. zn. 8 Ads 180/2016-50
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miloslava Výborného
a soudců JUDr. Michala Mazance a Mgr. Petry Weissové v právní věci žalobkyně: R. Š.,
zast. JUDr. Milanem Ostřížkem, advokátem se sídlem Sadová 553/8, Ostrava – Moravská
Ostrava, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5,
proti rozhodnutí žalované ze dne 22. 10. 2015, čj. X, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti
rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 6. 2016, čj. 20 Ad 63/2015-27,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalované se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
IV. Ustanovenému zástupci žalobkyně JUDr. Milanu Ostřížkovi, advokátovi, se p ř i z n á v á
odměna za zastupování a náhrada hotových výdajů ve výši 1 300 Kč, která mu bude
vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto
rozhodnutí.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Rozhodnutím ze dne 22. 10. 2015, čj. X, žalovaná zamítla námitky žalobkyně proti
rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 12. 8. 2015, čj. X, ve věci změny výše
invalidního důchodu. Žalobu proti rozhodnutí o námitkách Krajský soud v Ostravě (dále jen
„krajský soud“) zamítl.
[2] Krajský soud uvedl, že posouzení otázky míry poklesu pracovní schopnosti je otázkou
odbornou, medicínskou, o níž si krajský soud sám nemůže učinit závěr. Vycházel proto
z posudku posudkové komise, která přezkoumala zdravotní stav žalobkyně, a posudek hodnotil
z hlediska úplnosti, přesvědčivosti a správnosti. Dospěl přitom k závěru, že se v posudku
neobjevují vnitřní rozpory, je ucelený, přesvědčivý, jeho závěry proto považoval za správné.
Krajský soud dospěl k závěru, podle kterého byla-li posudkem stanovena míra poklesu pracovní
schopnosti žalobkyně ve výši 40 %, naplňuje žalobkyně podmínku invalidity prvního stupně,
nikoliv stupně vyššího.
II. Kasační stížnost a vyjádření žalované
[3] Proti rozsudku krajského soudu podala žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) kasační
stížnost, která byla doplněná jí ustanoveným zástupcem.
[4] Stěžovatelka v kasační stížnosti namítla, že krajský soud měl vyslechnout znalce a měl jim
klást otázky k jejímu zdravotnímu stavu při jednání; měl si též vyžádat zprávu o podobných
onemocněních a jejich hodnocení u jiných osob. Stěžovatelka uvedla, že zdravotní postižení,
kterým trpí, odpovídá druhu zdravotního postižení podle kapitoly XIII, oddílu E, položce 1d
přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti
a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity
(vyhláška o posuzování invalidity).
[5] V doplnění kasační stížnosti stěžovatelka namítla, že se krajský soud nevypořádal
s námitkami o nesprávném hodnocení jejího zdravotního stavu a z toho vyplývající míry ztráty
pracovní schopnosti. Žádný z provedených posudků se důsledně nezabýval námitkami žalobkyně
směřujícími k jednoznačně diagnosticky prokázané skutečnosti, že u zdravotního stavu žalobkyně
nejde jen o „chronický bolestivý páteřní syndrom se stavem po opakované neurochirurgické operaci pro výhřez
ploténky L5/S1 vlevo v r. 2005, L4/5 vpravo v r. 2011, foraminotomii L4/5 vpravo v r. 2014, s přetrvávající
disfunkcí bederního úseku, s residuálním kořenovým syndromem L4/5 vpravo“. Stěžovatelka zpochybnila
40% míru poklesu pracovní schopnost s výslovnou vazbou na další onemocnění, neboť i bez
vazby na další onemocnění byla tato míra 40%. Uvedené označila stěžovatelka za vnitřní rozpor
posudků, který měl krajský soud odstranit nařízením srovnávacího posudku.
[6] Stěžovatelka navrhla, aby Nejvyšší správní soud rozsudek krajského soudu zrušil a věc mu
vrátil k dalšímu řízení.
[7] Žalovaná ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedla, že krajský soud postupoval v souladu
s právními předpisy, požádal-li o zhodnocení a posouzení zdravotního stavu stěžovatelky ke dni
vydání napadeného rozhodnutí posudkovou komisi Ministerstva práce a sociálních věcí
v Ostravě. Tato komise ve vypracovaném posudku dostatečně zhodnotila stěžovatelčiny
zdravotní problémy a míru poklesu pracovní schopnosti stanovila stejně jako posudková lékařka
v rámci řízení o námitkách. Žalovaná se ztotožnila se závěrem krajského soudu a navrhla
zamítnutí kasační stížnosti.
III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[8] Nejvyšší správní soud nenalezl žádné formální vady či překážky projednatelnosti kasační
stížnosti, a proto přezkoumal jí napadený rozsudek krajského soudu v rozsahu a v rámci kasační
stížností uplatněných důvodů, zkoumaje přitom, zda napadené rozhodnutí či jemu předcházející
řízení netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti [§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.].
