ECLI:CZ:NSS:2017:VOL.12.2017:33
sp. zn. Vol 12/2017 - 33
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Tomáše Langáška, soudců Josefa
Baxy, Radana Malíka, Petra Mikeše, Pavla Molka, Miloslava Výborného a soudkyně Michaely
Bejčkové v právní věci navrhovatelky: Mgr. P. K., proti odpůrcům: 1) Státní volební komise, se
sídlem nám. Hrdinů 1634/4, Praha 4, 2) Ing. Andrej Babiš, 3) PhDr. Ivan Bartoš, Ph.D., 4)
Ing. Petr Bendl, 5) Mgr. Stanislav Berkovec, 6) Andrea Brzobohatá, 7) JUDr. Stanislav
Grospič, 8) Jan Hamáček, 9) Milan Hnilička, 10) Ing. Miroslav Kalousek, 11) František
Kopřiva, 12) Ing. Věra Kovářová, 13) Lenka Kozlová, 14) Mgr. Helena Langšádlová, 15)
Přemysl Mališ, 16) Marcela Melková, 17) Ing. Vojtěch Munzar, 18) Tomio Okamura,
19) Ing. František Petrtýl, 20) Ing. Jaroslava Jermanová Pokorná, 21) Mgr. Vít Rakušan,
22) Radek Rozvoral, 23) Ing. et Ing. Jan Skopeček, 24) prof. MUDr. Julius Špičák, CSc.,
25) Mgr. Kateřina Valachová, Ph.D., 26) Ing. Miloslava Vostrá, a 27) Ing. Veronika
Vrecionová, ve věci „návrhu na vyslovení neplatnosti voleb do Poslanecké sněmovny
Parlamentu ČR jako celku a návrhu na vyslovení neplatnosti volby zvolených kandidátů a jejich
případných náhradníků ve volbách do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR“,
takto:
I. Návrh na neplatnost volby odpůrců 2) Ing. Andreje Babiše, 3) PhDr. Ivana Bartoše,
Ph.D., 4) Ing. Petra Bendla, 5) Mgr. Stanislava Berkovce, 6) Andrey Brzobohaté,
7) JUDr. Stanislava Grospiče, 8) Jana Hamáčka, 9) Milana Hniličky, 10) Ing. Miroslava
Kalouska, 11) Františka Kopřivy, 12) Ing. Věry Kovářové, 13) Lenky Kozlové,
14) Mgr. Heleny Langšádlové, 15) Přemysla Mališe, 16) Marcely Melkové,
17) Ing. Vojtěcha Munzara, 18) Tomia Okamury, 19) Ing. Františka Petrtýla,
20) Ing. Jaroslavy Jermanové Pokorné, 21) Mgr. Víta Rakušana, 22) Radka Rozvorala,
23) Ing. et Ing. Jana Skopečka, 24) prof. MUDr. Julia Špičáka, CSc., 25) Mgr. Kateřiny
Valachové, Ph.D., 26) Ing. Miloslavy Vostré, a 27) Ing. Veroniky Vrecionové poslanci
Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky ve volbách konaných 20. 10. 2017
a 21. 10. 2017 se za mí t á .
II. Ve zbytku se návrh od m ít á .
III. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Návrh
[1] Návrhem ze dne 27. 10. 2017 se navrhovatelka domáhala rozhodnutí o neplatnosti voleb.
Jako eventuální petit navrhla, aby soud rozhodl o neplatnosti volby kandidátů zvolených
ve volbách do Poslanecké sněmovny ve Středočeském kraji za politickou stranu TOP 09
a politická hnutí ANO 2011 a Svoboda a přímá demokracie – Tomio Okamura (SPD) a všech
jejich případných náhradníků, eventuálně aby rozhodl o neplatnosti volby všech kandidátů
zvolených ve volbách do Poslanecké sněmovny ve Středočeském kraji a jejich případných
náhradníků.
[2] Navrhovatelka uvedla, že ve volební kampani byly zobrazovány vojenské zbraně
a využívány výzvy k násilí. Konkrétně poukázala na volební spot a billboard politického hnutí
ANO 2011, volební spoty a letáky politické strany TOP 09, a plakáty politické strany REALISTÉ.
