ECLI:CZ:NSS:2017:8.AS.186.2016:35
sp. zn. 8 As 186/2016-35
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miloslava Výborného
a soudců JUDr. Michala Mazance a Mgr. Petry Weissové v právní věci žalobce: J. Č., zastoupený
JUDr. Ing. Ondřejem Horázným, advokátem se sídlem Ondříčkova 1304/9, Praha 3,
proti žalovanému: Krajský úřad Plzeňského kraje, se sídlem Škroupova 18, Plzeň,
proti rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 3. 2015, čj. DSH/3304/15, v řízení o kasační stížnosti
žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 15. 6. 2016, čj. 30 A 66/2015-53,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci a shrnutí průběhu předcházejících řízení
[1] Magistrát města Plzně rozhodnutím ze dne 22. 12. 2014, čj. MMP/270268/14, zamítl
námitky žalobce proti provedení záznamu bodů v bodovém hodnocení řidiče, které žalobce
podal proti všem záznamům bodů, zejména proti záznamu, kterým bylo dosaženo 12 bodů.
Odvolání proti tomuto rozhodnutí bylo shora specifikovaným rozhodnutím žalovaného
zamítnuto a napadené rozhodnutí bylo potvrzeno.
[2] Žalobu proti rozhodnutí žalovaného Krajský soud v Plzni (dále jen „krajský soud“)
zamítl.
[3] Krajský soud v napadeném rozsudku posuzoval, zda bylo možné zamítnout námitky proti
záznamu bodů v evidenční kartě řidiče týkající se přestupku ze dne 27. 10. 2008, přestože nebyl
k dispozici příslušný pokutový blok (k dispozici bylo pouze oznámení Policie ČR ze dne
30. 10. 2008, čj. ORHK-16-2251/ČJ-2008-07, o uložení pokuty v blokovém řízení a odpověď
Policie ČR na dožádání správního orgánu ze dne 30. 10. 2014, čj. ORHK-16-2251/ČJ-2008-07).
Krajský soud uvedl, že v takovém případě je pro soudní přezkum relevantní zejména řidičův
postoj k tomu, zda přestupek spáchal, a kvalita oznámení o uložení blokové pokuty. Žalobce
v řízení před správním orgánem prvního stupně uvedl jen tolik, že dne 27. 10. 2008 žádný
přestupek v obci Blešno nespáchal, a až následně (v doplnění odvolání a v žalobě) se vyjádřil tak,
že v obci Blešno nebyl a žádného přestupku se nedopustil. Žalobce nijak nekonkretizoval svá
tvrzení. Oznámení o uložení pokuty v blokovém řízení naproti tomu obsahuje dostatečné
množství údajů, které prokazují, že se tam vymezený přestupek dne 27. 10. 2008 stal a že se jej
dopustil žalobce; toto oznámení bylo verifikováno sdělením Policie ČR ze dne 30. 10. 2014.
Krajský soud proto dospěl k závěru, že údaje obsažené v oznámení Policie ČR ze dne
30. 10. 2008 nebyly zpochybněny a na základě tohoto oznámení o spáchání přestupku bylo
možné záznam bodů do registru řidičů provést.
II. Obsah kasační stížnosti
[4] Proti rozsudku krajského soudu podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížnost
co do obsahu opřenou o důvody podle §103 odst. 1 písm. a), b), d) s. ř. s.
[5] Stěžovatel namítl, že samotné oznámení je bez dalšího dokazování pro záznam bodů
do bodového hodnocení řidiče nedostatečné. Jen podpis na pokutovém bloku je při absenci
jiných dokladů důkazem toho, že blokové řízení skutečně proběhlo. I krajským soudem
citovaný rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 8. 2010, čj. 5 As 39/2010-76, stanovil,
že namítá-li účastník řízení o námitkách, že v uvedeném místě a čase přestupek nespáchal,
je pouze na správním orgánu, aby prokázal, že účastník řízení svým podpisem potvrdil souhlas
s blokovým řízením a s uloženou blokovou pokutou. Dále se stěžovatel vyjádřil ke skartaci
pokutových bloků. Je-li doba, po kterou může být pokutový blok na základě uplatněných námitek
potřebný k posouzení oprávněnosti námitky, neomezená, pak z úpravy archivace dokumentů
vyplývá, že pokutové bloky by neměly být skartovány alespoň do doby, kdy je postaveno na jisto,
že už potřeba nebudou. Stěžovateli lze jen těžko klást za vinu, že pokutové bloky byly skartovány.
