ECLI:CZ:NSS:2017:NAO.311.2017:28
sp. zn. Nao 311/2017 - 28
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Tomáše Foltase a soudců
Mgr. Davida Hipšra a JUDr. Pavla Molka v právní věci žalobce: P. K., zastoupen Mgr.
Václavkem Voříškem, advokátem se sídlem Černého 517/13, Praha 8, proti žalovanému:
Městský úřad Hlinsko, se sídlem Poděbradovo nám. 1, Hlinsko, v řízení o námitce podjatosti
vznesené žalobcem ve věci vedené u Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka
v Pardubicích pod sp. zn. 52 Af 51/2017,
takto:
Soudce Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích JUDr. Jan Dvořák není
v y l o u č e n z projednávání a rozhodování věci vedené u Krajského soudu v Hradci Králové
– pobočka v Pardubicích pod sp. zn. 52 Af 51/2017.
Odůvodnění:
[1] Dne 14. 9. 2017 doručil žalobce Krajskému soudu v Hradci Králové – pobočka
v Pardubicích (dále též „krajský soud“) správní žalobu, kterou se domáhal ochrany
před nezákonným zásahem žalovaného.
[2] Ze soudního spisu vyplývá, že krajský soud doručil žalobci (jeho zástupci Mgr. Václavu
Voříškovi do datové schránky) dne 25. 9. 2017 mj. podání nazvané Poučení účastníků řízení
o možnosti vznášet námitku podjatosti. V tomto podání jej informoval o tom, že věc bude
rozhodovat senát krajského soudu složený z předsedy JUDr. Jana Dvořáka a soudců
JUDr. Aleše Korejtka a JUDr. Petry Venclové, a dále jej poučil o možnosti namítnout podjatost
uvedených osob ve lhůtě jednoho týdne od dne doručení.
[3] Dne 25. 9. 2017 doručil žalobce krajskému soudu podání, ve kterém uvedl, že pokud
by měla být věc projednána v senátě, ve kterém by zasedal, či dokonce jemu předsedal
JUDr. Jan Dvořák, nebylo by řízení „fairové“. JUDr. Jan Dvořák totiž označil žalobce v jiné věci
za „nechvalně známou osobnost“, v důsledku čehož na něj žalobce podal stížnost a následně
i žalobu na ochranu dobrého jména. Nadto si JUDr. Jan Dvořák vede na zástupce žalobce
(Mgr. Václava Voříška) podle vlastních tvrzení „složku“, čímž na něj vyvíjí tlak, aby nebyl příliš
aktivní při ochraně žalobců, kteří vystupují v řízeních před krajským soudem. Dovozoval,
že se JUDr. Jan Dvořák uvedl do stavu, kdy je důvodné pochybovat o jeho podjatosti. Závěrem
uvedl, že v dalším podání předloží stejnopis zmíněného rozsudku (ve kterém byl žalobce označen
uvedeným způsobem), stejnopis žaloby na ochranu dobrého jména a důkazy o vedení předmětné
„složky“, předpokládá však, že JUDr. Jan Dvořák tyto informace popírat nebude.
[4] K námitce se vyjádřil JUDr. Jan Dvořák, který uvedl, že se necítí být podjatým soudcem
a není mu známa žádná skutečnost, ze které by mohl vyplynout důvod případných pochybností
o jeho nepodjatosti.
[5] Nejvyšší správní soud shledal, že námitka podjatosti byla uplatněna včas, přičemž jsou
splněny i další podmínky nutné pro rozhodnutí o námitce podjatosti.
[6] Námitka podjatosti není důvodná.
[7] Garance toho, aby ve věci rozhodoval nezávislý a nestranný soudce, patří mezi integrální
součásti práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6
odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Nestrannost soudce je jedním
z hlavních předpokladů spravedlivého rozhodování a jednou z hlavních premis důvěry občanů
a jiných subjektů v právo a právní stát (čl. 1 odst. 1 Ústavy České republiky). Nestrannost soudce
je především subjektivní kategorií, vyjadřující vnitřní psychický vztah soudce k projednávané věci
v širším smyslu (zahrnuje vztah k předmětu řízení, účastníkům řízení, jejich zástupcům).
Pouze takto úzce pojímaná kategorie nestrannosti soudce by však v praxi stěží nalezla uplatnění
vzhledem k obtížné objektivní přezkoumatelnosti vnitřního rozpoložení soudce. Kategorii
nestrannosti je proto třeba vnímat šíře, tedy i v rovině objektivní. Za objektivní ovšem nelze
považovat to, jak se nestrannost soudce pouze subjektivně jeví vnějšímu pozorovateli
(účastníkovi řízení), nýbrž to, zda reálně neexistují okolnosti, které by mohly objektivně vést
k legitimním pochybnostem o tom, že soudce má k věci určitý, nikoliv nezaujatý vztah.
Subjektivní hledisko účastníků řízení o podjatosti může být podnětem k jejímu zkoumání;
rozhodování o této otázce se však musí dít výlučně na základě hlediska objektivního (shodně
též nález Ústavního soudu ze dne 27. 10. 2004, sp. zn. I. ÚS 370/04).
[8] Podle §8 odst. 1 s. ř. s. platí, že „Soudci jsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže
se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod pochybovat o jejich
nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu
nebo v předchozím soudním řízení. Důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce
v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.“
[9] Z judikatury zdejšího soudu vyplývá, že rozhodnutí o vyloučení soudce z důvodů
uvedených v §8 s. ř. s. představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat
svému zákonnému soudci s tím, že příslušnost soudu i soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1
Listiny základních práv a svobod). Tak jak zákon tuto příslušnost stanovil, je tato zásadně dána,
a postup, kterým je věc odnímána příslušnému soudci a přikázána soudci jinému, je nutno chápat
jako postup výjimečný (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 8. 2017,
č. j. Nao 259/2017 - 41).
