ECLI:CZ:NSS:2017:APRK.16.2017:17
sp. zn. Aprk 16/2017 - 17
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové
a soudců JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Radana Malíka v právní věci žalobce: J. P., proti
žalovanému: Krajský úřad Olomouckého Kraje, se sídlem Jeremenkova 40, Olomouc, o žalobě
proti rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 7. 2016, č. j. KUOK 69982/2016,
sp. zn. KÚOK/50014/2016/ODSH-SD/7228, vedené u Krajského soudu v Ostravě - pobočka
v Olomouci pod sp. zn. 59 A 19/2016, o návrhu žalobce na určení lhůty k provedení procesního
úkonu dle §174a zákona č. 6/2002 Sb.,
takto:
I. Návrh se zamítá .
II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
[1] Návrhem, který byl podán u Nejvyššího správního soudu dne 19. 7. 2017 se žalobce (dále
jen „navrhovatel“) domáhá určení lhůty k provedení procesního úkonu podle §174a zákona
č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších
zákonů (zákon o soudech a soudcích), a to vydání rozhodnutí v řízení o žalobě vedeném
u Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci (dále jen „krajský soud“) pod
sp. zn. 59 A 19/2016. Svůj návrh omezil na tvrzení, že rozhodující soud je v prodlení s vydáním
rozhodnutí o věci samé; nesouhlasí s tím, že jeho žaloba není věcí přednostní; dále se vyjadřuje
k předchozím rozhodnutím zdejšího soudu ve věci průtahů. Návrhem se rovněž domáhá
ustanovení advokáta k položení předběžných otázek Soudnímu dvoru.
[2] K návrhu se vyjádřila zastupující soudkyně krajského soudu; uvedla, že soud si již vyžádal
potřebné spisy a podklady k rozhodnutí, ale s ohledem na požadavek §56 zákona
č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“) bude věc vyřízena v řádném pořadí
tak, jak napadla. Současně podotkla, že usnesením ze dne 9. 8. 2016, č. j. 59 A 19/2016 – 20,
rozhodl krajský soud o tom, že zastoupení žalobce spolkem Cannabis is The Cure, z. s.
nepřipouští (návrh na určení lhůty byl podán současně tímto spolkem – pozn. NSS). Jelikož uvedený
spolek i přes uvedené usnesení nadále zasílá soudu za žalobce řadu podání, učinil soud opatření
ke zpřehlednění soudního spisu spočívající v tom, že zřídil jeho oddělenou část, kam podání
spolku zařazuje; současně byl spolek uvědoměn o tom, že k jeho podáním soud nepřihlíží.
Vzhledem k tomu, že návrh na určení lhůty byl podán uvedeným spolkem, resp. Art Language
Factory, z.s. má krajský soud za to, že se nejedná o subjekt aktivně legitimovaný k podání návrhu.
Pokud by Nejvyšší správní soud měl za to, že je o návrhu třeba rozhodnout, odkazuje krajský
soud na své vyjádření k návrhu, o němž bylo rozhodnuto pod sp. zn. Aprk 2/2017. Krajský soud
si je vědom, že od podání žaloby uplynul již 1 rok; s ohledem na personální situaci v soudním
oddělení (dlouhodobá pracovní neschopnost rozhodující samosoudkyně) a množství
přednostních věcí, nebylo dosud možné o žalobě rozhodnout. Krajský soud podotkl,
že usnesením ze dne 7. 10. 2016, č. j. 59 A 19/2016 – 44, byl žalobě přiznán odkladný účinek.
[3] Z předloženého spisu krajského soudu Nejvyšší správní soud zjistil, že navrhovatel
doručil soudu žalobu proti rozhodnutí žalovaného dne 2. 8. 2016. V ní mj. požádal o přiznání
odkladného účinku a uvedl, že jej bude v řízení před soudem zastupovat Cannabis
is The Cure, z. s., se sídlem Tylova 2, Olomouc. Usnesením ze dne 9. 8. 2016 soud nepřipustil
označeného zástupce k zastupování před soudem, usnesením z téhož dne pak vyzval
navrhovatele k zaplacení soudního poplatku za rozhodnutí o odkladném účinku. Přípisem ze dne
26. 8. 2016 vyzval soud žalovaného k vyjádření k odkladnému účinku, k žalobě a k zaslání
správního spisu. Usnesením ze dne 2. 9. 2016 krajský soud nepřiznal žalobě odkladný účinek,
a to pro nedostatečné tvrzení vzniku možné újmy působením napadeného rozhodnutí. Přípisem
ze dne 14. 9. 2016 zaslal soud navrhovateli na vědomí vyjádření žalovaného k žalobě a k vyjádření
k postupu podle §51 s. ř. s. Návrhem ze dne 13. 9. 2016 navrhovatel opakovaně požádal
o přiznání odkladného účinku žalobě; o tomto návrhu soud rozhodl usnesením ze dne
7. 10. 2016 a odkladný účinek žalobě přiznal.