[9] Všechny stížnostní námitky lze zahrnout pod důvod kasační stížnosti upravený v §103
odst. 1 písm. d) s. ř. s. Stěžovatelka totiž namítla nepřesvědčivost a nesprávnost posouzení
svého zdravotního stavu. V této souvislosti lze odkázat na judikaturu Nejvyššího správního
soudu, podle níž „[n]eúplné a nepřesvědčivé posouzení rozhodujícího zdravotního postižení v dlouhodobě
nepříznivém zdravotním stavu, jímž stěžovatelka trpěla ke dni vydání přezkoumávaného rozhodnutí,
je třeba považovat za vadu řízení, která mohla mít za následek nesprávné stanovení míry poklesu schopnosti
soustavné výdělečné činnosti stěžovatelky k uvedenému dni a v jeho důsledku nesprávné posouzení zákonných
podmínek plné invalidity ve smyslu §39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění,
jako základního předpokladu pro posouzení dalšího trvání nároku na dávku důchodového pojištění,
jíž se stěžovatelka domáhá. Jde tedy o jinou vadu ve smyslu §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.“ (rozsudek NSS
ze dne 25. 9. 2003, čj. 4 Ads 13/2003-54, publ. pod č. 511/2005 Sb. NSS). Za jinou tvrzenou
vadu řízení před soudem podle §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. pak lze považovat i stěžovatelkou
namítané neprovedení výslechu znalce.
[10] Podle konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu (např. rozsudek NSS ze dne
10. 3. 2016, čj. 7 Ads 18/2016-23 a judikatura v něm citovaná) je posuzování míry poklesu
pracovní schopnosti otázkou medicínskou a rozhodnutí soudu tak závisí především na odborném
lékařském posouzení. Správní soud si proto nemůže učinit úsudek o této otázce sám. Podle §4
odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, posuzuje
zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech
důchodového pojištění Ministerstvo práce a sociálních věcí, které za tímto účelem zřizuje jako své
orgány posudkové komise. Posudkové komise jsou oprávněny k posouzení poklesu pracovní
schopnosti a zaujetí posudkových závěrů o invaliditě, jejím vzniku, trvání či zániku. Posudkové
řízení je specifickou formou správní činnosti spočívající v posouzení zdravotního stavu občana
a některých důsledků z něj vyplývajících pro oblast sociálního zabezpečení a důchodového
pojištění. Jde o postup posudkového orgánu, jehož hlavním obsahem je posudková činnost, která
předpokládá vedle odborných lékařských znalostí také znalosti z oboru posudkového lékařství.
Posudek, který splňuje požadavek úplnosti, celistvosti a přesvědčivosti a který se vypořádává
se všemi rozhodujícími skutečnostmi, je zpravidla rozhodujícím důkazem pro posouzení
správnosti a zákonnosti přezkoumávaného rozhodnutí. Posudkový závěr by měl být náležitě
zdůvodněn, aby byl přesvědčivý i pro soud, který nemá, a ani nemůže mít, odborné znalosti
z oboru posudkového lékařství, na nichž posouzení invalidity závisí především.
[11] Krajský soud si v řízení o žalobě opatřil lékařský posudek vypracovaný posudkovou
komisí Ministerstva práce a sociálních věcí v Ostravě. Posudková komise velmi podrobně
zkoumala zdravotní postižení stěžovatelky a dospěla k závěru, že za rozhodující příčinu
dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu stěžovatelky lze považovat chronický bolestivý
páteřní syndrom se stavem po opakované neurochirurgické operaci pro výhřez ploténky L5/S1
vlevo v roce 2005, L4/5 vpravo v roce 2011, foraminotomii L4/5 vpravo v roce 2014,
s přetrvávající dysfunkcí bederního úseku, s residuálním lehkým kořenovým syndromem L4/5
vpravo. Míru poklesu pracovní schopnosti hodnotila komise podle kapitoly XIII, oddílu E,
položky 1c přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb. a stanovila ji na 40 %. Uvedená procentní míra
poklesu pracovní schopnosti byla určena s ohledem na opakované projevy kořenové
symptomatologie, cervikobrachiálního syndromu vpravo a pro neschopnost výkonu dosavadního
zaměstnání dělnice-stolař. Posudková komise uvedla, že stěžovatelčino zdravotní postižení
není takového stupně závažnosti a rozsahu, aby odůvodňovalo hodnocení podle kapitoly XIII,
oddílu E, položky 1d přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb. Stěžovatelka je schopna pracovního
zařazení s využitím svého vzdělání, znalostí a zkušeností, je schopna rekvalifikace, je schopna
pracovního zařazení s vyloučením těžké fyzické práce, práce trvale v předklonu či ve vynucených
polohách, jako např. dlouhodobý stoj, výšky, nepříznivé trvalé klimatické podmínky. Pro užití §3
vyhlášky č. 359/2009 Sb. nebyly zjištěny další posudkově významné skutečnosti. Posudkové
zhodnocení zdravotního stavu stěžovatelky bylo provedeno na základě prostudování její rozsáhlé
zdravotní dokumentace, stěžovatelka byla při jednání posudkové komise vyšetřena lékařkou.
