ECLI:CZ:NSS:2017:KONF.27.2017:22
sp. zn. Konf 27/2017-22
USNESENÍ
Zvláštní senát zřízený podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních
sporů, složený z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců Mgr. Ing. Radovana Havelce,
JUDr. Romana Fialy, JUDr. Michala Mazance, JUDr. Pavla Pavlíka a JUDr. Marie Žiškové,
rozhodl o návrhu Okresního soudu v Karlových Varech na rozhodnutí kompetenčního sporu
mezi ním a Krajským soudem v Plzni a Nejvyšším správním soudem, a dalších účastníků
sporu vedeného u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 18 C 80/2016, o žalobě
proti rozhodnutí Státního pozemkového úřadu ze dne 19. 6. 2015, sp. zn. SPU 356619/2015
a proti rozhodnutí Státního pozemkového úřadu - Krajského pozemkového úřadu
pro Karlovarský kraj ze dne 1. 4. 2015, čj. SPU 170574/2015/129/Lou: žalobce Dipl. Ing. K.-E.
C., zastoupeného JUDr. Petrem Haluzou, advokátem se sídlem v Praze 9, Drahobejlova 41, a
žalovaného Státního pozemkového úřadu, IČ 01312774, se sídlem v Praze 3, Husinecká
1024/11a, zastoupeného JUDr. Martinem Páskem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 1,
Opletalova 1284/37,
takto:
P ř í s l u š n ý vydat rozhodnutí ve věci vedené u Okresního soudu v Karlových Varech
pod sp. zn. 18 C 80/2016, o žalobě proti rozhodnutí Státního pozemkového úřadu ze dne
19. 6. 2015, sp. zn. SPU 356619/2015, je soud v e s p r á v n í m soud n i c t v í .
Odůvodnění:
Návrhem doručeným dne 11. 5. 2017 se Okresní soud v Karlových Varech
(dále též „navrhovatel“) domáhal, aby zvláštní senát rozhodl spor o věcnou příslušnost vzniklý
ve smyslu §1 odst. 1 písm. b) zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních
sporů (dále jen „zákon č. 131/2002 Sb.“), mezi ním a Krajským soudem v Plzni a Nejvyšším
správním soudem ve věci návrhu na zrušení rozhodnutí pozemkového úřadu o povolení obnovy
řízení, vedené u navrhovatele pod sp. zn. 18 C 80/2016.
Z předloženého spisu vyplynuly následující skutečnosti:
Státní pozemkový úřad rozhodnutím ze dne 19. 6. 2015, sp. zn. SPU 356619/2015, zamítl
odvolání žalobce proti rozhodnutí Státního pozemkového úřadu – Krajského pozemkového
úřadu pro Karlovarský kraj ze dne 1. 4. 2015, čj. SPU 170574/2015/129/Lou, o nařízení obnovy
řízení, v němž bylo (původně) rozhodnuto podle ustanovení §9 odst. 4 zákona č. 229/1991 Sb.,
o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších
předpisů (dále též jen „zákon o půdě“), o tom, že žalobce je vlastníkem v rozhodnutí blíže
specifikovaného majetku v k. ú. V.
Žalobou podanou u Krajského soudu v Plzni dne 8. 9. 2015, o jejímž spojení s dalšími žalobami
téhož žalobce a jejich společném projednání pod sp. zn. 30 A 114/2015 bylo krajským soudem
rozhodnuto usnesením ze dne 18. 12. 2015, čj. 57 A 111/2015-22, se žalobce domáhal zrušení
rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 6. 2015, sp. zn. SPU 356619/2015. Usnesením Krajského
soudu v Plzni ze dne 29. 1. 2016, čj. 30 A 114/2015-32, byly všechny žaloby odmítnuty.
