ECLI:CZ:NSS:2017:KONF.16.2017:13
sp. zn. Konf 16/2017-13
USNESENÍ
Zvláštní senát zřízený podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých
kompetenčních sporů, složený z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců JUDr. Marie Žiškové,
JUDr. Romana Fialy, JUDr. Michala Mazance, JUDr. Pavla Pavlíka, a Mgr. Ing. Radovana
Havelce, rozhodl o návrhu Českého telekomunikačního úřadu, se sídlem
Sokolovská 219, Praha 9, na rozhodnutí kompetenčního sporu mezi ním a Obvodním soudem
pro Prahu 5, a dalších účastníků sporu vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 5
pod sp. zn. 21 C 245/2010, ve věci žaloby o zaplacení 7.593 Kč s příslušenstvím: žalobkyně
Telefónica O2 Czech Republic, a. s., se sídlem Za Brumlovkou 266/2, Praha 4, IČ 60193336,
a žalované D. H.,
takto:
I. P ř í s l u š n ý vydat rozhodnutí ve věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5
pod sp. zn. 21 C 245/2010, o zaplacení 7.593 Kč s příslušenstvím, je soud .
II. Usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 3. 9. 2010, čj. 21 C 245/2010-25,
se z r u š u j e.
Odůvodnění:
Návrhem ze dne 21. 2. 2017 se Český telekomunikační úřad (dále též „navrhovatel“)
domáhal, aby zvláštní senát zřízený podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých
kompetenčních sporů, rozhodl kompetenční spor vzniklý mezi ním a Obvodním soudem
pro Prahu 5 ve věci žaloby vedené u tohoto soudu pod sp. zn. 21 C 245/2010.
Ze spisu předloženého navrhovatelem vyplynuly následující skutečnosti:
Žalobkyně (společnost Telefónica O2 Czech Republic, a.s.) podala proti žalované
dne 18. 8. 2010 u Obvodního soudu pro Prahu 5 žalobu na zaplacení částky 7.593 Kč
s příslušenstvím. Uvedla, že se žalovanou uzavřela dne 21. 6. 2006 smlouvu o poskytování
veřejně dostupných služeb elektronických komunikací č. 3000117566. Na základě Všeobecných
podmínek pro poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací
prostřednictvím pevných a mobilních sítí společnosti Telefónica O2 Czech Republic, a. s.
vydaných v souladu s §273 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, bylo žalované
umožněno objednat si prostřednictvím sítě žalobkyně tzv. služby třetích stran. Služby třetích
stran nabízejí svým jménem společnosti, kterým jsou Českým telekomunikačním úřadem
přidělena příslušná telefonní čísla (většinou začínající na 9xx) zpoplatněná zvláštní sazbou,
zřetelnou i z čísla samotného. Cena těchto služeb za dané zúčtovací období je uvedena
v samostatné části pravidelného vyúčtování za služby, odděleně od služeb elektronických
komunikací. Podle čl. 11.3 Všeobecných obchodních podmínek žalovaná souhlasila s oprávněním
žalobkyně k výběru ceny za tyto služby. Poskytovatel služeb třetích stran (v konkrétním případě
společnost Telekom Austria Czech Republic, a.s.) dal souhlas a oprávnění žalobkyni, aby platby
od účastníků vybírala. Žalovaná v průběhu smluvního vztahu využila těchto služeb, a to v období
od 17. 2. 2008 do 16. 3. 2008. Žalobkyně vyfakturovala žalované částku v celkové výši 7.593 Kč,
kterou však žalovaná na výzvu neuhradila.
