ECLI:CZ:NSS:2017:NAO.119.2017:92
sp. zn. Nao 119/2017 - 92
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové
a soudců Mgr. Ondřeje Mrákoty a JUDr. Jakuba Camrdy v právní věci žalobce: M. V., zastoupen
Mgr. Václavem Voříškem, advokátem se sídlem Černého 517/13, Praha 8, proti žalovanému:
Krajský úřad Pardubického kraje, se sídlem Komenského nám. 125, Pardubice, v řízení o
žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 5. 2016, č. j. KrÚ 35143/2016/ODSH/13,
vedeném u Krajského soudu v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích pod sp. zn.
52 A 71/2016, o žalobcem vznesené námitce podjatosti předsedy senátu,
takto:
Předseda senátu Krajského soudu v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích JUDr. Jan
Dvořák není v y l o u č e n z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Krajského soudu
v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích pod sp. zn. 52 A 71/2016.
Odůvodnění:
Žalobou podanou u Krajského soudu v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích
(dále jen „krajský soud“) se žalobce domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 5. 2016,
č. j. KrÚ 35143/2016/ODSH/13, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno
rozhodnutí Magistrátu města Pardubic, odboru správních agend, oddělení přestupků (dále jen
„správní orgán I. stupně“), ze dne 2. 3. 2016, č. j. OSAP/P-7513/15-D/41, jímž byl žalobce
uznán vinným ze spáchání správního deliktu podle §125c odst. 1 písm. k) zákona o č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších
předpisů, neboť porušil §4 písm. c) citovaného zákona. Současně se žalobce domáhá zrušení
rozhodnutí správního orgánu I. stupně.
Žalobu u krajského soudu podal žalobce prostřednictvím svého zástupce, advokáta
Mgr. Jaroslava Topola. Dne 21. 2. 2017 oznámil žalobce krajskému soudu změnu zastoupení
a předložil plnou moc, kterou udělil pro zastupování v předmětném řízení Mgr. Václavu
Voříškovi, advokátovi. Dne 22. 2. 2017 se ve věci konalo ústní jednání, na němž krajský soud
konstatoval, že krátce před zahájením jednání (21. 2. 2017 v 18:03 hod.) bylo soudu doručeno
podání žalobce, resp. jeho zástupce Mgr. Václava Voříška, obsahující námitku podjatosti předsedy
senátu JUDr. Jana Dvořáka. Zástupce žalobce námitku podjatosti doplnil na ústním jednání.
Dne 2. 3. 2017 byla uvedená námitka podjatosti postoupena Nejvyššímu správnímu
soudu.
Námitka spočívá v tvrzené podjatosti předsedy senátu JUDr. Jana Dvořáka vůči osobě
zástupce žalobce Mgr. Václava Voříška, kterou žalobce, resp. jeho zástupce, dovozuje z postupu
předsedy senátu v jiných řízeních, ve kterých zástupce žalobce převzal zastoupení, popř.
vystupoval jako substitut advokáta Mgr. Jaroslava Topola. Mgr. Václavu Voříškovi mělo být
předsedou senátu JUDr. Janem Dvořákem sděleno, že si na něj zřídil složku a ještě neví,
co s ní udělá. Smyslem složky má být hodnocení zástupce žalobce, jeho procesních kroků
a případný podnět k zahájení kárného řízení u České advokátní komory. Uvedené vnímá
Mgr. Václav Voříšek jako snahu o ovlivnění vystupování advokáta a „nenormální“ chování
předsedy senátu. Mgr. Václav Voříšek si stěžoval u státní správy krajského soudu. Místopředseda
krajského soudu Mgr. Jan Ducháček v písemnosti ze dne 8. 7. 2016, sp. zn. St 4/2016,
posoudil stížnost jako nedůvodnou, s čímž Mgr. Václav Voříšek nesouhlasí a hodlá činit další
kroky (mj. se soudí se státem o peněžité zadostiučinění z důvodu jednání předsedy senátu
JUDr. Jana Dvořáka). Jako důvod podjatosti jsou dále uváděna další konkrétní řízení vedená
u krajského soudu, ve kterých Mgr. Václav Voříšek vystupoval jako zástupce jiných žalobců nebo
jako substitut Mgr. Jaroslava Topola a v nichž se měl předseda senátu JUDr. Jan Dvořák chovat
nevhodně, obtěžujícím a zastrašujícím způsobem, uvádět nepravdivá tvrzení, dopustit se pomluvy
Mgr. Václava Voříška, nesprávné protokolace jednání, znevěrohodnit a zlehčovat institut stížnosti
na konání soudce (předsedy senátu). Poměr předsedy senátu JUDr. Jana Dvořáka k Mgr. Václavu
Voříškovi je neobvyklý, nepřiměřený a může jmenovaného advokáta poškodit v rovině osobní
i profesní.
