ECLI:CZ:NSS:2018:1.AS.138.2018:47
sp. zn. 1 As 138/2018 - 47
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové a soudců
JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Filipa Dienstbiera v právní věci žalobce: J. P., zastoupen
JUDr. Radkem Bechyně, advokátem se sídlem Legerova 148, Kolín, proti žalovanému: Krajský
úřad Jihočeského kraje, se sídlem U Zimního stadionu 1952/2, České Budějovice, o žalobě
proti rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 10. 2017, č. j. KUJCK-116842/2017, v řízení o kasační
stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 14. 3. 2018, č. j.
51 A 67/2017 – 58,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalobce n emá p rá v o na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti ne př i z ná v á .
Odůvodnění:
I. Vymezení věci a řízení před krajským soudem
[1] Oznámením o dosažení 12 bodů v bodovém hodnocení ze dne 3. 11. 2016 Městský úřad
Jindřichův Hradec žalobci sdělil, že ke dni 31. 10. 2016 dosáhl celkového počtu 12 bodů podle
bodového hodnocení porušením povinností stanovených zákonem č. 361/2000 Sb. o provozu
na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (dále jen „zákon o silničním
provozu“). Současně mu bylo sděleno, že uplynutím 5 pracovních dnů ode dne, kdy mu bylo toto
oznámení doručeno, pozbývá dle §123c odst. 3 zákona o silničním provozu řidičské oprávnění
a je povinen odevzdat řidičský průkaz příslušnému správnímu orgánu.
[2] Proti provedení záznamu bodů podal žalobce námitky, které byly zamítnuty
jako nedůvodné. Odvolání žalobce dne 11. 10. 2017 žalovaný zamítl.
[3] Proti rozhodnutí žalovaného brojil žalobce u Krajského soudu v Českých Budějovicích.
Ten podanou žalobu zamítl jako nedůvodnou. Krajský soud zrekapituloval obsah správního spisu
a vypořádání odvolacích námitek žalovaným. Dále uvedl, že je třeba rozlišovat řízení
o jednotlivých přestupcích (ať už v podobě blokového či standardního řízení o přestupku) podle
zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, a na straně druhé řízení o námitkách proti záznamu bodů
v registru řidičů podle zákona o silničním provozu. Obě tato řízení jsou odlišná,
a to z důvodu rozdílného předmětu řízení. Předmětem řízení o námitkách proti provedení
záznamu bodů v registru řidičů je posouzení, zda byly záznamy bodů v registru řidičů provedeny
v souladu se zákonem, tj. ve správné výši a na základě způsobilého podkladu. Nepřezkoumává
se naopak správnost a zákonnost aktů orgánů veřejné moci, podle nichž byl záznam proveden,
a to z důvodu presumpce správnosti aktů orgánů veřejné správy.
[4] Krajský soud uvedl, že z obsahu napadeného rozhodnutí je zřejmé, že se žalovaný
jednotlivými podklady pro záznam bodů do registru řidičů zabýval dostatečně důkladně
a podrobně. Pokutové bloky každý zvlášť podrobně vyhodnotil, co do jejich způsobilosti být
zákonem stanoveným podkladem pro záznam do registru řidičů a současně zhodnotil správnost
počtu zaznamenaných bodů.
[5] K námitce legitimního očekávání krajský soud konstatoval, že žalobcem odkazovaná
rozhodnutí Krajského úřadu Moravskoslezského kraje na věc nemohla dopadat pro zjevné
skutkové odlišnosti, neboť se týkala nezpůsobilých bloků ve věci překročení nejvyšší povolené
rychlosti. Nadto v odvolání tato rozhodnutí žalobce nijak nespecifikoval, žalovaný se k nim tedy
nemohl vyjádřit konkrétně.
