ECLI:CZ:NSS:2017:NAD.302.2017:25
sp. zn. Nad 302/2017 - 25
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Radovana Havelce a soudců
JUDr. Jana Vyklického a JUDr. Jaroslava Vlašína, v právní věci žalobce: Odborová organizace
Sluníčko, z.s., se sídlem Staré Město, Petrušov 152, proti žalovaným 1) předseda Okresního
soudu ve Svitavách, se sídlem Svitavy, Dimitrovova 33, 2) předseda Krajského soudu
v Hradci Králové, se sídlem Hradec Králové, Českoslovanské armády 218, o žalobě
proti rozhodnutí žalovaného 1) ze dne 19. 1. 2016, č. j. 20 Spr 52/2016, a rozhodnutí žalovaného
2) ze dne 22. 3. 2016, č. j. Spr 542/2015, ve věci návrhu na přikázání věci vedené u Krajského
soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích pod sp. zn. 52 A 51/2017 jinému krajskému
soudu,
takto:
I. Soudci Krajského soudu v Hradci Králové rozhodující dle rozvrhu práce v úseku
správního soudnictví j s o u v y l o u č e n i z projednávání a rozhodování ve věci
žaloby vedené pod sp. zn. 52 A 51/2017.
II. Věc se přikazuje Krajskému soudu v Praze.
Odůvodnění:
[1] Žalobou projednávanou Krajským soudem v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích
pod sp. zn. 52 A 51/2017 žalobce brojí proti rozhodnutí předsedy Okresního soudu ve Svitavách
ze dne 19. 1. 2016, č. j. 20 Spr 52/2016, a rozhodnutí předsedy Krajského soudu v Hradci
Králové ze dne 22. 3. 2016, č. j. Spr 542/2015. Předmětnými rozhodnutími bylo žalobci
znemožněno studium soudních spisů z výzkumných důvodů, o které žádal podle §189 Instrukce
Ministerstva spravedlnosti ze dne 3. 12. 2001, č. j. 505/2001 – Org., kterou se vydává Vnitřní
a kancelářský řád pro okresní, krajské a vrchní soudy.
[2] Předseda Krajského soudu v Hradci Králové (dále „krajský soud“) v přípisu, jehož
prostřednictvím věc předložil zdejšímu soudu ve smyslu §9 odst. 1 zá kona č. 150/2002 Sb.,
soudní řád správní (dále „s. ř. s.“), zdůraznil, že figuruje v projednávané věci v pozici žalovaného.
O podané žalobě by tak rozhodovali soudci úseku správního soudnictví místně příslušného
krajského osudu, kterým je v důsledku zmíněných okolností právě soud, jemuž žalovaný
předsedá. S odkazem na závěry zdejšího soudu, vyslovené v usnesení ze dne 19. 4. 2017,
č. j. Nao 152/2017 – 22, totiž platí, že „soudci specializovaných senátů místně příslušného krajského soudu
rozhodují u soudu, který je fakticky totožný s žalovaným správním orgánem. Vzhledem k tomu lze mít důvodné
objektivní pochybnosti o jejich nepodjatosti, a to i kdyby takové pochybnosti nepociťovali “; předseda krajského
soudu poznamenal, že i v nynějším řízení lze mít důvodné objektivní pochybnosti o nepodjatosti
soudců úseku správního soudnictví.
[3] Předseda krajského soudu dále upozornil na skutečnost, že soudci úseku správního
soudnictví, kteří jsou zařazeni u pardubické pobočky krajského soudu, mu věc předložili
ve smyslu §8 s. ř. s. k dalšímu opatření. Na základě jejich sdělení tak předseda dospěl k závěru,
že jsou tito soudci diskvalifikováni z projednávání a rozhodnutí shora označené věci, což plyne
též z rozhodnutí Nejvyššího správního soudu v obdobných věcech (například usnesení ze dne
27. 11. 2013, č. j. Nao 80/2013 – 36). Vyjádřil rovněž přesvědčení, že se tyto důvody vztahují
i na soudce úseku správního soudnictví na pracovišti v Hradci Králové. Objektivně proto není
možné sestavit senát ze specializovaných soudců celého úseku správního soudnictví krajského
soudu, který by věc projednal a rozhodl. Z tohoto důvodu se předseda obrací na zdejší soud
s návrhem na přikázání věci jinému soudu podle §9 odst. 1 s. ř. s.
