ECLI:CZ:NSS:2018:1.AS.1.2018:144
sp. zn. 1 As 1/2018 - 144
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové a soudců
JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Filipa Dienstbiera v právní věci žalobců: a) Zelené Roztyly, z. s.,
se sídlem Kloknerova 2179/3, Praha 4, b) Ing. T. H., zastoupeni JUDr. Michalem Bernardem,
Ph.D., advokátem se sídlem Příběnická 1908/12, Tábor, proti žalovanému: Magistrát hlavního
města Prahy, se sídlem Mariánské nám. 2/2, Praha 1, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného
ze dne 11. 2. 2015, č. j. S-MHMP 490243/2014/SUP/Sv/Hn, a o návrhu na zrušení opatření
obecné povahy - úprava územního plánu sídelního útvaru Hlavního města Prahy č. Ú 0783/2009,
včetně její modifikace označené jako „2. Modifikace úpravy č. 0783/04/2010“, za účasti osob
zúčastněných na řízení: I) ALBORG-DEVELOPMENT, a. s., se sídlem Klimentská 1246/1,
Praha 1, zastoupen JUDr. Ing. Daliborem Vítkem, advokátem se sídlem
Pod Klaudiánkou 271/4a, Praha 4, II) Městská část Praha 11, se sídlem Ocelíkova 1, Praha 4,
III) JUDr. K. B., IV) PhDr. M. K., V) S. K., VI) Ochrana Roztyl, z. s., se sídlem Blatenská 3,
Praha 4, VII) Z. R., VIII) Ing. K. B., IX) R. R., X) A. V., v řízení o kasačních stížnostech
žalobce a) a osoby zúčastněné na řízení I) proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne
28. 11. 2017, č. j. 9 A 75/2015 – 436,
takto:
I. Kasační stížnost osoby zúčastněné na řízení I) se odmítá .
II. Kasační stížnost žalobce a) se zamítá .
III. Žalobce a) nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasačních stížnostech.
IV. Žalobce b) nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasačních stížnostech.
V. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasačních stížnostech.
VI. Osoby zúčastněné na řízení I) – X) n e m a j í právo na náhradu nákladů řízení
o kasačních stížnostech.
VII. Osobě zúčastněné na řízení I) se vrací zaplacený soudní poplatek ve výši 5.000 Kč,
který jí bude vrácen z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto
rozsudku k rukám právního zástupce.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci a řízení před městským soudem
[1] Osoba zúčastněná na řízení I) [ALBORG-DEVELOPMENT a.s.] podala dne 26. 8. 2013
jako stavebník žádost o vydání stavebního povolení na stavbu nazvanou „Bytový park Roztyly“
při ulicích Ryšavého a Komárkova v Praze 4 na pozemcích parc. č. X aX k. ú. X.
[2] Územní rozhodnutí o umístění předmětné stavby bylo vydáno dne 11. 4. 2013, odvolání
proti němu bylo zamítnuto dne 6. 8. 2013. Toto rozhodnutí napadl žalobce a) žalobou a Městský
soud v Praze jej následně rozsudkem ze dne 30. 3. 2017, č. j. 11 A 27/2015 – 228, (dále
jen „rozsudek sp. zn. 11 A 27/2015“) zrušil.
[3] Stavební úřad vydal dne 24. 1. 2014 na stavbu Bytový park Roztyly stavební povolení.
Odvolání žalobců (a dalších osob) žalovaný dne 11. 2. 2015 zamítl a napadené rozhodnutí
stavebního úřadu potvrdil.
[4] Proti tomuto rozhodnutí brojili žalobci žalobou u Městského soudu v Praze.
[5] Městský soud výrokem I. rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 2. 2015 zrušil a věc mu vrátil
k dalšímu řízení. Výrokem II. odmítl návrh na zrušení opatření obecné povahy - úprava
územního plánu sídelního útvaru Hlavního města Prahy č. Ú 0783/2009, včetně její změny
označené jako „2. Modifikace úpravy č. 0783/04/2010“. Výrokem III. a IV. rozhodl o nákladech
řízení.
