ECLI:CZ:NSS:2018:1.AS.184.2017:48
sp. zn. 1 As 184/2017 - 48
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Dienstbiera a soudců
Mgr. Kamila Tojnera a JUDr. Lenky Kaniové v právní věci žalobce: O. Ch., zastoupen Mgr.
Karlem Borkovcem, advokátem se sídlem Masarykova 31, Brno, proti žalované: Masarykova
univerzita, se sídlem Žerotínovo nám. 617/9, Brno, o žalobě proti rozhodnutí prorektora
žalované ze dne 21. 10. 2016, č. j. MU-IS/95326/2016/415509/LF-5, v řízení o kasační stížnosti
žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 10. 4. 2017, č. j. 30 A 216/2016 – 71,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalované se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci a rozsudek krajského soudu
[1] Rozhodnutím děkana Lékařské fakulty Masarykovy univerzity ze dne 23. 9. 2016,
č. j. MU-IS/95326/2016/415509/LF, bylo ukončeno studium žalobce
[2] ve studijním programu Všeobecné lékařství, obor Všeobecné lékařství, neboť úspěšně
neukončil opakovaný předmět Biochemie I a nezískal minimální potřebný počet kreditů podle
čl. 12 odst. 2 studijního a zkušebního řádu Masarykovy univerzity (dále jen „studijní a zkušební
řád MU“).
[3] Proti rozhodnutí děkana fakulty podal žalobce odvolání, ve kterém namítal nesprávné
zapisování kreditů do různých semestrů a z toho plynoucí nutnost získání dalších kreditů v jarním
semestru navíc, uvedení v omyl o zápisu kreditů za předmět „Pitevny II“ tvrzením proděkanky,
nedostatečný přístup ke studijním materiálům a nemožnost vyplnit test z důvodu „nabourání“
jeho počítače. Žalobce také upozornil na jednu chybu v testových otázkách z předmětu
Biochemie I z roku 2015 a na svůj zdravotní stav (Aspergerův syndrom a chronické bolesti
břicha).
[4] Odvolání žalobce bylo zamítnuto rozhodnutím pověřeného prorektora žalované
ze dne 21. 10. 2016, č. j. MU-IS/95326/2016/415509/LF-5, který námitku zápisu kreditů
nepovažoval za rozhodnou pro posouzení důvodnosti odvolání. Žalobci byl umožněn zápis
předmětu Anatomie III - cvičení (potřebný pro zkoušku z Anatomie) v jarním semestru 2016,
aby si mohl doplnit chybějící zápočet. Současně žalobce úspěšně neukončil opakovaný předmět
Biochemie I. Lékařská fakulta žalobci umožnila zapsání předmětů Biochemie I a Biochemie II
současně, přestože Biochemie I je nutnou prerekvizitou pro absolvování navazujícího předmětu.
Proti rozhodnutí žalované podal žalobce žalobu ke Krajskému soudu v Brně.
[5] Krajský soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Namítanou nepřezkoumatelnost
rozhodnutí prorektora žalované soud neshledal. V důsledku předchozího vyloučení ze studia
nemohl žalobce absolvovat podzimní semestr 2015, výuku v jarním semestru 2016 fakulta žalobci
umožnila, neboť soud přiznal žalobě proti vyloučení ze studia odkladný účinek. Rozsudkem
krajského soudu ze dne 23. 3. 2017, č. j. 30 A 131/2015 – 80, bylo rozhodnutí žalované
o vyloučení žalobce ze studia zrušeno pro nepřezkoumatelnost. Přestože žalobce v důsledku
nemožnosti absolvovat podzimní semestr musel v jarním semestru vykonávat studijní povinnosti
i za semestr podzimní, krajský soud neshledal požadavky na žalobce kladené za nepřiměřené,
jestliže shodné byly kladeny na jakéhokoliv studenta, nehledě k tomu, že žalobce kromě předmětu
Anatomie III – cvičení nijak nespecifikoval předměty podzimního semestru jím vykonávané
v semestru jarním. Zápis předmětů v semestru je zcela v dispozici a následně na odpovědnosti
studenta, aby byl schopen semestr úspěšně absolvovat. Tvrzené nesprávné poskytnutí informace
o výši potřebných kreditů (více než bylo ve skutečnosti) nemělo vliv na zákonnost rozhodnutí
žalované, neboť to nemá vliv na skutečnost, že žalobce nedosáhl minimálního potřebného počtu
kreditů. Zároveň soud konstatoval, že nesplnění podmínky absolvování zkoušky z Biochemie I
samo o sobě založilo podmínky pro ukončení studia stěžovatele bez ohledu na počet kreditů.