Takový způsob volební kampaně navrhovatelka považuje za neslučitelný s hodnotami
demokratického právního státu a nebezpečný a neodpovědný vůči občanům. Volby vedené
pod vlivem zbraní nejsou svobodné ve smyslu čl. 21 odst. 1 Listiny základních práv a svobod
a čl. Ústavy. I přes skutečnost, že zákon č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České
republiky (dále jen „volební zákon“), nezná kategorii absolutních vad voleb, je navrhovatelka
přesvědčena, že výše uvedené vady zakládají absolutní neplatnost voleb. Judikatura Ústavního
soudu a NSS, která opakovaně potvrdila neexistenci absolutních vad voleb, nebere v úvahu vady
extrémní, jako je právě např. výskyt zbraní a výzev k násilí. V takové situaci by kategorie absolutní
vady měla být dovozena přímou aplikací Ústavy a LZPS. Navrhovatelka dále uvedla,
že je přesvědčena, že by měla existovat volební ochrana proti podobnému chování volebních
subjektů.
[3] Vedle výše uvedené absolutní vady se ve volbách vyskytla i vada relativní, která hrubým
výsledkem ovlivnila výsledek voleb, a to způsob vedení volební kampaně politického hnutí
Svoboda a přímá demokracie – Tomio Okamura (SPD). Ústředním motivem volební kampaně
tohoto hnutí byla hesla „Stop islámu“ a „Ne islámu“. Toto heslo je nejenom „do nebe volající hloupost“,
neboť vystavení „stopky“ islámu je s ohledem na jeho celosvětové rozšíření zjevně nemožné,
ale zároveň se jedná o výzvu k protiústavnímu jednání a je v rozporu se svobodou vyznání
garantovanou v čl. 15 a čl. 16 LZPS. Citované volební heslo připomíná fašistické heslo „Jude
Raus“. Ačkoliv je migrační krize závažný problém a integrace lidí z odlišného kulturního
prostředí bude v budoucnosti velmi komplikovaná, nelze celou komplexní a složitou situaci řešit
vyvoláváním nenávisti a strachu, jak to činilo hnutí SPD. V České republice žije bezproblémově
mnoho osob vyznávajících islám a tyto osoby se nyní v důsledku výše uvedeného jednání musí
cítit ohroženy na svých právech. Vedení volební kampaně ze strany SPD je tedy ve zjevném
rozporu s §6 odst. 5 volebního zákona, neboť taková kampaň není vedena čestně a poctivě,
a s čl. 1 odst. 1 Ústavy. Způsob vedení volební kampaně politického hnutí SPD je natolik
neslučitelný s hodnotami demokratického právního státu, že by mělo být rozhodnuto
o neplatnosti voleb všech kandidátů politického hnutí SPD, resp. o neplatnosti voleb jako celku.
Eventuálně má tato vada za následek neplatnost volby kandidátů ve Středočeském kraji,
neboť masivnost volební kampaně postavené na hesle „Stop islámu“ musela mít nutně značný vliv
na rozhodování voličů, čímž došlo k hrubému ovlivnění výsledků voleb.
[4] S ohledem na výše uvedené vady navrhovatelka formulovala tři návrhy. Primárním
návrhem se navrhovatelka domáhá vyslovení neplatnosti voleb do Poslanecké sněmovny
konaných dne 20. a 21. 10. 2017 jako celku. Pro případ, že by NSS došel k závěru, že nemá
pravomoc o takovém návrhu rozhodnout, navrhla navrhovatelka, aby řízení přerušil a předložil
Ústavnímu soudu návrh na posouzení ústavnosti §87 odst. 1 volebního zákona, případně aby
tento její návrh odmítl. Navrhovatelka zároveň navrhla, aby pro případ nevyhovění jejímu
primárnímu návrhu NSS rozhodl o neplatnosti volby všech kandidátů zvolených
ve Středočeském kraji a jejich náhradníků, eventuálně aby rozhodl o neplatnosti volby poslanců
a jejich náhradníků zvolených ve Středočeském kraji za politickou stranu TOP 09 a politická
hnutí Ano 2011 a Svoboda a přímá demokracie – Tomio Okamura (SPD).