[6] Městský soud shledal důvodnou námitku žalobců týkající se chybějícího posouzení vlivů
na životní prostředí (stanoviska EIA) dle zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní
prostředí a o změně některých souvisejících zákonů. Soud vyšel ze závěrů uvedených v rozsudku
sp. zn. 11 A 27/2015, kterým Městský soud v Praze zrušil územní rozhodnutí předcházející
přezkoumávanému stavebnímu povolení z důvodu neprovedení zjišťovacího řízení k nutnosti
získání stanoviska EIA. Městský soud proto v současné věci zkoumal, zda má tato vada dosah
i do stavebního řízení, a uzavřel, že ano. Ostatní námitky shledal nedůvodnými.
[7] K posouzení návrhu na zrušení opatření obecné povahy městský soud uvedl,
že v samotné žalobě se žalobci (navrhovatelé) zrušení předmětného opatření obecné povahy
nikterak výslovně nedomáhali, přičemž jejich návrh ze dne 24. 10. 2016 je třeba považovat
za nový návrh a nikoliv za odstranění vad žaloby, jak tvrdí. Soud proto dospěl k závěru, že tento
návrh neučinili spolu se žalobou, a proto nesplnili podmínku stanovenou v §101a odst. 1 zákona
č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s “). Z toho důvodu návrh odmítl. Nadto
dodal, že v dotčeném stavebním řízení nebylo předmětné opatření obecné povahy aplikováno,
neboť stavební řízení vycházelo z již vydaného územního rozhodnutí, v němž již byly otázky
spjaté s nyní napadeným opatřením obecné povahy posouzeny. Pouze spolu se žalobou proti
územnímu rozhodnutí tedy mohli navrhovatelé brojit proti tomuto opatření obecné povahy.
II. Kasační stížnosti
[8] Rozsudek městského soudu napadli žalobce a) a osoba zúčastněná na řízení I) kasační
stížností.
[9] Žalobce a) [dále též stěžovatel a)], kasační stížností brojí proti výroku II. a výroku III.
v části, která je odvislá od výroku II. Stěžovatel a) nesouhlasí s posouzením městského soudu,
že návrh na zrušení opatření obecné povahy nebyl učiněn společně se žalobou.
[10] Žalobci ve své žalobě a následně v dalších podáních tvrdili, že záměr, který je předmětem
přezkoumávaného rozhodnutí, je v rozporu s územně plánovací dokumentací, protože úprava
územního plánu i modifikace úpravy územního plánu byly provedeny v rozporu se zákonem
spočívajícím ve vydání k tomu věcně nepříslušným orgánem. Změnu směrné části i její modifikaci
schválil pouze odbor výstavby Magistrátu hl. m. Prahy. Ke schválení opatření obecné povahy –
změny územního plánu má však pravomoc pouze zastupitelstvo hl. m. Prahy. Tzv. „modifikaci
úpravy“ schválil dokonce pouze Útvar rozvoje hl. m. Prahy. Tuto argumentaci obsahovala
žalobní námitka č. 6 v podání ze dne 28. 4. 2015, kterým byla doplněna blanketní žaloba.
[11] Z výše uvedeného stěžovatel a) uzavírá, že v žalobě žalobci jasně deklarovali nezákonnost
provedených úprav územního plánu a proto podání ze dne 24. 10. 2016 mělo být městským
soudem považováno za odstranění vad žaloby, nikoliv za nový (pozdní) návrh. Stěžovatel
a) odkazuje k této problematice na usnesení rozšířeného senátu ze dne 13. 9. 2016,
č. j. 5 As 194/2014 – 36.
[12] Stěžovatel a) nesouhlasí ani se závěrem městského soudu, podle kterého v dotčeném
stavebním řízení nebylo předmětné opatření obecné povahy aplikováno. Stěžovatel
a) se domnívá, že i ve stavebním řízení je (byť v návaznosti na územní rozhodnutí) územní plán
aplikován a odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 12. 2016,
č. j. 1 As 115/2016 - 23, z nějž cituje body [29] a [32].
[13] Stěžovatel a) považuje za podstatnou i specifickou situaci v této věci, kdy Městský soud
v Praze již dvakrát (rozsudkem ze dne 18. 6. 2014, č. j. 11 A 158/2013 - 162, a ze dne 30. 3. 2017,
č. j. 11 A 27/2015 - 228) zrušil územní rozhodnutí o umístění stavby „Bytový park Roztyly“.
