ECLI:CZ:NSS:2017:KONF.10.2016:12
sp. zn. Konf 10/2016-12
USNESENÍ
Zvláštní senát zřízený podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých
kompetenčních sporů, složený z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců JUDr. Pavla Pavlíka,
JUDr. Romana Fialy, Mgr. Ing. Radovana Havelce, JUDr. Michala Mazance a JUDr. Marie
Žiškové, rozhodl o návrhu Okresního v Karlových Varech na rozhodnutí kompetenčního
sporu mezi ním, Krajským soudem v Plzni a Nejvyšším správním soudem a dalších
účastníků sporu vedeného u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 41 C 79/2016,
o žalobě proti rozhodnutí Státního pozemkového úřadu ze dne 19. 6. 2015,
sp. zn. SPU 356608/2015 a rozhodnutí Státního pozemkového úřadu – Krajského pozemkového
úřadu pro Karlovarský kraj ze dne 27. 3. 2015. sp. zn. SPU 140607/2015/129/Lou: žalobce
Dipl. ing. K.-E. C., zastoupený JUDr. Petrem Haluzou, advokátem se sídlem v Praze 9,
Drahobejlova 41, a žalovaný Státní pozemkový úřad, IČ 1312774, se sídlem v Praze 3,
Husinecká 1024/11a a vedlejší účastník Karlovarský kraj, se sídlem v Karlových Varech – Dvory,
Závodní 353/88,
takto:
P ř í s l u š n ý vydat rozhodnutí ve věci vedené u Okresního soudu v Karlových
Varech pod sp. zn. 41 C 79/2016, o žalobě proti rozhodnutí Státního pozemkového úřadu
ze dne 19. 6. 2015, sp. zn. SPU 356608/2015, je soud ve správním soudnictví.
Odůvodnění:
Návrhem doručeným dne 10. 5. 2016 se Okresní soud v Karlových Varech
(dále též „navrhovatel“) domáhal, aby zvláštní senát rozhodl spor o pravomoc vzniklý ve smyslu
§1 odst. 1 písm. b) zákona č. 131/2002 Sb., mezi ním (jako soudem v občanském soudním
řízení) a Krajským soudem v Plzni a Nejvyšším správním soudem (jako soudy ve správním
soudnictví) ve věci žaloby vedené u tohoto soudu pod sp. zn. 41 C 79/2016, na zrušení
rozhodnutí Státního pozemkového úřadu o nepovolení obnovy řízení.
Z předloženého soudního spisu vyplynuly následující skutečnosti:
Státní pozemkový úřad rozhodnutím ze dne 19. 6. 2015, sp. zn. SPU 356608/2015, zamítl
odvolání žalobce proti rozhodnutí Státního pozemkového úřadu – Krajského úřadu
pro Karlovarský kraj ze dne 16. 4. 2015, čj. 68571/2015/129/Lou, a toto rozhodnutí, kterým
bylo obnoveno řízení, v němž bylo (původně) rozhodnuto podle ustanovení §9 odst. 4 zákona
č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku,
v platném znění (dále též „zákon o půdě“) o části majetku v tomto rozhodnutí blíže
specifikovaném v k. ú. V., potvrdil.
Žalobou podanou u Krajského soudu v Plzni dne 8. 9. 2015, o jejímž spojení s dalšími
žalobami téhož žalobce a společném projednání pod sp. zn. 30 A 114/2015 rozhodl krajský soud,
se žalobce domáhal zrušení čtyř rozhodnutí pozemkového úřadu (mj. shora uvedeného
rozhodnutí tohoto správního orgánu ze dne 19. 6. 2015). Usnesením Krajského soudu v Plzni
ze dne 29. 1. 2016, čj. 30 A 114/2015-32, bylo vysloveno, že se žaloby odmítají. Jak vyplývá
z odůvodnění tohoto usnesení, krajský soud vycházel ze závěru, že se v daném případě jedná
o rozhodnutí správního orgánu v soukromoprávní věci, vydané v mezích zákonné pravomoci
správních orgánů a podléhající soudnímu přezkumu v občanském soudním řízení.
Proto postupoval podle ustanovení
§46 odst. 2 s. ř. s. Rovněž uvedl, že není oprávněn podanou žalobu postoupit místně
příslušnému soudu, avšak žalobce může ve lhůtě jednoho měsíce od právní moci tohoto usnesení
podat v této věci žalobu podle ustanovení §244 a násl. o. s. ř., k místně příslušnému okresnímu
(obvodnímu) soudu.
Kasační stížnost žalobce proti tomuto rozhodnutí krajského soudu Nejvyšší správní soud
rozsudkem ze dne 28. 4. 2016, čj. 7 As 43/2016-16, zamítl s odůvodněním, že žalobami napadená
rozhodnutí jsou rozhodnutími, jimiž správní orgán rozhodl v mezích své zákonné pravomoci
v soukromoprávní věci a k jejichž přezkumu jsou příslušné soudy v občanském soudním řízení.