[6] Stěžovatel namítl, že neexistují žádné nepřímé podklady, tvořící určitý celek ani uzavřený
okruh, jak uvedl krajský soud v napadeném rozsudku. Oznámení o uložení blokové
pokuty i sdělení Policie ČR ze dne 30. 10. 2014 vychází z informací ze stejného zdroje,
a to ze softwarového systému Policie ČR. O uzavřený okruh vytvořený nepřímými podklady
by se jednalo, kdyby existoval pokutový blok a případně jiné podklady na záznamech
v softwarovém systému Policie ČR zcela nezávislé.
[7] Podle stěžovatele se krajský soud nevypořádal s jeho žalobní námitkou, v níž namítal
nelogické závěry správního orgánu, podle kterých je třeba body zaznamenat na základě existence
jakéhokoli rozhodnutí, byť by bylo nesprávné. Následně správní orgán popřel smysl řízení
o námitkách, neboť uznává pouze odečet bodů na základě zrušení rozhodnutí a nikoli opravu
záznamu bodů podle §123f odst. 3 zákona o silničním provozu. Z těchto důvodů je napadený
rozsudek nepřezkoumatelný pro nedostatek odůvodnění.
[8] Stěžovatel podotkl, že řízení o námitkách má trestní charakter a záznam bodů je trestem.
Důkazní břemeno proto jednoznačně spočívá na správním orgánu. Bylo povinností správního
orgánu vyloučit jakoukoliv důvodnou pochybnost o tom, že se stěžovatel na daném místě
v předmětnou dobu nacházel a přestupku se tam skutečně dopustil. Stěžovateli nelze přičítat,
že nedisponoval důkazem o tom, na jakém místě se dne 27. 10. 2008 nacházel.
[9] Podle stěžovatele krajský soud nebral v úvahu stěžovatelův postoj k tomu, zda přestupek
spáchal, resp. „zlehčoval skutečnost, kdy se stěžovatel začal bránit“. Tvrzení soudu, že stěžovatel brojil
proti všem námitkám, a následně se soustředil jen na slabší místo, je zcela nepřípadné. Důvod
formálního podání námitek proti všem záznamům bodů spočívá v tom, že správní orgán
obstarává podklady a pokutové bloky ke všem záznamům bodů. Účastník řízení v okamžiku
podání námitek nemá k dispozici vůbec žádné podklady, které by mohl rozporovat.
Nevyjádřením se k některým podkladům s nimi stěžovatel konkludentně vyjádřil souhlas.
[10] Řízení o námitkách není ovládáno zásadou koncentrace řízení a účastník řízení může
navrhovat důkazy a přinášet nová tvrzení i v řízení o odvolání. Stěžovatel proto mohl
až v odvolání uvést, že v obci Blešno nebyl. Názor krajského soudu, že stěžovatel měl celou řadu
příležitostí, jak se domáhat nápravy, je irelevantní, protože přestupcům nejsou informace
o záznamu bodů oznamovány. K napadení kvality oznámení neměl stěžovatel důvod,
neboť tvrdil, že v dané obci nebyl a žádného přestupku se v daném místě nedopustil.
[11] Stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil
krajskému soudu k dalšímu řízení.
[12] Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil.
III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[13] Nejvyšší správní soud nenalezl žádné formální vady či překážky projednatelnosti kasační
stížnosti, a proto přezkoumal jí napadený rozsudek krajského soudu v rozsahu a v rámci kasační
stížností uplatněných důvodů, zkoumaje přitom, zda napadené rozhodnutí či jemu předcházející
řízení netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti [§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.].