Zástupce žalobce Mgr. Václav Voříšek navrhl, aby v rozhodnutí Nejvyššího správního
soudu, které bude zveřejněno na internetových stránkách Nejvyššího správního soudu, nebyl
žalobce ani jeho zástupce uváděn jménem, příjmením, sídlem a ani iniciály z důvodu ochrany
osobních údajů. Uvedené odůvodnil zájmem na ochraně soukromí a na tom, aby nebyl zástupce
žalobce „sekundárně viktimizován“.
Součástí přípisu, kterým byla Nejvyššímu správnímu soudu postoupena námitka
podjatosti, je vyjádření předsedy senátu JUDr. Jana Dvořáka. Jmenovaný uvedl, že námitka
podjatosti je spatřována v důvodech, na nichž byla založena předchozí rozsáhlá podání zástupce
žalobce Mgr. Václava Voříška. Podle JUDr. Jana Dvořáka je nepochybné, že zástupce žalobce
převzal zastoupení žalobce od Mgr. Jaroslava Topola krátce před konáním jednání, přestože
v době převzetí zastoupení znal důvody namítané podjatosti. K dotazu krajského soudu, proč
převzal zastoupení, Mgr. Václav Voříšek uvedl, že nechtěl zmařit konání jednání, přičemž
původní zástupce Mgr. Jaroslav Topol nenašel jiného zástupce. Podle JUDr. Jana Dvořáka
je takové zdůvodnění účelové. Uplatnění námitky podjatosti je pokus o obstrukci soudního
jednání. Mgr. Václav Voříšek si protiřečí, neboť na jedné straně tvrdí, že nechtěl zmařit konání
jednání, na druhé straně jej zmařil. Rovněž je nevěrohodné tvrzení, že Mgr. Jaroslav Topol
nenašel jiného zástupce pro předmětné jednání - mohl se účastnit sám, poslat svého koncipienta
Mgr. Martina Mrověce, anebo požádat jiného advokáta. JUDr. Jan Dvořák dále uvedl,
že o možném zneužití institutu námitky podjatosti soudce (předsedy senátu) svědčí také
předchozí praxe Mgr. Václava Voříška. Ten dosud pravidelně v mnoha řízeních u krajského
soudu těsně před konáním jednání uplatňoval námitku podjatosti, opřenou o shodné či obdobné
podklady, které rozšiřoval o další stížnosti a podněty ke státní správě krajského soudu. Současně
předkládal substituční plnou moc udělenou Mgr. Jaroslavem Topolem dne 28. 3. 2016; krajský
soud vyhodnocoval námitku podjatosti jako opožděnou s ohledem na znění §8 odst. 5 zákona
č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“). V nyní projednávaném případě byla nová
plná moc udělena Mgr. Václavu Voříškovi těsně před konáním jednání. Lze očekávat,
že Mgr. Václav Voříšek v případě, že Nejvyšší správní soud neuzná důvodnost námitky
podjatosti, opětovně uplatní novou námitku podjatosti, která bude spočívat v dosud
neuplatněných skutečnostech, např. v nově podané stížnosti na rozhodujícího soudce (předsedu
senátu). Nyní uplatněná námitka podjatosti shrnuje dříve uplatněnou argumentaci, která byla
vícekrát shledána státní správou krajského soudu a Nejvyšším správním soudem nedůvodnou
(srov. vyjádření místopředsedy krajského soudu ze dne 8. 7. 2016, sp. zn. St. 4/2016, rozsudky
Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 11. 2016, č. j. 7 As 158/2016 - 69, a ze dne 21. 2. 2017,
č. j. 8 As 174/2016 - 35, usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 11. 2016,
č. j. Nao 282/2016 - 92; rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou dostupná
na www.nssoud.cz). Některé části argumentace Mgr. Václava Voříška nejsou podle JUDr. Jana
Dvořáka námitkou podjatosti, ale věcnou námitkou směřující proti protokolaci konkrétních
soudních jednání. Bylo proto na místě poučit Mgr. Václava Voříška o tom, že účelově protahuje
jednání. Skutečnost, že je schopen protahovat jednání a „argumentovat jen pro samotnou argumentaci“,
uvedl již Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 27. 9. 2016, č. j. 1 As 101/2016 - 77. Rovněž
poučení o koncentrační zásadě a opožděném uplatnění námitek vychází z judikatury Nejvyššího
správního soudu (rozsudek ze dne 18. 4. 2013, č. j. 7 As 10/2013 - 30). Námitka o údajném
podání stížnosti k České advokátní komoře na Mgr. Václava Voříška je podle JUDr. Jana
Dvořáka účelová, neopřená o žádné konkrétní skutečnosti a má za cíl zmařit jednání ve věci
samé. JUDr. Jan Dvořák prohlásil, že se necítí být podjatým a není mu známa žádná skutečnost,
ze které by měly vyplynout případné pochybnosti o jeho nepodjatosti.
Nejvyšší správní soud posoudil vznesenou námitku podjatosti a dospěl k závěru, že není
důvodná.
Podle §8 odst. 1 s. ř. s. jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže
se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod
pochybovat o jejich nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli na projednávání
nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním řízení. Důvodem
pro vyloučení nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci
nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.
Nejvyšší správní soud předesílá, že obsahově prakticky shodnými námitkami uplatněnými
Mgr. Václavem Voříškem se ve skutkově obdobných věcech již zdejší soud zabýval. Mgr. Václav
Voříšek opakovaně namítá podjatost předsedy senátu JUDr. Jana Dvořáka z důvodu, že „si na něj
vede složku“, pomlouvá jej a uvádí nepravdivá tvrzení. Dále Mgr. Voříšek nesouhlasí s vyjádřením
místopředsedy krajského soudu ze dne 8. 7. 2016, sp. zn. St. 4/2016, přičemž poukazuje na svá
různá předchozí podání a stížnosti. Již v usnesení ze dne 30. 11. 2016, č. j. Nao 282/2016 - 92,
přitom Nejvyšší správní soud uvedl:
„Nejvyšší správní soud předesílá, že se prakticky totožnými námitkami jako v nyní projednávané věci
zabýval v rozsudku ze dne 10. listopadu 2016, č. j. 7 As 158/2016 - 72, v němž nebyly shledány důvodnými.
Nejvyšší správní soud v citované věci posuzoval v rámci kasačního přezkumu dle §103 odst. 1 písm. c) s. ř. s.