Obvodní soud pro Prahu 5 usnesením ze dne 3. 9. 2010, čj. 21 C 245/2010-25, rozhodl
o zastavení řízení (výrok I.) s tím, že po právní moci usnesení bude věc postoupena Českému
telekomunikačnímu úřadu (výrok II.); současně rozhodl o vrácení zaplaceného soudního
poplatku žalobkyni (výrok III.) a o nákladech řízení (výrok IV.). V odůvodnění konstatoval,
že podle §103 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) soud přihlíží
kdykoliv za řízení k tomu, zda jsou splněny podmínky řízení, za nichž může rozhodnout ve věci
samé. Jde-li o takový nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit, soud řízení zastaví (§104
odst. 1 o. s. ř.). Dále soud z §129 odst. 1 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích
(dále jen zákon o elektronických komunikacích), dovodil, že rozhodování předloženého sporu
je výslovně svěřeno Českému telekomunikačnímu úřadu. Proto soud řízení zastavil
pro nedostatek pravomoci a věc postoupil Českému telekomunikačnímu úřadu.
Český telekomunikační úřad (navrhovatel) následně podal zvláštnímu senátu návrh
k rozhodnutí negativního kompetenčního sporu. Uvedl, že podle §2 zákona o elektronických
komunikacích se službou elektronických komunikací rozumí „služba obvykle poskytovaná za úplatu,
která spočívá zcela nebo převážně v přenosu signálů po sítích elektronických komunikací, včetně
telekomunikačních služeb a přenosových služeb v sítích používaných pro rozhlasové a televizní vysílání a v sítích
kabelové televize, s výjimkou služeb, které nabízejí obsah prostřednictvím sítí a služeb
elektronických komunikací nebo vykonávají redakční dohled nad obsahem přenášeným sítěmi
a poskytovaným službami elektronických komunikací; nezahrnuje služby informační společnosti, které nespočívají
zcela nebo převážně v přenosu signálů po sítích elektronických komunikací“. Navrhovatel dále konstatoval,
že žalobkyně požaduje uhradit částku ve výši 7.593 Kč s příslušenstvím za tzv. služby třetích
stran nebo též služby obsahu, které nejsou službami elektronických komunikací ve smyslu §2
písm. n) zákona o elektronických komunikacích, nýbrž službami, které nabízí obsah
prostřednictvím sítí a služeb elektronických komunikací. Žalobkyně není poskytovatelem služeb
třetích stran, nýbrž pouze jejich zprostředkovatelem. Navrhovatel uzavřel, že služby, ohledně
jejichž úhrady je veden tento spor, nejsou službami elektronických komunikací, a k rozhodování
je proto příslušný soud.
Při řešení vzniklého sporu o pravomoc mezi správním úřadem a obecným soudem
se zvláštní senát řídil následující úvahou:
Podle §1 odst. 2 zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů,
je negativním kompetenčním sporem spor, ve kterém jeho strany popírají svou pravomoc vydat
rozhodnutí v totožné věci individuálně určených účastníků. V nyní rozhodované věci popřeli
svou pravomoc Obvodní soud pro Prahu 5 i navrhovatel, jedná se proto o negativní
kompetenční spor, k jehož projednání je příslušný zvláštní senát podle zákona č. 131/2002 Sb.
Osobní předpoklad založení pravomoci navrhovatele je splněn, vznikne-li spor mezi osobou
vykonávající komunikační činnost podle §7 zákona o elektronických komunikacích (zajišťování
sítí elektronických komunikací, poskytování služeb elektronických komunikací, provozování
přístrojů), a účastníkem, popřípadě uživatelem, na straně druhé. Službou elektronických
komunikací se podle §2 písm. n) zákona o elektronických komunikacích rozumí služba obvykle
poskytovaná za úplatu, která spočívá zcela nebo převážně v přenosu signálů po sítích
elektronických komunikací, včetně telekomunikačních služeb a přenosových služeb v sítích
používaných pro rozhlasové a televizní vysílání a v sítích kabelové televize, s výjimkou služeb,
které nabízejí obsah prostřednictvím sítí a služeb elektronických komunikací nebo vykonávají
redakční dohled nad obsahem přenášeným sítěmi a poskytovaným službami elektronických
komunikací; nezahrnuje služby informační společnosti, které nespočívají zcela nebo převážně
v přenosu signálů po sítích elektronických komunikací. Osoba účastníka musí splňovat
charakteristiku stanovenou v §2 písm. a) zákona o elektronických komunikacích („účastníkem
se rozumí každý, kdo uzavřel s podnikatelem poskytujícím veřejně dostupné služby elektronických komunikací
smlouvu na poskytování těchto služeb“), popřípadě osoba uživatele musí splňovat charakteristiku
stanovenou §2 písm. b) zákona o elektronických komunikacích („uživatelem se rozumí každý,
kdo využívá nebo žádá veřejně dostupnou službu elektronických komunikací“).
