ECLI:CZ:NSS:2017:NAO.156.2017:17
sp. zn. Nao 156/2017 - 17
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Tomáše Foltase
a soudců Mgr. Davida Hipšra a JUDr. Pavla Molka v právní věci žalobce: BSB 1881, s. r. o.,
se sídlem Kubelíkova 1780/21, Praha 3 – Žižkov, zastoupen JUDr. Jiřím Vaníčkem, advokátem
se sídlem Šaldova 34/466, Praha 8 – Karlín, proti žalovanému: Generální ředitelství cel,
se sídlem Budějovická 7, Praha, v řízení o námitce podjatosti vznesené žalobcem ve věci vedené
u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 8 Af 9/2017,
takto:
Soudci Městského soudu v Praze JUDr. Slavomír Novák, JUDr. Hana Pipková
a JUDr. Marcela Rousková nejsou v y l o u č e n i z projednávání a rozhodování
věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 8 Af 9/2017.
Odůvodnění:
[1] Žalobce v řízení o žalobě ve věci výše uvedené namítl podjatost shora označených soudců
Městského soudu v Praze. Tu spatřuje v odůvodnění usnesení ze dne 22. 3. 2017, č. j. 8 Af
9/2017 - 27, kterým byla zamítnuta žádost žalobce o osvobození od soudních poplatků.
[2] K námitce se vyjádřili uvedení soudci městského soudu a žádný z nich neshledal důvody
zavdávající pochybnosti o podjatosti.
[3] Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že námitka podjatosti není důvodná.
[4] Garance toho, aby ve věci rozhodoval nezávislý a nestranný soudce, patří mezi integrální
součásti práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6
odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Nestrannost soudce je jedním
z hlavních předpokladů spravedlivého rozhodování a jednou z hlavních premis důvěry občanů
a jiných subjektů v právo a právní stát (čl. 1 odst. 1 Ústavy České republiky). Nestrannost soudce
je především subjektivní kategorií, vyjadřující vnitřní psychický vztah soudce k projednávané věci
v širším smyslu (zahrnuje vztah k předmětu řízení, účastníkům řízení, jejich zástupcům).
Pouze takto úzce pojímaná kategorie nestrannosti soudce by však v praxi stěží nalezla uplatnění
vzhledem k obtížné objektivní přezkoumatelnosti vnitřního rozpoložení soudce. Kategorii
nestrannosti je proto třeba vnímat šíře, tedy i v rovině objektivní. Za objektivní ovšem nelze
považovat to, jak se nestrannost soudce pouze subjektivně jeví vnějšímu pozorovateli
(účastníkovi řízení), nýbrž to, zda reálně neexistují okolnosti, které by mohly objektivně vést
k legitimním pochybnostem o tom, že soudce má k věci určitý, nikoliv nezaujatý vztah.
Subjektivní hledisko účastníků řízení o podjatosti může být podnětem k jejímu zkoumání;
rozhodování o této otázce se však musí dít výlučně na základě hlediska objektivního (shodně
též nález Ústavního soudu ze dne 27. 10. 2004, sp. zn. I. ÚS 370/04).
[5] Podle §8 odst. 1 s. ř. s. platí, že „Soudci jsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže
se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod pochybovat o jejich
nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu
nebo v předchozím soudním řízení. Důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce
v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.“
[6] Rozhodnutí o vyloučení soudce z důvodů uvedených v §8 s. ř. s. představuje výjimku
z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci s tím, že příslušnost
soudu i soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Tak jak zákon
tuto příslušnost stanovil, je tato zásadně dána, a postup, kterým je věc odnímána příslušnému
soudci a přikázána soudci jinému, je nutno chápat jako postup výjimečný.
[7] Podle §8 s. ř. s. je důvodem pro vyloučení soudce z projednávání a rozhodování věci
jednak skutečnost, že se podílel na jejím rozhodování již v předchozím správním či soudním
řízení a jednak takový vnitřní vztah soudce k věci samé, k účastníkům či k jejich zástupcům,
že míra a povaha tohoto vztahu poskytuje důvod k pochybnostem o jeho nepodjatosti. Zákon
však současně stanoví, že důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají
v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.
[8] V daném případě spatřuje žalobce důvod podjatosti soudců právě v jejich postupu ve věci
vedené pod sp. zn. 8 Af 9/2017, když poukazuje na odůvodnění usnesení o zamítnutí žádosti
o osvobození od soudních poplatků. Takový důvod však podle výslovného znění zákona nemůže
být důvodem pro vyloučení soudce z projednávané věci. Citované ustanovení §8 odst. 1 s. ř. s.
jednoznačně uvádí, že důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu
soudce v řízení o projednávané věci. Ostatně to potvrzuje i konstantní judikatura. Srov.
např. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 10. 2016, č. j. Nao 197/2016 - 74, ze dne
20. 3. 2014, č. j. Nao 112/2014 - 53, ze dne 28. 11. 2013, č. j. Nao 87/2013 - 78, ze dne
7. 10. 2004, č. j. Nao 24/2004 - 75, ze dne 18. 6. 2003, č. j. Nao 25/2003 - 47, ze dne 19. 3. 2003,
č. j. Nao 2/2003 - 18, publikované pod č. 53/2004 Sb. NSS., atp.
[9] Nutno dodat, že proti usnesení městského soudu o neosvobození od soudních poplatků
lze podat kasační stížnost, což ostatně (jak vyplývá z evidence zdejšího soudu), i žalobce učinil,
přičemž nesprávnost napadeného usnesení spatřuje v důvodech, ve kterých spatřuje i podjatost
uvedených soudců. Přístup žalobce by vedl k tomu, že by správnost napadeného usnesení
městského soudu bylo možno posuzovat dvakrát; jednou v řízení o námitce podjatosti, podruhé
v řízení o kasační stížnosti. Takto však právní úprava koncipována není.
[10] Nejvyšší správní soud tedy dospěl v posuzované věci k závěru, že nejsou naplněny
podmínky pro to, aby bylo možno konstatovat podjatost soudců Městského soudu v Praze
JUDr. Slavomíra Nováka, JUDr. Hany Pipkové a JUDr. Marcely Rouskové. Nejvyšší správní
soud proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 3. května 2017
JUDr. Tomáš Foltas
předseda senátu