ECLI:CZ:NSS:2017:NAO.141.2017:13
sp. zn. Nao 141/2017 - 13
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové
a soudců JUDr. Filipa Dienstbiera a JUDr. Lenky Kaniové v právní věci žalobce: T. R.,
proti žalovanému: předseda Krajského soudu v Praze, se sídlem nám. Kinských 5, Praha 5, v
řízení o námitce podjatosti a návrhu na přikázání věci jinému soudu, ve věci vedené u tohoto
soudu pod sp. zn. 45 A 34/2017,
takto:
Věc vedená u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 45 A 34/2017
se přikazuje Krajskému soudu v Brně.
Odůvodnění:
[1] Žalobou doručenou Krajskému soudu v Praze dne 3. 3. 2017 se žalobce domáhá ochrany
před nezákonným zásahem krajského soudu, který způsobila předsedkyně Krajského soudu
v Praze soudu vydáním rozvrhu práce. Žalobce současně uplatnil námitku podjatosti Krajského
soudu v Praze a s ohledem na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 10. 2016,
sp. zn. Nad 243/2016, vyjádřil rovněž přesvědčení, že jsou všichni soudci Městského soudu
v Praze vyloučeni ve všech věcech týkajících se žalobce. Dále uvedl, že navrhuje odnětí věci
Městskému soudu v Praze i Krajskému soudu v Praze.
[2] Dne 17. 3. 2017 byl Nejvyššímu správnímu soudu doručen spis Krajského soudu v Praze,
sp. zn. 45 A 34/2017, spolu s předkládací zprávou, v níž krajský soud sám shledal důvody pro
vyloučení všech soudců specializovaných senátů z projednání a rozhodnutí této věci. Žalovaným
správním orgánem je totiž předseda Krajského soudu v Praze, který vykonává své pravomoci při
správě soudu ve vztahu ke všem soudcům tohoto soudu. Z těchto systémových důvodů jsou
podle krajského soudu všichni soudci zařazení k výkonu soudnictví na úseku správního
soudnictví vyloučeni z projednávání dané věci. Podle krajského soudu tak jsou splněny podmínky
pro delegaci nutnou, tj. přikázání věci k rozhodnutí jinému krajskému soudu ve smyslu §9 odst. 1
zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“). Krajský soud dále poukázal
na skutečnost, že žalobce konstantně navrhuje v jiných věcech, aby věc byla přikázána Krajskému
soudu v Brně, a že nesouhlasí s projednáním věci Městským soudem v Praze.
[3] Žalobce v nyní projednávaném případě žalobou podanou u Krajského soudu v Praze
brojí proti rozvrhu práce vydanému bývalou předsedkyní tohoto soudu. O této žalobě
by tak rozhodovali soudci působící u soudu, jehož se spor přímo týká. Žalobce navíc současně
namítá podjatost všech soudců tohoto soudu. Kasační soud proto musel posoudit, zda jsou dány
objektivní pochybnosti o nepodjatosti soudců v situaci, kdy by měli posuzovat činnost soudu,
u kterého sami působí.
[4] Jak již Nejvyšší správní soud ve své rozhodovací praxi opakovaně konstatoval „objektivní
pochybnosti o nepodjatosti soudců za situace, kdy by měli rozhodovat o žalobě proti rozhodnutí soudu, u něhož
sami působí“ (srov. např. usnesení ze dne 13. 10. 2016, č. j. Nad 243/2016 - 15, nebo rozsudek
ze dne 30. 9. 2005, č. j. 4 As 14/2004 - 70. Na dříve vysloveném právním názoru pak Nejvyšší
správní soud setrvává i v nyní posuzované věci, přičemž neshledal důvodu, proč by nemohl být
analogicky aplikován i v případě tvrzeného nezákonného zásahu příslušného soudu. V tomto
ohledu je vhodné poukázat i na obecnou právní zásadu nemo iudex in causa sua, podle které nikdo
nesmí být soudcem ve vlastní věci a ve sporu mezi dvěma subjekty musí vždy rozhodovat
nezávislý třetí subjekt. Tato obecná pravidla jsou uznávána jako zásady spravedlnosti, a to i tehdy,
jestliže nejsou normativně vyjádřena v pozitivním právu.
[5] Proto má Nejvyšší správní soud za to, že v posuzované věci došlo k vyloučení všech
soudců specializovaných senátů správního úseku Krajského soudu v Praze pro možnou
podjatost, s ohledem na skutečnost, že žalobou je napaden akt předsedkyně téhož soudu, která
vůči těmto soudcům stojí v nadřízené pozici v rámci výkonu státní správy soudů. U Krajského
soudu v Praze tedy není možné sestavit specializovaný senát, který by ve věci rozhodl.
K totožnému závěru ostatně dospěl i sám krajský soud ve výše zmíněné předkládací zprávě.
[6] Nejvyšší správní soud proto postupoval (aniž by výrokem rozhodoval o podjatosti všech
soudců krajského soudu, srov. usnesení tohoto soudu ze dne 30. 6. 2015, č. j. Nao 190/2015 - 12)
podle §9 odst. 1 s. ř. s., ve kterém je upraven případ tzv. delegace nutné, která je podmíněna
vyloučením všech soudců specializovaných senátů věcně a místně příslušného soudu. Citované
ustanovení upravuje možnost Nejvyššího správního soudu přikázat věc jinému než místně
příslušnému krajskému soudu, jestliže pro vyloučení soudců specializovaných senátů místně
příslušného krajského soudu nelze sestavit senát.
[7] Nejvyšší správní soud proto přikázal věc k projednání a rozhodnutí Krajskému soudu
v Brně. Tento soud vybral při neexistenci jiných relevantních hledisek jednak na základě
opakujících se návrhů žalobce v obdobných věcech (za všechny např. usnesení Nejvyššího
správního soudu ze dne 30. 3. 2017, č. j. Nao 116/2017 - 34), jednak z důvodu procesní
ekonomie vzhledem k možnosti předání spisu mezi soudy „krátkou cestou“.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 24. května 2017
JUDr. Marie Žišková
předsedkyně senátu