ECLI:CZ:NSS:2018:2.AS.350.2017:29
sp. zn. 2 As 350/2017 - 29
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Karla Šimky a soudkyň
Mgr. Evy Šonkové a JUDr. Miluše Doškové v právní věci žalobkyně: STAVOSPOL, s. r. o.,
se sídlem Staňkova 383/41, Brno, zastoupená Mgr. Evou Kocmanovou, advokátkou se sídlem
Soukenická 973/2, Brno, proti žalovanému: Katastrální úřad pro Královéhradecký kraj,
se sídlem Collinova 481, Hradec Králové, týkající se žaloby na vyslovení nicotnosti rozhodnutí
žalovaného ze dne 20. 9. 2016, sp. zn. V-6071/2016-604, o kasační stížnosti žalobkyně proti
rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. 9. 2017, č. j. 30 A 123/2016 – 69,
takto:
Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. 9. 2017, č. j. 30 A 123/2016 – 69,
se z r ušuj e a věc se v rac í tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Žalobkyně je společností dodávající stavební materiál, která má dle svého tvrzení splatnou
pohledávku za F. H. Okresní soud v Jičíně dne 14. 9. 2016 uložil předběžným opatřením
č. j. 30 Nc 1006/2016 - 54 panu H. jakožto žalovanému povinnost, aby nenakládal
s nemovitostmi zapsanými na listu vlastnictví č. X v katastrálním území X, obec X (dále jen
„předmětné nemovitosti“). Žalobkyně se u Krajského soudu v Hradci Králové (dále jen „krajský
soud“) domáhala vyslovení nicotnosti v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného (dále jen
„napadené rozhodnutí“), jímž žalovaný rozhodl o povolení vkladu vlastnického práva do katastru
nemovitostí stran předmětných nemovitostí pro L. H. a na jehož základě došlo k převodu
vlastnického práva k předmětným nemovitostem na L. H. z titulu darovací smlouvy ze dne
25. 7. 2016, uzavřené mezi F. H. a L. H. Namítala, že napadené rozhodnutí je nicotné, neboť je
právně neuskutečnitelné ve smyslu §77 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění
pozdějších předpisů. Návrh na vklad byl neúčinný v důsledku vydaného předběžného opatření.
[2] Krajský soud žalobu v záhlaví uvedeným rozsudkem zamítl. Návrh na vklad byl podán
dne 29. 8. 2016. Žalovaný mohl dle §18 odst. 1 zákona č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí
(katastrální zákon), v rozhodném znění, vklad povolit nejdříve po uplynutí lhůty 20 dnů ode dne
odeslání informace o plombě podle §16 odst. 1 katastrálního zákona. Dne 14. 9. 2016
bylo žalovanému od Okresního soudu v Jičíně doručeno sdělení, že byl podán návrh
na vydání předběžného opatření. Samotné předběžné opatření však žalovanému
v rozporu s §76c odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v rozhodném znění
(dále jen „o. s. ř.“), zasláno nebylo. Podle §22 odst. 1 katastrálního zákona katastrální úřad
zapíše poznámku na základě rozhodnutí nebo oznámení soudu. Ustanovení §23 katastrálního
zákona obsahuje v odst. 1 taxativní výčet poznámek zapisovaných k nemovitostem,
přičemž pod písm. i) je výslovně uvedeno, že takovou poznámkou je i vydané předběžné
opatření. Žalovaný v době rozhodování o povolení vkladu nicméně disponoval pouze vědomostí
o tom, že byl podán návrh na vydání předběžného opatření, nikoliv však samotným předběžným
opatřením. Po uplynutí zákonné lhůty byl tedy povinen návrh na vklad vlastnického práva
povolit, neboť mu nebyla známa žádná právní překážka, v důsledku které by byl povinen návrh
na vklad zamítnout. Žalovaný nemohl ani sdělení Okresního soudu v Jičíně zapsat do katastru
nemovitostí, neboť jej nelze považovat za listinu, na základě které by mohl být proveden záznam
dle §21 odst. 2 katastrálního zákona. Krajský soud nepřisvědčil námitce, že žalovaný porušil
§8 správního řádu, neboť dle §76c odst. 2 a 3 o. s. ř. byl soud žalovanému povinen usnesení
o předběžném opatření doručit do 3 dnů od jeho vyhlášení. Ačkoli si žalovaný musel
být na základě informací obsažených ve shora citovaném sdělení Okresního soudu v Jičíně
vědom toho, že u soudu probíhá řízení o návrhu na vydání předběžného opatření, mohl důvodně
očekávat, že bude o výsledku zpraven neprodleně po jeho skončení. Nestalo-li se tak, nebyl
povinen výsledek řízení ze své vlastní iniciativy zjišťovat ani jej předjímat. Postup žalovaného
byl v souladu se zákonem, napadené rozhodnutí tak nemůže být nicotné. Právní akt,
který je výsledkem zákonného postupu správního orgánu, nemůže být shledán aktem
nicotným, a to pro žádný ze zákonem předvídaných důvodů. Závěrem krajský soud konstatoval,
že jakkoli mu nepřipouští předjímat názor příslušného civilního soudu, §76f odst. 2 o. s. ř. by měl
být zohledněn především v řízení o určení vlastnického práva, které žalobkyně iniciovala.