Věcný předpoklad pravomoci navrhovatele rozhodovat účastnické spory je splněn, týká-li
se spor povinností uložených zákonem o elektronických komunikacích nebo na jeho základě;
povinnost uhradit cenu za poskytnutou službu je podle §64 odst. 1 zákona o elektronických
komunikacích základní povinností účastníka resp. uživatele veřejně dostupné služby
elektronických komunikací.
Zvláštní senát zkoumal naplnění podmínek rozhodovací pravomoci navrhovatele
ve smyslu věty první i druhé §129 odst. 1 zákona o elektronických komunikacích.
Z výpisů vycházejících z databáze navrhovatele a z obchodního rejstříku je zřejmé,
že žalobkyně je osobou vykonávající komunikační činnost; osoba žalovaného naplňuje
charakteristiku účastníka podle §2 písm. a) zákona o elektronických komunikacích.
Pravomoc navrhovatele rozhodnout spor v této věci by byla dána, pokud by šlo o spor
o zaplacení ceny za služby elektronických komunikací. Z definice služeb elektronických
komunikací obsažené v §2 písm. n) zákona o elektronických komunikacích však vyplývá,
že službou elektronických komunikací nelze rozumět každou službu, která bude přístupná
účastníkovi osobou vykonávající komunikační činnost prostřednictvím její sítě a služeb
elektronických komunikací; výjimkou patrnou z formulace citovaného ustanovení jsou služby,
jejichž užívání, resp. přístup k jejich obsahu poskytovatel (osoba vykonávající komunikační
činnost) zprostředkuje sice svou sítí a prostřednictvím služeb elektronických komunikací,
nicméně obsah samotné služby závisí na poskytovateli takové služby.
Zvláštní senát při úvahách o povaze dotčených služeb vycházel ze Všeobecných
podmínek, kterými mj. žalobkyně pro účastníky upravila postup pro přístup ke službám třetích
stran (body 11.1 a 11.3) a pro vyúčtování za užití služeb třetích stran (body 11.4 a 11.5).
Z těchto ustanovení vyplývá, že sama žalobkyně se nepovažovala za poskytovatele těchto služeb
a v souladu s tím i vyúčtování vystavila odděleně od vyúčtování služeb elektronických
komunikací, jejichž byla poskytovatelem.
Z podkladů přiložených žalobkyní k žalobnímu návrhu (vyúčtování za služby
od 17. 2. do 16. 3. 2008 a k němu přiložený podrobný rozpis hovorů) vyplývá, že žalované byly
účtovány částky za uskutečněná spojení na telefonní čísla linky začínající trojčíslím 900. Telefonní
číslo je podle §5 odst. 1 vyhlášky č. 117/2007 Sb., o číslovacích plánech sítí a služeb
elektronických komunikací (prováděcí vyhlášky k zákonu o elektronických komunikacích)
„část mezinárodního čísla, která následuje po kódu země a která stanovuje v národním formátu adresu koncového
bodu sítí uvedených v §3 pro přístup (…) ke službám elektronických komunikací poskytovaným prostřednictvím
těchto sítí.“ Podle §5 odst. 3 a podle bodu 7 přílohy č. 1 citované prováděcí vyhlášky počáteční
číselná trojkombinace charakterizuje telefonní čísla pro přístup ke službám elektronických
komunikací s vyjádřenou cenou; pro počáteční trojčíslí 900 a 906 se takovými službami rozumí
zejména obchodní, odborné, inzertní a soutěžní služby, pro trojčíslí 908 hlasové služby.