Jak vyplývá z odůvodnění tohoto usnesení, krajský soud vycházel ze závěru, že všechny žaloby
směřují proti rozhodnutím správního orgánu v soukromoprávní věci, vydaným v mezích zákonné
pravomoci správních orgánů a podléhajícím tak soudnímu přezkumu v občanském soudním
řízení. Proto postupoval podle ustanovení §46 odst. 2 soudního řádu správního
(dále jen „s. ř. s.“). Rovněž uvedl, že není oprávněn žaloby postoupit k projednání místně
příslušnému soudu; žalobce nicméně poučil, že může ve lhůtě jednoho měsíce od právní moci
tohoto usnesení podat v této věci žalobu podle ustanovení §244 a násl. občanského soudního
řádu (dále jen „o. s. ř.“) k místně příslušnému okresnímu (obvodnímu) soudu.
Kasační stížnost žalobce proti tomuto rozhodnutí krajského soudu Nejvyšší správní soud
rozsudkem ze dne 28. 4. 2016, čj. 7 As 43/2016-16, zamítl s odůvodněním, že žalobami napadená
rozhodnutí jsou rozhodnutími, jimiž správní orgán rozhodl v mezích své zákonné pravomoci
v soukromoprávní věci a k jejichž přezkumu jsou příslušné soudy v občanském soudním řízení.
Ztotožnil se s názorem dosavadní judikatury Nejvyššího správního soudu, že rozhodující je vždy
charakter hmotného práva, o němž je v řízení rozhodováno, nikoliv procesních prostředků,
jejichž prostřednictvím správní orgán k rozhodnutí ve věci samé dospívá, že nařízení
obnovy řízení musí sledovat procesní osud rozhodnutí ve věci samé a že právní
režim soudní ochrany proti rozhodnutí o povolení obnovy řízení tudíž nemůže
být odlišný od právního režimu soudní ochrany proti rozhodnutí o vlastnictví nemovitosti
(např. rozsudek ze dne 4. 2. 2003, čj. 7 A 30/2001-24, publikovaný pod č. 44/2004 Sb. NSS,
usnesení ze dne 22. 6. 2004, čj. Konf 123/2003–7, publikované pod č. 372/2004 Sb. NSS,
nebo rozsudky ze dne 2. 8. 2004, čj. 2 As 71/2003-35, ze dne 24. 8. 2007, čj. 8 As 15/2006-103
a ze dne 19. 2. 2015, čj. 7 As 17/2015-35).
Žalobce proto dne 30. 3. 2016 podal žalobu proti shora uvedenému rozhodnutí žalovaného
u Okresního soudu v Karlových Varech, a to v procesním režimu části páté o. s. ř.
Okresní soud usnesením ze dne 18. 4. 2017, čj. 18 C 80/2016-46, vyzval účastníky řízení,
aby se ve lhůtě 10 dnů vyjádřili k záměru soudu předložit věc podle §104c odst. 2 o. s. ř.
k posouzení věcné příslušnosti pro rozhodnutí o žalobě zvláštním senátem podle zákona
č. 131/2002 Sb. Uvedl, že dle jeho názoru je věcná příslušnost k rozhodnutí žaloby o zrušení
rozhodnutí o povolení obnovy správního řízení (v soukromoprávní věci) dána u správního soudu
(Krajského soudu v Plzni); nejde totiž o věc vyplývající z poměrů soukromého práva dle §7
odst. 1 o. s. ř., neboť takovou věcí se může stát až k žalobě účastníka správního řízení
po případném pravomocném skončení věci samé.
Žalobce se ve svém vyjádření ztotožnil s právním názorem okresního soudu a uvedl, že proti
předložení věci zvláštnímu senátu nemá námitek; s tímto postupem vyjádřil souhlas rovněž
žalovaný.
