ECLI:CZ:NSS:2018:2.AS.144.2018:12
sp. zn. 2 As 144/2018 - 12
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Karla Šimky a soudkyň
Mgr. Evy Šonkové a JUDr. Miluše Doškové v právní věci žalobce: P. S., proti žalované: Česká
správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, proti rozhodnutí žalované
ze dne 22. 11. 2017, č. j. X, o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě
ze dne 5. 4. 2018, č. j. 20 Ad 1/2018 – 36,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á.
II. Žalobce n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalované se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti n e p ři zn áv á.
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
[1] Žalobou podanou dne 29. 12. 2017 se žalobce domáhal zrušení v záhlaví uvedeného
rozhodnutí žalované (dále jen „napadené rozhodnutí“) ve věci invalidního důchodu. Žalobce
zároveň požádal o ustanovení zástupce pro soudní řízení.
[2] Krajský soud v Ostravě v záhlaví označeným usnesením (dále jen „krajský soud“
a „napadené usnesení“) návrh žalobce na ustanovení zástupce zamítl. Dospěl k závěru, že žalobce
splňuje podmínku osvobození od soudních poplatků, avšak druhá podmínka, tj. potřeba
zastoupení k ochraně práv žalobce, již naplněna v posuzovaném případě není. Z podané žaloby
je dle krajského soudu zjevné, že se žalobce bez problému orientuje v základech hmotněprávních
a procesních předpisů, zná svá práva a také je uplatňuje, a zároveň k odstranění formálních
nedostatků žaloby postačila jednoduchá výzva soudu. Předmětná žaloba má svoji vnitřní
systematiku a obsahuje veškeré podstatné formální i materiální náležitosti. V projednávaném
případě nadto nešlo o věc mimořádně složitou, jež by vyžadovala odbornou právní pomoc,
nýbrž o posouzení především skutkového stavu věci, jež je odvislý od znalostí z oblasti lékařské
vědy, konkrétně o posouzení vzniku dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce.
[3] Proti napadenému usnesení podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížnost
z důvodu podřaditelného pod §103 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní
(dále jen „s. ř. s.“). Namítá, že se jedná o případ velmi složitý a vzhledem k tomu, že má pouze
základní vzdělání, není schopen své právní záležitosti řešit sám. Rodina žije z dávek hmotné
nouze, stěžovatel proto zástupce zaplatit nemůže. Krajský soud dle stěžovatele nemohl posoudit
jeho právní znalosti, neboť nikde neuvedl, že si žalobu psal sám. V blízkosti jeho bydliště sídlí
spolek Centrom, který stěžovateli a jeho rodině pomáhá s vyřizováním různých záležitostí.
II. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[4] Nejvyšší správní soud nejprve zkoumal formální náležitosti kasační stížnosti. Konstatoval,
že stěžovatel je osobou oprávněnou k jejímu podání, neboť byl účastníkem řízení, z něhož
napadené usnesení vzešlo (§102 s. ř. s.) a kasační stížnost byla podána včas (§106 odst. 2 s. ř. s.).
[5] Dle usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 6. 2015,
č. j. 1 As 196/2014 – 19, publ. pod č. 3271/2015 Sb. NSS (dostupné tak jako ostatní zde uvedená
rozhodnutí Nejvyššího správního soudu na www.nssoud.cz), v případech, kdy kasační
stížnost směřuje proti procesnímu rozhodnutí učiněnému v řízení o žalobě, jakým je také
usnesení o neustanovení zástupce, se neuplatní §105 odst. 2 s. ř. s. V posuzovaném případě
tedy stěžovatel nebyl povinen být v řízení o kasační stížnosti zastoupen advokátem.
[6] Důvodnost kasační stížnosti vážil Nejvyšší správní soud v mezích jejího rozsahu
a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené usnesení netrpí vadami, k nimž by musel
přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.), přičemž žádnou takovou neshledal.