[6] K námitkám tvrzené nezpůsobilosti jednotlivých podkladů (pokutových bloků)
pro záznam bodů do registru řidičů krajský soud uvedl, že pokud žalobce zpochybňuje svou
odpovědnost za přestupek, měl tyto skutkové námitky uplatnit již při projednání přestupku a měl
trvat na projednání věci ve správním řízení. Pokuty za přestupková jednání, která mu byla kladena
za vinu, uhradil a pokutové bloky podepsal, aniž by rozporoval údaje, které v nich byly uvedeny.
K uplatnění námitek jako nečitelnost či nesrozumitelnost popisu skutku není ani zapotřebí
znalost práva. Žalobce přistoupil na projednání přestupků v blokovém řízení, pokutové bloky
stvrdil svým podpisem a akceptoval tak výši uložené pokuty i údaje v nich uvedené. K tomu
krajský soud odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 12. 2013, č. j.
6 As 67/2013 - 16. Námitkami proti rozhodnutí o záznamu bodů do registru řidičů přestupce
může rozporovat, zda existuje způsobilý podklad pro záznam bodů do registru a zda vlastně
existuje pravomocné rozhodnutí, na jehož základě mu mohou být připsány body. V žádném
případě však nemůže rozporovat to, zda se skutek skutečně stal a zda byla naplněna skutková
podstata přestupku. Totéž se týká námitky, že není zřejmé, zda k jednání žalobce došlo na místě
veřejné komunikace nebo na soukromém pozemku. Krajský soud uzavřel, že body byly žalobci
připsány v souladu s pravomocnými rozhodnutími vydanými v blokovém řízení
a s pravomocným rozhodnutím vydaným ve správním řízení.
[7] K námitkám nesrozumitelnosti a nečitelnosti údajů na pokutových blocích krajský soud
citoval rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 9. 2012, č j. 7 As 94/2012 - 20, a ze dne
28. 8. 2014, č. j. 4 As 127/2014 - 39, ze kterých plyne, že jistá zkratkovitost není problémem,
pokud je z bloku srozumitelné a zřejmé, komu a za jaký přestupek byla pokuta v blokovém řízení
uložena a jednání není zaměnitelné. Ke zpochybnění způsobilosti pokutového bloku jako
podkladu pro záznam bodů do registru dojde jedině tehdy, nebude-li na pokutovém bloku
přestupek jako konkrétní, individualizované jednání vůbec vymezen.
[8] Konkrétní bloky týkající se žalobce krajský soud považoval za precizně vyplněné, prosté
nesrozumitelných či nejasných zkratek, s přesným uvedením místa, času a popisu jednání žalobce
nejen slovy, ale i s uvedením správného vymezení porušení právní povinnosti a s ní související
skutkové podstaty přestupku. Použité zkratky jako „§6/1a z. č. 361/2000 Sb.“ či „125c/1k“ jsou
dle krajského soudu obvyklé a nevzbuzují žádné pochybnosti o právní kvalifikaci jednání žalobce.
II. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného
[9] Proti rozsudku krajského soudu podal žalobce (stěžovatel) kasační stížnost z důvodů
uvedených v §103 odst. 1 písm. a) a b) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále
jen „s. ř. s.“).
[10] Stěžovatel v kasační stížnosti uvádí, že v žalobě namítal a stále namítá, že žalovaný
pominul předložená rozhodnutí správních orgánů, např. Krajského úřadu Moravskoslezského
kraje ze dne 24. 4. 2014, č. j. MSK 49924/2014. Správní orgán rozhodl v rozporu se zásadou
legitimního očekávání, když ignoroval ustálenou praxi správních orgánů, kterou lze dovodit
z nejméně čtyř žalobcem doložených rozhodnutí. Z rozhodnutí Krajského úřadu
Moravskoslezského kraje jednoznačně vyplývá, že odvolací správní orgán se zabývá způsobilostí
jednotlivých rozhodnutí, na základě nichž jsou zaznamenávány body, pokud odvolatel v odvolání
poukazuje na nezpůsobilost podkladů. Správní orgán pochybil, neboť předložená rozhodnutí
zcela opomenul a nezdůvodnil, proč má za to, že touto praxí není vázán. Dle stěžovatele postačí
pouhá podobnost případů. Dle stěžovatele je nemyslitelné, aby soud rozhodující o žalobě zcela
převzal chybný názor žalovaného, pročež stěžovatel ve shora vytýkaném spatřuje kasační důvod
podle §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s.