[5] Nejvyšší správní soud vyzval navrhovatelku usnesením ze dne 2. 11. 2017 k upřesnění,
jaká porušení volebního zákona spojuje s nezákonnou volbou konkrétního kandidáta
nebo konkrétních kandidátů.
[6] V doplnění návrhu ze dne 6. 11. 2017 navrhovatelka uvedla, že hlavním důvodem,
pro které musí být zobrazení zbraní ve volební kampani zakázáno, je bezpečnost občanů. Hlavní
zbraní politiků by ve volební kampani měly být jejich myšlenky a argumenty. Eventuální návrh
na neplatnost volby kandidátů zvolených ve Středočeském kraji je formulován v souladu
se zákonem a judikaturou a navrhovatelka na něm trvá i přesto, že vyhovění návrhu by muselo
zcela zjevně vyvolat hlubokou politickou krizi. Kandidátům politických stran a hnutí uvedených
výše navrhovatelka přičítá jednání v rámci politické kampaně těchto subjektů (viz odst. [2] a [3]).
Jednání politických stran a hnutí v rámci jejich oficiální kampaně je nutné přičítat všem jejím
kandidátům. Opačný postup by zcela vyprázdnil právo navrhovatelky na soudní ochranu
ve věcech volebních. Zvoleným kandidátům jiných politických stran a hnutí, než jsou strana
TOP 09 a hnutí ANO 2011 a SPD, nepřičítá navrhovatelka žádné nezákonné jednání. Volbu
těchto kandidátů napadla navrhovatelka pouze z důvodu ochrany volebních výsledků,
neboť vyslovení neplatnosti volby zvolených poslanců a jejich náhradníků za některou politickou
stranu či hnutí by zjevně zkreslilo výsledky voleb.
[7] Státní volební komise ve svém vyjádření ze dne 10. 11. 2017 uvedla, že volební zákon
nespojuje s porušením §16 odst. 5 volebního zákona žádnou sankci. Zároveň odkázala na nálezy
Ústavního soudu ze dne 18. 2. 1999, sp. zn. I. ÚS 526/98, a ze dne 26. 1. 2005,
sp. zn. Pl. ÚS 73/04, a obsáhle z nich citovala. Ostatní odpůrci se k návrhu nevyjádřili.
II. Posouzení Nejvyššího správního soudu
[8] Navrhovatelka formulovala dva hlavní návrhy, a to na neplatnost voleb jako celku
a na neplatnost volby kandidátů včetně jejich náhradníků.
[9] Nejvyšší správní soud předesílá, že podle platné právní úpravy, jíž si je ostatně
navrhovatelka vědoma, je možno u voleb do Poslanecké sněmovny podat výhradně návrh
na neplatnost volby kandidáta (či více kandidátů). Zpochybnit neplatnost hlasování a neplatnost
voleb je možné pouze u voleb do Senátu (viz usnesení NSS ze dne 26. 6. 2006,
č. j. Vol 5/2006-46, publikované pod č. 944/2006 Sb. NSS).
[10] Platná právní úprava volebního soudnictví nezná ani absolutní vady volebního řízení;
všechny možné vady a pochybení je třeba považovat za relativní a jejich význam poměřovat jejich
dopadem na výsledek voleb. Tento proces je založen na ústavním principu ochrany rozhodnutí,
které vzešlo z vůle většiny vyjádřené svobodným rozhodnutím a respektujícím práva menšiny
(nálezy Ústavního soudu ze dne 26. 1. 2005, sp. zn. Pl. 73/04, č. 140/2005 Sb., a ze dne
2. 10. 2002, sp. zn. Pl. ÚS 5/02, č. 476/2002 Sb.).