[14] Osoba zúčastněná na řízení I) [dále též stěžovatel b)] brojí kasační stížností proti
výroku I. a výroku III. rozsudku městského soudu z důvodu nesprávného právního posouzení
věci a nepřezkoumatelnosti rozhodnutí městského soudu.
III. Vyjádření ke kasačním stížnostem
[15] Ke kasačním stížnostem se vyjádřili též žalovaný a některé osoby zúčastněné na řízení.
[16] Osoba zúčastněná na řízení VI) se ztotožňuje s názorem stěžovatele a). Domnívá
se, že záměr Bytový park Roztyly není v souladu s územně plánovací dokumentací, protože
úprava územního plánu i modifikace úpravy byly provedeny v rozporu se zákonem.
[17] Osoby zúčastněné na řízení IV) a V) se ve společném vyjádření ztotožňují s návrhem
stěžovatele a). Úprava územního plánu a její modifikace může poškodit vlastníky dotčených
pozemků [kterými jsou i osoba zúčastněná na řízení IV) a V)], a to zejména zhoršením statiky
stávající zástavby, zhoršením hluku, kvality ovzduší a dopravní situace, likvidací zeleně
a narušením soukromí. Ke svému vyjádření přiložily fotografie dokumentující sesedání terénu
a praskání fasád domů v okolí po vybudování základů pro stavbu.
[18] Své vyjádření zaslal též žalovaný. Ke kasační stížnosti stěžovatele a) uvádí,
že se ztotožňuje s právním názorem městského soudu. Zrušení OOP se stěžovatel domáhal
za rok a půl od podání žaloby. K usnesení rozšířeného senátu, na který stěžovatel a) poukazuje,
žalovaný konstatuje, že se jednalo o zcela odlišný případ a i rozšířený senát v daném rozhodnutí
uvádí, že takový výklad §101a odst. 1 věty druhé s. ř. s. nebyl dosud použit. Žalovaný dále
odkazuje na zákon č. 225/2017 Sb., který s účinností od 1. 1. 2018 novelizoval předmětné
ustanovení a lhůta pro návrh na zrušení opatření obecné povahy byla zkrácena ze 3 na 1 rok
s vyloučením možnosti prolomení lhůty v rámci tzv. incidenčního přezkumu. Dle názoru
žalovaného výklad v uvedeném usnesení rozšířeného senátu nemůže obstát ve světle nové právní
úpravy, kdy zákonodárce provedenými změnami jasně deklaroval, že prolomení lhůty není
žádoucí z hlediska právní jistoty a ochrany veřejného zájmu. Žalovaný se ztotožňuje i se závěrem
městského soudu týkajícím se aplikace opatření obecné povahy v daném – stavebním – řízení.
Závěrem konstatuje, že stěžovatel a) neuvedl, jakým způsobem byl předmětným napadeným
OOP dotčen na svých právech.
[19] S kasační stížností stěžovatele b) se žalovaný ztotožňuje ve všech bodech kromě jeho
právního názoru na aktivní legitimaci stěžovatele a).
[20] Ke kasační stížnosti stěžovatele b) podali společné vyjádření stěžovatel a) a žalobce b),
ve kterém oponují jeho argumentaci.
[21] Ke kasační stížnosti stěžovatele a) se vyjádřil stěžovatel b). Konstatuje, že ze strany
stěžovatele a) se zjevně označením návrhu na zrušení OPP jakožto odstranění vad žaloby jedná
o účelové tvrzení, které má překonat zmeškání lhůty pro podání návrhu na zrušení OOP
jak dle §101a odst. 1 věty druhé s. ř. s, tak dle §101b odst. 1 věty druhé s. ř. s. Stejně jako
žalovaný poukazuje na novelu zákona, která prolomení lhůty incidenčním přezkumem explicitně
vylučuje a překvapivost usnesení rozšířeného senátu. Původní žaloba neobsahovala návrh
na zrušení předmětného OOP, nejde proto o změnu žaloby ani odstranění vad, ale o nový návrh.