Jak vyplývá z výše uvedeného, Okresní soud v Karlových Varech s názorem Krajského soudu
v Plzni i Nejvyššího správního soudu nesouhlasil, a proto předložil věc k rozhodnutí o věcné
příslušnosti zvláštnímu senátu. Má za to, že věc patří do věcné příslušnosti soudu,
který rozhoduje podle zvláštního zákona věci správního soudnictví, avšak tento soud rozhodl
ve stejné věci pravomocným rozhodnutím o odmítnutí žaloby vůči správnímu úřadu s poukazem,
že věc má projednat a rozhodnout soud v občanském soudním řízení. Tento postup byl následně
aprobován i Nejvyšším správním soudem.
Při řešení vzniklého sporu o věcnou příslušnost mezi Okresním soudem v Karlových Varech,
rozhodujícím v občanském soudním řízení, a Krajským soudem v Plzni a Nejvyšším správním
soudem, rozhodujícími ve věcech správního soudnictví, se zvláštní senát řídil následující úvahou:
S účinností od 1. 1. 2013 se postupuje při kladných nebo záporných kompetenčních sporech
o pravomoc nebo věcnou příslušnost (dále jen „pravomoc“) vydat rozhodnutí podle zákona
č. 131/2002 Sb. Kladným (pozitivním) kompetenčním sporem je dle §1 odst. 2 zákona
č. 131/2002 Sb. spor, ve kterém si jedna strana osobuje pravomoc vydat rozhodnutí v totožné
věci individuálně určených účastníků, o níž bylo druhou stranou vydáno pravomocné rozhodnutí;
záporným (negativním) kompetenčním sporem je podle téhož ustanovení spor, ve kterém jeho
strany popírají svou pravomoc vydat rozhodnutí v totožné věci individuálně určených účastníků.
Krajský soud v Plzni v předcházejícím řízení ve správním soudnictví popřel svou pravomoc
věc rozhodnout. Nejvyšší správní soud v navazujícím řízení o kasační stížnosti uzavřel, že krajský
soud postupoval správně. Okresní soud v Karlových Varech, rozhodující v řízení podle části páté
o. s. ř., popírá svou pravomoc rozhodnout věc po jejím postoupení. Ve věci se tedy jedná
o negativní kompetenční spor, k jehož projednání a rozhodnutí je povolán zvláštní senát
zákonem č. 131/2002 Sb.
Zvláštní senát rozhoduje o kompetenčním sporu podle skutkového a právního stavu ke dni
svého rozhodování (srov. č. 485/2005 Sb. NSS).
V předložené věci má zvláštní senát posoudit, kdo je příslušný rozhodnout o žalobě
proti rozhodnutí pozemkového úřadu o nařízení obnovy řízení, v němž bylo určeno vlastnické
právo žalobce k nemovitostem podle ustanovení §9 odst. 4 zákona o půdě.
Problematikou soudního přezkumu procesních rozhodnutí vydaných správními orgány
se zvláštní senát zabýval již v usnesení ze dne 20. 9. 2007, čj. Konf 22/2006–8 (publikovaném
pod č. 1952/2009 Sb. NSS), kterým popřel dosavadní judikaturu Nejvyššího správního soudu,
na niž je v posuzované věci odkazováno rozhodnutím o kasační stížnosti žalobce.
Na již prezentované závěry zvláštní senát navázal dále usnesením ze dne 21. 9. 2011,
čj. Konf 65/2010–21, publikovaným pod č. 2499/2012 Sb. NSS.
V něm zejména uvedl, že v případě, kdy pozemkový úřad rozhoduje o vlastnictví podle
§9 odst. 4 zákona o půdě, právní vztah sice vzniká vrchnostensky, tj. konstitutivním
rozhodnutím správního orgánu, nicméně další působení správního orgánu na formování
samotného obsahu tohoto právního obsahu je již minimální. Nelze proto uzavřít jinak,
než že rozhodnutí podle §9 odst. 4 zákona o půdě je rozhodnutím správního orgánu ve věci
soukromoprávní. K přezkoumání takového rozhodnutí by tedy v obecné rovině byly příslušné
soudy v občanském soudním řízení.