Ztotožnil se s názorem dosavadní judikatury Nejvyššího správního soudu, že rozhodující je vždy
charakter hmotného práva, o němž je v řízení rozhodováno, nikoliv charakter procesních
prostředků, jejichž prostřednictvím správní orgán k rozhodnutí ve věci samé dospívá, že nařízení
obnovy řízení musí sledovat procesní osud rozhodnutí ve věci samé a že právní režim soudní
ochrany proti rozhodnutí o povolení obnovy řízení tudíž nemůže být odlišný od právního režimu
soudní ochrany proti rozhodnutí o vlastnictví nemovitosti (např. rozsudek ze dne 4. 2. 2003,
čj. 7 A 30/2001-24, publikovaný pod č. 44/2004 Sb.NSS, usnesení ze dne 22. 6. 2004,
čj. Konf 123/2003-7, publikované pod č. 372/2004 Sb. NSS, nebo rozsudky ze dne 2. 8. 2004,
čj. 2 As 71/2003-35, ze dne 24. 8. 2007, čj. 8 As 15/2006-103 a ze dne 19. 2. 2015,
čj. 7 As 17/2015-35).
Žalobce proto podal dne 30. 3. 2016 žalobu u Okresního soudu v Karlových Varech,
v procesním režimu části páté o. s. ř.
Okresní soud usnesením ze dne 19. 4. 2016, čj. 41 C 79/2016-8, vyzval účastníky řízení,
aby se ve lhůtě 10 dnů vyjádřili k záměru soudu předložit podle 104c odst. 2 o. s. ř. k posouzení
věcné příslušnosti pro rozhodnutí o žalobě zvláštním senátem podle zákona č. 131/2002 Sb.
Uvedl, že se domnívá, že věcná příslušnost k rozhodnutí žaloby o zrušení rozhodnutí o povolení
obnovy správního řízení (v soukromoprávní věci) je dána u správního soudu (Krajského soudu
v Plzni); nejde totiž o věc vyplývající z poměrů soukromého práva podle §7 o. s. ř. Odkázal
přitom na rozhodnutí zvláštního senátu ze dne 20. 9. 2007, sp. zn. Konf 22/2006, dle kterého
posouzení zákonnosti odmítnutí správní jurisdikce přísluší vždy správnímu soudu.
Na výzvu okresního soudu se vyjádřil pouze žalobce, který uvedl, že proti předložení věci
zvláštnímu senátu nemá námitek.
Poté Okresní soud v Karlových Varech podal ke zvláštnímu senátu výše uvedený návrh.
Má za to, že věc patří do věcné příslušnosti soudu, který rozhoduje podle zvláštního zákona věci
správního soudnictví, avšak tento soud rozhodl ve stejné věci pravomocným rozhodnutím
o odmítnutí žaloby vůči správnímu úřadu s poukazem, že věc má projednat a rozhodnout soud
v občanském soudním řízení.
Při řešení vzniklého sporu o věcnou příslušnost mezi Okresním soudem v Karlových
Varech, rozhodujícím v občanském soudním řízení, a Krajským soudem v Plzni a Nejvyšším
správním soudem, rozhodujícími ve věcech správního soudnictví, se zvláštní senát řídil
následující úvahou.
Podle ustanovení §1 odst. 1 zákona č. 131/2002 Sb. se podle tohoto zákona postupuje
při kladných nebo záporných kompetenčních sporech o pravomoc nebo věcnou příslušnost vydat
rozhodnutí, jehož stranami jsou a) soudy a orgány moci výkonné, územní, zájmové nebo profesní
samosprávy, b) soudy v občanském soudním řízení a soudy ve správním soudnictví.
Podle ustanovení §1 odst. 2 téhož zákona kompetenčním sporem je spor, ve kterém
si jedna strana osobuje pravomoc vydat rozhodnutí v totožné věci individuálně určených
účastníků, o níž bylo druhou stranou vydáno pravomocné rozhodnutí. Kompetenčním sporem
je též spor, ve kterém jeho strany popírají svou pravomoc vydat rozhodnutí v totožné věci
individuálně určených účastníků.
Podle §3 odst. 2 citovaného zákona návrh na zahájení řízení o kompetenčním sporu
je oprávněna podat některá z jeho stran nebo účastník řízení ve věci, v níž se otázka pravomoci
vydat rozhodnutí stala spornou.
Zvláštní senát přitom rozhoduje o kompetenčním sporu podle skutkového a právního
stavu ke dni svého rozhodnutí (srov. č. 485/2005 Sb. NSS).
V předložené věci má zvláštní senát posoudit, kdo je příslušný rozhodnout o žalobě
na zrušení rozhodnutí pozemkového úřadu o povolení obnovy řízení, v němž bylo určeno
vlastnické právo žalobce k nemovitostem podle ustanovení §9 odst. 4 zákona č. 229/1991 Sb.,
o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku.