[11] Navrhovatelka se pokusila tuto právní překážku překonat zpochybněním její ústavnosti,
resp. podnětem k přerušení řízení a podání návrhu Ústavnímu soudu na zahájení řízení
o kontrole norem podle čl. 95 odst. 2 ve spojení s čl. 87 odst. 1 písm. a) Ústavy. Její argumentaci
však Nejvyšší správní soud nesdílí. Je-li smyslem volebního soudnictví poskytnout – vedle
ochrany objektivnímu volebnímu právu (objektivní ústavnosti a zákonnosti voleb) – též ochranu
subjektivnímu aktivnímu i pasivnímu volebnímu právu konkrétních subjektů účastnících
se volebního procesu na jedné či druhé straně, nelze nic namítat proti procesněprávní úpravě,
která návrhové oprávnění svazuje s volbou, jež byla, resp. mohla být navrhovatelem vykonána,
a která účastenství v takovém řízení omezuje v zásadě jen na voliče a na jím volené, příp. zvolené
kandidáty, resp. na politické strany, jež se o přízeň voliče v daném volebním kraji ucházely.
Ústavností §87 odst. 1 volebního zákona se navíc již opakovaně Ústavní soud zabýval a návrhy
na jeho zrušení pro zjevnou neopodstatněnost odmítl (srov. usnesení ze dne 19. října 2004,
sp. zn. II. ÚS 540/02, č. U 51/35 SbNU 603, a usnesení ze dne 13. září 2007,
sp. zn. III. ÚS 663/06).
[12] Podat návrh na neplatnost volby všech kandidátů ve volbách do Poslanecké sněmovny,
což se fakticky rovná návrhu na neplatnost celých voleb do Poslanecké sněmovny, může pouze
politická strana, hnutí nebo koalice, pokud její kandidátní listina byla v každém volebním kraji
zaregistrována a pokud by pro každý volební kraj podala návrh na vyslovení neplatnosti volby
kandidátů. S ohledem na zvláštní roli politických stran a ústavní ochranu politického systému
založeného na jejich volné soutěži nelze ani v tom spatřovat ústavně nepřípustnou nerovnost
s postavením občana (voliče), jak ostatně také poznamenal Ústavní soud v usnesení ze dne
13. 9. 2007, sp. zn. III. ÚS 663/06.
[13] Výše uvedené samozřejmě nevylučuje, že by zákonodárce mohl aktivní legitimaci
navrhovatelů z řad občanů (voličů) upravit ještě velkoryseji (až jako actio popularis), nebo že si lze
představit i daleko širší soudní přezkum voleb. Platná právní úprava však taková není a v tomto
ohledu se Nejvyšší správní soud nemohl dále zabývat ani úvahami navrhovatelky o ideální úpravě
soudního přezkumu voleb, neboť se jedná pouze o úvahy de lege ferenda. Soud je vázán základním
pravidlem právního státu, podle něhož státní orgány mohou činit pouze to, co zákon výslovně
dovoluje (čl. 2 odst. 3 Ústavy a čl. 2 odst. 2 LZPS). Svoji pravomoc tak může soudní moc
vykonávat pouze tam, kde to právní řád výslovně předvídá, a zákonem vymezené pravomoci
nemůže svévolně překračovat. Z toho důvodu soudům ani nepřísluší komentovat vhodnost
či smysluplnost zákonné úpravy, jelikož je nutno respektovat jejich oddělení od moci
zákonodárné.
[14] Nejvyšší správní soud s ohledem na výše uvedené odmítl návrh na vyslovení neplatnosti
celých voleb do Poslanecké sněmovny, neboť jej zákonná úprava neumožňuje podat, a jde tedy
o návrh nepřípustný [§46 odst. 1 písm. d) s. ř. s.].
[15] Nepřípustný je i návrh na vyslovení neplatnosti výsledků voleb ohledně náhradníků
zvolených kandidátů. V jejich případě se totiž nejedná o kandidáty zvolené. Napadení jejich
postavení jakožto náhradníků zvolených kandidátů nelze vyloučit v krajních případech,
kdy by bylo již v době přezkumu výsledků voleb zřejmé, že nahradí zvoleného kandidáta
a porušení volebního zákona by bylo flagrantní a všeobecné v tom smyslu, že by nešlo napravit
pouhým nahrazením zvolených kandidátů jejich náhradníky (srov. přiměřeně usnesení Nejvyššího
správního soudu ze dne 4. 7. 2006, čj. Vol 66/2006-105). Taková situace však v projednávané
věci nenastala. Návrh na vyslovení neplatnosti volby náhradníků zvolených kandidátů musel
být proto rovněž odmítnut dle §46 odst. 1 písm. d) s. ř. s.