Odstranění vad přichází v úvahu tehdy, neobsahuje-li všechny stanovené náležitosti, případně
je nesrozumitelné či neurčité. Žalobce zastupuje advokát se specializací na tento „typ“ řízení,
včetně řízení o zrušení opatření obecné povahy, což kromě jiného znamená, že u něho nelze
předpokládat neznalost dané problematiky, a pokud zrušení OOP nenavrhl, není žádná
pochybnost, že to ani „nezamýšlel“ – navzdory tomu, co nyní s ohledem na usnesení rozšířeného
senátu, na které odkazuje, tvrdí. Z názvu žalobního bodu „Rozpor s územním plánem“ ani z jeho
obsahu, nelze dovozovat, že podáním bylo zamýšleno navrhovat zrušení OOP. Úmysl podat
žalobu na zrušení OOP je vyloučen i samotným žalobcem, který úpravu územního plánu
kvalifikuje jako nicotnou, přičemž nicotnost aktu vylučuje možnost jeho zrušení.
[22] V souvislosti s aplikací opatření obecné povahy ve stavebním řízení stěžovatel
b) poukazuje na to, že stěžovatelem a) citovaný rozsudek je vytržený z kontextu. Ve stavebním
řízení je územní plán aplikován pouze v návaznosti na územní rozhodnutí. Akceptace názoru
stěžovatele a) by znamenala nepřípustné prolomení zásady koncentrace obsažené v §114 odst. 2
zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (dále jen „stavební zákon“).
Stěžovatel a) měl možnost plně využít svých procesních práv v řízení o žalobě proti územnímu
řízení, této možnosti však řádně nevyužil. Není možné (ani logické, ani spravedlivé), aby měl
stěžovatel a) možnost podávat návrh na zrušení opatření obecné povahy znovu v rámci
stavebního řízení, pokud to nevyšlo v rámci územního řízení. Stěžovatel b) dále zpochybňuje
aktivní legitimaci stěžovatele a), neboť netvrdil dotčení na svých právech, jak je dle §101a odst. 1
jeho povinností.
IV. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[23] Nejvyšší správní soud nejprve hodnotil splnění podmínek řízení o kasačních stížnostech.
[24] U kasační stížnosti stěžovatele b) Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že tato
kasační stížnost byla doplněna opožděně a z toho důvodu je na místě ji odmítnout. Kasační
stížnost byla stěžovatelem b) podána včas dne 2. 1. 2018. Vzhledem k tomu, že podaná kasační
stížnost byla blanketní, vyzval Nejvyšší správní soud stěžovatele b) usnesením ze dne 1. 2. 2018,
č. j. 1 As 1/2018 - 53, aby ve lhůtě jednoho měsíce od jeho doručení doplnil kasační stížnost
o konkrétní důvody, pro které napadá rozsudek městského soudu. Současně stěžovatele poučil
o důsledcích v případě nedoplnění kasační stížnosti v soudem stanovené lhůtě. Toto usnesení
bylo stěžovateli doručeno dne 7. 2. 2018.
[25] Lhůta pro doplnění kasační stížnosti marně uplynula dne 7. 2. 2018 (§106 odst. 3 s. ř. s.
a §40 odst. 2 s. ř. s.). Stěžovatel zaslal doplnění kasační stížnosti až dne 8. 3. 2018, tedy
neodstranil vady kasační stížnosti ve stanovené lhůtě, přičemž se jednalo o vady, pro které není
možné v řízení pokračovat. Nejvyšší správní soud proto podle §120 ve spojení s §37 odst. 5
s. ř. s. rozhodl o odmítnutí kasační stížnosti. Z tohoto důvodu se jí dále věcně nezabýval, proto
ani v předchozí části podrobně nerekapituloval stěžovatelem b) uplatněnou argumentaci a reakce
na ni.
[26] Kasační stížnost stěžovatele a) má požadované náležitosti, byla podána včas a osobou
oprávněnou, a je tedy projednatelná.
[27] Kasační stížnost není důvodná.
[28] Stěžovatel a) nejprve rozporuje závěr městského soudu, že návrh na zrušení opatření
obecné povahy nebyl podán současně se žalobou a proto bylo nutno na něj hledět jako
na opožděný nový návrh.