Ve věci tedy jde o spor o zaplacení ceny za služby obsahu, které byly žalobkyní žalované
zpřístupněny po zadání příslušného telefonního čísla přiděleného navrhovatelem třetí osobě
odlišné od žalobkyně (Telekom Austria Czech Republic, a.s.). Po zpřístupnění zvolené služby
byl její obsah účastníkovi (žalované) sdělen prostřednictvím sítě žalobkyně a jí poskytnutých
služeb elektronických komunikací. Žalobkyně ovšem „služby obsahu“ sama neposkytovala,
pouze jejich užití zprostředkovala. Je zřejmé, že pohledávka plynoucí z neuhrazení ceny
za poskytnuté služby primárně vznikla mezi žalovanou a poskytovatelem služby obsahu.
Zvláštní senát z výše uvedených důvodů shledal služby využité žalovanou za služby
odpovídající službám obsahu ve smyslu §2 písm. n) zákona o elektronických komunikacích,
které podle citovaného ustanovení nejsou službami elektronických komunikací. Spor o zaplacení
ceny za takové služby pak není sporem o plnění povinností uložených na základě zákona
o elektronických komunikacích (k obdobnému závěru dospěl zvláštní senát v usnesení ze dne
31. 5. 2010, čj. Konf 99/2009-7 či ze dne 1. 11. 2013, čj. Konf 35/2013-16). Tento závěr
je stěžejní pro úvahu zvláštního senátu o rozhodovací pravomoci navrhovatele, neboť vzhledem
k charakteru služby nemohou být ve vzájemném vztahu žalobkyně, žalované a poskytovatele
služby obsahu splněny podmínky stanovené větou první, příp. též druhou §129 odst. 1
zákona o elektronických komunikacích. Výhradní oprávnění žalobkyně požadovat po žalované
zaplacení pohledávky namísto poskytovatele služby obsahu (výběr ceny podle bodů
11.1 a 11.3 Všeobecných podmínek) je předmětem právního vztahu mezi poskytovatelem služby
obsahu a žalobkyní.
Lze tak uzavřít, že v posuzovaném případě poskytnuté služby obsahu nejsou službou
elektronických komunikací; pravomoci soudů se tedy tato věc nevymyká, neboť podle §7
odst. 1 o. s. ř. soudy rozhodují „spory a jiné právní věci, které vyplývají z občanskoprávních, pracovních,
rodinných a obchodních vztahů, pokud je podle zákona neprojednávají a nerozhodují o nich jiné orgány.“
Zvláštní senát z uvedených důvodů vyslovil, že k rozhodnutí o věci je dána pravomoc
soudu (§5 odst. 1 zákona č. 131/2002 Sb., výrok I.). Zvláštní senát podle §5 odst. 3 zákona
č. 131/2002 Sb. - zruší rozhodnutí, kterým strana kompetenčního sporu popřela svou pravomoc
o věci rozhodovat, ačkoliv podle rozhodnutí zvláštního senátu je vydání rozhodnutí ve věci
uvedené v návrhu na zahájení řízení v její pravomoci. Dalším výrokem proto zvláštní senát zrušil
usnesení obvodního soudu, a odstranil tak překážku věci rozhodnuté (výrok II.).
Pravomocné rozhodnutí zvláštního senátu je podle §5 odst. 5 zákona č. 131/2002 Sb.
závazné pro strany kompetenčního sporu, účastníky řízení, v němž spor vznikl, pro správní
orgány [§4 odst. 1 písm. a) s. ř. s.] i soudy. Dále tedy bude Obvodní soud pro Prahu 5
pokračovat v řízení o podané žalobě.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 22. května 2017
JUDr. Pavel Simon
předseda zvláštního senátu