ECLI:CZ:NSS:2017:NAO.191.2017:35
sp. zn. Nao 191/2017-35
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Miloslava Výborného
a soudců Mgr. Davida Hipšra a Mgr. Petry Weissové v právní věci žalobce: J. H.,
proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, v řízení
vedeném u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 31 Af 12/2017, o námitce podjatosti
vznesené žalobcem proti všem soudcům Krajského soudu v Hradci Králové v aktuálním
obsazení,
takto:
Soudci Krajského soudu v Hradci Králové JUDr. Magdalena Ježková, JUDr. Jana
Kábrtová, Mgr. Tomáš Blažek, Mgr. Helena Konečná, JUDr. Pavel Kumprecht, JUDr. Jan
Rutsch a JUDr. Ivona Šubrtová nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodování
věci vedené pod sp. zn. 31 Af 12/2017.
Odůvodnění:
[1] Žalobce v řízení o žalobě vedené u Krajského soudu v Hradci Králové
pod sp. zn. 31 Af 12/2017 byl tímto soudem výzvou ze dne 23. 3. 2017 poučen o právu namítat
podjatost soudců a dalších osob. Tato výzva byla žalobci doručena fikcí dne 3. 4. 2017. Žalobce
včas namítl podjatost „všech soudců zdejšího soudu v aktuálním obsazení“ a navrhl jejich vyloučení
z projednávání a rozhodování „nejenom této věci“ a předložení věci jinému soudu z důvodu nutné
delegace dle §9 odst. 1 zákona soudního řádu správního, protože dle něj jinak „opět reálně hrozí,
že jimi bude pokračováno v dalším pokořování nezávislého, nestranného, odborného a spravedlivého rozhodování
soudů“.
[2] K námitce se vyjádřili všichni soudci správního úseku příslušného krajského soudu
a žádný z nich přitom neshledal důvody zavdávající pochybnosti o podjatosti.
[3] K návrhu, aby Nejvyšší správní soud rozhodl o vyloučení soudců z projednávání
a rozhodování „nejenom této věci“, soud uvádí, že k tomu není oprávněn, neboť o případné
podjatosti se rozhoduje vždy jen ve vztahu ke konkrétní věci (viz §8 odst. 1 soudního řádu
správního).
[4] Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že námitka podjatosti není důvodná.
[5] Garance toho, aby ve věci rozhodoval nezávislý a nestranný soudce, patří mezi integrální
součásti práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod
a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Nestrannost soudce
je jedním z hlavních předpokladů spravedlivého rozhodování a jednou z hlavních premis důvěry
v právo a právní stát (čl. 1 odst. 1 Ústavy ČR). Nestrannost soudce je především subjektivní
kategorií, vyjadřující vnitřní psychický vztah soudce k projednávané věci v širším smyslu
(zahrnuje vztah k předmětu řízení, účastníkům řízení, jejich zástupcům). Pouze takto úzce
pojímaná kategorie nestrannosti soudce by však v praxi stěží nalezla uplatnění vzhledem
k obtížné objektivní přezkoumatelnosti vnitřního rozpoložení soudce. Kategorii nestrannosti
je proto třeba vnímat šířeji, tedy i v rovině objektivní. Za objektivní ovšem nelze považovat,
jak se nestrannost soudce subjektivně jeví vnějšímu pozorovateli (účastníkovi řízení),
nýbrž zda reálně neexistují okolnosti, které by mohly vést k legitimním pochybnostem o tom,
že soudce má k věci určitý, nikoliv nezaujatý vztah. Subjektivní hledisko účastníků řízení
o podjatosti může být podnětem k jejímu zkoumání; rozhodování o této otázce se však musí
dít výlučně na základě hlediska objektivního (nález Ústavního soudu ze dne 27. 10. 2004,
sp. zn. I. ÚS 370/04).
[6] Podle §8 odst. 1 soudního řádu správního jsou soudci vyloučeni z projednávání
a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich
zástupcům je dán důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci,
kteří se podíleli na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím
soudním řízení. Důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce
v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.
[7] Rozhodnutí o vyloučení soudce z důvodů uvedených v §8 soudního řádu správního
představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci
s tím, že příslušnost soudu i soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv
a svobod). Vzhledem k tomu lze vyloučit soudce z projednávání a rozhodnutí přidělené věci
jen z opravdu závažných důvodů, které mu reálně brání rozhodnout v souladu se zákonem
nezaujatě a spravedlivě.
[8] Obecný nesouhlas žalobce s obsazením soudu nepředstavuje legitimní důvod
pro vyloučení soudce z rozhodování věci; žádné konkrétní, objektivizovatelné a důkazně
podložené tvrzení o podjatosti namítaných soudců žalobcem předloženo nebylo.
[9] Pro uvedené dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že nejsou naplněny podmínky
pro vyloučení soudců JUDr. Magdaleny Ježkové, JUDr. Jany Kábrtové, Mgr. Tomáše Blažka,
Mgr. Heleny Konečné, JUDr. Pavla Kumprechta, JUDr. Jana Rutsche a JUDr. Ivony Šubrtové
z projednání a rozhodnutí shora uvedené věci. Proto bylo rozhodnuto, jak je ve výroku tohoto
usnesení uvedeno.
[10] Přijatým usnesením odpadá nutnost rozhodovat o delegaci nutné (§9 odst. 1 s. ř. s.),
neboť v důsledku přednostního rozhodnutí o námitce podjatosti vznesené žalobcem
a nevyloučení uvedených soudců z projednávání a rozhodování předmětné věci nenastala situace,
za níž by pro vyloučení soudců specializovaných senátů místně příslušného soudu nebylo možno
sestavit senát (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 3. 2016, čj. Nao 36/2016- 31,
nebo usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 2. 2015, čj. Nao 48/2015-33).
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 8. června 2017
JUDr. Miloslav Výborný
předseda senátu