[29] Pokud by se jednalo o incidenční přezkum opatření obecné povahy dle §101a odst. 1 věty
druhé s. ř. s., bylo by třeba přisvědčit stěžovateli a), že jeho návrh měl městský soud vnímat jako
odstranění nejasností či vad žaloby. Žalobci podali dne 3. 4. 2015 žalobu proti stavebnímu
povolení na Bytový park Roztyly, které jim jako účastníkům řízení bylo doručeno dne 26. 2. 2015.
Tato žaloba neobsahovala konkretizované žalobní námitky. Žalobní námitky žalobci doplnili
podáním ze dne 26. 4. 2015, ve kterém v bodě 6 namítali též rozpor napadeného rozhodnutí
s územním plánem. Mimo jiné odkázali na judikaturu Nejvyššího správního soudu ze dne
29. 11. 2012 č. j. 7 As 144/2012 - 53, ve které kasační soud vyslovil názor, že je-li územní plán
aplikován v konkrétním případě jako svého druhu podkladový akt, je soud oprávněn posoudit
zákonnost té části územního plánu, která je podkladem rozhodnutí, a v případě, že by ji shledal
nezákonnou, ji neaplikovat dle čl. 95 odst. 1 Ústavy. Dále upozornili na usnesení rozšířeného
senátu ze dne 17. 3. 2013, č. j. 1 Aos 2/2013 – 116, ve kterém se rozšířený senát vyjádřil k indexu
podlažní plochy a shledal, že je obecným regulativem prostorového uspořádání území, jehož
vymezení je závazné a jeho změny je třeba provádět formou opatření obecné povahy. Úprava
územního plánu U 0783/2009, kterou byl změněn kód míry využití území z C na F, i její
modifikace ze dne 15. 4. 2010 byly dle žalobce provedeny v rozporu se zákonem, neboť byly
vydány věcně nepříslušným orgánem.
[30] Dne 13. 9. 2016 přijal rozšířený senát v usnesení č. j. 5 As 194/2014 – 36 názor,
že: „Soudní řád správní rozlišuje dva typy návrhu na zrušení opatření obecné povahy nebo jeho části. Prvním
typem návrhu je návrh na soudní přezkum opatření obecné povahy, který může podat každý, kdo tvrdí,
že byl na svých právech opatřením obecné povahy zkrácen, a to ve lhůtě stanovené v §101b odst. 1 s. ř. s.
Druhým typem je návrh na incidenční přezkum opatření obecné povahy dle §101a odst. 1 věty druhé s. ř. s.,
který je oprávněn podat jen ten, kdo je současně oprávněn podat ve správním soudnictví žalobu nebo jiný návrh
ve věci, ve které bylo opatření obecné povahy užito; tento návrh je třeba podat společně se žalobou proti rozhodnutí,
nečinnosti nebo zásahu, tj. ve lhůtě pro společně podávanou žalobu, a to bez ohledu na lhůtu uvedenou v §101b
odst. 1 s. ř. s.“ Zároveň v odůvodnění uvedl následující: „Rozšířený senát dodává, že návrh na zrušení
opatření obecné povahy nebo jeho části podaný podle §101a odst. 1 věty druhé s. ř. s. musí být podán společně
sežalobou proti rozhodnutí, kterým bylo opatření obecné povahy aplikováno (tj. ať už v rámci jediného podání
soudu nebo i ve dvou podáních současně u soudu učiněných). Pokud žalobce takový návrh výslovně sice neučiní,
ale v rámci žalobních bodů nezákonnost aplikovaného opatření obecné povahy tvrdí, pak je namístě navrhovatele
vyzvat dle §37 odst. 5 s. ř. s. k odstranění vad jeho podání spočívajícím v nejasnosti, zda zamýšlí podat žalobu
proti individuálnímu aktu aplikujícímu opatření obecné povahy společně s návrhem na zrušení opatření obecné
povahy nebo jeho části dle §101a odst. 1 věty druhé s. ř. s. Rozšířený senát na tomto místě připomíná mnohokrát
judikovanou zásadu, že následná změna soudní judikatury nemůže vést k odepření práva na soudní ochranu
účastníkovi, který v důvěře v tehdy platnou judikaturu zvolil určitý procesní postup (srov. rozsudky Nejvyššího
správního soudu ze dne ze dne 28. 7. 2009, č. j. 2 As 34/2009 – 65, a ze dne 29. 12. 2011,
č. j. 7 Afs 14/2010 - 104).“ Tímto usnesením tedy rozšířený senát připustil napadení opatření
obecné povahy i po uplynutí obecné tříleté lhůty stanovené v §101b odst. 1 s. ř. s. a zároveň
tak překonal názor vyslovený v rozsudku ze dne ze dne 29. 11. 2012 č. j. 7 As 144/2012 – 53.