[16] Věcně projednatelný je tak pouze návrh na vyslovení neplatnosti volby kandidátů
zvolených ve Středočeském kraji a jejich případných náhradníků. Navrhovatelka zpochybnila
volbu kandidátů ve Středočeském kraji z důvodu nečestného vedení volební kampaně politických
stran TOP 09 a REALISTÉ a politických hnutí ANO 2011 a SPD a navrhla rozhodnout
o neplatnosti volby všech kandidátů zvolených ve Středočeském kraji a jejich případných
náhradníků, eventuálně o neplatnosti volby kandidátů zvolených ve Středočeském kraji za stranu
TOP 09 a hnutí ANO 2011 a SPD včetně jejich náhradníků.
[17] K neplatnosti volby konkrétních kandidátů z důvodu jednání (vedení volební kampaně)
jedné nebo více politických stran anebo hnutí se Nejvyšší správní soud obšírně vyjádřil
v již zmíněném usnesení čj. Vol 5/2006-46, kde uvedl, že v situacích tohoto typu se: „naplno
obnažuje disproporce mezi procesním prostředkem občana, zakotveným v ustanovení §87 odst. 1 zákona
č. 247/1995 Sb., a mezi možnými limity pro rozhodování soudu o tomto prostředku. Je totiž třeba připomenout,
že s možností vypsání nových voleb do Poslanecké sněmovny pouze v jednom volebním kraji (resp. v několika
krajích) v důsledku rozhodnutí soudu o neplatnosti volby všech zde zvolených poslanců (včetně případných
náhradníků) náš právní řád vůbec nepočítá a zavedení této možnosti by znamenalo – mimo jiné - zásadní
re-definici celého volebního systému (např. z hlediska výpočtu republikového mandátového čísla, určení počtu
mandátů připadajících na dotčený kraj, uzavírací volební formule, hlasování v zahraničí atp.). Takovéto
rozhodnutí soudu proto za stávající zákonné úpravy pojmově nepřipadá v úvahu“. I v případě,
kdy navrhovatelka označila konkrétní kandidáty, proti jejichž volbě brojí, neumožňuje právní
úprava žádné smysluplné řešení spočívající např. ve zneplatnění mandátů těchto kandidátů,
a to ani tehdy, pokud by se NSS s tvrzeními navrhovatelky ztotožnil. Rozhodujícími aktéry
ve volbách do Poslanecké sněmovny jsou politické strany a hnutí, nikoliv jejich jednotliví
kandidáti. Do této logiky proto zapadá i pravidlo, podle něhož v případě, že soud vyhoví návrhu
na neplatnost volby kandidáta, vydá Státní volební komise osvědčení o zvolení poslancem
kandidátovi podle pořadí na kandidátní listině (§53 odst. 2 volebního zákona). Jestliže tedy
v projednávané věci navrhovatelka požaduje rozhodnout o neplatnosti zvolených kandidátů
z důvodu nekorektní volební kampaně, je zcela zřejmé, že uspokojivým řešením v případě
vyhovění návrhu nikdy nemůže být „výměna“ těchto konkrétně označených osob za osoby jiné,
kandidující vždy za stejnou politickou stranu. Výše uvedený rozpor pak nemůže být překlenut
ani úvahou o tom, že by soud mohl „přikázat“ mandáty v rámci jednoho volebního kraje dalším
politickým stranám, neboť takovýto postup se nejen opět zcela vymyká kompetenci soudu,
ale má dokonce protiústavní dimenzi, neboť důsledkem této úvahy by bylo nahrazení vůle voličů
projevené volbou kandidátů pozitivním rozhodnutím soudu o tom, který kandidát měl
být zvolen. Výše uvedené má pak za následek, že „návrh na neplatnost volby kandidáta podaný občanem
