ECLI:CZ:NSS:2017:PST.2.2017:19
sp. zn. Pst 2/2017 - 19
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu ve věcech volebních, ve věcech místního
a krajského referenda a ve věcech politických stran a politických hnutí složeném z předsedy
senátu Tomáše Langáška (soudce zpravodaje), soudců Radana Malíka, Petra Mikeše, Pavla Molka,
Miloslava Výborného a soudkyň Daniely Zemanové a Marie Žiškové v právní věci navrhovatelky:
vláda, se sídlem nábřeží E. Beneše 4, 125 11, Praha 1, za kterou jedná na základě pověření
JUDr. V. H., ředitel odboru všeobecné správy Ministerstva vnitra, se sídlem nám. Hrdinů 3, 140
21, Praha 4, proti odpůrkyni: politická strana OB ČAN É .CZ, IČ 71339671, se sídlem 5. května
1640/65, 140 21 Praha, o návrhu na pozastavení činnosti politické strany
takto:
I. Činnost politické strany OBČANÉ.CZ se p o z a s t a v u je .
II. Navrhovatelce se nepřiznává náhrada nákladů řízení.
Odůvodnění:
[1] Dne 14. února 2017 podala u Nejvyššího správního soudu vláda
(dále jen „navrhovatelka“) návrh na pozastavení činnosti politické strany OBČANÉ.CZ
(dále jen „odpůrkyně“) podle §15 odst. 1 zákona č. 424/1991 Sb., o sdružování v politických
stranách a v politických hnutích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o politických
stranách“). Tento návrh odůvodnila navrhovatelka tím, že odpůrkyně opakovaně nesplnila svou
zákonnou povinnost předložit Poslanecké sněmovně úplné výroční finanční zprávy, a to za roky
2014 a 2015, konkrétně výroční finanční zprávu za rok 2014 nepředložila v úplnosti stanové
zákonem a výroční finanční zprávu za rok 2015 nepředložila vůbec. Ve výroční finanční zprávě
za rok 2014 je totiž vykázáno přijetí daru 1000 Kč od dárkyně, u níž chybí identifikační údaje
podle §18 odst. 1 písm. d) zákona o politických stranách, konkrétně datum narození a adresa
místa pobytu. V tomto směru odkázala na usnesení Poslanecké sněmovny Parlamentu
č. 761 z 27. schůze konané dne 21. května 2015, ke zprávě o kontrole výročních finančních zpráv
politických stran a politických hnutí za rok 2014, a na usnesení Poslanecké sněmovny č. 1232
z 47. schůze konané dne 25. května 2016, ke zprávě o kontrole výročních finančních zpráv
politických stran a politických hnutí za rok 2015. Odpůrkyně tuto svoji zákonnou povinnost
ve smyslu §18 zákona o politických stranách nesplnila ani dodatečně. Nesplnění této zákonné
povinnosti představuje zvláštní a samostatný důvod pro pozastavení činnosti odpůrkyně
Nejvyšším správním soudem.
[2] Odpůrkyně se k návrhu, ač Nejvyšším správním soudem vyzvána, ve stanovené lhůtě
nevyjádřila.
[3] Podle §51 odst. 1 s. ř. s. rozhodl Nejvyšší správní soud s presumovaným souhlasem
účastníků řízení bez nařízení jednání.
[4] Podle §4 písm. a) zákona o politických stranách nemohou vznikat a vyvíjet činnost strany
a hnutí, které porušují ústavu a zákony nebo jejichž cílem je odstranění demokratických základů
státu. Z §18 odst. 1 zákona o politických stranách, ve znění do 31. prosince 2016, vyplývala
povinnost stran a hnutí předložit každoročně do 1. dubna Poslanecké sněmovně k informaci
výroční finanční zprávu v členění konkretizovaném pod body a) až f) tohoto ustanovení.
Podle §14 odst. 1 zákona o politických stranách, ve znění do 31. prosince 2016, může být činnost
strany a hnutí rozhodnutím soudu pozastavena, jestliže jejich činnost je v rozporu mimo jiné
s §17 až 19.
[5] Ustanovení §15 odst. 1 zákona o politických stranách zakládá příslušnost Nejvyššího
správního soudu rozhodovat o rozpuštění strany a hnutí, pozastavení činnosti strany a hnutí
a o znovuobnovení jejich činnosti. Návrh podá vláda; pokud tak neučiní do 30 dnů od doručení
podnětu, může návrh podat prezident republiky. O návrhu na rozpuštění politické strany
nebo politického hnutí, pozastavení nebo znovuobnovení jejich činnosti rozhoduje Nejvyšší
správní soud v řízení podle části třetí, hlavy druhé, dílu pátého soudního řádu správního.
Podle §96 s. ř. s. rozhoduje o návrhu na rozpuštění politické strany nebo politického hnutí soud
podle skutkového stavu, který tu je v době rozhodnutí soudu.