[4] Dne 28. 12. 2016 podal navrhovatel soudu návrh na určení lhůty k provedení procesního
úkonu dle zákona o soudech a soudcích. O tomto návrhu rozhodl Nejvyšší správní soud
usnesením ze dne 19. 1. 20174, č. j. Aprk 2/2017 – 85 tak, že návrh jako nedůvodný zamítl. Nyní
podaný návrh je již druhý v pořadí.
[5] Nejvyšší správní soud především konstatuje, že návrh na určení lhůty k provedení
procesního úkonu krom D. D., jakožto zástupce spolku Cannabis is The Cure, z. s., obsahuje
rovněž podpis žalobce J. P., nelze proto návrh odmítnout z důvodu nedostatku aktivní
legitimace.
[6] Řízení o návrhu na určení lhůty k provedení procesního úkonu, upravené v §174a zákona
o soudech a soudcích, představuje promítnutí zásad spravedlivého procesu z hlediska naplnění
práva účastníka nebo jiné strany řízení na projednání jeho věci bez zbytečných průtahů,
zakotveného zejména v ustanovení čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, do řízení
probíhajícího před soudem.
[7] V řízení podle §174a zákona o soudech a soudcích tedy Nejvyšší správní soud rozhoduje
o návrhu na určení lhůty. Znamená to, že zjistí-li neodůvodněné průtahy v řízení spočívající
zejména v tom, že příslušný soud poté, kdy obdrží podání ve věci, v přiměřené době nečiní žádné
úkony, věcí se vůbec nezabývá, aniž by pro takový postup existovaly ospravedlnitelné důvody,
anebo činí úkony s nedůvodnou časovou prodlevou, usnesením určí tomuto soudu lhůtu,
ve které má úkon učinit, resp. ve které má rozhodnout.
[8] Nejvyšší správní soud v projednávané věci po posouzení shora uvedeného postupu
krajského soudu dospěl k závěru, že soud nebyl v případě navrhovatele nečinný. Soud,
jak vyplývá z předloženého spisového materiálu, se věcí po jejím obdržení řádně zabýval a činil
postupně v přiměřené době všechny nezbytné procesní úkony, jejichž vykonání bylo ve věci
zapotřebí tak, aby věc mohl projednat a rozhodnout.; rozhodoval rovněž o odkladném účinku,
který žalobě přiznal. Lze připustit, že sice krajský soud po dobu několika měsíců již žádné
přípravné procesní úkony nečiní, avšak stav řízení, kdy soud vykonal veškeré úkony nutné
k tomu, aby mohl rozhodnout, nicméně v dané věci stále nerozhodl, není sám o sobě známkou
průtahu v řízení. Podstatné zde je, aby řízení nebylo v tomto stavu udržováno po nepřiměřenou
dobu. Soudní řád správní respektuje objektivní realitu v českém soudnictví, kdy rozhodující
soudci či senáty mají v jednom okamžiku vícero běžících řízení, některá z nich již připravená
k projednání a postupně v nich vydávají rozhodnutí, přičemž ostatní věci na rozhodnutí „čekají“.
To samo o sobě není zapovězeno z hlediska požadavků spravedlivého procesu, které obecně
nevynucují vydání rozhodnutí ihned, jak je to možné, ale pouze brání tomu, aby doba řízení
nebyla nepřiměřeně dlouhá.
[9] Jak již zdejší soud několikráte ve své judikatuře konstatoval, průtahy v řízení znamenají,
že v soudním procesu dochází k neodůvodněně pomalému vyřizování věci napadlé příslušnému
soudu či dokonce ke vzniku excesivního stavu, kdy dochází k nečinnosti soudu. Nejvyšší správní
soud se při posuzování oprávněnosti návrhu na určení lhůty k provedení procesního úkonu
zabývá otázkou, zda v řízení dochází k průtahům, a to zejména s ohledem na kritéria stanovená
v §174a odst. 8 zákona o soudech a soudcích, jimiž jsou složitost věci, význam předmětu řízení
pro navrhovatele, postup účastníků nebo stran řízení a dosavadní postup soudu.
[10] Nicméně ani uvedená kritéria nic nemění na tom, že soud je podle §56 odst. 1 s. ř. s.
povinen zásadně projednávat a rozhodovat věci v pořadí, v jakém mu došly. Podle citovaného
ustanovení soud projednává a rozhoduje přednostně návrhy na osvobození od soudních poplatků
a návrhy na ustanovení zástupce, projednává a rozhoduje přednostně též žaloby proti nečinnosti
správního orgánu a žaloby proti nezákonnému zásahu, pokynu nebo donucení správního orgánu,
návrhy a žaloby ve věcech mezinárodní ochrany, rozhodnutí o správním vyhoštění, rozhodnutí
o povinnosti opustit území, rozhodnutí o zajištění cizince, rozhodnutí o prodloužení doby trvání
zajištění cizince, jakož i jiných rozhodnutí, jejichž důsledkem je omezení osobní svobody cizince,
rozhodnutí o ukončení zvláštní ochrany a pomoci svědkům a dalším osobám v souvislosti
s trestním řízením, jakož i další věci, stanoví-li tak zvláštní zákon. V případě navrhovatele
se o takovou věc nejedná, resp. navrhovatel ani sám netvrdí žádné závažné důvody, které
by svědčily přednostnímu vyřízení věci. Ve věci navrhovatele vede krajský soud řízení o žalobě
proti rozhodnutí správního orgánu o přestupku podle §65 a násl. s. ř. s.; nejedná se tedy o věc,
která by podléhala režimu přednostního vyřizování podle §56 s. ř. s.
