ECLI:CZ:NSS:2017:NAO.263.2017:38
sp. zn. Nao 263/2017 - 38
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pally a soudců
JUDr. Tomáše Rychlého a Mgr. Aleše Roztočila v právní věci žalobce: J. H., proti žalovanému:
Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, v řízení o žalobě proti
rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 2. 2017, č. j. 4450/17/5100-31462-704389, vedeného
u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci pod sp. zn. 59 Af 27/2017, o námitce
podjatosti soudců krajského soudu,
takto:
Soudci Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci Mgr. Lucie Trejbalová,
Mgr. Karolína Tylová, LL.M., Mgr. Hana Ptáčková, Mgr. Roman Buchal a Mgr. Zdeněk
Macháček n e j s ou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci vedené u tohoto soudu
pod sp. zn. 59 Af 27/2017.
Odůvodnění:
[1] Žalobce v řízení o žalobě ve výše uvedené věci namítl podjatost všech soudců krajského
soudu rozhodujících ve věci, s návrhem na jejich vyloučení z projednávání a rozhodování nejen
této věci, a předložení věci jinému soudu z důvodu delegace nutné, protože jinak opět reálně
hrozí, že budou pokračovat „v dalším pokořování nezávislého, nestranného, odborného a spravedlivého
rozhodování soudů“.
[2] K námitce se vyjádřili všichni soudci správního úseku krajského soudu, do něhož
věc žalobce spadá; žádný z nich přitom neshledal důvody zavdávající pochybnosti o podjatosti.
[3] Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že námitka podjatosti není důvodná.
[4] Garance toho, aby ve věci rozhodoval nezávislý a nestranný soudce, patří mezi integrální
součásti práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod
a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Nestrannost soudce
je jedním z hlavních předpokladů spravedlivého rozhodování a jednou z hlavních premis důvěry
v právo a právní stát (čl. 1 odst. 1 Ústavy ČR). Nestrannost soudce je především subjektivní
kategorií, vyjadřující vnitřní psychický vztah soudce k projednávané věci v širším smyslu
(zahrnuje vztah k předmětu řízení, k účastníkům řízení a jejich zástupcům). Pouze takto úzce
pojímaná kategorie nestrannosti soudce by však v praxi stěží nalezla uplatnění vzhledem
k obtížné objektivní přezkoumatelnosti vnitřního rozpoložení soudce. Kategorii nestrannosti
je proto třeba vnímat šířeji, tedy i v rovině objektivní. Za objektivní ovšem nelze považovat
to, jak se nestrannost soudce subjektivně jeví vnějšímu pozorovateli (účastníkovi řízení), nýbrž
zda reálně neexistují okolnosti, které by mohly vést k legitimním pochybnostem o tom, že soudce
má k věci určitý, nikoliv nezaujatý vztah. Subjektivní hledisko účastníků řízení o podjatosti
může být podnětem k jejímu zkoumání; rozhodování o této otázce se však musí dít výlučně
na základě hlediska objektivního (shodně též nález Ústavního soudu ze dne 27. 10. 2004,
sp. zn. I. ÚS 370/04).
[5] Podle §8 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), jsou soudci
vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci,
k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod k pochybnostem o jejich nepodjatosti.
Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli na projednávání nebo rozhodování věci u správního
orgánu nebo v předchozím soudním řízení. Důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které
spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných
věcech. Námitka podjatosti, kterou vznáší účastník řízení, musí být zdůvodněna a musí obsahovat
konkrétní skutečnosti, z nichž je dovozována (srov. §8 odst. 5 věta čtvrtá s. ř. s).
[6] Rozhodnutí o vyloučení soudce z důvodů uvedených v §8 s. ř. s. představuje výjimku
z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci s tím, že příslušnost
soudu i soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Vzhledem
k tomu lze vyloučit soudce z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen z opravdu závažných
důvodů, které mu reálně brání rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě.
[7] Reálné pochybnosti o podjatosti uvedených soudců tak může s ohledem na výše uvedené
vyvolat pouze konkrétní tvrzení žalobce týkající se vztahu soudců k projednávané věci, jejím
účastníkům či zástupcům. Pro úsudek o podjatosti soudce (a nemožnosti rozhodnout v důsledku
toho nestranně a nezávisle) není dostačující toliko obecné či subjektivní přesvědčení žalobce.
Žádná z žalobcem uvedených skutečností, resp. obecný nesouhlas žalobce s obsazením soudu,
nepředstavuje legitimní důvod pro vyloučení soudce z rozhodování věci.
[8] S ohledem na výše uvedené dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že nejsou naplněny
podmínky pro vyloučení soudců Mgr. Lucie Trejbalové, Mgr. Karolíny Tylové, LL.M., Mgr. Hany
Ptáčkové, Mgr. Romana Buchala a Mgr. Zdeňka Macháčka z projednání a rozhodnutí shora
uvedené věci. Proto bylo rozhodnuto tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení.
[9] Přijatým usnesením odpadá nutnost rozhodovat o delegaci nutné (§9 odst. 1 s. ř. s.),
neboť v důsledku přednostního rozhodnutí o námitce podjatosti vznesené žalobcem
a nevyloučení uvedených soudců z projednávání a rozhodování předmětné věci nenastala situace,
za níž by pro vyloučení soudců specializovaných senátů místně příslušného soudu nebylo možno
sestavit senát (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 3. 2016, č. j. Nao 36/2016 – 31,
nebo ze dne 25. 2. 2015, č. j. Nao 48/2015 – 33 atp.).
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 31. srpna 2017
JUDr. Jiří Palla
předseda senátu