Zápis předmětu Anatomie III – cvičení do jarního semestru učinil stěžovatel o své vůli, přitom
tímto měla fakulta umožnit stěžovateli získat další kredity. Zápis Biochemie II do jarního
semestru 2016 byl vstřícným krokem fakulty, neboť Biochemii I stěžovatel neabsolvoval na jaře
2015, přičemž nutnou prerekvizitou pro zápis předmětu Biochemie II bylo úspěšné absolvování
předmětu Biochemie I. Studium stěžovatele nebylo ukončeno z důvodu neabsolvování
Biochemie II nebo všech zapsaných předmětů, ale proto, že stěžovatel neabsolvoval opakovaný
předmět Biochemie I a současně alespoň takovou část ze zapsaných předmětů, aby dosáhl
na minimální počet kreditů potřebný pro zápis do dalšího semestru.
[6] Proti rozsudku krajského soudu podal žalobce kasační stížnost.
II. Kasační stížnost a vyjádření žalované
[7] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) napadá rozsudek krajského soudu kasační stížností
z důvodů podle §103 odst. 1 písm. a), b) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního
(dále jen „s. ř. s.“)
[8] Stěžovatel v kasační stížnosti namítá nepřezkoumatelnost rozsudku, neboť se soud
nevypořádal s námitkou, že mu žalovaná předchozím vyloučením ze studia „zabránila“
se přihlásit ke zkouškám a vykonat seminární cvičení v podzimním semestru 2015. Dále se soud
nevypořádal s tvrzením stěžovatele o tom, že mu proděkanka fakulty sdělila nesprávnou
informaci o výši potřebných kreditů pro jarní semestr 2016. Stěžovatel i nadále považuje
rozhodnutí žalované i jemu předcházející rozhodnutí děkana fakulty za nepřezkoumatelná.
Stěžovatel zkoušku z předmětu Biochemie I „v jarním semestru se zkouškovým obdobím v září
2016 neskládal.“ Podle čl. 19 odst. 2 studijního a zkušebního řádu MU může student zkoušku
z opakovaného předmětu složit také v opravném termínu, opravný termín však stěžovatel
nemohl využít pro opakované vyloučení ze studia. Opakování předmětu Biochemie I nebylo
žalobci umožněno, neboť nebyl připuštěn k praktickým cvičením a seminářům, ale toliko
k přednáškám. Krajský soud učinil nesprávné skutkové i právní závěry o vlivu zabránění přístupu
k literatuře v knihovně na studium stěžovatele a s tím související právo na vzdělání a přístupu
k němu.
[9] V článku III kasační stížnosti stěžovatel uvedl, že trvá na žalobních námitkách, s nimiž
se krajský soud nevypořádal a následně uvedl zcela shodně jako v žalobě, že žalovaná zabránila
stěžovateli ve studiu v podzimním semestru 2015, na základě čehož měl stěžovatel vysokou
studijní zátěž v semestru následujícím, že byl uveden v omyl ohledně výše potřebných kreditů
pro pokračování ve studiu, že mu byl omezen přístup do knihovny a že postup žalované
je zneužitím zdravotního postižení stěžovatele.