Dále uvedl, že zvláštní senát nicméně konstantně judikuje, že „pravomoc soudu v občanském soudním
řízení bude založena až tehdy, kdy správní orgán rozhodne věcně o sporu nebo o jiné právní věci vyplývající
ze soukromoprávních vztahů, tj. zjistí, co je právem, nebo toto právo založí. To odpovídá smyslu zákonné úpravy
a nezpochybněnému trendu dřívější doktríny a judikatury“. Pokud tedy lze na napadené rozhodnutí
nahlížet již pouze jako na rozhodnutí procesní povahy, které řeší např. důsledky povolené obnovy
řízení, žalobu směřující proti takovému rozhodnutí, týkající se výlučně posouzení procesní
otázky, by měl projednat soud ve správním soudnictví.
S těmito závěry, odůvodňujícími, proč by procesní rozhodnutí správních orgánů měla
být přezkoumávána soudy ve správním soudnictví, zatímco soudy v občanském soudním řízení
by měly přezkoumávat pouze ta rozhodnutí správních orgánů, o nichž mohou znovu meritorně
rozhodnout, se zvláštní senát v předmětné věci nadále zcela ztotožňuje a neshledal důvodu
se od nich jakýmkoliv způsobem odchýlit. V podrobnější argumentaci pak lze odkázat
na odůvodnění citovaných usnesení zvláštního senátu (včetně usnesení ze dne 2. 12. 2014,
čj. Konf 39/2013-14) nebo na setrvalou judikaturu Nejvyššího správního soudu, která není
s těmito názory v konfliktu (např. rozsudky ze dne 26. 10. 2011, čj. 7 As 89/2011-72,
ze dne 31. 1. 2012, čj. 4 Ads 159/2011-86, ze dne 18. 6. 2013, čj. 4 As 13/2013-26, nebo ze dne
29. 7. 2015, čj. 2 As 152/2015-31, dostupné na www.nssoud.cz).
Z předestřených důvodů proto zvláštní senát rozhodl, že věc, týkající se přezkumu rozhodnutí
pozemkového úřadu o povolení obnovy řízení, v němž bylo určeno vlastnické právo žalobce
k nemovitostem podle ustanovení §9 odst. 4 zákona o půdě, projedná a rozhodne soud
ve správním soudnictví (§5 odst. 1 zákona č. 131/2002 Sb.).
Zvláštní senát podle §5 odst. 3 zákona č. 131/2002 Sb. zruší rozhodnutí, kterým strana
kompetenčního sporu popřela svou pravomoc o věci rozhodovat, ačkoliv podle rozhodnutí
zvláštního senátu je vydání rozhodnutí ve věci uvedené v návrhu na zahájení řízení v její
pravomoci. V nyní posuzované věci však již taková rozhodnutí, jež by bylo třeba zrušit,
neexistují, neboť usnesení Krajského soudu v Plzni a rozsudek Nejvyššího správního soudu
v rozsahu výroku, jímž byla pravomoc určena, byla již dříve zrušena usnesením zvláštního senátu
ze dne 15. 2. 2017, čj. Konf 9/2016–6.
Pravomocné rozhodnutí zvláštního senátu je podle §5 odst. 5 zákona č. 131/2002 Sb. závazné
pro strany kompetenčního sporu, účastníky řízení, v němž spor vznikl, pro správní orgány [§4
odst. 1 písm. a) s. ř. s.] i soudy. Dále tedy bude Krajský soud v Plzni pokračovat v řízení o žalobě
podané dne 8. 9. 2015, kterou se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí Státního pozemkového
úřadu ze dne 19. 6. 2015, čj. SPU 356619/2015.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 19. prosince 2017
JUDr. Pavel Simon
předseda zvláštního senátu
(řádná dovolená)
v zast. JUDr. Michal Mazanec
člen senátu