ve smyslu a za podmínek obsažených v ustanovení §87 odst. 1 zákona č. 247/1995 Sb. může být soudem
shledán důvodným pouze tehdy, pokud soud zjistí porušení zákona ve smyslu odst. 5 cit. ustanovení a zároveň
se jedná o porušení řešitelné buď v rámci krajské kandidátní listiny jedné politické strany (tzn. např. jeden
z kandidátů protizákonným způsobem poškodil jiné kandidáty na téže kandidátní listině natolik zásadním
způsobem, že je na místě prohlásit jeho volbu za neplatnou a na jeho místo nastupuje v pořadí první nezvolený
náhradník) anebo i napříč stranami, to však pouze tehdy, pokud se bude jednat o zásadní protizákonnost
zjištěnou při hlasování a zjišťování volebních výsledků (např. byly chybně vyhodnoceny či sečteny hlasovací lístky,
přičemž při jejich správném posouzení by mandát připadl odlišné straně). Materiálně vzato tak soudu v zásadě
nezbývá příliš široký prostor pro vyhovění návrhu v případě namítané nekorektnosti ve volební kampani mezi
politickými stranami navzájem. V těchto případech je totiž nutno vycházet ze skutečnosti, že procesními
prostředky zahrnujícími i tyto případy disponují v platném volebním systému do Poslanecké sněmovny kandidující
politické strany jakožto hlavní aktéři volebního procesu a jednotliví voliči na toto jejich místo nastupují teprve
tehdy, jestliže politické strany v této své funkci selhávají “ (srov. již citované usnesení NSS čj. Vol 5/2006-46).
[18] Vzhledem k výše uvedenému není druhý návrh navrhovatelky důvodný, a to ani v jedné
z eventuálních variant. Navrhovatelka jako důvod neplatnosti volby kandidátů tvrdila nezákonné
kroky kandidujících stran a hnutí v (celostátní) volební kampani, tedy skutečnosti, které vzhledem
k vymezení soudního přezkumu voleb v §87 odst. 1 volebního zákona důvodem k vyslovení
neplatnosti volby kandidátů být nemohly, neboť – i pokud by byly shledány
relevantními - nemohly by být napraveny výrokem soudu o neplatnosti volby konkrétních
kandidátů ve Středočeském volebním kraji, nýbrž by se nutně musely promítnout do posuzování
vlivu této nezákonnosti na celostátní výsledek voleb, tedy zejména na vzájemné poměry mandátů
pro jednotlivé kandidující strany.
[19] Nad rámec výše uvedeného Nejvyšší správní soud konstatuje, že ve své judikatuře vyslovil
obecný algoritmus pro posuzování volebních stížností (srov. např. usnesení ze dne 2. 7. 2004,
čj. Vol 6/2004-12, č. 354/2004 Sb. NSS). Dle tohoto algoritmu jsou základní předpoklady
vyhovění stížnosti (1.) protizákonnost, tzn. porušení některých ustanovení volebního zákona, (2.)
vztah mezi touto protizákonností a zvolením kandidáta, jehož zvolení je napadeno volební
stížností, a (3.) zásadní intenzita této protizákonnosti, která ve svých důsledcích musí
přinejmenším výrazně zpochybňovat volbu předmětného kandidáta. Jinak řečeno, tato intenzita
musí v konkrétním případě dosahovat takového stupně, že je možno se důvodně domnívat,
že pokud by k protizákonnému jednání nedošlo, nebyl by tento kandidát zřejmě vůbec zvolen.
Zjednodušeně řečeno tedy tato intenzita způsobuje „zatemnění“ volebních výsledků, tzn. jejich
zásadní zpochybnění.