[4] Přílohou přípisu předsedy soudu je rovněž vyjádření soudců správního úseku krajského
soudu – pobočky v Pardubicích, v němž tito společně uvádějí, že je dán důvod pro jejich
podjatost, neboť by měli rozhodovat jako soudci specializovaného senátu místně příslušného
krajského soudu, jehož předseda je žalovaným správním orgánem.
[5] Nejvyšší správní soud na tomto místě připomíná, v souladu s vyjádřením předsedy
krajského soudu, že o obdobné otázce rozhodoval v usnesení č. j. Nao 152/2017 – 22,
ale též například. v usnesení ze dne 30. 9. 2003, č. j. Nao 31/2003 – 16 (všechna citovaná
rozhodnutí jsou dostupná na www.nssoud.cz). V druhém z uvedených rozhodnutí Nejvyšší
správní soud vyloučil všechny soudce krajského soudu, kteří podle rozvrhu práce mohli
projednávat a rozhodovat věc, v níž žalobce učinil předmětem řízení rozhodnutí ve formě dopisu
podepsaného předsedou téhož krajského soudu, a to bez ohledu na to, že vyloučení
soudci subjektivní pochybnosti o své nepodjatosti neměli. V rozsudku ze dne 30. 9. 2005,
č. j. 4 As 14/2004 – 70, zdejší soud obdobně vyslovil, že důvody k pochybnostem o nepodjatosti
soudců jsou dány tehdy, mají-li rozhodovat o žalobě proti rozhodnutí vydanému místopředsedou
stejného soudu, u něhož působí, neboť místopředseda soudu může v zákonem stanovených
případech vůči těmto soudcům vykonávat úkoly státní správy.
[6] V nyní projednávaném případě brojí žalobce (mimo jiné) proti rozhodnutí předsedy
krajského soudu, tedy o žalobě by rozhodovali soudci úseku správního soudnictví téhož
krajského osudu (pobočky v Pardubicích). Již vzhledem k této skutečnosti lze mít ve světle
výše uvedené judikatury zdejšího soudu důvodné pochybnosti o jejich nepodjatosti. Na rozdíl
od výše citovaného případu, však v nynějším řízení navíc tyto pochybnosti výslovně vyjádřili
i samotní soudci, a to v přípise ze dne 11. 9. 2017, adresovaném předsedovi krajskému soudu
ve spojitosti s §8 odst. 3 s. ř. s. Z uvedeného důvodu lze všechny soudce úseku
správního soudnictví Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích považovat
za vyloučené z projednávání věci vedené u tohoto soudu pod sp. zn. 52 A 51/2017 (obdobně
viz také usnesení Nejvyššího správního soudu č. j. Nao 80/2013 – 36).
[7] Podle §9 odst. 1 s. ř. s. Nejvyšší správní soud přikáže věc jinému než místně příslušnému
krajskému soudu, jestliže pro vyloučení soudců specializovaných senátů místně příslušného soudu
nelze sestavit senát. Vzhledem k tomu, že v projednávané věci byli vyloučeni všichni soudci
specializovaných senátů krajského soudu a nelze tak sestavit senát, Nejvyšší správní soud
přikázal věc Krajskému soudu v Praze, který nejlépe splňuje kritérium geografické blízkosti
(viz §7 odst. 2 s. ř. s.). Zdejší soud přitom nepřehlédl skutečnost, že v souladu s rozvrhem práce
krajského soudu byla věc přidělena jeho pobočce v Pardubicích. To však na věci nic nemění,
neboť důvody, pro které jsou tito soudci vyloučeni z projednávání a rozhodování předmětné
věci, se nutně vztahují i na soudce správního úseku samotného Krajského soudu v Hradci
Králové, tudíž je nutné rozhodnout o delegaci na jiný věcně příslušný soud.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky (§53
odst. 3 s. ř. s.).
V Brně dne 4. října 2017
Mgr. Radovan Havelec
předseda senátu