ECLI:CZ:NSS:2017:9.AS.77.2017:15
sp. zn. 9 As 77/2017 - 15
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Barbary Pořízkové
a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Petra Mikeše, Ph.D., v právní věci žalobkyně: Tepelné
hospodářství města Ústí nad Labem s.r.o., se sídlem Malátova 2437/11, Ústí nad Labem,
zast. JUDr. Františkem Gahlerem, advokátem se sídlem Rubensova 1556/72, Ústí nad Labem,
proti žalovanému: Energetický regulační úřad, se sídlem Masarykovo nám. 5, Jihlava,
proti rozhodnutí předsedkyně žalovaného ze dne 10. 11. 2016, č. j. 06611-30/2016-ERU, v řízení
o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 1. 3. 2017,
č. j. 62 A 17/2017 – 49,
takto:
I. Kasační stížnost se o dm í t á .
II. Žádný z účastníků ne m á p ráv o na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) se kasační stížností domáhá zrušení v záhlaví
uvedeného usnesení Krajského soudu v Brně (dále jen „krajský soud“), kterým byla odmítnuta její
žaloba proti shora označenému rozhodnutí předsedkyně žalovaného.
[2] Tímto rozhodnutím byl zamítnut rozklad a potvrzeno rozhodnutí (předběžné opatření)
vydané v prvním stupni správního řízení ze dne 30. 6. 2016, č. j. 06611-8/2016-ERU, jímž byla
stěžovatelce uložena povinnost zajistit dodávky tepla a teplé vody do odběrného místa Koněvova
2208/8 a 2209/10 v rozsahu a za podmínek stanovených kupní smlouvou na dodávku a odběr
tepla a teplé užitkové vody č. 11001 2174, uzavřenou mezi Společenstvím Koněvova 2208/8
a 2209/10 v Ústí nad Labem (dále jen „společenství“) a stěžovatelkou, a zdržet se jakéhokoli
jednání vedoucího k přerušení dodávek tepelné energie do tohoto odběrného místa (výrok I.).
Výrokem II. byla společenství uložena povinnost za tepelnou energii dodanou do odběrného
místa Koněvova 8 a 10 po dobu trvání tohoto předběžného opatření hradit stěžovatelce platby
v rozsahu a za podmínek stanovených kupní smlouvou na dodávku a odběr tepla a teplé užitkové
vody č. 11001 2174, uzavřenou mezi společenstvím a stěžovatelkou. Toto předběžné opatření
žalovaný vydal na návrh společenství podle §61 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen
„správní řád“).
[3] Krajský soud žalobu bez věcného projednání odmítl, neboť dospěl k závěru, že žaloba
je podle §68 písm. e) ve spojení s §70 písm. b) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu
správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), nepřípustná.
[4] Rozhodnutí o nařízení předběžného opatření podle §61 správního řádu dle
krajského soudu bezezbytku splňuje znaky rozhodnutí předběžné povahy ve smyslu §70 písm. b)
s. ř. s., které stanovil Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 29. 3. 2006,
č. j. 2 Afs 183/2005 – 64. Jedná se totiž o „rozhodnutí správních orgánů ve věcech
veřejnoprávních, upravující předběžně či dočasně poměry osob, zajišťující určité věci nebo osoby
či zatímně fixující určitý stav (materiální znak)“ a současně se může osoba proti důsledkům
tohoto rozhodnutí bránit v řízení před správním orgánem, „který v dané věci rozhodne
s konečnou platností (procesní znak)“.
[5] Žalobou napadené rozhodnutí je předběžné povahy ve smyslu §70 písm. b) s. ř. s., neboť
se jím zatímně upravují poměry účastníků správního řízení do doby meritorního rozhodnutí.
Právo stěžovatelky na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod
je zajištěno tím, že je garantován soudní přezkum konečného meritorního rozhodnutí v daném
řízení. V této souvislosti soud odkázal na ustálenou judikaturu Nejvyššího správního soudu (např.
usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 10. 2004, č. j. 7 A 136/2002 – 67, nebo usnesení
ze dne 5. 10. 2004, č. j. 6 A 119/2001 – 74).
II. Obsah kasační stížnosti
[6] V kasační stížnosti stěžovatelka formálně namítá porušení §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s.
Uvádí, že soud podpořil žalovaného, který dle jejího přesvědčení neměl napadené rozhodnutí
vůbec vydat. Navrhovatel se totiž sám dostal do situace, že o předběžné opatření musel požádat.
Žalovaný vydal předběžné opatření v rozporu se zněním §86 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb.,
o podmínkách podnikání a výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých
zákonů (energetický zákon), ve znění účinném pro projednávanou věc.