tvrzení stěžovatele, že JUDr. Jan Dvořák „dne 15. 6. 2016 sdělil zástupci stěžovatele [pozn. soudu – stejně jako
v nyní projednávané věci se jednalo o Mgr. Václava Voříška], že se opakovaně dostavil jako advokát na nařízené
jednání se zpožděním a že si na něj založil složku, kde si to eviduje a že ještě neví, co s touto složkou udělá“
a „o zástupci stěžovatele v rozsudku krajského soudu navíc tvrdí zcela nepravdivé údaje a to, že ‚volí opakující se,
nikoliv již náhodnou a neúčelovou procesní strategii, kterou se buď snaží zmařit soudní jednání, či narušit alespoň
jeho průběh. Tato strategie zpočátku spočívala v žádostech tohoto advokáta o odročení jednání a přeložení na jiný
termín z různých jím uváděných důvodů. Například ve věci 52 A 13/2015 tvrdil, že se musí zúčastnit jiného
jednání u Krajského soudu v Hradci Králové‘ JUDr. Jan Dvořák je vůči zástupci stěžovatele přehnaně podezíravý
a zcela neobvykle na něj zaměřuje svoji pozornost.“
Sedmý senát Nejvyššího správního soudu v citovaném rozhodnutí zohlednil, že stížnost substituta
na samosoudce JUDr. Jana Dvořáka vyhodnotil místopředseda krajského soudu jako nedůvodnou, a dospěl
k následujícímu závěru: „V odůvodnění napadeného rozsudku jsou proto následně jako obiter dictum
obsaženy úvahy soudu o údajném obstrukčním a účelovém jednání zástupce stěžovatele, které má spočívat v tom,
že se opakovaně dostavuje se zpožděním na nařízená ústní jednání. Z textu podrobného odůvodnění napadeného
rozsudku je zřejmé, že tyto úvahy soudu měly bezprostřední vazbu na toto konkrétní řízení. Byly rovněž uvedeny
i odkazy na řízení v jiných věcech, kdy se tento zástupce rovněž nedostavil včas na nařízené jednání. V tomto
kontextu je proto nutné vnímat zmínku o složce, kterou si měl soudce na obdobné případy vést. Nepochybně je tím
míněno, že soudce měl přehled o tom, že se jedná o opakované jednání žalobce, což bylo následně podrobně uvedeno
v odůvodnění rozsudku. Šlo tedy o názor soudu na způsob výkonu advokátní činnosti zástupce stěžovatele.
Podrobné odůvodnění této okolnosti má bezpochyby i preventivní funkci. Účastníci a jejich zástupci získali náhled
soudu na takový procesní postup a mohou se tomu v budoucnu přizpůsobit. Osobní antipatie či nepřátelství, které
by mohly důvodně zpochybnit nepodjatost předsedy senátu JUDr. Jana Dvořáka, zde nejsou zřejmé. Postup
JUDr. Jana Dvořáka nezakládá důvod k domněnkám o soudcově osobní zainteresovanosti v stěžovatelově věci
ani o jeho vztahu k zástupci stěžovatele. Lze tedy uzavřít, že objektivní skutečnosti v daném případě nenasvědčují
domněnce o soudcově podjatosti.“
Jestliže vyjádření JUDr. Jana Dvořáka o „složce“ a údajně pomlouvačné odůvodnění rozsudku
nezaložila relevantní pochybnost o podjatosti soudce v rámci řízení, jehož se bezprostředně týkala, tím spíše
nemohou objektivně narušit důvěru v nestrannost tohoto soudce v řízení jiném.“
Uvedené závěry jsou plně aplikovatelné také v nyní projednávané věci. Pro posouzení
argumentace žalobce, resp. jeho zástupce, není za daných okolností podstatné, zda Mgr. Václav
Voříšek vystupoval jako substitut Mgr. Jaroslava Topola (zejm. v dřívějších případech), anebo mu
byla udělena nová plná moc, a tedy převzal zastoupení, jak tomu je v nyní projednávané věci.
Podstata namítaných skutečností je totiž de facto stále stejná. Z citovaného rozhodnutí Nejvyššího
správního soudu plyne, že zdejší soud neshledal nesprávným vyjádření místopředsedy krajského
soudu ke stížnosti Mgr. Václava Voříška ze dne 8. 7. 2016, sp. zn. St. 4/2016, nadto týkající
se jiného řízení, než této věci, ani neshledal jakékoliv důvody podjatosti předsedy senátu
JUDr. Jana Dvořáka, které Mgr. Václav Voříšek spatřoval především v jeho postupu v jiných
řízeních.