[12] Nejvyšší správní soud z hlediska výše uvedených požadavků na úplnost a přesvědčivost
odborného lékařského posudku shledal, že se posudková komise v předloženém posudku
dostatečně obsáhle vyjádřila a své závěry přesvědčivě odůvodnila. Posudková komise
při stanovení míry poklesu pracovní schopnosti stěžovatelky přihlédla k ostatním objektivně
doloženým obtížím stěžovatelky. Míra poklesu stěžovatelčiny pracovní schopnosti byla shodně
jako v posudcích vyžádaných ve správním řízení stanovena na 40 %. Nejvyšší správní soud proto
dospěl ke stejnému závěru jako soud krajský, a sice že k datu vydání napadeného rozhodnutí byla
stěžovatelka invalidní, přičemž se jednalo o invaliditu prvního stupně. Správní orgány proto
postupovaly v souladu se zákonem, pokud nevyhověly její žádosti o změnu výše invalidního
důchodu.
[13] Krajský soud vycházel z úplného, celistvého, přesvědčivého znaleckého posudku, jenž
se vypořádal se všemi rozhodujícími skutečnostmi. Námitka o nesprávném hodnocení
stěžovatelčina zdravotního stavu a z toho vyplývající míry ztráty pracovní schopnosti proto
důvodná není. Rovněž nebyl důvod, měl-li krajský soud k dispozici kvalitně zpracovaný posudek,
vyslýchat znalce. Smysl by nemělo ani vyžádání zprávy o podobných onemocněních a jejich
hodnocení u jiných osob, neboť pro posouzení zdravotního stavu stěžovatelky by taková zpráva
byla bez významu.
[14] Důvodná není ani námitka o nedůsledném hodnocení jiných stěžovatelčiných obtíží.
Posudková komise se totiž uvedeným zabývala a uvedla: „S ohledem na opakované projevy kořenové
symptomatologie, cervikobrachiálního syndromu vpravo a pro neschopnost výkonu dosavadního zaměstnání
dělnice-stolař pak bylo hodnoceno v horní % rovině.“ Rovněž v posudku žalované ze dne 14. 10. 2015
bylo uvedeno: „Míru poklesu pracovní schopnosti hodnotím dle kap. XIII, odd. E, pol. 1c) s ohledem
na opakované projevy cervikobrachiálního syndromu vpravo, neschopnost výkonu zaměstnání stolař horní hranicí
z daného rozmezí (30-40%), tj. 40%. Pro nepřítomnost dalších posudkově závažných onemocnění horní hranici
nenavyšuji.“ Z citovaného je rovněž zřejmé, že i ve správním řízení byla míra poklesu pracovní
schopnosti stanovena též s ohledem na další stěžovatelčiny obtíže. Nejvyšší správní soud proto
v obsahu posudků nespatřuje rozpor.
IV. Závěr a náklady řízení
[15] Pro uvedené dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že kasační stížnost je nedůvodná,
a proto ji podle §110 odst. 1 s. ř. s. zamítl. O věci přitom rozhodl bez jednání postupem podle
§109 odst. 2 s. ř. s.
[16] O náhradě nákladů řízení rozhodl Nejvyšší správní soud podle §60 odst. 1 ve spojení
s §120 s. ř. s. Stěžovatelka neměla ve věci úspěch, nemá proto právo na náhradu nákladů řízení.
Žalované v řízení o kasační stížnosti žádné náklady nad rámec běžné úřední činnosti nevznikly,
a proto jí soud náhradu nákladů nepřiznal.
[17] Podle §35 odst. 8 ve spojení s §120 s. ř. s. zástupci stěžovatelky, který jí byl soudem
ustanoven, hradí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát. Ustanovený zástupce stěžovatelky,
JUDr. Milan Ostřížek, advokát, provedl ve věci v řízení před Nejvyšším správním soudem jeden
úkon právní služby, a to písemné podání ve věci samé, tj. doplnění kasační stížnosti [§11 odst. 1
písm. d) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách
advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif)]. Za jeden úkon právní služby náleží
mimosmluvní odměna ve výši 1 000 Kč [§9 odst. 2, ve spojení s §7 bodem 3. advokátního
tarifu], která se zvyšuje o 300 Kč paušální náhrady hotových výdajů podle §13 odst. 3
advokátního tarifu. Celkem tedy odměna za zastupování a náhrada hotových výdajů činí
1 300 Kč. JUDr. Milan Ostřížek zdejšímu soudu nedoložil, že by byl plátcem DPH. K nákladům
řízení se tedy DPH nepřičítá. Náhrada nákladů řízení bude vyplacena z účtu Nejvyššího
správního soudu do 30 dnů ode dne právní moci tohoto rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 29. března 2017
JUDr. Miloslav Výborný
předseda senátu