II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalovaného
[3] Proti napadenému rozsudku podala žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) kasační stížnost
z důvodů dle §103 odst. 1 písm. a) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), tj. nesprávné právní posouzení a nepřezkoumatelnost
pro nedostatek důvodů. Stěžovatelka předně namítá, že napadený rozsudek je nepřezkoumatelný,
neboť krajský soud nedostatečně vypořádal, z jakého důvodu nelze na posuzované řízení
aplikovat §76f odst. 2 o. s. ř. Z dikce tohoto ustanovení vyplývá, že k pozbytí právních účinků
návrhu na vklad vlastnického práva došlo vydáním předběžného opatření ze zákona. Nebylo
třeba, aby byl žalovaný o existenci předběžného opatření informován. Pozbytím účinků návrhu
odpadl důvod k vydání rozhodnutí, nemohlo tak dojít ani k povolení, ani k provedení vkladu
vlastnického práva. Stěžovatelka dále upozorňuje na §18 katastrálního zákona, dle kterého
katastrální úřad vklad povolí mimo jiné jen, neztratil-li návrh na vklad své právní účinky.
Stěžovatelka nerozporuje, že vzniklá situace je dána především pochybením Okresního soudu
v Jičíně. Žalovaný však byl o zahájení řízení o vydání předběžného opatření informován,
nelze proto tvrdit, že o existenci předběžného opatření nemohl tušit. Žalovaný měl možnost
řízení dle §57 správního řádu přerušit a jako předběžnou otázku zjistit, zda k vydání
předběžného opatření došlo, či nikoli. Stěžovatelka dále upozorňuje na to, že k vydání rozhodnutí
měl žalovaný dle §71 správního řádu lhůtu 30 dnů, přesto však vklad formalisticky provedl ihned
po uplynutí dvacetidenní lhůty zakotvené v §18 odst. 1 katastrálního zákona. Postup žalovaného
je dle stěžovatelky v rozporu se zásadami správní činnosti. Pokud by žalovaný zjistil
úplný skutkový stav věci, k chybnému provedení vkladu vlastnického práva by nedošlo,
a tím ani k újmě vzniklé stěžovatelce. Závěrem stěžovatelka k odkazu krajského soudu na civilní
řízení uvádí, že v situaci, kdy bude mít L. H. platný a účinný nabývací titul a platné rozhodnutí
katastrálního úřadu, nebude existovat důvod, pro který by měl být vlastníkem určen F. H.
[4] Žalovaný ve svém vyjádření ke kasační stížnosti uvádí, že se ztotožňuje s napadeným
rozsudkem, a odkazuje na svá podání v řízení před krajským soudem. Žalovaný brojí proti
samotné přípustnosti žaloby, neboť podle §18 odst. 4 katastrálního zákona není proti
rozhodnutí, kterým se vklad povoluje, přípustný žádný opravný prostředek, přezkumné řízení,
obnova řízení ani žaloba podle ustanovení občanského soudního řádu o řízení ve věcech,
o nichž bylo rozhodnuto jiným orgánem. Pokud byla stěžovatelce způsobena nesprávným
úředním postupem škoda, může se její náhrady domáhat zákonem stanoveným způsobem. Řízení
bylo vedeno v souladu se zásadou rychlosti a hospodárnosti řízení a v souladu s katastrálním
zákonem, který je ve vztahu ke správnímu řádu zákonem zvláštním. Žalovaný není oprávněn
předvídat rozhodnutí jiných orgánů veřejné správy ani stranit jednomu z účastníků tím, že bude
vyčkávat, zda jiný orgán vydá rozhodnutí v jeho prospěch. Řízení o povolení vkladu je řízením
návrhovým, disponuje jím tedy žadatel za součinnosti ostatních účastníků řízení, nikoli žalovaný.