[31] Je zřejmé, že podání, které žalobci učinili dne 24. 10. 2016, jež obsahovalo návrh
na zrušení předmětné úpravy územního plánu včetně její modifikace, bylo reakcí na vývoj
judikatury Nejvyššího správního soudu v uvedené oblasti. Žalobci na usnesení rozšířeného senátu
ze dne 13. 9. 2016 také výslovně odkázali a uvedli, že se jedná o odstranění vad žaloby spočívající
v nejasnosti, zda zamýšleli podat žalobu proti rozhodnutí společně s návrhem na zrušení opatření
obecné povahy.
[32] Dle Nejvyššího správního soudu je z provedené rekapitulace zřejmé, že žalobci namítali
nezákonnost změny územního plánu již v podané žalobě a městský soud měl proto ve světle
vývoje judikatury Nejvyššího správního soudu přijmout podání žalobců nikoliv jako nový návrh,
ale jako odstranění nejasnosti žaloby původní, když žalobci sami aktivně bez výzvy soudu
vyjasnili, že žalobní bod č. 6 v doplnění žaloby ze dne 26. 4. 2015 byl zamýšlen jako návrh
na zrušení opatření obecné povahy, ačkoliv to v žalobě nebylo explicitně uvedeno.
[33] Tento závěr však nic nemění na tom, že návrh žalobců na zrušení opatření obecné
povahy byl městským soudem správně odmítnut, a to z druhého důvodu, na který městský soud
v odůvodnění rozsudku poukázal. Podmínkou incidenčního přezkumu dle §101a odst. 1 věty
druhé s. ř. s. je také skutečnost, že opatření obecné povahy bylo užito ve věci, v níž navrhovatel
podává žalobu či jiný návrh. Jedná se tedy o podmínku, zda bylo předmětné opatření obecné
povahy podkladem pro vydání napadeného rozhodnutí, v nynější věci stavebního povolení.
[34] Městský soud správně posoudil, že tomu tak nebylo. Stěžovatel a) odkazuje na rozsudek
Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 12. 2016, č. j. 1 As 115/2016 - 23. V něm je v bodě [29]
uvedeno, že: „Regulační plán a jiné druhy územně plánovací dokumentace jsou podkladem pro řadu rozhodnutí
stavebních úřadů a jejich další činnost. Jde zejména o územní rozhodnutí a jeho alternativy, stavební povolení
a jeho alternativy, v zákonem stanovených případech též pro kolaudační souhlas a další akty,
pro něž je rozhodovacím kritériem soulad posuzovaného záměru s platnou územně plánovací dokumentací.“
a v bodě [32] „Z výše uvedených důvodů lze návrh na zrušení územně plánovací dokumentace nebo její části
podat společně se žalobou nebo jiným návrhem proti územnímu rozhodnutí, stavebnímu povolení, povolení změny
stavby před dokončením, dodatečnému povolení stavby, případně dalším rozhodnutím, pro jejichž vydání
je rozhodným hlediskem soulad posuzovaného záměru s územně plánovací dokumentací a ta je proto podkladem
k jejich vydání. Spolu s žalobou proti rozhodnutí o nařízení odstranění stavby podle §129 odst. 1 písm. b)
stavebního zákona však takový návrh učinit nelze.“. Z těchto citací však není možné dovodit, že v nyní
přezkoumávaném případě byla změna územního plánu ve stavebním řízení podkladem
pro vydání rozhodnutí a pro bylo možné návrh na jeho zrušení společně s žalobou podat.