[11] Stěžovatel dále v odvolání a žalobě napadal jednotlivé podklady jako nezpůsobilé
pro záznam bodů do bodového hodnocení řidiče, neboť nesplňují dle rozsudku Nejvyššího
správního soudu dostatečnou individualizaci skutku pro rozhodnutí. Stěžovatel nesouhlasí
s argumentem, že svým podpisem dal souhlas s tímto druhem projednání a správností takového
rozhodnutí, jak uvádí odvolací správní orgán. Není možné, aby za správnost rozhodnutí
vydaného správním orgánem odpovídal přestupce, a není možné po přestupci vyžadovat
ani očekávat takovou znalost práva, aby mohl správnost rozhodnutí posoudit a na případnou
nesprávnost upozornit a žádat její nápravu.
[12] Ke konkrétním vadám bloků stěžovatel uvádí, že „rozhodnutí obsahuje chybnou právní
kvalifikaci, dále vyvstává pochybnost o věcné příslušnosti orgánu, jež rozhodnutí v blokovém řízení vydal
(na soukromém pozemku či pozemní komunikaci), není seznatelné jednoznačné místo spáchání přestupkového
jednání, není uvedena ani kilometráž komunikace ani vylíčené přesné místo spáchání přestupkového jednání.“
[13] K oběma pokutovým blokům ze dne 31. 10. 2016, které se týkaly nepřipoutání
bezpečnostním pásem, žalobce uváděl policejními hlídkám, že je po operaci břišní kýly
a že dle lékařské zprávy je osvobozen od používání bezpečnostních pásů. Lékařskou zprávu
v následujících dnech odevzdal na Policii ČR. Tyto informace byly popsány též v žádosti
o přezkumné řízení. Tato skutečnost však byla všemi rozhodujícími orgány ignorována.
[14] Dle stěžovatele se jedná o nesprávné právní posouzení věci, neboť podklady, které
použily správní orgány pro záznam bodů v bodovém hodnocení řidiče, jsou nezpůsobilými
pro provedení záznamu těchto bodů.
[15] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že se v odvolacím řízení dostatečně
vypořádal se všemi námitkami stěžovatele. Posuzování podkladů z hlediska způsobilosti
pro provedený záznam bodů je běžnou praxí i u žalovaného. Jednotlivé pokutové bloky byly
hodnoceny tak, zda stanovený počet bodů odpovídá zákonu a zda jsou z jednotlivých
pokutových bloků seznatelné podstatné náležitosti. Žalovaný se při rozhodování opírá zejména
o aktuální judikaturu a nepřísluší mu přezkoumávat zákonnost či správnost aktů jiných správních
orgánů. Stejně tak jejich rozhodnutími není vázán. Žalovaný se konkrétně vyjádřil ke všem
pokutovým blokům a shrnul, že všechny jsou způsobilými podklady k zápisu bodů v bodovém
hodnocení řidiče. Žalovaný dále odkazuje na judikaturu Nejvyššího správního soudu
a argumentaci použitou krajským soudem a ztotožňuje se s jeho posouzením. K námitkám
ohledně lékařské zprávy, která uvádí, že stěžovatel nemá používat bezpečnostní pásy, žalovaný
odkazuje na §88 odst. 6 zákona o silničním provozu a vyhlášku Ministerstva zdravotnictví
č. 277/2004 Sb., která stanoví, jaké náležitosti má mít lékařské potvrzení řidiči, který
se ze zdravotních důvodů nemůže připoutat. Toto potvrzení si však stěžovatel nezařídil,
proto se na něj výjimka nevztahovala.
III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[16] Nejvyšší správní soud při posuzování kasační stížnosti hodnotil, zda jsou splněny
podmínky řízení, přičemž dospěl k závěru, že má požadované náležitosti, byla podána včas
a osobou oprávněnou, a je tedy projednatelná.