Bylo na navrhovateli, aby v případě, že se domnívá, že bude vydáno tak zásadní rozhodnutí,
jako je předběžné opatření, v souladu s §64 odst. 2 správního řádu požádal o přerušení
řízení. Žalovaný dle §57 správního řádu postupovat nemohl. Aby mohl žalovaný přihlédnout
k §76f odst. 2 o. s. ř. a vklad dle §18 odst. 2 katastrálního zákona zamítnout, musela by mu být
známa skutečnost, že došlo k vydání předběžného opatření. Žalovaný vycházel ze zásady
legitimního očekávání, že pokud bude předběžné opatření vydáno, bude mu tato skutečnost
oznámena. Stěžovatelka rovněž mohla vzniklé situaci předejít tím, že návrh na vydání
předběžného opatření podala dříve. Napadené rozhodnutí není nicotné, neboť o povolení
a následném provedení vkladu rozhodoval věcně a místně příslušný orgán a byly splněny
zákonem stanovené náležitosti. Napadené rozhodnutí netrpí vadami takové intenzity, že již vůbec
nelze o správním aktu hovořit.
III. Posouzení kasační stížnosti Nejvyšším správním soudem
[5] Nejvyšší správní soud nejprve zkoumal formální náležitosti kasační stížnosti
a konstatoval, že stěžovatelka je osobou oprávněnou k jejímu podání, neboť byla účastníkem
řízení, z něhož napadený rozsudek vzešel (§102 s. ř. s.). Kasační stížnost byla podána včas
(§106 odst. 2 s. ř. s.) a stěžovatelka je zastoupena advokátem (§105 odst. 2 s. ř. s.).
[6] Nejvyšší správní soud dále zkoumal, zda napadený rozsudek netrpí vadami,
které by musel zohlednit z úřední povinnosti (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.), a byl proto povinen
posoudit to, že krajský soud nevyrozuměl ani F. H., ani L. H. o probíhajícím řízení, a znemožnil
jim tak uplatňovat v řízení práva osob zúčastněných na řízení dle §34 s. ř. s.
[7] Podle §34 odst. 1 s. ř. s. „[o]sobami zúčastněnými na řízení jsou osoby, které byly přímo dotčeny
ve svých právech a povinnostech vydáním napadeného rozhodnutí nebo tím, že rozhodnutí nebylo vydáno,
a ty, které mohou být přímo dotčeny jeho zrušením nebo vydáním podle návrhu výroku rozhodnutí soudu,
nejsou-li účastníky a výslovně oznámily, že budou v řízení práva osob zúčastněných na řízení uplatňovat.“
[8] Podle §34 odst. 2 s. ř. s. „[n]avrhovatel je povinen v návrhu označit osoby, které přicházejí v úvahu
jako osoby zúčastněné na řízení, jsou-li mu známy. Předseda senátu takové osoby vyrozumí o probíhajícím řízení
a vyzve je, aby ve lhůtě, kterou jim k tomu současně stanoví, oznámily, zda v řízení budou uplatňovat práva osoby
zúčastněné na řízení; takové oznámení lze učinit pouze v této lhůtě. Současně s vyrozuměním je poučí
o jejich právech. Obdobně předseda senátu postupuje, zjistí-li se v průběhu řízení, že je tu další taková osoba.“
[9] Z citovaného ustanovení §34 odst. 1 s. ř. s. vyplývá, že nezbytnou podmínkou
pro získání postavení osoby zúčastněné na řízení je to, že musí jít o osobu přímo dotčenou
na právech nebo povinnostech. Přitom má-li jít o přímé dotčení, je nutné, aby byla právní sféra
těchto osob skutečně bezprostředně zasažena (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu
ze dne 27. 1. 2010, č. j. 9 As 73/2009 – 129).