[20] Volební zákon v §16 odst. 5 stanoví, že volební kampaň musí probíhat čestně a poctivě,
zejména nesmí být o kandidátech a politických stranách nebo koalicích, na jejichž kandidátních
listinách jsou uvedeni, zveřejňovány nepravdivé údaje. Zákon neobsahuje výklad pojmů „čestně
a poctivě“. Ústavní soud v již citovaném nálezu ze dne 26. 1. 2005, sp. zn. Pl. 73/04, č. 140/2005 Sb., odkázal pro účely posuzování čistoty volební kampaně na nález Volebního soudu ze dne
23. 4. 1926 (Sbírka zásadních rozhodnutí a usnesení volebního soudu IV. díl, Praha 1928, č. 183,
s. 58), ve kterém soud uvedl, že požadovaným „vážným porušením svobody a čistoty voleb je ovšem
i nepřípustná agitace, která se zvrhá v teror, jímž činí se fyzický a psychický nátlak na volné rozhodnutí voličů
tou měrou, že ani tajnost volby není s to, aby svobodné rozhodnutí voličovo zabezpečila. Nepřestoupila-li však
agitace těchto hranic, nelze v ní (…) spatřovati porušení svobody a čistoty voleb, byť i vycházela od osob úředních“.
Stejně tak Evropský soud pro lidská práva v rozsudku z 11. 4. 2006 (stížnost č. 71343/01 ve věci
Brasilier proti Francii) mj. uvedl, že v kontextu volební soutěže je ostrost projevu tolerovatelnější
než za jiných okolností. K těmto východiskům se přiklání i Nejvyšší správní soud, který ve svém
usnesení ze dne 29. 6. 2006, čj. Vol 45/2006-17, č. 963/2006 Sb. NSS, uvedl, že „nedostatek etiky
prohlášení činěných v rámci předvolební kampaně není porušením zákona, v jehož důsledku by bylo možno
považovat volbu některých kandidátů za neplatnou“.
[21] Navrhovatelka označila dva obecnější případy závadné volební kampaně. Prvním z nich
je použití zbraní ve volebních spotech, na letácích a billboardech politických stran a hnutí,
druhým případem je volební slogan SPD „Stop islámu“ a „Ne islámu“.
[22] Obsah volební kampaně není nad rámec požadavku na čestné a poctivé vedení kampaně
nijak podrobně regulován. Zobrazování zbraní ve volební kampani právní řád nezakazuje.
Ačkoliv je propagace zbraní obecně právními předpisy regulována (§6 zákona č. 40/1995 Sb.,
o regulaci reklamy), nelze tuto úpravu automaticky vztáhnou i na volební kampaň, a to už proto,
že předmět propagace ve volební kampani není zbraň samotná, ale daný politický subjekt,
příp. kandidát.
[23] Se stěžovatelkou nelze souhlasit v tom, že zobrazení zbraně v jí uvedených případech
je automaticky výzvou k násilí. Ve volebních klipech strany TOP 09 jde zjevně o nadsázku a vtip,
o čemž svědčí celé vyznění klipů, které jsou mj. postaveny na slovních hříčkách a absurdních
situacích. Nadsázka je obecně připuštěna i u běžné reklamy (srov. např. rozsudek NSS ze dne
23. 3. 2005, čj. 6 As 16/2004-90), o to více pak musí i s ohledem na ústavní rozměry soutěže
politických stran (srov. odstavec [20]) být připuštěna i v rámci volební kampaně. Použití zbraní
pak NSS neshledal jakkoliv závadným ani ve volební kampani politického hnutí ANO 2011.
Politické hnutí ANO 2011 používalo žlutou postavičku v mnoha svých volebních materiálech
a změnou převleku či přidáním určitého atributu evokovalo různá politická témata. Použití
zbraně zde opět nijak neevokuje násilí ani k němu nevyzývá, ale je pouze ilustračním prvkem
a zkratkou pro otázky obrany a bezpečnosti státu (s nápisem „Posílit bezpečí a neblábolit“). K otázce
obrany státu směřovala i kampaň politické strany REALISTÉ. Obecně lze shrnout,
že v politickém marketingu, který se řídí zejména zákony mediální logiky, jsou běžnou strategií
personalizace, hyperbolizace, symboličnost či zkratkovitost sloganů, a to zejména v období
volební kampaně. Volič - běžný adresát těchto sdělení - je však může kriticky analyzovat
a hodnotit právě s ohledem na kontext a pravidla politické reklamy (Více viz: Karen S. Johnson
Kartee a Gary Copeland. Inside Political Campaigns: Theory and Practice. Westport, Conn.: Praeger,
1997, strana 195 aj.) Přestože se v napadených volebních klipech vyskytuje jistá míra přehánění
a zkratky, lze říci, že volič, podobně jako u běžných reklamních sloganů, s určitou mírou
nadsázky u tohoto typu politické komunikace počítá. Navrhovatelkou namítané vedení volební
kampaně, tak není porušením zákona, a není proto splněna již první podmínka přezkumného
algoritmu uvedeného výše.