[10] Ve vyjádření ke kasační stížnosti žalovaná uvedla, že stěžovatel se objektivně nemohl
účastnit výuky v podzimním semestru 2015 a na základě výjimky ze studijního a zkušebního řádu
MU byl zapsán do jarního semestru 2016. Neúčast ve výuce v podzimním semestru tak nebyla
negativně zohledněna při hodnocení plnění studijních povinností stěžovatele. Pro úspěšné
pokračování studia měl splnit stěžovat dvě podmínky - dosáhnout alespoň minimálního počtu
kreditů (čl. 12 studijního řádu a zkušebního MU) a složit zkoušku z předmětu Biochemie I
(čl. 21 odst. 1 studijního řádu a zkušebního MU). Stěžovatel získal zápočty ze zapsaných
předmětů, ale požadovanou zkoušku nesložil. Předmět Biochemie I ukončil stěžovatel
s hodnocením „F“ (neúspěšně, termín 26. 8. 2017) a k opravnému termínu dne 7. 9. 2017
se bez omluvy nedostavil. Stěžovatel tedy uplatnil možnosti přihlásit se na opravný termín, avšak
tento termín řádně nevyužil. Praktická cvičení a semináře k předmětu Biochemie I
absolvoval v předcházejících semestrech a dostal za ně kreditové ohodnocení. Žalovaná
má za to, že se vypořádala se všemi odvolacími námitkami, které se vztahovaly k projednávané
věci, přičemž stěžovatel nijak nespecifikuje, které jeho námitky měly být opomenuty. Stěžovateli
byla pro jeho porušení knihovního řádu omezena toliko možnost absenčních výpůjček, prezenční
výpůjčky mu byly dostupné. Zároveň mohl využít např. knihovního fondu Moravské zemské
knihovny. Omezením absenčních výpůjček nebylo narušeno právo stěžovatele na vzdělání.
III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[11] Nejvyšší správní soud při posuzování kasační stížnosti hodnotil, zda jsou splněny
podmínky řízení, přičemž dospěl k závěru, že kasační stížnost má požadované náležitosti, byla
podána včas a osobou oprávněnou, a je tedy projednatelná.
[12] Poté přezkoumal napadený rozsudek krajského soudu v rozsahu kasační stížnosti
a v rámci uplatněných důvodů, ověřil při tom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž
by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.).
[13] Kasační stížnost není důvodná.
[14] Podle §104 odst. 4 s. ř. s. není kasační stížnost přípustná, opírá-li se jen o jiné důvody, než které
jsou uvedeny v §103, nebo o důvody, které stěžovatel neuplatnil v řízení před soudem, jehož rozhodnutí
má být přezkoumáno, ač tak učinit mohl. Tvrzení stěžovatele o tom, že opakování předmětu
Biochemie I mu nebylo fakticky umožněno, neboť nebyl připuštěn k praktickým cvičením
a seminářům, je nepřípustné nové tvrzení podle §104 odst. 4 s. ř. s., jelikož je stěžovatel neuvedl
v žalobě. Nepřípustným novým tvrzením je také námitka stěžovatele, že zkoušku z „předmětu
jarního semestru se zkouškovým obdobím v září 2016 neskládal“ (zřejmě z předmětu Biochemie
I), zkoušku tak může absolvovat ještě v opravném termínu.
[15] Tyto námitky jsou v řízení o kasační stížnosti nepřípustné, neboť se v této části kasační
stížnost opírá o důvody, které stěžovatel neuplatnil v řízení před soudem, jehož rozhodnutí má být přezkoumáno,
ač tak učinit mohl (§104 odst. 4 s. ř. s.), proto se soud nezabýval jejich důvodností
a) Námitka nepřezkoumatelnosti rozsudku a rozhodnutí žalované
[16] Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval námitkou nepřezkoumatelnosti rozsudku
krajského soudu pro nedostatek důvodů. Za nepřezkoumatelná pro nedostatek důvodů
jsou považována zejména taková rozhodnutí, z jejichž odůvodnění není zřejmé, jakými úvahami
se soud řídil při hodnocení skutkových i právních otázek a jakým způsobem se vyrovnal
s argumenty účastníků řízení (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne
29. 7. 2004, č. j. 4 As 5/2003 - 52). Takovou vadou však napadený rozsudek netrpí. Důvody,
které krajský soud vedly k zamítnutí žaloby, jsou z odůvodnění jednoznačně seznatelné. Krajský
soud vylíčil konkrétní skutkové okolnosti, o něž své rozhodnutí opřel, uvedl úvahy, kterými
se řídil při posouzení důvodnosti žaloby, a popsal závěry, ke kterým na základě těchto úvah
dospěl (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 7. 2005, č. j. 2 Afs 24/2005 - 44).
[17] Krajský soud konstatoval, že jakkoli vyloučení stěžovatele ze studia během podzimního
semestru mělo vliv na průběh jeho dalšího studia, nejednalo se o natolik závažnou skutečnost,
která by ovlivnila zákonnost napadeného rozhodnutí, neboť fakulta poté stěžovateli umožnila
pokračovat ve studiu a zapsala mu předměty pro dosažení potřebného počtu kreditů.