[6] Novelou zákona o politických stranách, provedenou zákonem č. 302/2016 Sb.,
kterým se mění zákon č. 424/1991 Sb., o sdružování v politických stranách a v politických
hnutích, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, byl s účinností od 1. ledna 2017
zřízen Úřad pro dohled nad hospodařením politických stran a politických hnutí, na nějž přejdou
kontrolní pravomoci v oblasti dohledu nad hospodařením stran a hnutí, dosud vykonávané
Poslaneckou sněmovnou (§19f zákona o politických stranách v platném a účinném znění).
Namísto Poslanecké sněmovny budou politické strany a hnutí předkládat své výroční finanční
zprávy tomuto úřadu (§19h zákona o politických stranách v platném a účinném znění).
Stále platí, že nesplnění této povinnosti bude důvodem pro podání podnětu vládě k podání
návrhu Nejvyššímu správnímu soudu na pozastavení činnosti politické strany nebo hnutí
(§14 odst. 1 zákona o politických stranách v platném a účinném znění). Nicméně podle
přechodných ustanovení (čl. II bod 2 části první zákona č. 302/2016 Sb.) je zřejmé, že odpůrkyně
má i nyní plnit povinnost předložit výroční finanční zprávy za roky 2014 a 2015 (případně
též 2016) vůči Poslanecké sněmovně, která splnění povinnosti posoudí naposledy ve lhůtě
do 7. června 2017, a že se splnění této povinnosti posuzuje podle zákona o politických stranách
v dosavadním znění. Agendu výročních finančních zpráv politických stran a hnutí předá
Poslanecká sněmovna nově zřízenému úřadu až letos, nejpozději do 30. září 2017 (čl. II bod 1
části první zákona č. 302/2016 Sb.).
[7] Z obsahu spisu Nejvyšší správní soud konstatuje, že podle usnesení Poslanecké
sněmovny Parlamentu č. 761 z 27. schůze konané dne 21. května 2015, ke zprávě o kontrole
výročních finančních zpráv politických stran a politických hnutí za rok 2014, odpůrkyně
nepředložila úplnou výroční finanční zprávu za rok 2014 [usnesení II písm. a) bod 8],
a podle usnesení Poslanecké sněmovny č. 1232 z 47. schůze konané dne 25. května 2016,
ke zprávě o kontrole výročních finančních zpráv politických stran a politických hnutí za rok 2015,
odpůrkyně nepředložila výroční finanční zprávu za rok 2015 [usnesení II písm. b) bod 32].
Poslanecká sněmovna proto požádala vládu o podání návrhu na pozastavení její činnosti,
jak se také stalo.
[8] Ze sdělení Ing. M. H., tajemnice Kontrolního výboru Poslanecké sněmovny, ze dne 28.
března 2017 č. j. PS2017/3866, 2017/KV/211, vyžádaného Nejvyšším správním soudem pro
účely tohoto řízení, vyplývá, že se na stavu, popsaném v citovaných usneseních Poslanecké
sněmovny, nic nezměnilo, tedy že odpůrkyně svou povinnost spočívající v doplnění neúplné
výroční finanční zprávy za rok 2014 a předložení výroční finanční zprávy za rok 2015
ani dodatečně nesplnila.
[9] Z výroční finanční zprávy odpůrkyně za rok 2014, předložené Poslanecké sněmovně,
Nejvyšší správní soud ověřil, že se zakládá na pravdě tvrzení navrhovatelky, že u dárkyně daru
ve výši 1000 Kč chybí identifikační údaje podle §18 odst. 1 písm. d) zákona o politických
stranách, ve znění do 31. prosince 2016, konkrétně datum narození, a u adresy místa pobytu
je uvedena pouze obec pobytu. Taková identifikace dárce by byla nedostatečná i podle
novelizovaného ustanovení §18 odst. 4 ve spojení s §19h odst. 1 písm. h) zákona o politických
stranách, v platném a účinném znění, resp. neobstála by ani podle §3019 občanského zákoníku.
S ohledem na roli politických stran a hnutí (srov. čl. 5 Ústavy České republiky) je zákonný
požadavek na jednoznačnou identifikaci dárců politických stran a hnutí nepochybně
legitimní a ústavně konformní pro naplnění účelu jejich transparentního financování. Nicméně,
šlo-li by – i vzhledem k malé výši daru – o jediný nedostatek z hlediska plnění informačních
povinností odpůrkyně, bylo by možné zvažovat, zda by nešlo o přepjatý formalismus, pokud
by jen z tohoto důvodu mělo dojít k pozastavení činnosti odpůrkyně (srov. odstavec 13 rozsudku
Nejvyššího správního soudu č. j. Pst 7/2015-39 ze dne 3. února 2016 či rozsudek
č. j. Pst 4/2009-114 ze dne 21. června 2011). V kombinaci s úplnou rezignací odpůrkyně
na splnění povinnosti předložit výroční finanční zprávu za rok 2015 však již o formalismus
nepochybně nejde.
