ECLI:CZ:NSS:2018:1.AZS.364.2018:25
sp. zn. 1 Azs 364/2018 - 25
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Kaniové a soudců
JUDr. Marie Žiškové a JUDr. Filipa Dienstbiera v právní věci žalobce: Y. G., zastoupen
Mgr. Tomášem Císařem, advokátem se sídlem Vinohradská 1233/22, Praha 2, proti žalovanému:
Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného
ze dne 9. 3. 2017, č. j. OAM-812/ZA-ZA11-BE04-2016, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti
rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 8. 10. 2018, č. j. 29 Az 29/2017 – 53,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků ne m á p ráv o na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Žalovaný vydal dne 9. 3. 2017 v záhlaví specifikované rozhodnutí, kterým zastavil řízení
o opakované žádosti žalobce o udělení mezinárodní ochrany pro nepřípustnost podle §25
písm. i) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, neboť neshledal, že by žalobce uvedl v této žádosti nové
skutečnosti, které nemohl bez vlastního zavinění sdělit dříve.
[2] Žalobce brojil proti rozhodnutí žalovaného žalobou, kterou krajský soud neshledal
důvodnou a zamítl ji. Podle krajského soudu je z podkladů správního rozhodnutí jasné,
že se jedná o účelovou žádost podanou z důvodu legalizace zdejšího pobytu. Žalobce nijak
nekonkretizoval případné nebezpečí, které by souviselo s jím nově tvrzenou skutečností,
a to členstvím ve Straně regionů, pouze obecně uvedl, že by mohl mít po návratu do vlasti
problémy.
II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalovaného
[3] Žalobce (stěžovatel) podal proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost, ve které
navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek zrušil a vrátil věc krajskému soudu
k dalšímu řízení, případně aby zrušil rovněž rozhodnutí správního orgánu. Zároveň stěžovatel
požádal o přiznání odkladného účinku jeho kasační stížnosti.
[4] Podle stěžovatele je napadený rozsudek nezákonný a nepřezkoumatelný. Správní orgán
porušil základní zásady správního řízení, konkrétně nezjistil stav věcí, o němž nejsou důvodné
pochybnosti (§3 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu), nepřihlédl ke specifickým okolnostem
případu a nešetřil oprávněné zájmy účastníka řízení (§2 odst. 3 a 4 správního řádu). Stěžovatel
se zejména domnívá, že žalovaný nesprávně posoudil jeho žádost jako nepřípustnou, neboť
jím uváděné skutečnosti lze považovat za nové důvody, které mu zakládají právo na nové
meritorní projednání jeho žádosti. Správní orgán byl povinen posoudit, zda stěžovateli nehrozí
v domovské státě nějaké nebezpečí v souvislosti s jeho příslušností ke Straně regionů, ačkoliv
pouze v podobě řadového člena. Žalovaný ani soud se touto otázkou nezabývali, přestože
je pro posouzení věci klíčová. Stěžovatel shrnul, že krajský soud porušil své přezkumné
povinnosti, pokud zcela nedostatečně odůvodnil své rozhodnutí, vycházel z nedostatečně
zjištěných skutečností, nedostatečně vypořádal žalobní námitky a náležitě se nezabýval skutečným
stavem věci.
[5] Žalovaný ve svém vyjádření odkázal na své vyjádření k žalobě, neboť kasační námitky
jsou obdobné těm žalobním. Navrhl, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl, případně
odmítl pro nepřijatelnost, a aby nevyhověl návrhu na přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti.
III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[6] Nejvyšší správní soud při posuzování kasační stížnosti hodnotil, zda jsou splněny
podmínky řízení. Kasační stížnost je přípustná. Jedná se však o věc mezinárodní ochrany, a proto
se soud podle §104a s. ř. s. zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně
přesahuje zájmy stěžovatele. Není-li tomu tak, Nejvyšší správní soud kasační stížnost odmítne
jako nepřijatelnou.
[7] Institut nepřijatelnosti a jeho dopady do soudního řízení správního Nejvyšší správní soud
podrobně vyložil v usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 – 39, č. 933/2006 Sb. NSS,
v němž interpretoval neurčitý právní pojem „přesah vlastních zájmů stěžovatele“. O přijatelnou
kasační stížnost se dle tohoto rozhodnutí může jednat v následujících typových případech:
1) kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či nebyly plně řešeny
judikaturou Nejvyššího správního soudu; 2) kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou
dosavadní judikaturou řešeny rozdílně; 3) kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu učinit
judikaturní odklon; 4) pokud by bylo v napadeném rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní
pochybení, které by mohlo mít dopad do hmotně právního postavení stěžovatele.
[8] S ohledem na obsah spisu a z něj vyplývající skutková zjištění Nejvyšší správní soud
neshledal přesah vlastních zájmů stěžovatele ani zásadní pochybení krajského soudu, které
by mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele. Rozhodnutí žalovaného
i krajského soudu vychází z dostatečně zjištěného skutkového stavu, který byl ve světle
konkrétních okolností případu řádně a správně vyhodnocen. Krajský soud se dostatečně
vypořádal se všemi žalobními námitkami a je zřejmé, proč dospěl k závěru o zamítnutí žaloby.