[17] Poté přezkoumal napadený rozsudek krajského soudu v rozsahu kasační stížnosti
a v rámci uplatněných důvodů, ověřil při tom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami,
k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.), a dospěl k závěru,
že kasační stížnost není důvodná.
[18] Nejvyšší správní soud úvodem upozorňuje, že přezkoumává především rozhodnutí
a postup krajského soudu, stěžovatel je proto v kasační stížnosti povinen uvést konkrétní
argumentaci zpochybňující závěry vyslovené v napadeném rozhodnutí krajského soudu
(srov. např. rozsudky ze dne 15. 2. 2017, č. j. 1 Azs 249/2016 - 38, bod 12, nebo ze dne
29. 1. 2015, č. j. 8 Afs 25/2012 - 351, bod 140).
[19] Stěžovatel však v kasační stížnosti ve velké míře pouze opakuje svoje námitky uplatněné
v odvolacím řízení před žalovaným a v žalobě. Tyto námitky však již byly vypořádány krajským
soudem, s jehož závěry stěžovatel nijak nepolemizuje. Stěžovatel se v kasační stížnosti omezil
pouze na konstatování, že názor krajského soudu je chybný.
[20] S touto námitkou se však Nejvyšší správní soud neztotožňuje. Krajský soud přesvědčivě
odpověděl na všechny žalobcovy námitky týkající se legitimního očekávání i nezpůsobilosti
pokutových bloků pro záznam v bodovém hodnocení řidiče. Žalobcovy námitky správně
neshledal důvodnými. K obecným principům odkázal na judikaturu Nejvyššího správního soudu,
mimo jiné na rozsudek ze dne 28. 8. 2014, č. j. 4 As 127/2014 - 39. Na tento v žalobě ostatně
odkazoval též stěžovatel, evidentně z něj však dovozoval jiné závěry, než krajský soud.
[21] Nejvyšší správní soud v tomto rozsudku uvedl, že: „při zohlednění specifik blokového řízení
je možno přijmout i strohé a zkratkovité formulace, je-li z nich patrné, komu, kdy a za jaký přestupek byla
pokuta v blokovém řízení uložena, jak vyžaduje ust. §84 a násl. zákona o přestupcích. Podstatné
je, aby konkrétní jednání konkrétní osoby bylo v bloku popsáno natolik jednoznačně a určitě, že nebude
zaměnitelné s jiným jednáním. Stane-li se tak pomocí zkratkovitých formulací, jsou-li v kontextu dalších údajů
srozumitelné, na způsobilosti bloku být podkladem pro zápis bodů to nic nemění. Nelze tedy dospět k jinému
závěru, než že ke zpochybnění způsobilosti pokutového bloku jako podkladu pro záznam bodů do registru dojde
jedině tehdy, nebude-li na pokutovém bloku přestupek jako konkrétní, individualizované jednání vůbec vymezen.“
[22] Všechny pokutové bloky týkající se stěžovatele obsahují následující údaje: J. P., rodné
číslo, adresu místa pobytu, a ověření totožnosti dle řidičského či občanského průkazu. Následuje
přestupkové jednání popsané
takto:
- Dne 31. 10. 2016 v 11:45 hod. v ul. Denisova j. Hradci výše uvedený řidič porušil §6/1a zák.
č. 361/2000 Sb. tím, že za jízdy nebyl připoután bezpečnostním pásem. RZ: X
- Dne 31. 10. 2016 v 10:20 hod., na sil. I/34 u Stráže n/ Nežárkou, §6/1a, §32/1
z. č. 361/2000 Sb., nebyl za jízdy připoután bezpeč. pásem, neměl rozsvícené stanovené osvětlení. RS X
- 22. 3. 2016 v 8:10 h, Bechyně Libušina, nezastavil před přechodem pro chodce. RZ X. -
§5/5/f – zák. č. 361/2000 Sb.