[14] Nejvyšší správní soud se předně zabýval tvrzenou nepřezkoumatelností napadeného
rozsudku, neboť pouze přezkoumatelný rozsudek je způsobilý k posouzení z hlediska jeho
zákonnosti. Vycházel přitom z judikatury Ústavního soudu, podle níž „není porušením práva
na spravedlivý proces, jestliže obecné soudy nebudují vlastní závěry na podrobné oponentuře (a vyvrácení) jednotlivě
vznesených námitek, pakliže proti nim staví vlastní ucelený argumentační systém, který logicky a v právu
rozumně vyloží tak, že podpora správnosti jejich závěrů je sama o sobě dostatečná“ (nález ze dne 12. 2. 2009,
sp. zn. III. ÚS 989/08). Nejvyšší správní soud shledal, že krajský soud výslovně nereagoval
na žalobní námitku zpochybňující logiku závěru, podle kterého je třeba body zaznamenat
na základě jakéhokoli rozhodnutí, byť by bylo nesprávné. Naproti tomu však krajský soud
v napadeném rozsudku srozumitelně vysvětlil, proč bylo oznámení policie ze dne 30. 10. 2008
o uložení pokuty v blokovém řízení dostatečně průkazné, čímž potvrzovalo existenci
pravomocného rozhodnutí o sankci za jednání zařazené do bodového hodnocení i to,
že se v oznámení vymezený přestupek stal a že se ho dopustil stěžovatel. Nebyl proto důvod
zvažovat, na základě jakého rozhodnutí lze body zaznamenat. Stěžovatel v žalobě nevznesl
námitku, podle které správní orgán uznává pouze odečet bodů na základě zrušení rozhodnutí,
a nikoli opravu záznamu bodů podle §123f odst. 3 zákona o silničním provozu. V žalobě pouze
tvrdil, že žádné pravomocné rozhodnutí neexistuje, protože v obci Blešno nebyl a žádného
přestupku se nedopustil, takže neměl důvod usilovat o změnu nebo zrušení rozhodnutí. Nejvyšší
správní soud proto napadený rozsudek považuje za přezkoumatelný.
[15] Nejvyšší správní soud při vypořádání námitek, kterými stěžovatel brojí proti závěru
krajského soudu, podle kterého záznam bodů do registru řidičů bylo možné provést na základě
oznámení Policie ČR ze dne 30. 10. 2008 o uložení pokuty v blokovém řízení, odkazuje na svou
dřívější judikaturu (srov. např. rozsudek NSS ze dne 28. 7. 2016, čj. 2 As 109/2016-32,
a judikaturu v něm citovanou). V ní konstatoval, že oznámení o uložení blokové pokuty není
nezpochybnitelným důkazem o tom, že řidič přestupek spáchal. Proto, vyskytnou-li se v řízení
pochybnosti o údajích uvedených v oznámení, je nutné vycházet i z důkazů dalších. Současně
však nemůže ke zpochybnění údajů v oznámení o uložení pokuty v blokovém řízení dojít
(bez dalšího, automaticky) vždy, když řidič namítne, že přestupek nespáchal nebo že si jej není
vědom. Správní orgán musí v takovém případě posuzovat jak kvalitu zpochybňujících tvrzení
řidiče, tak i kvalitu oznámení o uložení pokuty v blokovém řízení.