[24] Pokud jde o použití volebního sloganu „Stop islámu“ a „Ne islámu“ politickým hnutím
SPD, ani zde nelze uvažovat o protizákonnosti takové kampaně. Citované slogany jsou opět
zjevnou zkratkou, která je v politickém marketingu obecně přípustná (viz výše). Navrhovatelkou
uváděná faktická neproveditelnost doslovného významu těchto sloganů nemůže způsobit jejich
nezákonnost. Ačkoliv má navrhovatelka pravdu, že pokusy o zákaz celého náboženství by byly
v rozporu s právem na svobodu vyznání i mezinárodními závazky České republiky, je opět pouze
na voličích, aby s vědomím zkratkovitosti volební kampaně posoudili, zda se opravdu jedná
o snahu změnit katalog zaručených lidských práv a základních svobod, nebo o nadsazené tvrzení
odkazující k programovým bodům SPD v otázkách migrace, obrany proti terorismu apod.
Je navíc objektivně vyloučeno zjistit, zda kampaň vedená SPD, jejíž nezákonnost navrhovatelka
namítá, měla vliv na volbu jednotlivých kandidátů či nikoliv: hlasování je tajné a žádný volič není
povinen vysvětlovat, koho volil a z jakých důvodů. Úkolem Nejvyššího správního soudu je v této
věci však pouze přezkum regulérnosti volby kandidátů, nikoliv hodnocení stavu společenské
debaty či politického programu jednotlivých stran.
[25] Namítané skutečnosti nezpůsobují nezákonnost volby kandidátů označených
navrhovatelkou. Nejvyšší správní soud proto zamítl návrh jako nedůvodný.
[26] Návrh musí být zamítnut také ve vztahu k eventuálnímu návrhu na neplatnost volby
ostatních kandidátů zvolených ve Středočeském kraji. K důvodům, proč napadá i volbu těchto
kandidátů, navrhovatelka uvedla, že vyhověním primárnímu návrhu, tj. vyslovením neplatnosti
volby kandidátů zvolených výlučně za jí vyjmenované politické strany, resp. politická hnutí,
by byly značně pokřiveny volební výsledky. Jinou argumentaci tato část návrhu neobsahovala;
zejména chybělo tvrzení, jakým způsobem byla porušena ustanovení volebního zákona v rozsahu
hrubě ovlivňujícím výsledek volby právě těchto zvolených kandidátů (§87 odst. 5 volebního
zákona). Proto ani v uvedeném (širším) rozsahu nemohl být návrh shledán důvodným.
III. Závěr a náklady řízení
[27] Nejvyšší správní soud proto zčásti odmítl podané návrhy jako nepřípustné dle §46 odst. 1
písm. d) s. ř. s. a zčásti je zamítl jako nedůvodné, neboť nezákonnost napadené volby kandidátů
zvolených ve Středočeském kraji dle §90 s. ř. s. zjištěna nebyla.
[28] O náhradě nákladů řízení o návrhu bylo rozhodnuto dle §93 odst. 4 s. ř. s., dle něhož
na náhradu nákladů řízení nemá právo žádný z účastníků.
Poučení: Usnesení nabývá právní moci dnem vyvěšení na úřední desce Nejvyššího
správního soudu (§93 odst. 5 s. ř. s.).
Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 16. listopadu 2017
JUDr. Tomáš Langášek
předseda senátu