[10] Ustanovení §34 odst. 2 s. ř. s. předpokládá aktivní postup soudu při zjišťování okruhu
možných osob zúčastněných na řízení, a to i v případě, že žalobce tyto osoby v žalobě
neoznačí. Jestliže krajský soud nevyrozumí všechny potenciální osoby zúčastněné na řízení
o probíhajícím řízení, tyto nepoučí a nevyzve, aby oznámily, zda budou v soudním řízení
práva osoby zúčastněné na řízení uplatňovat, zatíží obvykle řízení vadou, která mohla
mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé (srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu
ze dne 21. 12. 2005, č. j. 1 As 39/2004 – 75, publ. pod č. 1479/2008 Sb. NSS, ze dne 2. 5. 2007,
č. j. 5 As 3/2007 – 68, ze dne 17. 1. 2014, č. j. 5 As 140/2012 – 22, či ze dne 9. 11. 2016,
č. j. 2 As 256/2016 – 92, viz však též rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 11. 2017,
č. j. 2 Azs 331/2017 - 33). K takové vadě Nejvyšší správní soud přihlédne z úřední
povinnosti (usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 5. 2006,
č. j. 8 As 32/2005 – 81, či rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 1. 2016,
č. j. 7 Azs 301/2015 – 26, a ze dne 17. 1. 2014, č. j. 5 As 140/2012 – 22).
[11] V souzené věci se jedná o případnou nicotnost rozhodnutí o povolení vkladu
dle §18 katastrálního zákona, na jehož základě došlo k převodu vlastnického práva
k předmětným nemovitostem na L. H. z titulu darovací smlouvy uzavřené mezi ní a F. H. Je tak
zcela nepochybné, že napadený rozsudek se přímo dotýká jejich právní sféry, a to konkrétně
práva vlastnického. Postup krajského soudu, který tyto osoby nevyrozuměl o probíhajícím řízení
a nedal jim možnost sdělit, zda budou v řízení uplatňovat práva, která jim soudní řád správní
přiznává, nejenže byl v rozporu s procesními pravidly, ale představoval také porušení jejich práva
na spravedlivý proces. Je tedy dán zrušovací důvod dle §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.
[12] Stížními námitkami týkajícími se samotného merita věci se Nejvyšší správní soud nemohl
zabývat, neboť je nejprve nutné, aby krajský soud posoudil žalobní námitky v řádném soudním
řízení, v němž budou zvážena i případná tvrzení osob zúčastněných na řízení. Pokud
by se Nejvyšší správní soud nyní vyslovil k věci samé, připravil by tím osoby zúčastněné na řízení
o možnost k věci se vyjádřit a o stanovisko krajského soudu k jejich vyjádřením.
[13] Závěrem Nejvyšší správní soud podotýká, že povinnost předsedy senátu podle
§34 odst. 2 s. ř. s. se samozřejmě vztahuje i na řízení o kasační stížnosti. S ohledem na důvod,
pro který je nyní rušen napadený rozsudek, nicméně Nejvyšší správní soud nepokládal za účelné,
aby sám aktivně potenciální osoby zúčastněné na řízení vyrozuměl o probíhajícím řízení
a o možnosti uplatnit svá procesní práva, neboť právě to bude úkolem krajského soudu v dalším
řízení.
IV. Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení
[14] Nejvyšší správní soud shledal, že je kasační stížnost důvodná, a proto podle
§110 odst. 1 věta první s. ř. s. napadený rozsudek zrušil a věc vrátil krajskému soudu
k dalšímu řízení. V něm bude krajský soud vázán právním názorem Nejvyššího správního soudu
vysloveným v tomto rozsudku (§110 odst. 4 s. ř. s.), a vyrozumí tedy o probíhajícím řízení
všechny osoby, které by mohly být jeho rozsudkem bezprostředně dotčeny na svých právech
a povinnostech, a vyzve je, aby oznámily, zda budou v řízení uplatňovat práva osoby zúčastněné
na řízení. V návaznosti na to bude krajský soud povinen plně respektovat práva osob
zúčastněných na řízení a důvodnost žaloby posoudí i ve světle jejich případných vyjádření.
V souladu s §110 odst. 3 s. ř. s. rozhodne krajský soud i o náhradě nákladů řízení o kasační
stížnosti.
Poučení: Proti tomuto rozsudku n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 31. ledna 2018
JUDr. Karel Šimka
předseda senátu