[16] Pokud jde o kvalitu zpochybňujících tvrzení stěžovatele v právě projednávané věci,
Nejvyšší správní soud přisvědčuje krajskému soudu v tom, že stěžovatel v námitkách, které podal
bezprostředně poté, co mu bylo oznámeno dosažení 12 bodů v bodovém hodnocení, uvedl:
„Podle ustanovení §123f zákona o silničním provozu podávám tímto námitky proti všem záznamům bodů
v registru řidičů, zejména pak ve smyslu §123f odst. 4 zákona o silničním provozu proti záznamu kterým bylo
dosaženo 12 bodů.“; poté co se stěžovatel seznámil s podklady pro vydání rozhodnutí, zaměřil svou
pozornost na přestupek spáchaný dne 27. 10. 2008 a ve vyjádření k podkladům pro vydání
rozhodnutí ze dne 12. 12. 2014 uvedl: „Sděluji tedy správnímu orgánu, že dne 27. 10. 2008 jsem žádný
přestupek v obci Blešno nespáchal, a údaje uvedené v oznámení o uložení pokuty v blokovém řízení ze dne
30. 10. 2008 neodpovídají skutečnosti.“; v doplnění odvolání stěžovatel uvedl: „opakovaně jsem tvrdil,
že jsem v obci Blešno nebyl a žádného přestupku jsem se nedopustil.“ Stěžovatel svá tvrzení nijak
nekonkretizoval. Za těchto okolností nemohla stěžovatelova strohá a zcela obecná argumentace
sama o sobě zpochybnit obsah oznámení ze dne 30. 10. 2008, které bylo verifikováno sdělením
Policie ČR ze dne 30. 10. 2014. Vágní a ničím nepodložené tvrzení stěžovatele zpochybňující
důkazy svědčící o spáchání přestupku po právu nebyla shledána ve správním řízení ani v řízení
před krajským soudem za dostačující pro jeho exkulpaci a tím i pro důvod v bodovém hodnocení
body nezaznamenat.
[17] Pokud jde o kvalitu oznámení o uložení pokuty v blokovém řízení, krajský soud
požadavku řádného posouzení oznámení dostál. V situaci, kdy ve správním řízení nemohl být
předložen samotný pokutový blok, neboť byl skartován, souhlasí Nejvyšší správní soud
s argumentací krajského soudu dovozující, že oznámení o uložení pokuty v blokovém řízení
by mělo obsahovat všechny obligatorní náležitosti pokutového bloku s výjimkou podpisů.
Konstatování krajského soudu, podle něhož musí být v takovém oznámení přiměřeně uveden
popis skutku s označením místa a času jeho spáchání, vyslovení viny, druh a výměra sankce,
přičemž je možné s ohledem na specifika blokového řízení přijmout i strohé a zkratkové
formulace, je-li z nich patrno, komu, kdy a za jaký přestupek byla pokuta v blokovém řízení
uložena, je pak v souladu nejen s krajským soudem citovaným usnesením Nejvyššího soudu
ze dne 12. 4. 2001, sp. zn. 21 Cdo 775/2000, ale i se soudobou judikaturou Nejvyššího správního
soudu (např. rozsudek NSS ze dne 26. 5. 2016, čj. 7 As 63/2016-47). Z druhého ze zmiňovaných
rozhodnutí plyne, že pokutový blok (zde oznámení o uložení pokuty v blokovém řízení) nelze
posuzovat s rigidní přísností. Je tak především třeba, aby konkrétní jednání konkrétní osoby bylo
v bloku popsáno natolik jednoznačně a určitě, že nebude zaměnitelné s jiným jednáním. Nejvyšší
správní soud se ztotožňuje s posouzením krajského soudu, že oznámení ze dne 30. 10. 2008
je dostatečně průkazné. Identifikuje totiž stěžovatele jako přestupce, označuje místo
a čas spáchání přestupku, specifikuje, jakého přestupkového jednání se stěžovatel dopustil, uvádí,
k porušení jakého ustanovení zákona o silničním provozu tím došlo, a že mu za toto jednání byla
uložena bloková pokuta ve výši 2 500 Kč.
[18] Námitka stěžovatele, že jen podpis na pokutovém bloku je důkazem toho, že blokové
řízení skutečně proběhlo, není důvodná. Takovým důkazem může být i oznámení o uložení
pokuty v blokovém řízení, nejsou-li pochybnosti o údajích v něm uvedených. V souzeném
případě ke zpochybnění údajů v oznámení o uložení pokuty v blokovém řízení nedošlo.
Už krajský soud uvedl, že Nejvyšší správní soud na závěry učiněné v rozsudku dne 24. 8. 2010,
čj. 5 As 39/2010-76, navázal v rozsudku ze dne 4. 1. 2012, čj. 3 As 19/2011-74, ve kterém
výslovně uvedl, že ne každé zpochybnění údajů v oznámení o uložení pokuty v blokovém řízení
nutně vede k povinnosti správního orgánu vyžádat další důkazy prokazující skutečnosti zde
uvedené. Stěžovatelův postup ve správním řízení nezakládal důvod pro vyžádání si dalších
důkazů, proto nemůže absence pokutového bloku ovlivnit správnost zápisu bodů za přestupek
spáchaný dne 27. 10. 2008. Stěžovateli krajský soud ani správní orgány nekladly za vinu skartaci
pokutového bloku. Pouze dospěly k závěru, že i oznámení o uložení pokuty v blokovém řízení
je dostatečným podkladem pro záznam bodů, což se stěžovateli nepodařilo zpochybnit.
