ECLI:CZ:NSS:2017:NAD.284.2017:42
sp. zn. Nad 284/2017 - 42
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Tomáše Foltase a soudců
JUDr. Pavla Molka a Mgr. Davida Hipšra v právní věci žalobce: Mgr. M. Š., proti žalovanému:
Městský soud v Praze, se sídlem Spálená 2, Praha 2, o návrhu Městského soudu v Praze na
přikázání věci vedené u něj pod sp. zn. 3 A 103/2017 jinému než místně příslušnému krajskému
soudu,
takto:
Věc vedená u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 3 A 103/2017 se p ř i k a z u j e
Krajskému soudu v Praze.
Odůvodnění:
[1] Žalobce se domáhá žalobou zrušení sdělení žalovaného ze dne 3. 4. 2017,
č. j. Si 1194/2016, ve kterém žalovaný informoval žalobce, že kvůli neuhrazení náhrady nákladů
za poskytnutí informací ve výši 600 Kč odložil jeho žádost o poskytnutí informací podle §17
odst. 5 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím. Žalobcova žádost ze dne
23. 8. 2016 se týkala poskytnutí kopií rozsudků s vyznačením právní moci vydaných v několika
řízeních vedených před Městským soudem v Praze, v nichž žalobce vystupoval jako účastník.
[2] Městský soud v Praze se dne 6. 9. 2017 opakovaně obrátil na Nejvyšší správní soud
s návrhem na přikázání řízení o žalobě, vedené u něj pod sp. zn. 3 A 103/2017, jinému než
místně příslušnému soudu. Důvodem, vyjádřeným Městským soudem v Praze už v jeho
předchozím návrhu, neprojednaném Nejvyšším správním soudem pro jeho předčasnost, bylo,
že Městský soud v Praze v dané věci rozhodoval jako správní orgán, což zavdává objektivní
pochybnosti o nepodjatosti všech soudců specializovaných senátů správního soudnictví tohoto
soudu.
[3] Jak je patrné z předloženého spisu Městského soudu v Praze, soudci působící u tohoto
soudu ve specializovaných správních senátech vyjádřili domněnku, že existují objektivní důvody
pochybovat o jejich nepodjatosti (č. l. 32 soudního spisu). Místopředseda Městského soudu
v Praze proto konstatoval, že kvůli vyloučení všech soudců specializovaných senátů není možné
k projednání věci sestavit senát postupem podle §8 odst. 3 s. ř. s. (č. l. 33).
[4] Žalobce se k návrhu nevyjádřil ani nenavrhl, kterému soudu by měla být věc přikázána.
[5] Nejvyšší správní soud posoudil obsah návrhu a má za to, že je důvodný.
[6] Podle §9 odst. 1 s. ř. s. „Nejvyšší správní soud přikáže věc jinému než místně příslušnému krajskému
soudu, jestliže pro vyloučení soudců specializovaných senátů místně příslušného soudu nelze sestavit senát“
(tzv. delegace nutná).
[7] Z návrhu předsedkyně senátu určeného v souladu s rozvrhem práce k projednání dané věci
vyplývá, že u všech soudců specializovaných senátů Městského soudu v Praze jsou dány
objektivní důvody, proč pochybovat o jejich nepodjatosti. Tento závěr je plně v souladu
s judikaturou Nejvyššího správního soudu.
[8] Městský soud v Praze vystupoval v rámci původního řízení jako povinný subjekt
k poskytnutí informací na žádost žalobce. V případě, že by Městský soud v Praze jako místně
příslušný krajský soud rozhodoval o věci, o které již dříve rozhodl jako správní orgán, došlo by
k totožnosti subjektů rozhodujících o věci v rámci původního řízení a v rámci soudního
přezkumu.
[9] Jak vyplývá z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2005,
č. j. 4 As 14/2004 - 70, „[v]yloučení soudce z projednávání a rozhodování věci má být založeno nikoliv pouze
na skutečně prokázané podjatosti, ale je dáno již tehdy, jestliže lze mít pochybnost o jeho nepodjatosti
(I. ÚS 167/94, Ústavní soud: Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu).“ Objektivní důvody
pochybovat o nepodjatosti vznikají podle tohoto rozsudku i tehdy, pokud by měli soudci
krajského soudu rozhodovat o žalobě proti rozhodnutí, které vydal funkcionář soudu, u něhož
působí. Stejné závěry Nejvyšší správní soud uplatňuje i tehdy, pokud žaloba směřuje proti
rozhodnutí, které vydal přímo tento krajský soud jako správní orgán, např. ve formě
sdělení o odložení žádosti o poskytnutí informace (viz usnesení ze dne 11. 8. 2015,
č. j. Nad 220/2015 - 62). Tento názor plyne z obecné právní zásady nemo iudex in causa sua, podle
které nikdo nesmí být soudcem ve vlastní věci a ve sporu mezi dvěma subjekty musí vždy
rozhodovat nezávislý třetí subjekt. Všichni soudci specializovaných senátů Městského soudu
v Praze proto mohou být vyloučeni pro možnou podjatost.
[10] Pro vyloučení soudců specializovaných senátů místně příslušného městského soudu tedy
nelze sestavit senát a jsou splněny zákonné podmínky pro přikázání věci jinému než místně
příslušnému soudu podle §9 odst. 1 s. ř. s.
[11] Vzhledem k uvedenému Nejvyšší správní soud přikazuje předmětnou věc k projednání
a rozhodnutí Krajskému soudu v Praze; přikázání věci jinému krajskému soudu by odporovalo
zásadě hospodárnosti řízení, protože jak pro žalobce, tak pro žalovaného jde o soud místně
nejdostupnější.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 31. října 2017
JUDr. Tomáš Foltas
předseda senátu