[10] Podle §8 s. ř. s. je tedy důvodem pro vyloučení soudce z projednávání a rozhodování věci
jednak skutečnost, že se podílel na jejím rozhodování již v předchozím správním či soudním
řízení a jednak takový vnitřní vztah soudce k věci samé, k účastníkům či k jejich zástupcům,
že míra a povaha tohoto vztahu poskytuje důvod k pochybnostem o jeho nepodjatosti. Zákon
však současně stanoví, že důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají
v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.
[11] Právě na okolnosti ve smyslu §8 odst. 1 in fine s. ř. s. žalobce v námitce podjatosti
poukazuje. Takové okolnosti však nemohou být důvodem pro vyloučení soudce z projednávané
věci. Citovaný §8 odst. 1 s. ř. s. jednoznačně uvádí, že důvodem k vyloučení soudce nejsou
okolnosti, které spočívají v rozhodování soudce v jiných věcech. To potvrzuje i konstantní
judikatura zdejšího soudu. Srov. např. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 3. 2003,
č. j. Nao 2/2003 - 18, publikované pod č. 53/2004 Sb. NSS., ze dne 18. 6. 2003,
č. j. Nao 25/2003 - 47, ze dne 7. 10. 2004, č. j. Nao 24/2004 - 75, ze dne 28. 11. 2013,
č. j. Nao 87/2013 - 78, ze dne 20. 3. 2014, č. j. Nao 112/2014 - 53, ze dne 19. 10. 2016,
č. j. Nao 197/2016 - 74, ze dne 30. 11. 2016, č. j. Nao 282/2016 - 92, ze dne 30. 3. 2017,
č. j. Nao 118/2017 - 145, ze dne 30. 3. 2017, č. j. Nao 119/2017 - 92.
[12] Posledně tři uvedená rozhodnutí se přitom zabývala obdobnými tvrzeními, jaká uvádí
žalobce v nyní projednávané věci. Např. v usnesení ze dne 30. 11. 2016, č. j. Nao 282/2016 - 92,
se zdejší soud zabýval podjatostí JUDr. Jana Dvořáka z důvodu, že si vede na Mgr. Václava
Voříška „složku“, resp. vztahem JUDr. Dvořáka k uvedenému zástupci. Soud neshledal, že by
s ohledem na znění §8 odst. 1 in fine s. ř. s. bylo možno uvedeného soudce vyloučit
z projednávání a rozhodování dané věci. Obdobnými otázkami se pak zdejší soud zabýval
i v nedávném usnesení ze dne 30. 3. 2017, č. j. Nao 118/2017 - 145. V něm mj. rovněž poukázal
na §8 odst. 1 in fine s. ř. s., resp. na nemožnost spatřovat důvod podjatosti v postupu soudce v
řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech. Explicitně se přitom vyjádřil
i k tvrzením, že si JUDr. Jan Dvořák založil na zástupce žalobce „složku“,
resp. k „pomlouvačnému odůvodnění“ rozsudku, a dovodil, že ani tyto skutečnosti nemohou
založit důvěru v nestrannost tohoto soudce. Tyto závěry pak přebírá i usnesení Nejvyššího
správního soudu ve věci č. j. Nao 119/2017 - 92. Co se pak týče tvrzení o nevhodném
označování žalobce ze strany JUDr. Jana Dvořáka, odkazuje soud na výše uvedené a dodává,
že je mu z úřední činnosti známo, že v rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka
v Pardubicích ze dne 1. 6. 2016, č. j. 52 A 103/2015 - 69, se krajský soud explicitně vyjadřoval
k osobě P. K., tak jak naznačuje žalobce v námitce podjatosti (mj. poukázal na neúspěšnost
procesní taktiky „nechvalně známého“ obecného zmocněnce P. K., který zastupuje účastníky
řízení ve správních řízeních). Tento rozsudek byl napaden kasační stížností, které zdejší soud
nepřisvědčil, přičemž se plně ztotožnil se závěry krajského soudu (viz rozsudek ze dne 21. 2.
2017, č. j. 8 As 174/2016 - 36).
[13] Z výše uvedených důvodů dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že nejsou dány důvody
k vyloučení JUDr. Jana Dvořáka z projednávání a rozhodování dané věci. Nejvyšší správní soud
proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení.
[14] S ohledem na výše uvedenou právní úpravu, podle níž důvodem k vyloučení soudce nejsou
okolnosti, které spočívají v rozhodování soudce v jiných věcech, resp. s přihlédnutím ke shora
citované judikatuře, která se obdobnými tvrzeními již zabývala, nepovažoval zdejší soud za nutné
vyčkávat do doby, než žalobce předloží v námitce podjatosti avizované podklady (rozsudek
krajského soudu, ve kterém byl žalobce označen jako „nechvalně známá“ osoba, či informace
o předmětné složce atp., které jsou – jak je z výše uvedeného patrno – nadto soudu známy
z úřední činnosti). Ostatně zdejšímu soudu se jednání žalobce jeví jako účelové. Námitku
podjatosti podal v září 2017 a do data rozhodování soudu žádné doplnění námitky podjatosti
soudu nepředložil. Je třeba dodat, že řízení ve věci námitky podjatosti je řízením, ve kterém je
nutno z povahy věci rozhodovat v co nejkratší době. Z důvodu, že JUDr. Jan Dvořák
se k námitce podjatosti vyjádřil v obecné rovině, pak zdejší soud neshledal důvod zasílat jeho
vyjádření žalobci. Ostatně s. ř. s. takovou povinnost pro řízení o námitce podjatosti explicitně
nestanoví.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 6. listopadu 2017
JUDr. Tomáš Foltas
předseda senátu