[7] Podle §35 odst. 9 s. ř. s. „[n]avrhovateli, u něhož jsou předpoklady, aby byl osvobozen od soudních
poplatků, a je-li to nezbytně třeba k ochraně jeho práv, může předseda senátu na návrh ustanovit usnesením
zástupce, jímž může být i advokát“.
[8] Jádrem přezkumu je otázka ustanovení zástupce pro řízení před krajským soudem.
Dle §35 odst. 9 s. ř. s. lze účastníku řízení ustanovit zástupce tehdy, jestliže jsou kumulativně
splněny dvě podmínky: 1) jde o účastníka, u něhož jsou dány předpoklady pro osvobození
od soudních poplatků, a 2) jestliže je to nezbytně třeba k ochraně jeho zájmů. K naplnění druhé
zákonné podmínky pro ustanovení zástupce pak Nejvyšší správní soud konstatoval: „Advokát
bude ustanoven zástupcem účastníka k ochraně jeho zájmů tehdy, jde-li o věc po stránce skutkové nebo právní
složitou, a jestliže potřeba ochrany práv účastníka v soudním řízení vyjde najevo, např. z nekvalifikovaných
podání účastníka, jímž se na soud obrací apod. Vzhledem k tomu, že největší nároky po odborné stránce klade
na účastníka řízení formulování samotného návrhu (žaloby), navíc v poměrně krátkém časovém úseku, je právě
obsahová a formální úroveň sepsané žaloby kritériem pro závěr soudu o potřebě ochrany práv účastníka.“
(viz rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 5. 2004, č. j. 4 As 21/2004 - 64, ze dne
18. 1. 2006, č. j. 4 Azs 390/2005 - 98, nebo ze dne 4. 12. 2013, č. j. 1 As 117/2013 - 17).
Potřebnost ustanovení zástupce vždy závisí na konkrétních okolnostech každého případu.
Soud při rozhodování o žádosti o ustanovení zástupce zvažuje, nakolik je stěžovatel
sám způsobilý před soudem hájit svá práva či zájmy. Přitom přihlíží k charakteru
projednávané věci, k osobnostním poměrům stěžovatele a k úrovni žaloby, případně dalších
podání, z nichž lze dovodit úroveň povědomí účastníka řízení o jeho právech v soudním řízení
(srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 4. 2013, č. j. 6 As 23/2013 – 9, ze dne
21. 5. 2015, č. j. 7 As 84/2015 – 14, nebo ze dne 30. 11. 2016, č. j. 6 As 206/2016 – 31).
[9] Nejvyšší správní soud se v posuzované věci ztotožnil se závěry krajského soudu.
Předmětná žaloba je projednatelná bez nutnosti jejího doplnění a obsahuje argumentaci
formulovanou se znalostí problematiky. Potřeba ustanovení zástupce pro hájení stěžovatelových
práv v řízení před krajským soudem nevyšla najevo. Sdělení stěžovatele o možnosti zažádat
o bezplatnou právní radu v blízkosti jeho bydliště dále snižuje nezbytnost ustanovení právního
zástupce v této věci.
III. Závěr a náklady řízení
[10] Nejvyšší správní soud dospěl ze shora uvedených důvodů k závěru, že kasační stížnost
není důvodná, a proto ji dle §110 odst. 1 in fine s. ř. s. zamítl.
[11] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud v souladu
s §60 odst. 1 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s., tj. podle pravidla úspěchu ve věci. Stěžovatel neměl
ve věci úspěch, a nemá proto právo na náhradu nákladů řízení. Úspěšná žalovaná vznik nákladů
řízení o kasační stížnosti netvrdila a ani ze spisu Nejvyššího správního soudu neplyne,
že by jí nějaké náklady vznikly, proto jí právo na jejich náhradu nemohlo být přiznáno.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 31. května 2018
JUDr. Karel Šimka
předseda senátu