[7] Uvedené ustanovení stanoví, že dodávat tepelnou energii jiné fyzické nebo právnické
osobě lze pouze na základě smlouvy o dodávce tepelné energie nebo jako plnění poskytované
v rámci smlouvy jiné. Navrhovatel tedy mohl se stěžovatelkou uzavřít kupní smlouvu na dobu
určitou jednoho roku s možností jejího prodloužení.
[8] S ohledem na shora uvedené důvody žalovaný porušil zákon. Stěžovatelka navrhuje
napadené usnesení krajského soudu zrušit a věc mu vrátit k dalšímu řízení.
III. Posouzení Nejvyšším správním soudem
[9] Kasační stížnost je opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí krajského
soudu ve správním soudnictví, jímž se účastník řízení, z něhož takové rozhodnutí vzešlo
(stěžovatel), domáhá zrušení soudního rozhodnutí. Kasační stížnost v daném případě skutečně
podala účastnice řízení, z něhož napadené rozhodnutí krajského soudu vzešlo (§102 s. ř. s.),
a byla podána včas (§106 odst. 2 s. ř. s.).
[10] Kasační stížnost je přípustná proti každému rozhodnutí, není-li v zákoně stanoveno jinak
(§102 s. ř. s.). Podle §104 odst. 4 s. ř. s. není kasační stížnost přípustná, opírá-li se o jiné důvody,
než které jsou uvedeny v §103 s. ř. s., nebo o důvody, které stěžovatel neuplatnil v řízení před
krajským soudem.
[11] Kasační stížností je v posuzované věci napadeno usnesení o odmítnutí žaloby, z povahy
věci jsou tedy stěžovatelčina tvrzení podřaditelná pouze pod kasační důvod dle §103 odst. 1
písm. e) s. ř. s. spočívající v tvrzené nezákonnosti napadeného rozhodnutí o odmítnutí návrhu
(srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 4. 2005, č. j. 3 Azs 33/2004 – 98).
[12] Nerozhodl-li krajský soud ve věci samé, ale žalobu odmítl, nepřísluší ani Nejvyššímu
správnímu soudu zabývat se v řízení o kasační stížnosti případnými jinými důvody
uvedenými stěžovatelkou (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 1. 2004,
č. j. 5 Azs 43/2003 – 38). Soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích kasačního důvodu dle
§103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. a v rozsahu kasační stížnosti podle §109 odst. 2 a odst. 3 s. ř. s.,
a dospěl k závěru, že kasační stížnost není přípustná.
[13] Kasační stížnost může účinně směřovat jen proti těm důvodům soudního rozhodnutí,
na nichž je toto rozhodnutí postaveno. To znamená, že v řízení o kasační stížnosti proti usnesení
krajského soudu o odmítnutí žaloby z důvodu §70 písm. b) s. ř. s. musí důvody kasační stížnosti
(stěžovatelčiny výtky) směřovat do výroku krajského soudu o odmítnutí žaloby.
[14] Krajský soud postavil své rozhodnutí o předběžnosti napadeného rozhodnutí a jeho
výluce ze soudního přezkumu zejména na splnění testu předběžnosti, vytyčeném rozšířeným
senátem ve věci sp. zn. 2 Afs 183/2005. V projednávané věci by tedy stěžovatelka měla v kasační
stížnosti zejména uvést důvody, pro které je závěr krajského soudu o soudní výluce předběžného
opatření, vydaného dle §61 správního řádu, nesprávný.
[15] Stěžovatelka sice správně formálně uplatnila kasační důvod dle §103 odst. 1
písm. e) s. ř. s., uplatněné kasační důvody však v žádném případě do tohoto důvodu, a tedy
i do rozhodovacích důvodů krajského soudu, nesměřují. Naopak směřují do postupu žalovaného
správního orgánu, který předběžné rozhodnutí vydal, a do jednání navrhovatelky předběžného
opatření. Žádné důvody, pro které měl krajský soud žalobu věcně projednat, stěžovatelka
v kasační stížnosti neuvedla.
[16] Směřují-li kasační důvody proti postupu ve správním řízení či výlučně proti správnímu
rozhodnutí, a nikoliv proti usnesení krajského soudu, kterým byla věc odmítnuta, opírá
se kasační stížnost jen o „jiné důvody“ než důvody uvedené v ustanovení §103 s. ř. s. Taková
kasační stížnost je dle §104 odst. 4 s. ř. s. nepřípustná.
[17] Z výše uvedených důvodů Nejvyšší správní soud kasační stížnost dle §104 odst. 4 s. ř. s.
ve spojení s §46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. bez věcného projednání odmítl. O nákladech řízení
o kasační stížnosti bylo rozhodnuto dle §60 odst. 3, věty první, s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s.
Dle uvedených ustanovení žádný z účastníků řízení o kasační stížnosti nemá právo na náhradu
nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 20. dubna 2017
JUDr. Barbara Pořízková
předsedkyně senátu