ECLI:CZ:NSS:2017:NAO.276.2017:22
sp. zn. Nao 276/2017 - 22
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové
a soudců JUDr. Jakuba Camrdy a Mgr. Ondřeje Mrákoty v právní věci žalobce: J. K., zast.
doc. JUDr. Martinem Kopeckým, CSc., advokátem, se sídlem Revoluční 1546/24, Praha 1, proti
žalovanému: Ministerstvo pro místní rozvoj, se sídlem Staroměstské náměstí 932/6, Praha 1,
v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 6. 2017, č. j. 47789/2016-31-4, vedené
u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 6A 174/2017, o námitce podjatosti vznesené žalobcem
vůči soudci JUDr. Ladislavu Hejtmánkovi,
takto:
Soudce Městského soudu v Praze JUDr. Ladislav Hejtmánek je v y l o u č e n z projednávání
a rozhodnutí věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 6A 174/2017.
Odůvodnění:
[1] Žalobce se žalobou ze dne 8. 8. 2017 domáhá zrušení shora označeného rozhodnutí
žalovaného ve věci umístění stavby. V řízení o žalobě je žalobce zastoupen na základě plné moci
advokátem doc. JUDr. Martinem Kopeckým, CSc.
[2] Žalobce vznesl v návaznosti na informaci o obsazení senátu, který ve věci rozhoduje,
námitku podjatosti soudce JUDr. Ladislava Hejtmánka z důvodu, že lze pochybovat
o nepodjatosti se zřetelem na jeho vztah k zástupci žalobce. Důvod spatřuje v tom,
že doc. JUDr. Martin Kopecký, CSc., byl oponentem doktorské disertační práce na téma
„Správní trestání právnických osob“, kterou předložil JUDr. Hejtmánek jako student
doktorského studijního programu na Právnické fakultě Karlovy University v Praze.
Podle posudku doc. Kopeckého ze dne 12. 11. 2012 práce JUDr. Hejtmánka nesplňovala
kvalifikační požadavky kladené na daný druh práce; doc. Kopecký se později účastnil dne
29. 9. 2014 obhajoby disertační práce jmenovaného soudce s výsledkem hodnocení „neprospěl“.
Tyto skutečnosti mohou vést dle přesvědčení žalobce k pochybnostem o nepodjatosti soudce.
Žalobce konstatuje, že je jistě časté, že učitelé právnických fakult vystupují současně jako
advokáti a zřejmě nelze za důvod vyloučení soudce obecně považovat skutečnost, že vyučovali
nebo zkoušeli studenta, který se pak v budoucnu stal soudcem a byl přidělen k rozhodování věci,
v níž tito jako zástupci účastníků řízení vystupují. Má však za to, že konkrétní případ je zcela
odlišný tím, že JUDr. Hejtmánek obhajoval dizertační práci již jako soudce a že konkrétní
negativní posudek mohl výrazně ovlivnit celkový neúspěšný výsledek obhajoby.
[3] Soudce JUDr. Hejtmánek ve svém vyjádření uvedl, že nemá žádný vztah k účastníkům
ani jejich zástupcům; uváděný nepříznivý oponentský posudek osobně nepovažuje za nijak
fatální, nicméně vzhledem k tomu, že žalobce námitku podjatosti v tomto směru vznesl,
ponechává na úvaze Nejvyššího správního soudu, zda takový důvod nemůže obstát.
[4] Podle §8 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“)
jsou soudci „vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci,
k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci,
kteří se podíleli na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním řízení.
Důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci
nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.“. Podle §8 odst. 5 s. ř. s. musí být námitka podjatosti
zdůvodněna a musí v ní být uvedeny konkrétní skutečnosti, z nichž je dovozována. Žalobce zcela
konkrétní skutečnosti v námitce uvedl.
[5] Námitka podjatosti je důvodná.
[6] Integrální součástí práva na spravedlivý proces tak, jak je vymezeno v čl. 36 odst. 1 Listiny
základních práv a svobod a v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod,
je garance toho, aby ve věci rozhodoval nezávislý a nestranný soudce. Rozhodnutí o vyloučení
soudce z důvodů uvedených v §8 s. ř. s. představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo
nesmí být odňat svému zákonnému soudci s tím, že příslušnost soudu i soudce stanoví zákon
(čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Soudce lze z projednávání a rozhodnutí
přidělené věci vyloučit jen výjimečně a ze skutečně závažných důvodů, které mu reálně brání
rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě (srov. usnesení Nejvyššího správního
soudu ze dne 29. 4. 2003, č. j. Nao 19/2003 - 16, dostupné na www.nssoud.cz).
[7] Je možno rozlišovat mezi subjektivní a objektivní stránkou podjatosti. Subjektivní
stránkou podjatosti se rozumí vnitřní psychický vztah soudce k předmětu věci, účastníkům
či jejich zástupcům, o němž může relativně přesně pojednat jen soudce sám. Naopak
pro objektivní stránku podjatosti je podstatná existence skutečností ve vnější realitě, které dávají
legitimní podklad pro pochybnosti o nepodjatosti soudce. K významu těchto stránek
podjatosti při rozhodování o tom, zda je soudce vyloučen z projednání a rozhodnutí věci,
se vyjádřil Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 3. 7. 2001, sp. zn. II. ÚS 105/01, dostupném
na http://nalus.usoud.cz, ve kterém uvedl, že „subjektivní hledisko účastníků řízení, případně soudců
samotných, je podnětem pro rozhodování o eventuální podjatosti, avšak rozhodování o této otázce se musí
dít výlučně na základě hlediska objektivního. To znamená, že není přípustné vycházet pouze z pochybností
o poměru soudců k projednávané věci nebo k osobám, jichž se úkon přímo dotýká, nýbrž i z hmotněprávního
rozboru skutečností, které k těmto pochybnostem vedly. Jak již konstatoval Ústavní soud ve svém nálezu
ze dne 27. 11. 1996, sp. zn. I. ÚS 167/94 (publ.: Sbírka nálezů a usnesení ÚS, sv. 6, č. 127), nejde pouze
o hodnocení subjektivního pocitu soudce, zda se cítí nebo necítí být podjatý, anebo hodnocení osobního vztahu
k účastníkům řízení, ale o objektivní úvahu, zda – s ohledem na okolnosti případu – lze mít za to, že by soudce
podjatý mohl být“.
[8] Pro zhodnocení toho, zda je skutečně nezbytné soudce z projednávání a rozhodnutí věci
vyloučit, je relevantní (ve smyslu výše uvedeného nálezu Ústavního soudu) především objektivní
úvaha, zda s ohledem na okolnosti případu lze mít za to, že by soudce podjatý mohl být. Nejvyšší
správní soud se tak zaměřil na posouzení toho, zda jsou objektivní důvody pochybovat
o nepodjatosti JUDr. Ladislava Hejtmánka. Dospěl přitom k závěru, že jakkoli se jmenovaný
soudce necítí subjektivně ve věci podjatý, z hlediska objektivního nelze, s ohledem na uvedené
skutečnosti, možnost neobjektivního rozhodování zcela vyloučit. Nejvyšší správní soud proto
shledal námitku podjatosti důvodnou a soudce JUDr. Ladislava Hejtmánka z důvodu možné
podjatosti z projednávání a rozhodování věci vedené u Městského soudu v Praze pod
sp. zn. 6A 174/2017 vyloučil.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 13. září 2017
JUDr. Lenka Matyášová
předsedkyně senátu