Na stěžovatele byly kladeny shodné požadavky jako na kteréhokoliv jiného studenta (absolvování
předmětu Biochemie I) a dosáhnutí minimálního počtu kreditů. Rozsah zapsaných předmětů
v jednom semestru je zcela na uvážení studenta, aby byl schopen je poté úspěšně absolvovat.
Stěžovatel dle krajského soudu kromě předmětu Anatomie III – cvičení nespecifikoval další
předměty z podzimního semestru, které musel „dohánět“. K námitce o sdělení proděkanky
o vyšším počtu potřebných kreditů v jarním semestru 2016 krajský soud uvedl, že takové
nesprávné sdělení fakulty nebylo nijak prokázáno a i kdyby bylo, zásadně by neovlivnilo jednání
stěžovatele, neboť podmínku minimálního počtu kreditů nesplnil. Omezení přístupu stěžovatele
ke studijním materiálům krajský soud neshledal pro posouzení věci relevantní, účelovost postupu
žalované z důvodu zdravotní stavu stěžovatele vyloučil.
[18] Z výše uvedeného je patrné, že krajský soud se řádně vypořádal s námitkami, které
stěžovatel specifikoval v kasační stížnosti, zejména pokud stěžovatel v žalobě pouze obecně
namítal nepřiměřené zatížení stěžovatele studijními povinnostmi v jarním semestru 2016.
[19] Stěžovatel nadále trvá na nepřezkoumatelnosti rozhodnutí správních orgánů. Namítanou
nepřezkoumatelnost rozhodnutí děkana fakulty i prorektora žalované krajský soud neshledal,
neboť odůvodnění obou rozhodnutí splňují požadavky ustanovení §68 odst. 3 zákona
č. 500/2004 Sb., správní řád. Rozhodnutí obsahují úvahy, které správní orgány vedly k jejich
vydání, žalovaná se vypořádala s podstatou odvolání stěžovatele. V rozhodnutí o vyloučení
ze studia je vysoká škola povinna se vypořádat se všemi relevantními námitkami, údajně
opomenuté námitky však stěžovatel v žalobě nespecifikoval. Ani v kasační stížnosti stěžovatel
neuvedl konkrétní opomenutou odvolací námitku. Lze proto odkázat na odůvodnění krajského
soudu na straně 6 a 7 rozsudku o tom, jaké jsou náležitosti rozhodnutí správního orgánu, vysoké
školy nevyjímaje, a že z požadavku přezkoumatelnosti rozhodnutí nevyplývá povinnost správního
orgánu vypořádat se s každou námitkou účastníka bez ohledu na její relevanci pro posouzení věci.
Námitka nepřezkoumatelnosti je proto nedůvodná.
b) Námitky proti ukončení studia
[20] V řízení o kasační stížnosti Nejvyšší správní soud přezkoumává především rozhodnutí
a postup krajského soudu, stěžovatel je proto povinen uvést konkrétní argumentaci zpochybňující
závěry vyslovené v napadeném rozhodnutí krajského soudu (rozsudky ze dne 15. 2. 2017,
č. j. 1 Azs 249/2016 – 38, nebo ze dne 29. 1. 2015, č. j. 8 Afs 25/2012 – 351). Stěžovatel
byl povinen v kasační stížnosti (také i v žalobě) dostatečně určitě vymezit namítané jednání
žalované, které mělo vést k účelovému bránění v pokračování studia. Soud ex officio neprovádí
dokazování za účelem konkrétních zjištění, ze kterých by mělo být patrné, jaký byl rozsah
studijních povinností stěžovatele v jarním semestru 2016 a jaký měl být v případě předchozího
nevyloučení stěžovatele ze studia. Jakkoli vyloučení stěžovatele ze studia po dobu podzimní
semestru 2015 mohlo vést k nepřiměřené studijní zátěži stěžovatele v semestru následujícím,
pouhé obecné tvrzení o tom, že v důsledku předchozího vyloučením ze studia byl stěžovateli
znemožněn výkon seminárních cvičení v podzimním semestru a složení zkoušek ve zkouškovém
období od 11. 1. 2016 do 16. 2. 2016, nijak nenahrazuje absenci tvrzení o rozsahu
jím vykonávaných studijních povinností v jarním semestru 2016. Kromě předmětu Anatomie III
stěžovatel neuvedl, jaké studijní povinnosti plnil oproti obvyklému studijnímu plánu, nebylo
tak možné posoudit míru nepřiměřenosti studijního zatížení stěžovatele v jarním semestru 2016
a tedy i podíl účasti žalované na nesplnění podmínek pro pokračování studia stěžovatele.