[11] Jakkoli Nejvyšší správní soud neshledal, že by délka řízení před krajským soudem byla
nepřiměřená, podotýká, že již několikráte uvedl, že jeho úkolem v řízení vedeném o návrhu
dle §174a zákona o soudech a soudcích zásadně není posuzovat a hodnotit zatíženost
a výkonnost soudců soudu a jeho personální či materiální vybavení. K uvedenému (v daném
případě dlouhodobé pracovní neschopnosti soudkyně) tedy zásadně nemůže přihlížet při svých
úvahách o oprávněnosti či neoprávněnosti návrhu, tedy o tom, zda délka soudního řízení
v jednotlivých věcech je ještě přiměřená, resp. zda soud je či není bezdůvodně ve věci nečinný.
V této souvislosti lze odkázat na konstantní judikaturu Ústavního soudu, který opakovaně
ve svých rozhodnutích uvádí, že „průtahy v řízení nelze ospravedlnit obecně známou přetížeností soudů; je
totiž věcí státu, aby organizoval své soudnictví tak, aby principy soudnictví zakotvené v Listině a Úmluvě byly
respektovány a případné nedostatky v tomto směru nemohou jít k tíži občanů, kteří od soudu právem očekávají
ochranu svých práv v přiměřené době“ (viz např. nález sp. zn. IV. ÚS 55/94, nález sp. zn. I. ÚS 663/01,
nález sp. zn. III. ÚS 685/06, nález sp. zn. IV. ÚS 391/ 07 a další).
[12] Nejvyšší správní soud s ohledem na dosavadní postup krajského soudu a s přihlédnutím
ke své konstantní judikatuře, dospěl k závěru, že dobu, po kterou se navrhovateli nedostalo
dosud rozhodnutí, nelze ještě z hlediska čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod
považovat za nepřiměřenou, vyžadující ingerenci ve smyslu §174a odst. 8 zákona o soudech
a soudcích.
[13] Otázkou, zda se může navrhovatel úspěšně domáhat návrhem na určení lhůty
k provedení procesního úkonu určení lhůty k podání předběžné otázky Soudnímu dvoru
Evropské unie, se Nejvyšší správní soud podrobně opakovaně (a to právě ve věcech
navrhovatele, resp. osoby za něj návrh podávající) zabýval. Učinil tak v usnesení ze dne
3. 4. 2014, č. j. Aprk 16/2014 - 64, a dále např. v usnesení ze dne 23. 3. 2017,
č. j. Aprk 6/2017 - 231, resp. v usnesení ze dne 17. 5. 2017, č. j. 12/2017- 108. Tato rozhodnutí
jsou navrhovateli zcela jistě známa, proto soud na jejich podrobná odůvodnění plně odkazuje.
Nejvyšší správní soud zde dospěl k závěru, že soud, jehož rozhodnutí lze napadnout opravnými
prostředky podle vnitrostátního práva, může požádat o rozhodnutí o předběžné otázce, jsou-li
splněny určité podmínky. Jde tak o možnost danou takovému soudu, nikoli o jeho bezvýhradnou
povinnost. Nejvyšší správní soud proto nemůže určit lhůtu k provedení procesního úkonu
spočívajícího v položení předběžné otázky. Jejím určením by totiž v první řadě krajskému soudu
uložil dosud neexistující povinnost takovou otázku položit a nepřípustně tak zasáhl
do nezávislého rozhodování krajského soudu. To však není přípustné, jelikož v řízení o určení
lhůty k provedení procesního úkonu lze pouze nově určit lhůtu k provedení procesního úkonu,
k jehož provedení je soud povinen, a nikoli nově založit povinnost soudu k provedení procesního
úkonu, která dosud neexistovala. Z uvedeného důvodu rovněž nelze akceptovat požadavek
navrhovatele na ustanovení advokáta k položení předběžné otázky. Od právních závěrů
v dosavadní konstantní judikatuře zdejšího soudu učiněných není důvodu se v nynější věci jakkoli
odchylovat.
[14] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §174a odst. 8 zákona o soudech a soudcích,
dle kterého hradí náklady řízení o něm stát jen tehdy, je-li návrh uznán jako oprávněný.
K tomu v projednávané věci nedošlo, proto soud rozhodl tak, že navrhovatel nemá právo
na náhradu nákladů řízení.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 8. srpna 2017
JUDr. Lenka Matyášová
předsedkyně senátu