- 16. 9. 2015 v 9:45 hod. jen řidič J. P. s na Škoda Octavia, RZ X, po křižovatce Okružní
x Trocnovská, Č. B. – jízda křižovatkou na červenou, tím porušil §4/c + 70 odstavec 2a
z. č. 361/2000 Sb.
- 15. 6. 2015 9:55 Katovice obec I/22 Souhrady §6/11a zák. 361/2000 Sb. nepoužil bez. pás
za jízdy X
[23] Každý blok dále obsahuje vyplněné pole, dle jakého ustanovení byla pokuta uložena,
ve kterém je vždy specifikováno písmeno a odstavec §125c zákona č. 361/2000 Sb., výši pokuty
slovy i číslem, vyplněno místo a den, jméno, služební číslo a podpis oprávněné úřední osoby
a podpis přestupce, tedy stěžovatele.
[24] Takto vyplněné bloky považuje Nejvyšší správní soud za zcela souladné s výše
nastíněnými kritérii, neboť je z každého z nich jasně seznatelné, kdy a kde byl spáchán přestupek,
skutek je popsán dostatečně konkrétně tak, aby nemohl být zaměněn s jiným, a nechybí
ani právní kvalifikace porušené právní povinnosti a ustanovení, dle kterého byla ukládána pokuta.
Námitky stěžovatele v tomto směru proto nejsou důvodné. Pokutové bloky v nynějším případě
byly způsobilými podklady pro záznam bodů v bodovém hodnocení řidiče.
[25] K námitce legitimního očekávání Nejvyšší správní soud doplňuje, že žalovaný v současné
věci stejně jako Krajský úřad Moravskoslezského kraje v rozhodnutích, které stěžovatel přiložil
k žalobě, zkoumal pokutové bloky z hlediska jejich způsobilosti být podkladem, tj. zda obsahují
všechny potřebné informace potřebné k jednoznačné identifikaci přestupku. Pouze z důvodu,
že Krajský úřad Moravskoslezského kraje shledal v předložených věcech některé bloky
nezpůsobilými, však stěžovateli neplyne právo na to, aby v jeho případě bylo rozhodnuto stejně.
Jednalo se totiž o jiné přestupky, než za které byl pokutován stěžovatel – překročení rychlosti.
Je proto nasnadě, že v pokutových blocích byl popis skutku vymezen zcela odlišně od bloků,
proti kterým brojí stěžovatel. Konkrétní závěry Krajského úřadu Moravskoslezského kraje
o nezpůsobilosti některých pokutových bloků jsou proto pro daný případ zcela nerozhodné.
[26] Námitku ohledně nemožnosti používat bezpečnostní pásy z lékařských důvodů stěžovatel
neuplatnil v žalobě, ačkoliv mu v tom nic nebránilo, Nejvyšší správní soud ji proto v souladu
s §104 odst. 4 s. ř. s. hodnotí jako nepřípustnou. Nadto podotýká, že i tato námitka se vztahuje
k naplnění skutkové podstaty přestupku, proto je v řízení o námitkách proti záznamu bodů
v registru řidičů, resp. následném soudním přezkumu, bez významu.
IV. Závěr a náklady řízení
[27] Stěžovatel se svými námitkami neuspěl. Jelikož Nejvyšší správní soud neshledal důvod
pro zrušení napadeného rozhodnutí ani z úřední povinnosti (§109 odst. 4 s. ř. s.), zamítl kasační
stížnost jako nedůvodnou (§110 odst. 1 s. ř. s.).
[28] O náhradě nákladů řízení Nejvyšší správní soud rozhodl v souladu s §60 odst. 1 s. ř. s.
za použití §120 s. ř. s. Stěžovatel ve věci neměl úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů
řízení o kasační stížnosti. Žalovanému, kterému by jinak jakožto úspěšnému účastníkovi právo
na náhradu nákladů řízení příslušelo, pak v řízení o kasační stížnosti žádné náklady nad rámec
jeho běžné úřední činnosti nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 23. srpna 2018
JUDr. Marie Žišková
předsedkyně senátu