Případné nezákonné vyloučení stěžovatele ze studia sice zakládá jeho legitimní očekávání nápravy
zmaření studia v podzimním semestru žalovanou, avšak nikoli v rozsahu vyloučení podmínek
pro pokračování studia dle studijního a zkušebního řádu MU spočívajících v úspěšném
absolvování opakovaného předmětu Biochemie I a získání potřebného počtu kreditů za semestr,
ve kterém bylo stěžovateli nadále umožněno pokračovat ve studiu (jarní semestr 2016). Jelikož
důvodem ukončení studia bylo neúspěšné absolvování opakovaného předmětu Biochemie I
a nedostatek kreditů, soud shodně s krajským soudem neshledává příčinnou souvislost mezi
zvýšenou studijní zátěží spočívající v absolvování jednoho předmětu navíc oproti ostatním
studentům. Soud nijak nehodnotí obtížnost daného předmětu, ale důvodem ukončení studia
nebylo neabsolvování předmětu Anatomie III – cvičení nebo výlučně absence kreditů za daný
předmět (což stěžovatel ani netvrdil).
[21] Rovněž možnost přezkumu tvrzení stěžovatele o nesprávné informaci o výši potřebných
kreditů za jarní semestr 2016 je limitována obecností jeho námitky. Obecné žalobní tvrzení
o nesprávném počtu nezbytných kreditů stěžovatel doplnil při soudním jednání dne 10. 4. 2017
tak, že byl nesprávně informován proděkankou, že podmínkou pokračování studia je nabytí
27 kreditů, nikoli 20 kreditů. Zkoušku z předmětu Biochemie I hodlal absolvovat pouze
z důvodu nesprávné informace o potřebné výši kreditů, neboť za takovou zkoušku by získal více
kreditů. Toto tvrzení stěžovatele se však míjí s důvodem rozhodnutí o ukončení studia, tedy
že absolvování předmětu Biochemie I bylo nutným předpokladem pro pokračování ve studiu.
Podle čl. 21 odst. 1 studijního a zkušebního řádu MU je předmět, který student neukončil
úspěšně, automaticky zapsán v nejbližším semestru. Podle čl. 21 odst. 2 studijního a zkušebního
řádu MU studentovi, který po vyčerpání možností v opravném termínu neukončil opakovaný
předmět úspěšně, nevzniká právo zápisu do následujícího semestru. Nebylo tak v dispozici
stěžovatele, zda zkoušku z předmětu Biochemie I absolvuje v jarním semestru či nikoli, pokud
hodlal pokračovat ve studiu.
[22] Pokud byl stěžovatel nesprávně informován o výši potřebných kreditů v jarním semestru
2016 a na základě toho se v semestru přihlásil na předměty, které následně nebyl schopen
úspěšně absolvovat, potom pouze takto vymezené obecné tvrzení bez specifikace předmětů
obvyklých pro jarní semestr 2016 a předmětů zapsaných navíc vylučuje možnost věcného
přezkumu námitky stěžovatele, neboť nelze posoudit míru nepřiměřenosti zátěže studia
stěžovatele. Samo o sobě poskytnutí nesprávné informace o výši kreditů ve smyslu vyššího počtu
než potřebného nemá právní relevanci na důvody ukončení studia – nesložení zkoušky
z Biochemie I a nedostatek kreditů pro pokračování studia v dalším semestru. I tento závěr
krajského soudu je tedy správný.