Nejvyšší správní soud opětovně zdůrazňuje, že důvodem pro vyloučení soudce (předsedy
senátu) dle §8 odst. 1 s. ř. s. nejsou okolnosti, které spočívají v jeho postupu v řízení
o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech. Skutečnosti uváděné
Mgr. Václavem Voříškem a listiny jím předložené spíše než to, že by byl JUDr. Jan Dvořák
podjatý, dokládají, že Mgr. Václav Voříšek v řízení před krajským soudem opakovaně činil a stále
činí různé kroky vedoucí k maření jednání u soudu. Vzhledem k jejich opakování (jakož
i s ohledem na jistý prvek systematičnosti, který lze v jednání Mgr. Václava Voříška vysledovat)
není překvapivé, že jeho rozličné procesní kroky vnímá předseda senátu JUDr. Jan Dvořák,
kterému jsou z úřední činnosti známy, nikoliv jako skutečnou obranu klientů jmenovaného
advokáta v konkrétních případech, jež by byla zaměřena na podstatu věci, ale spíše jako účelově
vedené jednání sledující „mimoprocesní cíle“ prodlužující a znesnadňující meritorní rozhodnutí
soudu. Jinak nelze nahlížet ani na okolnosti nyní projednávané věci, ve které Mgr. Václav Voříšek
těsně před konáním ústního jednání převzal zastoupení žalobce od Mgr. Jaroslava Topola
s odůvodněním, aby nebylo jednání u krajského soudu zmařeno, načež jednání zmařil právě tím,
že namítl, že je vůči němu předseda senátu JUDr. Jan Dvořák podjatý. Domnělé důvody
podjatosti přitom zcela prokazatelně věděl již v okamžiku, kdy přebíral zastoupení žalobce
(uvedené vyplývá přímo z tvrzení Mgr. Václava Voříška a jím doložených listin). Pokud
Mgr. Václav Voříšek nechtěl zmařit jednání u krajského soudu, neměl vůbec zastoupení
žalobce převzít. Převzetí zastoupení žalobce jistě nebylo jeho povinností (a lze se domnívat,
že ani jedinou možností, jakým způsobem mohl Mgr. Jaroslav Topol řešit, že se nemůže účastnit
jednání u krajského soudu - uvedené však jde zcela nad rámec posouzení námitky podjatosti
v nyní projednávané věci). Na podporu uvedeného lze odkázat na usnesení Nejvyššího správního
soudu ze dne 21. 2. 2007, č. j. Nao 14/2007 - 26, podle něhož není důvodem pro vyloučení
soudce podle §8 odst. 1 s. ř. s., pokud soudce podá na žalobcova zástupce stížnost k České
advokátní komoře, v níž dává na zvážení zahájení disciplinárního řízení s tímto advokátem,
neboť jeho způsob zastupování (zejména účelové podávání námitek podjatosti) shledává
obstrukčním a zneužívajícím zákonné ochrany na spravedlivý proces. Dále je třeba poznamenat,
že namítaná procesní pochybení (např. směřující vůči protokolaci, oslovování úředních osob
dosaženým akademickým titulem atp.), ať již v tomto či jiném řízení, nelze podřadit pod důvody
podjatosti uvedené v §8 odst. 1 s. ř. s. Nejvyšší správní soud se proto jimi při rozhodování
o tom, zda je soudce (předseda senátu) vyloučen, vůbec nemůže věcně zabývat.
Lze tedy shrnout, že kumulace různých stížností na konkrétního soudce (předsedu
senátu), poukazování na jeho postup a reakce stran obstrukčního jednání zástupce, neprokázaná
tvrzení o pomluvách a nepravdách ze strany soudce (předsedy senátu) vůči zástupci a domnělá
a nepodložená procesní pochybení soudce (předsedy senátu) v jiných řízeních ani předmětné věci
nejsou v daném případě důvodem pro vyloučení předsedy senátu JUDr. Jana Dvořáka
z rozhodování o věci samé. Jiné důvody zástupce žalobce neuvedl. Zdejší soud tak dospěl
k závěru o nepodjatosti předsedy senátu JUDr. Jana Dvořáka v projednávané věci.