[35] Za jakých podmínek se vydává stavební povolení, stanoví mimo jiné §111 stavebního
zákona. Ten v odst. 1 uvádí, z jakých hledisek stavební úřad podanou žádost o stavební povolení
posuzuje: „Stavební úřad přezkoumá podanou žádost a připojené podklady z toho hlediska, zda stavbu
lze podle nich provést, a ověří zejména, zda a) projektová dokumentace je zpracována v souladu s územně
plánovací dokumentací, nebylo-li ve věci vydáno územní rozhodnutí nebo územní opatření, popřípadě nebyl-li
vydán územní souhlas, územním rozhodnutím nebo veřejnoprávní smlouvou územní rozhodnutí nahrazující anebo
územním souhlasem, popřípadě s regulačním plánem v rozsahu, ve kterém nahrazuje územní rozhodnutí,
a v případě stavebních úprav podmiňujících změnu v užívání stavby její soulad s územně plánovací dokumentací,
b) projektová dokumentace je úplná, přehledná a zda jsou v odpovídající míře řešeny obecné požadavky
na výstavbu, c) je zajištěn příjezd ke stavbě, včasné vybudování technického, popřípadě jiného vybavení potřebného
k řádnému užívání stavby vyžadovaného zvláštním právním předpisem, d) předložené podklady vyhovují
požadavkům uplatněným dotčenými orgány.“
[36] Písmeno a) tedy obecně zakotvuje povinnost stavebního úřadu posoudit,
zda je projektová dokumentace v souladu s územně plánovací dokumentací, tedy i územním
plánem, ovšem pouze za předpokladu, že ve věci nebylo vydáno územní či jemu obdobné
rozhodnutí. V současném případě v době vydání stavebního povolení existovalo pravomocné
územní rozhodnutí, ve kterém byly řešeny otázky souladu záměru s územním plánem. V takovém
případě dle dikce §111 odst. 1 písm. a) stavebního zákona posuzuje stavební úřad soulad
projektové dokumentace právě s vydaným územním rozhodnutím.
[37] Tato koncepce je v souladu též s judikaturou Nejvyššího správního soudu, která jasně
deklarovala, že stavební zákon obsahuje několik druhů řízení, která na sebe v procesu realizace
výstavby navazují, a není možné brojit v jednom z řízení proti závěrům, které byly učiněny
v řízení předchozím (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 2. 2012,
č. j. 8 As 54/2011 - 344). Na tuto skutečnost správně poukázal též městský soud.
[38] Nejvyšší správní soud proto uzavírá, že závěry učiněné v rozsudku ze dne 21. 12. 2016,
č. j. 1 As 115/2016 - 23, jsou závěry obecnými, které vychází z celkové koncepce úpravy
územního plánování a stavebního řádu. Proto jsou v rozsudku vyjmenována řízení, ve kterých
je typově možné, aby pokladem pro vydání závěrečného rozhodnutí byl některý z dokumentů
územně plánovací dokumentace. Podstatou tehdy souzené věci byl totiž závěr, že řízení
o odstranění stavby do takových řízení nespadá nikdy. Avšak i v případě, že se jedná o některé
z vyjmenovaných řízení, u kterého je možné, aby byla územně plánovací dokumentace
podkladem pro vydání rozhodnutí, je třeba posuzovat, zda tomu tak, s ohledem na návaznost
na další řízení podle stavebního zákona, bylo či nikoliv, a na základě toho učinit závěr o možnosti
přezkumu opatření obecné povahy v návaznosti na žalobu proti takovému rozhodnutí.
Ve stavebním řízení se bude typicky jednat o situace, kdy tomuto řízení z některého
ze zákonných důvodů nepředcházelo samostatné rozhodování o území, a proto bude
na stavebním úřadu, aby posuzoval projektovou dokumentaci též z hlediska souladu s územně
plánovací dokumentací.
