ECLI:CZ:NSS:2017:NAO.328.2017:22
sp. zn. Nao 328/2017 - 22
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Karla Šimky a soudkyň
JUDr. Miluše Doškové a Mgr. Evy Šonkové v právní věci žalobkyně: A. H., proti žalovanému:
Krajský úřad Královéhradeckého kraje, se sídlem Pivovarské náměstí 1245, Hradec Králové, v
řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 7. 2017, č. j. KUKHK-26117/RG/2016-
21, vedeném u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 30 A 124/2017, o žalobkyní
vznesené námitce podjatosti,
takto:
Soudci Krajského soudu v Hradci Králové JUDr. Jan Rutsch, JUDr. Pavel Kumprecht,
Mgr. Helena Konečná, JUDr. Ivona Šubrtová, JUDr. Magdalena Ježková, JUDr. Jana Kábrtová
a Mgr. Tomáš Blažek n e j s ou vyloučeni z projednávání a rozhodování věci vedené
pod sp. zn. 30 A 124/2017.
Odůvodnění:
[1] Žalobkyně v řízení o žalobě vedeném u Krajského soudu v Hradci Králové
(dále jen „krajský soud“) pod sp. zn. 30 A 124/2017 namítla podjatost „všech soudců zdejšího soudu
v aktuálním obsazení“ a navrhla jejich vyloučení z projednávání a rozhodování „nejenom této věci“
a předložení věci jinému soudu téhož stupně podle §12 odst. 1 o. s. ř. z důvodu delegace nutné,
protože dle ní jinak „opět reálně hrozí, že jimi bude pokračováno v dalším pokořování nezávislého,
nestranného, odborného a spravedlivého rozhodování soudů“.
[2] K námitce se vyjádřili všichni soudci správního úseku příslušného krajského soudu,
přičemž žádný z nich neshledal důvody zavdávající pochybnosti o podjatosti.
[3] Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že námitka podjatosti není důvodná.
[4] Předně Nejvyšší správní soud uvádí, že není oprávněn rozhodovat o vyloučení soudců
z projednávání a rozhodování „nejenom této věci“, neboť o případné podjatosti rozhoduje vždy
jen ve vztahu ke konkrétní věci (viz §8 odst. 1 s. ř. s.).
[5] Záruka rozhodování věci nezávislým a nestranným soudcem patří mezi součásti práva
na spravedlivý proces (čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy
o ochraně lidských práv a základních svobod). Nestrannost soudce je jedním z hlavních
předpokladů spravedlivého rozhodování a důvěry občanů v právo a právní stát
(čl. 1 odst. 1 Ústavy České republiky). Nestrannost soudce je především subjektivní kategorií,
vyjadřující vnitřní psychický vztah soudce k projednávané věci v širším smyslu (zahrnuje vztah
k předmětu řízení, účastníkům řízení, jejich zástupcům). Kategorii nestrannosti je třeba vnímat
i v rovině objektivní. Za objektivní nelze považovat to, jak se nestrannost soudce subjektivně
jeví vnějšímu pozorovateli (účastníkovi řízení), ale to, zda reálně neexistují okolnosti,
které by mohly objektivně vést k legitimním pochybnostem o tom, že soudce má k věci nikoliv
nezaujatý vztah. Subjektivní hledisko účastníků řízení o podjatosti může být podnětem k jejímu
zkoumání; rozhodovat o této otázce se však musí na základě hlediska objektivního
(shodně též nález Ústavního soudu ze dne 27. 10. 2004, sp. zn. I. ÚS 370/04).
[6] Podle §8 odst. 1 s. ř. s. jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci,
jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod
pochybovat o jejich nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli na projednávání
nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním řízení. Důvodem
k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané
věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.
[7] Rozhodnutí o vyloučení soudce z důvodů uvedených v §8 s. ř. s. představuje výjimku
z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci s tím, že příslušnost
soudu i soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Postup,
kterým je věc odnímána příslušnému soudci a přikázána soudci jinému, je nutno chápat
jako výjimečný. Proto lze vyloučit soudce z projednávání a rozhodnutí přidělené
věci jen z opravdu závažných důvodů, které mu skutečně brání rozhodnout v souladu
se zákonem nezaujatě a spravedlivě (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu
č. j. Nao 19/2003 - 16).
[8] V projednávané věci žalobkyně vyjádřila pouze obecný nesouhlas s obsazením soudu,
což nelze považovat za legitimní důvod pro vyloučení soudce z rozhodování věci. Reálné
pochybnosti o podjatosti namítaných soudců může totiž s ohledem na výše uvedené vyvolat
pouze konkrétní tvrzení žalobkyně týkající se vztahu soudců k projednávané věci,
jejím účastníkům či zástupcům. Žalobkyně však Nejvyššímu správnímu soudu žádné takové
tvrzení o podjatosti namítaných soudců nesdělila.
[9] S ohledem na výše uvedené dospěl Nejvyšší správní soud v posuzované věci k závěru,
že nejsou naplněny podmínky pro to, aby soudci JUDr. Jan Rutsch, JUDr. Pavel Kumprecht,
Mgr. Helena Konečná, JUDr. Ivona Šubrtová, JUDr. Magdalena Ježková, JUDr. Jana Kábrtová
a Mgr. Tomáš Blažek byli vyloučeni z projednání a rozhodnutí shora uvedené věci.
[10] Vzhledem k uvedenému závěru Nejvyšší správní soud neshledal ani důvod pro přikázání
věci jinému krajskému soudu ve smyslu §9 odst. 1 s. ř. s., jehož se žalobkyně domáhala.
Pouze pro úplnost Nejvyšší správní soud uvádí, že žalobkyně sice odkázala v souvislosti
s tzv. delegací nutnou výslovně na §12 odst. 1 o. s. ř., citovaný předpis (konkrétně část první
a třetí) se však dle §64 s. ř. s. uplatní na řízení ve správním soudnictví přiměřeně pouze tehdy,
nestanoví-li s. ř. s. jinak. V s. ř. s. je tzv. delegace nutná upravena v §9 odst. 1, a proto byla
k rozhodnutí použita tato právní úprava.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 8. listopadu 2017
JUDr. Karel Šimka
předseda senátu