Problematikou soudního přezkumu procesních rozhodnutí vydaných správními orgány
se zvláštní senát zabýval již v usnesení ze dne 20. 9. 2007, čj. Konf 22/2006-8 (publikovaném
pod č. 1952/2009 Sb. NSS), kterým popřel dosavadní judikaturu Nejvyššího správního soudu,
na niž je v posuzované věci odkazováno rozhodnutím o kasační stížnosti žalobce.
Na již prezentované závěry zvláštní senát navázal dále usnesením ze dne 21. 9. 2011,
čj. Konf 65/2010-21, publikovaným pod č. 2499/2012 Sb. NSS.
Zejména uvedl, že v případě, kdy pozemkový úřad rozhoduje o vlastnictví podle §9
odst. 4 zákona o půdě, právní vztah sice vzniká vrchnostensky, tj. konstitutivním rozhodnutím
správního orgánu, nicméně další působení správního orgánu na formování samotného obsahu
tohoto právního obsahu je již minimální. Nelze proto uzavřít jinak, než že rozhodnutí podle §9
odst. 4 zákona o půdě je rozhodnutím správního orgánu ve věci soukromoprávní.
K přezkoumání takového rozhodnutí by tedy v obecné rovině byly příslušné soudy v občanském
soudním řízení.
Dále uvedl, že zvláštní senát nicméně konstantně judikuje, že „pravomoc soudu v občanském
soudním řízení bude založena až tehdy, kdy správní orgán rozhodne věcně o sporu nebo o jiné právní věci
vyplývající ze soukromoprávních vztahů, tj. zjistí, co je právem, nebo toto právo založí. To odpovídá smyslu
zákonné úpravy a nezpochybněnému trendu dřívější doktríny a judikatury“. Pokud tedy lze na napadené
rozhodnutí nahlížet již pouze jako na rozhodnutí procesní povahy, které řeší např. důsledky
povolené obnovy řízení, žalobu směřující proti takovému rozhodnutí, tykající se výlučně
posouzení procesní otázky, by měl přezkoumat soud ve správním soudnictví.
S těmito závěry odůvodňujícími, proč by procesní rozhodnutí správních orgánů měla
být přezkoumávána soudy ve správním soudnictví, zatímco soudy v občanském soudním řízení
by měly přezkoumávat pouze ta rozhodnutí správních orgánů, o nichž mohou znovu meritorně
rozhodnout, se zvláštní senát v předmětné věci nadále zcela ztotožňuje a neshledává důvodu
se od nich jakýmkoliv způsobem odchýlit. V podrobnější argumentaci pak odkazuje
na odůvodnění citovaných usnesení zvláštního senátu (včetně usnesení ze dne 2. 12. 2014,
čj. Konf 39/2013-14) nebo na setrvalou judikaturu Nejvyššího správního soudu, která není
s těmito názory v konfliktu (např. rozsudky ze dne 26. 10. 2011, čj. 7 As 89/2011-72, ze dne
31. 1. 2012, čj. 4 Ads 159/2011-86, ze dne 18. 6. 2013, čj. 4 As 13/2013-26, nebo ze dne
29. 7. 2015, čj. 2 As 152/2015-31, dostupné na www.nssoud.cz).
Z vyložených důvodů zvláštní senát rozhodl, že věc, týkající se přezkumu rozhodnutí
pozemkového úřadu o povolení obnovy řízení, v němž bylo určeno vlastnické právo žalobce
k nemovitostem podle ustanovení §9 odst. 4 zákona o půdě, projedná a rozhodne soud
ve správním soudnictví (§5 odst. 1 zákona č. 131/2002 Sb.).
Zvláštní senát podle §5 odst. 3 zákona č. 131/2002 Sb., zruší rozhodnutí, kterým strana
kompetenčního sporu popřela svou pravomoc o věci rozhodovat, ačkoliv podle rozhodnutí
zvláštního senátu je vydání rozhodnutí ve věci uvedené v návrhu na zahájení řízení v její
pravomoci. Nyní však již není rozhodnutí, jež by bylo třeba zrušit, neboť usnesení Krajského
soudu v Plzni a rozsudek Nejvyššího správního soudu v rozsahu, kterým výroku, jímž byla
pravomoc určena, odporovaly, byly zrušeny již usnesením zvláštního senátu ze dne 15. 2. 2017,
čj. Konf 9/2016-6.
Pravomocné rozhodnutí zvláštního senátu je podle §5 odst. 5 zákona č. 131/2002 Sb.,
závazné pro strany kompetenčního sporu, účastníky řízení, v němž spor vznikl, pro správní
orgány /§4 odst. 1 písm. a) s. ř. s. / i soudy. Dále tedy bude Krajský soud v Plzni pokračovat
v řízení o žalobě podané dne 8. 9. 2015, kterou se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí Státního
pozemkového úřadu ze dne 19. 6. 2015, sp. zn. SPU 356608/2015.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 27. dubna 2017
JUDr. Pavel Simon
předseda zvláštního senátu