Pro úplnost k požadavku Mgr. Václava Voříška, aby z důvodu ochrany osobních údajů
nebyly ve zveřejňované verzi rozhodnutí Nejvyššího správního soudu uvedeny jméno, příjmení,
adresa sídla či pobytu, ani iniciály žalobce a jeho zástupce, Nejvyšší správní soud sděluje,
že zveřejňování a anonymizace rozhodnutí zdejšího soudu se řídí §39 Směrnice č. 9/2011,
Kancelářský a spisový řád Nejvyššího správního soudu, účinné od 1. 1. 2012. Podle odst. 1
písm. a) citovaného ustanovení anonymizaci podléhá u fyzických osob jméno, příjmení, bydliště,
datum narození, rodné číslo, citlivé údaje podle zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních
údajů a o změně některých zákonů, jakož i veškeré další údaje, podle nichž by bylo fyzickou
osobu možno identifikovat. Z uvedeného plyne, že jméno ani adresa žalobce není
v anonymizované verzi rozhodnutí zveřejňovány. Iniciály žalobce nejsou podle zdejšího soudu
v daném případě údajem, podle kterého by bylo možné žalobce identifikovat, a proto není
důvodu, aby nebyly zveřejněny. Ve vztahu ke zveřejnění údajů o advokátovi lze odkázat
na odst. 3 citovaného ustanovení, podle kterého anonymizaci zejména nepodléhají:
b) údaje o právnických osobách soukromého nebo veřejného práva; jména
a příjmení členů jejich statutárních orgánů (odstraní se pouze případné údaje soukromého
charakteru vztahující se k těmto osobám),
d) jména a příjmení zástupců účastníků řízení a zástupců osob zúčastněných
na řízení, vyjma jmen a příjmení zákonných zástupců a obecných zmocněnců,
e) jména a příjmení advokátů, státních zástupců, notářů, soudních exekutorů, znalců,
tlumočníků a daňových poradců, nejsou-li účastníky řízení.
Jak již zdejší soud uvedl např. v rozsudku ze dne 31. 5. 2012, č. j. 9 Ans 5/2012 - 29
(jakkoliv se rozsudek týkal poskytování informací, argumenty v něm vyslovené lze přiměřeně
použít také v této věci), jméno a příjmení advokáta jsou na základě zvláštního právního předpisu
zapsána ve veřejně přístupné seznamu. Pokud jsou uvedena v souvislosti s jeho působností,
pro kterou byla do veřejně přístupného seznamu zapsána (zde v souvislosti s výkonem advokacie
a zastupováním klienta před soudem), nejedná se bez dalšího o chráněné údaje, které by bylo
nezbytné anonymizovat. Tím spíše takovým údajem nejsou iniciály advokáta a jeho sídlo, které
je již ze své povahy údajem veřejným. S ohledem na výše uvedené dospěl Nejvyšší správní soud
k závěru, že způsob, jakým zdejší soud standardně zveřejňuje anonymizované verze svých
rozhodnutí, neporušuje ani v této věci právo na ochranu osobních údajů či soukromí žalobce
anebo Mgr. Václava Voříška. Pokud se Mgr. Václav Voříšek cítí být „sekundárně viktimizován“, je-li
spojován se způsobem, jakým vykonává advokacii, nelze příčiny takových jeho domněnek
spojovat se skutečností, že soudy zcela v souladu s platnými právními předpisy zveřejňují
ve svých rozhodnutích jeho údaje, vystupuje-li v postavení advokáta a zástupce účastníka řízení.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 30. března 2017
JUDr. Lenka Matyášová
předsedkyně senátu