[23] Ani námitka stěžovatele o „neprovedení důkazu nesložení zkoušky“ krajským soudem
není důvodná. Skutkový závěr o nesložení zkoušky z předmětu Biochemie I krajský soud opřel
o výpis z informačního systému žalované, dle kterého zkoušku z předmětu Biochemie I
absolvoval dne 26. 8. 2017 s hodnocením „F“ (neúspěšně) a k opravnému termínu dne 7. 9. 2017
se bez omluvy nedostavil. V žalobě však stěžovatel neučinil předmětem soudního přezkumu
otázku nesložení zkoušky z Biochemie I. Stěžovatel netvrdil, že podmínky pro pokračování
ve studiu splnil, nýbrž že je splnit nemohl v důsledku předchozího vyloučení ze studia. Pokud
tedy stěžovatel v žalobě netvrdil, že zkoušku složil, resp. že má i nadále možnost zkoušku složit,
nebyl krajský soud povinen provádět důkaz o tom, že stěžovatel neabsolvoval předmět
Biochemie I úspěšně složenou zkouškou.
[24] Přestože vyloučením ze studia bylo stěžovateli zabráněno složit zkoušku z opakovaného
předmětu Biochemie I v podzimním semestru 2015, v jarním semestru tuto možnost
již měl, využil jí, přihlásil se ke zkouškám, avšak úspěšně zkoušku neabsolvoval. Nesplnil
tak podmínku pro pokračování ve studiu bez ohledu na nemožnost studia v podzimním semestru
2015. Absolvování předmětu Biochemie I je předpokladem pro absolvování předmětu Biochemie
II. Pokud žalovaná přesto stěžovateli umožnila absolvování Biochemie II v jarním semestru,
jednalo se o vstřícný krok žalované, reflektující zabránění studia v předchozím semestru, nikoli
projev zneužití vrchnostenského postavení žalované.
c) Námitky svévolného postupu žalované
[25] Nejvyšší správní soud se ztotožňuje s hodnocením krajského soudu, který shledal,
že stěžovateli byl odepřen bezplatný přístup ke studijním pomůckám ve fakultní knihovně
z legitimních důvodů (pohledávka knihovny za poškozené knihy ve výši 13.550 Kč), přičemž
omezení se vztahovalo pouze na absenční, nikoliv prezenční výpůjčky studijní literatury, proto
nelze v takovém postupu fakulty shledávat šikanózní jednání, které by neoprávněně bránilo
stěžovateli v plnění jeho studijních povinností. Právo na vzdělání nelze vykládat natolik
extenzivně, aby zahrnovalo i právo studenta vysoké školy na bezplatné studijní pomůcky.
Bez ohledu na majetkové poměry studenta nelze absenci studijní literatury v knihovně považovat
za takovou překážku ve studiu, která by byla v rozporu s právem na vzdělání dle čl. 33 Listiny
základních práv a svobod.
[26] Jakkoli zdravotní obtíže mohou stěžovatele limitovat v řádném plnění studijní
povinností, povinnost absolvovat opakovaný předmět a dosáhnout stanovený počet kreditů pro
pokračování ve studiu je povinností každého studenta. Vytváření předpokladů pro narovnání
nerovností přístupu k dosažení vzdělání daných zdravotním hendikepem studenta je nepochybně
významným úkolem zejména veřejných vysokých škol. Nelze je však vykládat ve smyslu
vyloučení základních požadavků pro pokračování studia závazných pro každého studenta.
Žalovaná je garantem odbornosti výuky a tedy i odbornosti absolventů studia, rezignace
na splnění odborných povinností absolventů by bylo popřením účelu žalované i veřejného zájmu
na ochraně zdraví. Soud neshledal v postupu žalované účelovost nebo zneužití zdravotního
postižení stěžovatele.
IV. Závěr a náklady řízení
[27] Stěžovatel se svými námitkami neuspěl. Nejvyšší správní soud neshledal důvod
pro zrušení napadeného rozsudku ani z úřední povinnosti (§109 odst. 4 s. ř. s.), proto zamítl
kasační stížnost jako nedůvodnou (§110 odst. 1 s. ř. s.).
[28] O náhradě nákladů řízení Nejvyšší správní soud rozhodl v souladu s §60 odst. 1 s. ř. s.
za použití §120 s. ř. s. Stěžovatel ve věci neměl úspěch, nemá tak právo na náhradu nákladů
řízení o kasační stížnosti. Žalované v řízení o kasační stížnosti žádné náklady nad rámec její běžné
úřední činnosti nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 31. ledna 2018
JUDr. Filip Dienstbier
předseda senátu