[39] Tak tomu v přezkoumávané věci ovšem nebylo. Napadená změna územního plánu a její
modifikace nebyly v rozhodnutí o stavebním povolení aplikovány, stěžovatel proto nemohl uspět
s návrhem na jejich zrušení v rámci incidenčního přezkumu. V takovém případě se pro návrh
na zrušení OOP uplatnila standardní tříletá lhůta zakotvená v §101b odst. 1 s. ř. s., která však
zjevně uplynula před podáním žaloby proti stavebnímu povolení na Bytový park Roztyly.
[40] Městský soud tedy nepochybil, pokud návrh na zrušení změny územního plánu a její
modifikace odmítl, ačkoliv odmítnutí primárně založil na opožděnosti návrhu, který nebyl podán
současně se žalobou. Tato vada však nezpůsobuje nezákonnost jeho rozhodnutí, neboť návrh
žalobců musel být odmítnut z dalšího důvodu, který městský soud v rozsudku uvedl, a s nímž
se Nejvyšší správní soud na základě výše uvedené argumentace ztotožnil. Městský soud nebyl
ani povinen žalobce vyzývat k odstranění vad žaloby spočívající v nejasnosti, zda zamýšlel
s žalobou podat i návrh na zrušení OOP, neboť se z výše uvedeného důvodu nemohlo jednat
o incidenční přezkum.
[41] Závěrem Nejvyšší správní soud k námitkám žalovaného a stěžovatele a) ohledně nové
právní úpravy, která jak v případech obecného tak incidenčního přezkumu OOP zkracuje lhůtu
pro podání návrhu na 1 rok, konstatuje, že tato novelizace nabyla účinnosti až dne 1. 1. 2018
a dle přechodného ustanovení uvedeného v Čl. XXXVIII, bodě 2 se řízení o zrušení opatření
obecné povahy nebo jeho části zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona dokončí
podle dosavadních právních předpisů. Otázka aplikovatelnosti usnesení rozšířeného senátu
č. j. 5 As 194/2014 – 36, po účinnosti této novely proto není pro současný případ rozhodná.
V. Závěr a náklady řízení
[42] Kasační stížnost stěžovatele b) Nejvyšší správní soud se shora nastíněných důvodů
odmítl. Stěžovatel a) se svými námitkami neuspěl. Jelikož Nejvyšší správní soud neshledal důvod
pro zrušení napadeného rozhodnutí ani z úřední povinnosti (§109 odst. 4 s. ř. s.), zamítl kasační
stížnost stěžovatele b) jako nedůvodnou (§110 odst. 1 s. ř. s.).
[43] Výrok o náhradě nákladů řízení co do části řízení o kasační stížnosti stěžovatele
b) se opírá o §60 odst. 3 ve spojení s §120 s. ř. s., podle nichž žádný z účastníků nemá právo
na náhradu nákladů řízení, pokud byla kasační stížnost odmítnuta.
[44] Nejvyšší správní soud současně rozhodl o vrácení zaplaceného soudního poplatku
za kasační stížnost stěžovateli b) ve výši 5.000 Kč, a to na základě §10 odst. 3 věty poslední
zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, podle kterého soud vrátí z účtu soudu zaplacený
poplatek, byl-li návrh na zahájení řízení před prvním jednáním odmítnut. Soudní poplatek bude
vrácen z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám
zástupce stěžovatele b) JUDr. Ing. Dalibora Vítka, advokáta.
[45] Co do části řízení o kasační stížnosti stěžovatele a), Nejvyšší správní soud rozhodl
o náhradě nákladů řízení v souladu s §60 odst. 1 s. ř. s. za použití §120 s. ř. s. Stěžovatel a)
a žalobce b) ve věci neměli úspěch, a proto nemají právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti. Žalovanému, kterému by jinak jakožto úspěšnému účastníkovi právo na náhradu
nákladů řízení příslušelo, pak v řízení o kasační stížnosti žádné náklady nevznikly.
[46] Osoby zúčastněné na řízení I) až X) mají v řízení o kasační stížnosti stěžovatele a) právo
jen na náhradu nákladů, které jim vznikly v souvislosti s plněním povinnosti, kterou jim soud
uložil. Osobám zúčastněným na řízení I) až X) žádné takové náklady nevznikly, proto nemají
právo na jejich náhradu.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 7. června 2018
JUDr. Marie Žišková
předsedkyně senátu