[10] Na základě uvedených skutečností Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že podaný
návrh je důvodný, neboť z údajů obsažených ve spise (konkrétně z výše citovaných usnesení
Poslanecké sněmovny) bylo zjištěno, že odpůrkyně skutečně nesplnila zákonem uložené
povinnosti, neboť v zákonem stanoveném termínu, ani později, nepředložila příslušnému orgánu,
tj. Poslanecké sněmovně, výroční finanční zprávu za rok 2014 se všemi zákonem požadovanými
náležitostmi a výroční finanční zprávu za rok 2015 nepředložila vůbec. Odpůrkyně tak nesplnila
zákonnou povinnost stanovenou v §18 zákona o politických stranách, přičemž nesplnění této
povinnosti představuje zvláštní a samostatný důvod, pro který může Nejvyšší správní soud
rozhodnout o pozastavení činnosti strany nebo hnutí.
[11] Ze smyslu §14 odst. 1 zákona o politických stranách je zřejmé, že za situace, kdy politická
strana nebo politické hnutí výroční finanční zprávu nepředložily buď vůbec, anebo ji nepředložily
se zákonem požadovanými náležitostmi, a kdy se tak stalo opakovaně, takové porušení §18
odst. 1 zákona o politických stranách opodstatňuje pozastavení činnosti politické strany nebo
politického hnutí. Nejvyšší správní soud při svém rozhodování vycházel i z nálezu Ústavního
soudu sp. zn. Pl. ÚS 26/94 ze dne 18. října 1995 (N 62/4 SbNU 113; 296/1995 Sb.),
podle kterého strany a hnutí trvale porušující zákon (tedy nikoli zákon jednorázově porušily,
nýbrž toto porušování má charakter perpetuálního chování – viz znění §4 zákona) nemohou
vyvíjet činnost, neboť tímto opakovaným porušováním zákonů se chovají způsobem ohrožujícím
demokratické základy státu. Smyslem institutu pozastavení činnosti politické strany nebo hnutí
je v těchto případech vytvořit právní rámec pro nápravu vadného stavu, a pokud k této nápravě
ve stanovené lhůtě nedojde, k následnému podání návrhu na rozpuštění politické strany nebo
hnutí. Podle §14 odst. 2 zákona o politických stranách totiž mohou strany a hnutí
při pozastavení činnosti činit pouze úkony zaměřené na odstranění stavu, který byl důvodem
k rozhodnutí soudu o pozastavení jejich činnosti, a to nejdéle po dobu jednoho roku. Trvají-li
i nadále skutečnosti, pro které byla činnost strany nebo hnutí pozastavena, podají orgány uvedené
v §15 zákona o politických stranách návrh na rozpuštění strany nebo hnutí. Podle §14 odst. 3
cit. zákona, pokud dojde ve stanovené lhůtě k odstranění stavu, který byl důvodem
pro pozastavení činnosti strany a hnutí, považuje se činnost strany a hnutí za řádně obnovenou
dnem, kterým byla stanovená povinnost uznána za splněnou příslušným orgánem (k tomu viz
usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 29. srpna 2007 sp. zn. Obn 1/2006, dostupné
na www.nssoud.cz). Jinými slovy, ačkoliv Nejvyšší správní soud na základě zjištěných skutečností
rozhodl o pozastavení činnosti odpůrkyně, odpůrkyni nic nebrání v tom, aby bezprostředně
po dodatečném splnění zákonných povinností pokračovala v plném rozsahu ve své činnosti.
[12] Výrok o nákladech řízení se opírá o §60 odst. 1 s. ř. s. Procesně ú spěšné navrhovatelce,
která by jinak měla na náhradu nákladů právo, nevznikly v souvislosti s řízením před Nejvyšším
správním soudem náklady nad rámec její běžné činnosti, ze spisu ani jiné nevyplývají,
proto jí soud náhradu nákladů řízení nepřiznal.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky podle soudního řádu
správního přípustné.
Politická strana je o p r á v n ě n a podat návrh podle článku 87 odst. 1
písm. j) Ústavy České republiky, jestliže tvrdí, že rozhodnutí o jejím rozpuštění
není ve shodě s ústavními nebo jinými zákony. Návrh lze podat ve lhůtě třiceti
dnů od právní moci tohoto rozsudku k Ústavnímu soudu, podání návrhu
má odkladný účinek (§73 a §79 odst. 1 věta druhá zákona č. 182/1993 Sb.,
o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů).
V Brně dne 29. března 2017
Tomáš Langášek
předseda senátu