Napadený rozsudek tak splňuje kritéria přezkoumatelnosti.
[9] Stěžovatel podal opakovanou žádost o udělení mezinárodní ochrany. K otázce opakované
žádosti o udělení mezinárodní ochrany se Nejvyšší správní soud podrobně vyjádřil v rozsudku
ze dne 11. 6. 2009, č. j. 9 Azs 5/2009 – 65. Svůj závěr pak formuloval do právní věty: „Hlavním
smyslem a účelem možnosti podat opakovanou žádost o udělení mezinárodní ochrany je postihnout případy,
kdy se objeví takové závažné skutečnosti, které by mohly ovlivnit hmotněprávní postavení žadatele a které nemohl
uplatnit vlastní vinou během předchozího pravomocně ukončeného řízení. Při opakovaném podání žádosti
o udělení mezinárodní ochrany je proto nutno důsledně dbát na splnění těchto podmínek, které mají na straně jedné
garantovat určitou přidanou hodnotu této nové žádosti, jenž může vést k jinému rozhodnutí než u žádosti
předchozí, a na straně druhé zajistit, aby nedocházelo k účelovému podávání opakovaných žádostí.“ V tomto
rozsudku dále uvedl, že „zpravidla se přitom může jednat o takové skutečnosti, ke kterým došlo během času
a jako takové lze připomenout zejména změnu situace v zemi původu nebo změnu poměrů ve vztahu k osobě
žadatele, např. udělení azylu matce nezletilé žadatelky, jejíž žádost již byla pravomocně zamítnuta; k tomu srov.
rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 11. 2008, č. j. 9 Azs 14/2008 – 57“. Odkázat lze rovněž
na rozsudek rozšířeného senátu ze dne 6. 3. 2012, č. j. 3 Azs 6/2011 – 96, č. 2642/2012 Sb. NSS.
[10] V posuzované věci krajský soud přezkoumával rozhodnutí žalovaného o zastavení řízení
z důvodu nepřípustnosti této žádosti podle §10a písm. e) zákona o azylu.
[11] V rozsudku ze dne 8. 9. 2011, č. j. 7 Azs 28/2011 – 74, Nejvyšší správní soud dospěl
k závěru, který formuloval do právní věty: „Bylo-li řízení o žádosti o udělení mezinárodní ochrany
zastaveno pro nepřípustnost podle §25 písm. i) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, zkoumá správní soud pouze
to, zda byly dány podmínky pro zastavení řízení. Důvody uváděné žadateli se zabývá pouze z toho hlediska,
zda jim mohly být známy v době první žádosti, a zda je tedy mohli uvést, či zda jim v tom nebránily objektivní
důvody, zpravidla spočívající v tom, že o těchto důvodech vůbec nevěděli nebo je nemohli z objektivních
či legitimních subjektivních příčin uvést.“
[12] Ze správního spisu je zřejmé, že stěžovatel poprvé žádal o udělení mezinárodní ochrany
již 11. 3. 2015, této žádosti však žalovaný nevyhověl. Rozhodnutí bylo přezkoumáno krajským
soudem, který neshledal pochybení žalovaného (viz rozsudek krajského soudu ze dne 22. 3. 2016,
č. j. 1 Az 19/2015 - 30). Nejvyšší správní soud následně odmítl kasační stížnost pro nepřijatelnost
(usnesení ze dne 21. 7. 2016, č. j. 10 Azs 95/2016 – 32). Jako důvody pro uvedení mezinárodní
ochrany v této první žádosti stěžovatel uvedl, že má v ČR rodinu a v budoucnu se nechce
na Ukrajinu vrátit, v zemi původu jsou mu doručovány povolávací rozkazy do války, avšak
stěžovatel válčit odmítá. Žalovaný ani krajský soud důvody pro udělení mezinárodní ochrany
neshledali.
[13] V nové žádosti o udělení mezinárodní ochrany (řízení, o níž bylo nyní přezkoumávaným
rozhodnutím zastaveno) stěžovatel sdělil, že ve své předchozí žádosti neuvedl, že je od roku 2008
členem Strany regionů, neboť nechtěl, aby to o něm někdo věděl.
[14] Krajský soud v souladu s výše citovanou judikaturou dospěl k závěru, že žalovaný správně
posoudil žádost stěžovatele jako nepřípustnou. Stěžovatel mohl uvést své členství ve Straně
regionů již ve své předchozí žádosti o mezinárodní ochranu, je tedy důsledkem jeho vlastního
zavinění, že tak neučinil. Žalovaný nadto neshledal jeho tvrzení věrohodným.
[15] Vzhledem k výše uvedenému Nejvyšší správní soud odmítl kasační stížnost
jako nepřijatelnou podle §104a s. ř. s.
[16] Soud nerozhodoval o žádosti o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, neboť
bez odkladu rozhodl o samotné kasační stížnosti a otázka odkladného účinku se tak stala
bezpředmětnou.
[17] Výrok o náhradě nákladů řízení se při odmítnutí kasační stížnosti opírá o §60 odst. 3,
větu první s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s., podle nichž žádný z účastníků nemá právo na náhradu
nákladů řízení, pokud byla kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 5. prosince 2018
JUDr. Lenka Kaniová
předsedkyně senátu