Na uvedené nemá vliv to, že oznámení o uložení pokuty v blokovém řízení i sdělení Policie ČR
ze dne 30. 10. 2014 pocházejí z jednoho zdroje, stejně jako na tento závěr nemá vliv motivace
stěžovatele brojit proti přestupku ze dne 27. 10. 2008 až poté, co zjistil, že pokutový blok byl
skartován. Jak již bylo řečeno, i „pouhé“ oznámení o uložení pokuty v blokovém řízení
v souzeném případě postačovalo pro záznam bodů; sdělení Policie ČR ze dne 30. 10. 2014 jen
potvrdilo správnost údajů v něm uvedených.
[19] Příslušné obecní úřady obce s rozšířenou působností provádějí záznam v registru řidičů
na základě oznámení o uložení pokuty za přestupek v blokovém řízení [§123b odst. 2 písm. a)
zákona o silničním provozu]. Námitky proti provedení záznamu bodů v registru řidičů může
podle §123f zákona o silničním provozu podat řidič, tj. v souzeném případě stěžovatel. Správní
orgán neměl pochybnosti o tom, že se stěžovatel dne 27. 10. 2008 dopustil jednání zařazeného
do bodového hodnocení; svědčilo o tom totiž oznámení o uložení pokuty v blokovém řízení
ze dne 30. 10. 2008, a proto na základě tohoto oznámení záznam bodů do registru řidičů provedl.
Tím, kdo tvrdil nesprávnost údajů obsažených v oznámení o uložení pokuty v blokovém řízení,
byl stěžovatel. Důkazní břemeno proto tížilo stěžovatele. Stěžovatel však žádné důkazy, kterými
by prokázal, že přestupek nespáchal, nenavrhl. Stěžovateli lze sice přisvědčit v tom, že důkazní
břemeno v přestupkovém řízení primárně spočívá na správním orgánu (řízení o přestupku
je ovládáno zásadou oficiality), je však nezbytné dodat, že pokud je tvrzením obviněného
z přestupku (zde tvrzením stěžovatele) některý z důkazů zpochybněn, je pouze na něm,
aby svá tvrzení prokázal (srov. např. rozsudek NSS ze dne 22. 8. 2013, čj. 1 As 45/2013-37).
[20] Správní řízení o námitkách proti záznamu bodů v registru řidičů je řízením zahajovaným
na návrh, předpokladem jeho zahájení je totiž podání námitek řidičem. Námitka stěžovatele,
že řízení o námitkách není ovládáno zásadou koncentrace řízení, proto důvodná není. Nehledě
k tomu stěžovatel nenavrhl žádné důkazy, kterými by prokázal, že se v čas spáchání přestupku
v obci Blešno nenacházel; již proto jeho dodatečně uplatněné tvrzení nemohlo zpochybnit obsah
oznámení o uložení pokuty v blokovém řízení.
IV. Závěr a náklady řízení
[21] Pro uvedené dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že kasační stížnost je nedůvodná,
a proto ji podle §110 odst. 1 s. ř. s. zamítl. O věci přitom rozhodl bez jednání postupem podle
§109 odst. 2 s. ř. s.
[22] O náhradě nákladů řízení rozhodl Nejvyšší správní soud podle §60 odst. 1 ve spojení
s §120 s. ř. s. Stěžovatel neměl ve věci úspěch, nemá proto právo na náhradu nákladů řízení.
Žalovanému v řízení o kasační stížnosti žádné náklady nad rámec běžné úřední činnosti
nevznikly, a proto mu soud náhradu nákladů nepřiznal.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 29. března 2017
JUDr. Miloslav Výborný
předseda senátu